Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.
5. zasedání.
1461.
Interpelace:
1. posl. Koudelky, inž. Nečase, Bečko a soudr. předsedovi vlády o pomoci drobným přídělcům, kteří bez své viny octli se v nebezpečí hospodářské zkázy,
II. posl. Koudelky, inž. Nečase, Bečko a soudr. předsedovi vlády o knihování půdy, přidělené Státním pozemkovým úřadem tak zvaným zkráceným řízením,
III. posl. Seidla, Jurnečkové-Vorlové, Blatné, Kirpalové a soudr. min. financi o propouštění vdaných žen ze služeb finanční správy,
IV. posl. Štětky a soudr. min. zahraničních VĚCÍ a min. vnitra o brutálním postupu rumunských úřadů, čsl. konsulátu v Černovicích a čsl. pasových úřadů proti Františku Kubínovi a Aloisů Souškovi,
V. posl. Windirsche a druhů min. železnic o nepřístojnostech v dopravě na místní dráze Kadaň-Prunéřov-Kaštice,
VI. posl. Koudelky, inž. Nečase, Biňovce, Bečko a soudr. předsedovi vlády, min. zemědělství a min. sociální péče o libovolném rušení cukrovarských podniků kartelem cukerním,
VII. posl. Kleina a soudr. min. národní obrany o potvrzování doby, odbyté podle zákona o válečných úkonech, žadatelům, uplatňujícím nárok na započtení této doby ve smyslu § 176 p. z. č. 26/1929 Sb. z. a n., o podání dobrozdání,
VIII. posl. Štětky a soudr. min. sociální péče o případu dělníka Václava Rejmana z Dolního Bousova s okresní nemocenskou pojištovnou v Jičíně,
IX. posl. dra Schollicha a druhů min. školství a národní osvěty o zřízení české státní mateřské školky v Suniperku v okrese chomutovském,
X. posl. Polívku, Hrušovského a druhov min. věřejných prác vo veci nehospodárneho jednania technického oddelenia okresněho úřadu v Rožňave,
XI. posl. Stejskala, Šeby a druhů min. zemědělství o nesprávném rozdělení státního příspěvku občanům obce Úhlejova, okres Nová Paka, postiženým krupobitím,
XII. posl. Malého, Richtra, Langra, dra Stránského, B. Procházky a druhů min. železnic o zrušení výrobny jízdenek v Brně,
XIII. posl. Stejskala, Šeby a druhů min. zemědělství o nesprávném a nespravedlivém rozdílení podpor na Miletínsku mezi rolníky, postiženě živelní pohromou,
XIV. posl. Polacha, F. Svobody a soudr. min. železnic o zrušení tiskárny železničních jízdenek v Brně,
XV. posl. dra Staňka, Mašaty, Berana, dra Zadiny, Petroviče, Sčereckého a druhů vládě o těžké krisi našeho dobytkářství,
XVI. posl. Seidla, Husnaje a soudr. min. národní obrany o přídělu bytů ve státních obytných domech na Podkarpatské Rusi civilním zaměstnancům vojenské správy,
XVII. posl. Seidla, Chalupy a soudr. min. pošt a telegrafů o řádném vybavení poštovního úřadu Poprad 1,
XVIII. posl. Seidla, Staňka a soudr. min. zahraničních věcí o úpravě zařizovacích příspěvků,
XIX. posl. Seidla, Husnaje a soudr. min. financí o dodatečném zdanění diet občanských zaměstnanců vojenské správy na Podkarpatské Rusi,
XX. posl. Seidla, Bendy a soudr. min. vnitra o rozšíření systemisovaných míst kancelářských úředníků v obvodu zemských úřadů v Brně a Bratislavě,
XXI. posl. Seidla, Bendy, Husnaje a soudr. min. vnitra o zápočtu služeb župních pro nárok a výměr pensijních požitků kancelářských zaměstnanců převzatých ze služeb župních do služeb státních.
1461/I.
Interpelace
posl. J. Koudelky, inž. Nečase, J. Bečko a soudruhů
předsedovi vlády
o pomoci drobným přídělcům, kteří bez
své viny octli se v nebezpečí hospodářské
zkázy.
