Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.

III. volební období.

5. zasedáni.

1486.

Zpráva

výboru zahraničního a živnostensko-obchodního o vládním návrhu (tisk 1408),

kterým se předkládá Národnímu shromáždění k udělení souhlasu dodatkový protokol ze dne 23. záři 1931 k obchodní úmluvě, sjednané mezi republikou Československou a Francii dne 2. července 1928, uvedený v prozatímní platnost vládni vyhláškou ze dne 25. září 1931, čís. 148 Sb. z. a n.

I.

Dodatkovým protokolem ze dne 23. září 1931 k obchodní úmluvě československo-francouzské upravují se některé celně-tarifní otázky, které již od několika měsíců byly předmětem porad mezi vládou československou a vládou francouzskou.

Byla to na straně československé jednak otázka vyclívání polohedvábných krajek a krajkových šátků, jednak otázka vyclívání některých semen, vyjímaje semena řepy cukrové a jehličnatých stromů.

Francie se své strany domáhala se nové úpravy celní pro koupací pláště a ručníky, dále pro dříví a konečně pro chmel.

Československý průmysl od delší doby již poukazoval na to, že celní ochrana poskytnutá domácím výrobcům při dovozu polohedvábných krajek a šátků jest naprosto nedostatečná. Ve skutečnosti také clo na tyto artikly smluvené v obchodní úmluvě československo-francouzské ze dne 2. července 1928 jest zcela nepatrné, zejména přihlížíme-li ku clu na zboží stejného druhu, vyrobené ale z pouhé

bavlny. Kdežto totiž obyčejné bavlněné krajky a šátky podléhaly clu Kč 22. 500 za 100 kg, obnášelo clo na polohedvábné krajky a šátky, tudíž zboží jakostné lepší a také dražší, pouhých Kč 6. 875 za 100 kg, čili sotva jednu třetinu cla na zboží kvalitativně daleko horší a lacinější. Tato nesrovnalost měla za následek, že na úkor čsl. výroby a zejména na škodu drobných výrobců v pohraničních krajích hrnulo se do Československa zboží cizí, konkurenci zboží domácího úplně znemožňující.

Přihlížíme-li k statistickým datům za poslední 3 léta, to jest za rok 1928-1930, vidíme, že v této době dovoz polohedvábných krajek a šátků z ciziny do Československa stoupl jak v množství, tak v ceně téměř o 50%. Kdežto totiž cena tohoto zboží v r. 1928 činí ještě pouze Kč 950. 000 dosahuje v r. 1930 již obnosu téměř l 300. 000 Kč.

Nejpovážlivějším při tomto dovozu byla však ta okolnost, že z hořejší nízké celní sazby povolené Francií neměla ve

skutečnosti žádného téměř prospěchu Francie, jejíž dovoz polohedvábných krajek a šátků do Československa stále klesá, nýbrž státy jiné, které za tuto výhodu neposkytly Československu žádné protivýhody.

Ze statistických dat za poslední tři roky vidíme, že to bylo v prvé řadě Německo, které ze smluvené nízké sazby s Francií mělo v posledních létech největší zisk. Zatím co německý dovoz polohedvábných krajek a šátků v r. 1928 činí Kč 265. 000, dosahuje hodnota německého dovozu téhož zboží v roce 1930 již více než trojnásobné částky Kč 842. 000 proti pouhým Kč 196. 000 dovozu francouzského v témže roce.

Z obou shora naznačených důvodů domáhalo se proto Československo, aby francouzská vláda svolila k dekonsolidaci cla na polohedvábné krajky a šátky, aby pak novou úpravou mohlo se jednak brániti proti přívalu cizího zboží, jednak aby mohlo účinněji chrániti domácí výrobu.

Francouzská vláda uznala oprávněnost přednesených důvodů, jako kompensaci ale vyžádala si novou celní úpravu při dovozu koupacích plášťů a ručníků z Československa do Francie. Zde totiž vyskytuje se v čsl. -francouzské obchodní úmluvě z 2. července 1928 podobná anomálie jako u shora řečených polohedvábných krajek a šátků. Zatím co totiž při dovozu hotových koupacích plášťů a ručníků z Československa do Francie jedná se o hotovou konfekci, bylo clo na tuto smluveno daleko níže než pro materiál, ze kterého se tato konfekce vyrábí.

Obě vlády uznavše, že celní sazby v naznačeném ohledu potřebují skutečně nové úpravy, dohodly se proto na tom, že svolují vzájemně k dekonsolidaci smluvních sazeb pro toto zboží v úmluvě z 2. července 1928 sjednané.

Pokud se týče francouzského požadavku o vyvázání cla na řezivo v položce 128 bis franc. cel. sazebníku, byla Francie k němu vedena v prvé řadě snahou brániti se proti ruskému dumpingu, který hrotil zničiti úplně francouzský trh dřívím. Žádost francouzské vlády opírala se hlavně o to, že ze cla na dříví smluveného s Československem mají největší

prospěch štáty třetí, nikoliv však ČeskoSlovensko, jehož dovoz dříví do Francie byl vždy celkem dosti nepatrný. Zatím co třetí státy profitujíce z nízkého cla smluveného s Československem, dovážely do Francie statisíce tun, obnášel československý dovoz všeho dříví a nikoliv pouze onoho vytčeného v tarifní položce 128 bis. t. j. řeziva, v roce 1926 7. 100 tun, v r. 1927 8. 860 tun, v r. 1928 10. 900 tun, v r. 1929 4. 600 tun a v r. 1930 5. 300 tun. Průměrný dovoz veškerého čsl. dříví do Francie za posledních 5 let činí tudíž cirka 7. 300 tun ročně.