Hospodářská krise, zvláště hluboký pokles cen některých zemědělských výrobků, jako cukrovky, chmele, dobytka, ostřejší tempo státních finančních úřadů ve vymáhání daní, napětí na peněžním trhu a mnohé jiné momenty způsobují, že četní drobní zemědělci, zvláště však zadlužení přídélci pády octli se v nebezpečí hospodářské zkázy. Pomoc je nezbytná.
Předpokladem úspěšného provedení pozemkové reformy od počátku bylo především to, do jaké míry se podaří drobným zemědělcům opatřiti si úvěr na půdu a na rozšíření hospodářství. Akce úvěrová zamýšlená původně zákonodárcem administrativně provedena nebyla a drobní zemědělci byli odkázáni na své vlastní síly. Opatřili si úvěr a v normálních poměrech byli by jej také splatili.
Ne však nyní. Výnosnost zemědělského podnikání hluboko klesla, k splácení dluhů a placení úroků přidružily se nahromaděné daně a přirážky z přídělů a všeobecná hospodářská krise, která uzavřela velkou část pomocných zdrojů. Finanční krise dovršila pak tyto poměry snahou peněžních ústavů mobilisovati rozpůjčené kapitály k zvýšení likvidity pro všechny případy. Četné podniky drobných přídělců jsou předluženy, úvěr nelze dostat, naopak, vymáhá se tvrdě vrácení půjčených peněz. Množí se exekuce na majetek drobných zemědělců, který také již v četných případech, pokud je to majetek volný, prodáván je v dražbě za nízkou cenu. Nervosita drobných zemědělců a peněžních ústavů len se zvyšuje.
Podepsáni se proto táži:
1. Jsou panu předsedovi vlády známy tyto poměry?
2. Je pan předseda vlády ochoten vstoupiti v jednáni se Státním pozemkovým úřadem za tím účelem, aby ihned předložil vládě návrhy, jakým způsobem přispěti ku pomoci drobným zemědělcům přídělcům, kteří se takto bez své viny octli v nebezpečí hospodářské zkázy?
V Praze dne 18. listopadu 1931.
Koudelka, inž. Nečas, Bečko,
Husnaj, dr. Winter, Jurnečková-Vorlová, Biňovec, Staněk, Vácha, Brožík, Chalupník, dr. Markovič, Remeš, Stivín, Srba, Nový, Klein, dr. Mareš, V. Beneš, Prokeš, Kučera, Chalupa, Polach, Jaša.
1461/II.
Interpelace
posl. J. Koudelky, inž. Nečase, J. Bečko a soudruhů
předsedovi vlády
o knihování půdy, přidělené Státním
pozemkovým úřadem tak zvaným
zkráceným řízením.
S povděkem kvitujeme, že knihování půdy přidělené Státním pozemkovým úřadem v řádném řízení přídělovém postupuje nyní žádoucím rychlým tempem, takže v tomto ohledu není stížností. Naproti tomu musíme vytknouti naprosto nejistý výsledek knihování půdy, přidělené v tak zv. zkráceném řízení přídělovém.
Zkrácené řízeni přídělové dělo se zpravidla odprodejem půdy z volné ruky osobám, stanoveným Státním pozemkovým úřadem a za ceny, jím určené. Odprodej dál se formou trhových smluv, vyhotovených právním zástupcem přídělců a schválených Státním pozemkovým úřadem.
A právě zde. kde zaknihování přídělů mohlo a mělo býti provedeno nejdříve, jak se zdá, bude trvati nejdéle. Vina spočívá jednak v liknavosti právních zástupců, jednak v tom, že Státní pozemkový úřad nezjednal nápravu. Jinak si nelze vysvětliti, že za až 9 roků není právní zástupce hotov s provedením knihovního vtělení přidělené půdy.
Nechceme vypočítávati případy této liknavosti nám známé, nejde nám také o vyřízení jednotlivých případů, nýbrž o celkovou nápravu těchto nemožných poměrů. V mnohých případech přídělci již před léty zaplatili za smlouvy i knihování, dosud však marně se domáhají právního pořádku k přidělené půdě. Jsou všelijak odbýváni a často s nimi nechtějí ani mluvit.
Státní pozemkový úřad musí tu učiniti pořádek.
Podepsaní se proto táži:
1. Jsou tyto poměry známé pánu předsedovi vlády?
2. Je pan předseda vlády ochoten učiniti opatření, aby Státní pozemkový úřad podal zprávu o tom, které případy drobného přídělu půdy zkráceným řízením dosud nebyly zaknihovány, z které jsou doby a v čem spočívá toho příčina?