Československá vláda uváživši francouzské důvody, svolila k vyvázání cla na řezivo tím spíše, poněvadž uzavřenou dohodou zaručila Francie Československu pro následující 3 roky kontingent pouze na řezivo 15. 000 tun ročně, čili více než 2krát tolik co obnášel průměrný dovoz všeho čsl. dříví do Francie za posledních pět let. Při tom dovoz ostatního čsl. dříví kromě řeziva do Francie nedoznal žádné změny a jest tudíž v rámci franc. dovozních předpisů úplně volný.

Za tento ústupek ve věci dříví poskytla Francie Československu ekvivalentní ústupek ve věci dovozu různých semen jiných, než semen řepy cukrové a jehličnatých stromů.

Pro dovoz těchto semen smluveno v obchodní úmluvě čsl. -francouzské poměrné nízké clo vážící čsl. celní sazebník. Důsledek, toho byl že veškeré snahy československé o podporu vývozu různých čsl. semen vycházely úplně na prázdno. Tím. že Francie svolila k dekonsolidaci cla na řečená semena, získává Československo možnost chrániti jednak svoji vlastní výrobu, jednak podporovati jejich export do ciziny, který rok ód roku stoupá a byl brzděn pouze dosavadní nepatrnou celní ochranou.

Nejvážnější otázka byla ovšem francouzská snaha o vyvázání cla na chmel. O této otázce bylo velice vážně a dlouho jednáno a jestliže československá vláda francouzskému požadavku přes to vyhověla stalo se tak jedině z toho důvodu, že došla k přesvědčení, že zájmy čsl. chmelařů ve Francii nemohou utrpěti.

Až dosud měla Francie při dovozu chmele vedle Belgie snad nejnižší clo na chmel. Této okolnosti, jak správně poukazovala Francie, využívaly na škodu československého dovozu chmele státy třetí, produkující chmel podřadné jakosti, který však za nízkého cla mohly ve Francii dobře umístit. I když Francie při své žádosti o vyvázání cla na chmel měla na zřeteli jen ochranu domácí produkce chmelařské, přece jen tímto způsobem dostává se československému chmelí ve Francii určité ochrany a jistého monopolního postavení. Je jisto, že Francie potřebuje ročně značná kvanta kvalitního chmele, který jako dražší zboží snese rozhodně spíše vyšší clo než jakosti podřadnější. Zvýšením cla na chmel bude tento podřadnější chmel, který v posledních dobách počal československému chmelí činiti značnou konkurenci, z francouzského obchodu částečně vyloučen, poněvadž nesnese zamýšleného celního zatížení a jeho místo i při vyšších celních sazbách může zaujmouti kvalitnější chmel československý. Československo odhodlalo se vyhověti francouzské žádosti hlavně proto, že tato zaručila mu za poměrně mírně zvýšené clo dovozní kontingent, chmele, odpovídající průměrnému dovozu československého chmele do Francie za poslední léta. Za těchto okolností lze tvrditi, že československému chmelí dostává se ve Francii určitého

výsadního postavení a že tudíž vzájemný obchod nejen neutrpí, nýbrž dokonce bude i prohlouben.

Ku konci dlužno poznamenati pokud se dříví a chmele týče, že československá vláda vyhověla francouzským požadavkům už z toho důvodu, že Francie byla by mohla svého cíle dojíti event. i bez souhlasu a proti vůli Československa. Tak zvaný »zámkový zákon« francouzský z roku 1896, novelisovaný v roce 1926 a posledně v prosinci 1929, dává totiž francouzské vládě možnost upraviti v nutných případech dovoz určitých druhů zboží dekretem, který vstupuje ihned v platnost. Tímto dekretem nemůže sice vláda francouzská měniti celní smluvní sazby, může však učiniti opatření jiná, která dovoz cizího zboží v zámkovém zákoně vytčeného může úplně anebo velmi značně omeziti a ztížiti. Takové opatření mohla by Francie učiniti ve formě jednostranně vyměřených kontingentů. Poněvadž i dříví i chmel patří mezi zboží, na které platnost zámkového zákona se vztahuje, bylo možno, že si Francie dovoz československého chmele a řeziva upraví i bez nás a není pochyby, že by Československo nebilo docílilo těch výhod, kterých skutečně docílilo v dohodě, která se předkládá ku schválení.

Za těchto okolností doporučuje zahraniční výbor poslanecké sněmovně ke schválení toto usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s dodatkovým protokolem ze dne 23. září 1931 k obchodní úmluvě sjednané mezi republikou Československou a Francií dne 2. července 1928, uvedeným v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 25. září 1931, čís. 148 Sb. z. a n.

V Praze dne 29. října 1931.

Frant. Tomášek, v. r.,

předseda.

Ján Janček, v. r., zpravodaj.

II.

Živnostensko-obchodní výbor projednal padu 1931 a usnesl se připojiti se k návrhu předložený návrh ve své schůzi 24. listo- výboru zahraničního.

V P r a z e dne 24. listopadu 1931.

F. Pechman, v. r., předseda.

Inž. dr. Toušek, v. r.,

zpravodaj.