3. Je pan předseda vlády ochoten zaříditi aby Statni pozemkový úřad -energicky zakročí!
proti liknavým právním zástupcům drobných přídělců, na nichž je vina, že příděly dosud nebyly zaknihovány?
V Praze dne 18. listopadu 1931.
Koudelka, inž. Nečas, Bečko,
Husnaj, Staněk, Jurnečková-Vorlová, dr. Winter.
dr. Markovič, Srba, Vácha, V. Beneš, Remeš,
Benda, Chalupník, Kučera, Polach, Brožík, Jaša.
Jaroš, Stivín, dr. Mareš, Biňovec, Chalupa,
Klein, Nový.
1461/III.
Interpelace
poslanců Fr. Seidla, Marie Jurnečkové-
Vorlové, Fanny Blatné, Ireny Kirpalové
a soudruhů
ministru financí
o propouštění vdaných žen ze služeb finanční správy.
Státně zaměstnanecké zákony nečiní zásadních rozdílů mezi muži a ženami ve veřejných službách, tím méně pak rozlišují vdané ženy od svobodných. Prakse sama a výklad zákonných ustanovení snaží se násilně a proti rovnému právu žen zaručenému ústavní listinou rozlišovati ženy svobodné od provdaných a využívá tvrdě každé příležitosti, aby další setrvání vdaných žen v úřadech znemožnila a při sebemenší příležitosti vypovídá vdané ženy ze služeb, najmě v kategorii kancel. zaměstnanců, používajíc buď § 8. odst. 2., neb § 43. odst. 1. a 3. vládního nařízení ze dne 7. července 1926 čís. 113 Sb. z. a n. a rozvazuje služební poměr kancel. pomocných síl z důvodů provdání a mateřství (§ 8) neb důležitých služebních zájmů« (§ 43) pravidelně před dosažením definitivního poměru ve smyslu § 210 odst. 2. platového zákona.
Velmi tvrdá prakse jeví se zejména v ministerstvu financí, které se velmi důsledně zbavuje provdaných žen, zejména ve službách kancelářských, používajíc práva výpovědi, bez udání důvodů (§ 43 vl. nař. 113/1926).
Zemské finanční ředitelství v Brně vypovědělo v roce 1929 pět provdaných kancel. oficiantek a stejný počet byl vypovězen v roce 1930. Výpovědi se používá buď k úplnému propuštění, případně pro zrušení poměru oficiantského a zabránění v dosaženi definitivního ustanoveni a dosažení charakteru pomocné kancelářské úřednice. Na předloženou žádost ponechává se velmi často vypovězená kancelářská oficiantka (po zrušeni tohoto služebního poměru) nadále v úřade na témže služebním miste při téže práci - ale
jako síla smluvní na denní plat - tedy kdykoliv vypověditelná. Po zrušení služebního poměru oficiantského nastává vlastně zhoršení platového poměru a zrušení všech práv na dosaženi trvalého ustanovení - v podstatě tedy nové mnohem horší ocenění téhož služebního výkonu - čili pravý opak nosné zásady platového zákona o ocenění služeb. Ministerstvo financí přijme do svých kancelářských služeb ženu, využívá jejích sil po 10-13 roků a na místě ocenění služeb a zhodnocení výkonu definitivním ustanovením vypovídá vdanou ženu »z důležitých služebních zájmů« - proto, aby buď zhoršilo odměnu za práci převedením do smluvního poměru, nebo aby se vdané ženy zbavilo vůbec.
Proti této praksi učinil v roce minulém Čsl. Svaz státních kancel. úředníků námitky a po dlouhém jednání docíleno konečné rozhodnutí ministerstva financí č. j. 44. 456/30-VII-22 a výpovědi vdaných žen-oficiantek v obvodu zemského finančního ředitelství v Brně byly zrušeny a oficiantky ponechány na dosavadních místech v nezměněném služebním poměru. Vedle toho bylo deputaci Čsl. Svazu státních kancelářských úředníků v měsíci únoru 1930 panem drem Vlasákem prohlášeno, že ministerstvo samo bude rozhodovati v každém individuelním případě, vyšetří a posoudí všechny okolnosti a důvody propuštění, neb dalšího ponechání ve službě, při čemž budou zvláště rozhodný hospodářské poměry rodiny.
Mezi propuštěnými oficiantkami od zemského finančního ředitelství v Brně v minulém roce byla Františka Chodníčková, rozená Richtrová vrchní kancelářská oficiantka, služebně přidělená účtárně berní správy Brno město II. Její stížnosti proti výpovědi v roce 1930 bylo vyhověno a ponechána na dosavadním služebním místě v dosaženém služebním poměru.
V únoru t. r. obdržela však Chodníčková nonou výpověď úředním ultimátem presidia zemského finančního ředitelství v Brně, ze dne 24. února 1931 č. i. 90/2 p-p., ve kterém se praví: »Na základě zmocnění uděleného výnosem ministerstva financí ze dne 13. února 31, č. j. 16. 593/ 31-VII/2 vypovídám po rozumu § 8 odst. 2. a § 43. odst. 3. vlád. nař. ze dne 7. července 1926 č. 113 Sb. z. a n. Vaš služební poměr. «
Výpovědní lhůta končila dne 31. května 1931, kterýžto den byla Chodníčková po 12 letech, 5 měsících a 13 dnech služby - propuštěna. Dne 1. ledna 1932 byla by dosáhla definitivního ustanovení a nároku na pensi. Její stížnost proti výpovědi byla zamítnuta rozhodnutím ministerstva financí ze dne 2. května 1931 č. j. 32. 008/31-VII/22, které zrušilo pouze použití § 8 odst. 2 ví. nař. 113/26 pro výpověď (provdání) a setrvalo na důvodech § 43 vl. nař. 113/26.
Ve zprošťovací listině vystavené berní správou Brno-město II dne 30. května 1931 č. j. 72 p. p. se mezi jiným praví: »Služební Váš poměr byl rozvázán dnem 31. května 1931. Podotýkám opětně, že se tak stalo jenom proto, že toho důležitý služební zájem vyžadoval, poněvadž po celou dobu Vaší služby bylo Vaše chování v každém směru korektní. Vaše schopnost, píle a svědomitost velmi dobrá. «
Chodníčková měla vždy kvalifikaci velmi dobrou a byla známa jako velmi snaživá a zručná síla. Za 12 roků služby nebyla ani jediný den nemocna a vždy se včas do úřadu dostavovala. V čem tedy spočívá »důležitý služební zájem«, aby její služební poměr byl rozvázán? Ve skutečnosti nestává vážných příčin k propuštění jmenované a uvedený důvod upotřeben pouze jako záminka k propuštěni. Skutečná příčina k rozvázání služebního poměru je však následující:
Chodníčková je považována za iniciátorku akce proti propuštění vdaných žen v minulém roce a klade se jí za vinu, že se obrátila na poslance, aby v její prospěch a další ponechání ve službě intervenoval. To je hlavní důvod, proč Chodníčková byla letos postižena novou výpovědí, a proč se na jejím propuštění setrvalo.
Chodníčkové se však křivdí. Nebyla ani iniciátorkou zákroku, ani nežádala o poslaneckou intervenci ve svůj prospěch. Obrátila se po prvé své výpovědi jako organisována členka na Čsl. Svaz státních kancelářských úředníků, odbočka v Brně, o radu. Její případ byl postoupen ústředí Svazu, které jí poradilo, aby v otevřené lhůtě podala proti propuštěni stížnost ve smyslu vlád. nař. 113/1926, což Chodníčková učinila plným právem vyplývajícím z tohoto vlád. nař. Předsednictvo Svazu se usneslo, aby předseda Svazu zakročil v ministerstvu financí proti hromadnému propuštění vdaných žen. Neměla tedy Chodníčková žádného vlivu na způsob provedení intervence a nežádala o žádnou poslaneckou intervenci. Poněvadž předseda Svazu je současně poslancem, vysvětlilo si ministerstvo jeho zákrok jako poslaneckou intervenci, které se snaží zakazovati, aniž by rozlišovalo zákrok předsedy organisace od intervence poslanecké.
Důsledky propuštění Chodníčkové jsou přímo katastrofální. Před několika léty se mohla provdati za soukromého úředníka jako nemajetná dívka pouze proto, že byla výdělečně činná. Její muž vydělává okrouhlých 1. 200 Kč měsíčně, což k obživě rodiny naprosto nestačí, zvláště když si ze společného výdělku zařizovali byt a podporují rodiče se strany muže i ženy. Otec Chodníčkové byl zřízencem u zemského finančního ředitelství, ale v důsledku těžkého zranění při výkonu služby byl předčasně pensionován s malou pensí a je částečně odkázán na podporu dcery, provdané Chodníčkové. Rodiče manžela Chodníčkové jsou převážně odkázáni na jeho podporu. Poněvadž výpovědí přišla Chodníčková o měsíční příjem, kterým přispívala do společné domácnosti, nastává nedostatek a v důsledku toho nedorozumění mezi manžely, které hrozí rozvratem dříve spokojeného manželství.
K takovým důsledkům nemuselo dojíti, kdyby případ Chodníčkové byl před vypovězením ze služby objektivně vyšetřen, kdyby byla uvážena hospodářská situace rodiny a vzat ohled k poctivé, více než 12leté službě jmenované, která služebně plně vyhovovala.
Kdyby státně-zaměstnanecké zákony byly vykládány stejně pro muže jako pro ženy, ať svobodné nebo provdané, kdyby bylo respekte-
váno rovné právo ženy zaručené ústavní listinou a kdyby služební výkon provdané ženy byl ve smyslu platového zákona stejně oceněn jako výkon muže, byl by to postup nejen demokratický, ale i s hlediska sociálního plně důvodný a nedocházelo by k rodinným rozvratům tam, kde rodina byla založena na minimálním příjmu obou manželů. Kdyby prakse sledovaná ministerstvem financi, propuštěním vdaných žen bez vážné příčiny, měla se státi všeobecnou, byli by mladí lidé nuceni žíti v konkubinátě a docházelo by nezbytně k rozvodům manželů pouze proto, aby si udrželi příjem, na kterém rodinu založili a místa manželek by nastupovaly družky, čímž by byly chráněny proti ztrátě zaměstnání.
Velice však také tvrdý výklad zákona uplatňovati pouze v některých případech do důsledků, bez ohledu na následky pro postiženou rodinu a opačně ponechávati velmi dobře situované ženy různých zaměstnanců se značnými příjmy ve státních službách, jako se stalo u téhož ředitelství, kde vdaná žena velmi dobře situovaného manžela byla ponechána ve službě a dosáhla právě v běžném roce definitivního ustanovení a nároku na pensi, ač je velmi často nemocna a - své povinnosti tak přesně neplní.
Podepsaní se táží pana ministra:
1. Je případ Chodníčkové panu ministru znám?
2. Je pan ministr ochoten naříditi nové vyšetření tohoto případu a po kladném výsledku povolati Chodníčkovou do služby a přiznati jí plně dosažené služební zařazení před propuštěním?
3. Je pan ministr ochoten naříditi, aby státnězaměstnanecké zákony byly vykládány stejně pro muže i ženy, ať svobodné či provdané?
4. Je pan ministr ochoten ponechati vdané ženy nadále se všemi právy ve službách finančního resortu ve všech případech, pokud služebně vyhovuji a příjem manžela nedostačuje k řádné obživě rodiny, t. j. pokud nepřesahuje ročních 25. 000 až 30. 000 Kč?
5. Je pan ministr ochoten zmírniti dosavadní tvrdou praksi proti vdaným ženám a naříditi, aby každý případ rozvázání služebního poměru byl rozhodován výhradně ministerstvem financí, po předchozím vyšetření hospodářských poměrů rodiny?
6. Je pan ministr ochoten respektovati petiční a intervenční právo zodpovědných představitelů odborových organisací, aniž by zákroky činovníků byly předmětem persekuce zaměstnanců?
V Praze dne 14. listopadu 1931.
Seidl, Jurnečková-Vorlová, Blatný, Kirpal,
Neumeister, Jaroš, Benda, Brožík, Koudelka,
Vácha, Chalupa, Nový, Srba, Kučera, Biňovec,
Klein, V. Beneš, Chalupnik, Staněk, Inž. Nečas,
dr. Winter, Pik, Prokeš, Husnaj, Stivín,
dr. Markovič.
1461/ IV.
Interpelace
poslance Štětky a soudruhů
ministru zahraničních věcí a ministru vnitra
o brutálním postupu rumunských úřadů, čsl. konsulátu v Černovicích a čsl. pasových úřadů proti Františku Kubínovi a Aloisů Souškovi.
František Kubín, kuchař z Kolína nad Labem čp. 105 byl 19. července t. r. rumunskou pohraniční stráží na našem území v Lupníku na průjezdu do SSSR zatčen, protože prý neměl rumunského visa a při tom byl do krvavá ztýrán a přeražena mu pravá ruka, o čemž má lékařské vysvědčení. Násilně bylo mu také odejmuto 8. 000 franků v hotovosti, zlaté hodinky s řetízkem, dva zlaté prstýnky (jeden s brilantem, jeden s rubínem), 18 garnitur kuchařského prádla, jedny nové Šaty, spodní prádlo, pyjama, osobní listiny (pracovní vysvědčení).
Aloisu Souškovi, šoféru z Křenovic, okres Přerov, zatčenému ze stejných důvodů, bylo odejmuto 6. 000 franků a rovněž všechny cenné předměty.
Po 4nedělním věznění a soustavném mučení hladem i jinak v Atakách a Soroku, za vázáni na rukou i nohou, bití a pod. byl František Kubín odsouzen k pokutě 100 lei, a k tomu, aby do 8 dnů opustil rumunské území. Odňaté věci mu vráceny nebyly, ale z cestovního pasu československého byla mu policejním komisařem v Soroku dokonce vytržena i podobenka, aby nemohl prokázati, že měl řádný cestovní pas.
Pak musel ze Soroku do Černovic jíti 4 dny pěšky a to úplně o hladu, protože ho rumunské úřady protiprávně obraly o všechny peníze.
V Černovicích obrátil se na čsl. konsulát a žádal zejména o opatření polského visa, aby se mohl vrátit do ČSR. Tajemník konsulátu vypověděl ho však z kanceláře s odůvodněním, že prý nemůže nic dělat, když Kubín nemá peníze! Když Kubín tento postup konsulátu oprávněně kritisoval, dal ho podařený konsulární tajemník znovu zatknouti rumunskou policií! Tato věznila pak Kubína další 4 dny opět zcela o hladu a pak ho »šupovala« na čsl. hranice do Halmy. Tam ho pustili, dali mu jeho pas, ale jmění mu nevrátili. Teprve z prvního čsl. místa mohl se spojiti se svými příbuznými, kteří mu poslali nutné prostředky k návratu domů.
Pohraniční stráž na čsl. rumunských hranicích mu řekla, aby se přihlásil v Kolíně nad Labem u okresního úřadu, aby mu tam vytrženou fotografii opět úředně přilepili do pasu. Kubín v Kolíně tak učinil, ale tajemník okresního úřadu beze všech důvodů odmítl tuto žádost s pro-
hlášením, že si Kubín podobenku sám vytrhl a cestovní pas Kubínovi odňal.
Teprve potom byl zhotoven příslušný úřední výměr okresního úřadu v Kolíně, kterým se pas číslo 37211 na jméno Kubínovo prohlašuje neplatným. Proti tomuto výměru podal Kubín odvolání k zemskému úřadu v Praze, ale tento výměrem č. j. 572. 654 ai 31/20/5941 ai 31 odvolání rovněž zamítl a to pouhým potvrzením lichých důvodů okresního úřadu v Kolíně.
Ptáme se proto pana ministra zahraničí:
Je ochoten zakročit bezodkladně u rumunské vlády proti vylíčenému brutálnímu postupu tamních úřadů a vymoci, aby poškozeným byl vrácen jejich majetek?
Je ochoten zakročiti proti tajemníku čsl. konsulátu v Černovicích?
Jaké kroky hodlá učiniti, aby se podobné případy neopakovaly?
Pana ministra vnitra se tážeme:
Je ochoten zakročiti proti tajemníku okresního úřadu v Kolíně n. Lab. ?
Je ochoten zahájiti bezodkladně všechny kroky, aby Fr. Kubínovi byl vrácen jeho cestovní pas?
V Praze dne 18. listopadu 1931.
Štětka,
Kopecký, Śliwka, Steiner, Hruška, Hrubý, Tyll,
Rjevaj, Zápotocký, Barša, Babel, Kliment, J.
Svoboda, Gottwald, Dvořák, Juran, Krosnář, Či-
žinská, Kubač, Vallo, Kuhn, Hodinová.
1461/V. (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministrovi železnic
o nepřístojnostech v dopravě na místní dráze Kadaň-Prunéřov-Kaštice.
Dne 16. června 1931 upozornili jsme dotazem D 569-III pana ministra železnic na nepravidelnou dopravu na železniční trati Kadaň-PrunéřovKaštice a zároveň jsme uvedli, že cestující, kteří musí jezditi touto železniční tratí, velmi často mají příčinu stěžovati si na velká zpoždění vlaků.
Na tento dotaz odpověděl pan ministr odpovědí ze dne 14. října 1931. V odpovědi se mezi jiným uvádí, »že bylo učiněno opatření, aby vlak čís. 4836 nebyl zdržován překládkou mléka a opožděným přistavováním stroje. «
S jistotou můžeme předpokládati, že toto opatření bylo skutečně také vydáno a že o něm zvěděla také správa provozu místní dráhy. Správa železničního provozu se však asi domnívá, že si pan ministr přeje, aby jízdní řád byl dodržován jen u vlaku čís. 4836, kdežto ostatní vlaky že smějí jezditi se zpožděním. Neboť jinak by dne 13. října 1931, tedy den před tím, než pan ministr odpověděl, na téže trati vlak čís. 4811 ve stanici Kadaň-Kaolinové doly nebyl mohl míti zpoždění 51 minut. Toto téměř jednohodinové zpoždění jest prokázáno úředním potvrzením. Také dne 3. listopadu 1931 byl vlak zpožděn o 30 minut. K tomu poznamenává zpravodaj: Všechny vlaky jezdí nepřesně a zvláště ty vlaky, které nemají připojení na vlak v Kadani-Prunéřově nebo Kašticích, jezdi, kdy se jim uzdá. «
Z těchto zpráv jest patrno, že pres opatření pana ministra železnic jezdí vlaky na trati Kadaň-Prunéřov-Kaštice i nadále nepřesně a že státní železniční správa, obstarávající dopravu na trati místní dráhy, nedbá asi mnoho o opatření pana ministra. Jest to ovšem jen jeden z mnoha dokladů nynější desorganisace a scházející kázně. Obyvatelstvo bydlící podél zmíněné železniční trati, které kdysi vystavělo velkým nákladem tuto místní dráhu, právem však čeká, že přesným provozováním dopravy bude se přihlížeti i k jeho potřebám a že se zamezí, aby liknavý provoz dráhy je připravoval o čas a peníze. Jest tedy potřebí, aby zprávy příslušných podřízených míst neinformovaly pana ministra způsobem, odporujícím skutečným poměrům, a dlužno naléhati na to, aby na trati místní dráhy Kadaň-Prunéřov-Kaštice konečně vlaky jezdily podle jízdního řádu.
Po svrchu uvedeném vylíčení tážeme se pana ministra, je-li ochoten zaříditi, aby na trati místní dráhy Kadaň-Prunéřov-Kaštice, která jest ve státní správě, jezdily konečně vlaky bezvadně?
V Praze dne 17. listopadu 1931.
Windirsch,
Wagner, Halke, Oehlinger, Scharnagl, Fritscher,
Kunz, dr. Luschka, dr. Petersilka, Krumpe, Greif,
Zajíček, Platzer, Böhm, Hodina, Viereckl, Heller,
dr. Mayr-Harting, Böllmann, Zierhut, Gläsel,
Bobek.
1461/ VI.
Interpelace
poslanců Jana Koudelky, inž. J. Nečase, Frant. Biňovce, J. Bečko a soudruhů
předsedovi vlády, ministru zemědělství a ministru sociální péče
o libovolném rušení cukrovarských podniků kartelem cukerním.
Podle zpráv proniklých do veřejnosti, má býti letošního roku zrušeno dalších as 20 cukrovarských podniků. O některých podnicích je to již známo (Libňoves atd. ), o některých dosud nikoliv. Rušení cukrovarských podniků děje se z důvodů kartelní politiky. Kartel vykoupí podnik, zruší jej a jeho práva přenese na podniky ostatní. Tak tedy toto rušení cukrovarských podniků děje se k prospěchu majitelů ostatních cukrovarských podniků.
Zrušení cukrovarského podniku má zpravidla v zápětí těžké škody pro dělnictvo podniku, které je zbaveno existence, pro zemědělce-řepaře, kteří řepou a řízky jsou odkázáni pak na cukrovar vzdálený a pro obec, jejíž daňová základna a celková úroveň těžce jsou postiženy.
Majitel cukrovaru není poškozen, dostane za cukrovar zaplaceno, za řepní rayon a za cukerní kontingent. Ostatní cukrovarské podniky pak získají, jak výše řečeno, z práv zrušeného cukrovaru, o která se rozdělí.
Rušení cukrovarů děje se zcela libovolně podle hledisk cukrovarského kartelu. Nikdo neví, jakou politiku kartel sleduje a není žádné záruky, že rušení cukrovarských podniků děje se jen s hlediska lepší organisace výroby. Kartel sleduje tu jen svoje soukromohospodářské zájmy, na nic ostatního se neohlížeje.
V zájmu veřejném je třeba postaviti toto jednání cukrovarského kartelu pod kontrolu státu a veřejnosti. Je třeba příměti kartel, aby sdělil veřejnosti své cíle a aby podal důkaz, že rušení cukrovarů omezuje na nezbytnou míru a že ruší opravdu jen podniky života neschopné. Je třeba znáti program koncentrace cukrovarského podnikání a takové jeho uspořádání, aby s minimem škod byl zajištěn co největší prospěch.
Cukerní průmysl požívá velkých výhod na účet veřejný, hlavně na škodu státní pokladny. Mají tedy činitelé vládní dosti moci donutiti cukerní kartel k povolnosti v těchto otázkách. Nepřipustí-li kartel této kontroly státní, bude třeba odpověděti zrušením všech výhod, jež na škodu veřejnou byly cukernímu kartelu až dosud poskytnuty.
V každém případě zrušení cukrovaru je třeba uložiti cukrovarskému kartelu povinnost zajistit
budoucí existenci všem svým zaměstnancům, jak to žádá návrh zákona, podaný svého času poslanci sociálně demokratickými. Pokud se tak nestane zákonem, je třeba, aby spravedlivé vyřízení otázky zaměstnanecké u rušených cukrovarů bylo podmínkou dalšího trvání všech výhod, jež na účet státní jsou cukrovarskému podnikání poskytovány.
Podepsaní se proto táží:
1. Jsou tyto poměry známy pánům předsedovi vlády, ministru zemědělství a sociální péče?
2. Jsou páni předseda vlády, ministr zemědělství a ministr sociální péče ochotni okamžitě zakročiti u cukrovarského kartelu, aby sdělil plán restrikce cukrovarů a podrobil se kontrole statni v této věci?
3. Jsou pánové předseda vlády, ministr zemědělství a ministr sociální péče ochotni učiniti opatření, aby státní a jiné výhody cukernímu podnikáni poskytované byly učiněny odvislými od toho, zda cukrovarský kartel podrobí se této kontrole a zda zejména rozřeší spravedlivě otázku zajištění existencí dělnictva rušených cukrovarů?
V Praze dne 18. listopadu 1931.
Koudelka, inž. Nečas, Biňovec, Bečko;
Neumeister, Husnaj, Staněk, Pik, dr. Markovič,
Srba, Benda, Jurnečková-Vorlová, Klein, Prokeš,
dr. Winter, Chalupník, Nový, Jaroš, Vácha, Jaša,
Brožík, Chalupa, dr. Mareš, Stivín, Polach.
1461/ VII.
Interpelace
poslance Roberta Kleina a soudruhů ministrovi národní obrany.
o potvrzování doby, odbyté podle zákona o válečných úkonech, žadatelům, uplatňujícím nárok na započtení této doby ve smyslu paragrafu 176 p. z. č. 26/29 Sb. z. a n. o podání dobrozdání.
Důchodci, vdovy a sirotci, jimž jsou vypláceny důchody Všeobecným pensijním ústavem a ústavy náhradními, žijí ve velmi stísněně životní situaci, neboť tyto důchody nemohou dopomoci k tomu, aby tito bývali soukromí zaměstnanci nebo jejich pozůstalí udrželi si ono životní niveau, jehož během svého života dosáhli.
Paragraf 176 pensijního zákona číslo 26/29 Sb. z. a n. jasně a zřetelně praví, že důchody vyplácené podle výše citovaného zákona se zvy-