Systemisací služebních míst, schválené vládou dne 24. října 1930, byl vedle jiných kategorií početně rozšířen i spočet služebních míst kancelářských úředníků IV. služební třídy, který však v resortu ministerstva zahraničních věcí přes řadu intervencí "Československého svazu státních kancelářských úředníků v Praze" až dosud obsazen nebyl. Celoroční průtah byl způsoben snahou ministerstva zahraničních věcí prosaditi povýšení smluvních úředníků na systemisovaná místa IV. služební třídy, ve službách kancelářských; tato místa jsou však jedině a výhradně ve smyslu § 7, odst. 7. platového zákona vyhrazena kancelářským oficiantům, jakožto jedině oprávněným ve smyslu tohoto zákonného ustanovení.

Třeba zdůrazniti, že od účinnosti platového zákona (to jest od 1. ledna 1926) nebyl ani jediný kancelářský oficiant v resortu zahraničních věcí jmenován :kancelářským úředníkem, takže prakticky nebyl ještě uplatněn tento zákon platový po této stránce ve prospěch kancelářských oficiantů, ač ve všech ostatních resortech veřejné správy k jmenování kancel. oficiantů kancelářskými úředníky bylo provedeno již k 1. lednu 1927, po systemisaci provisorní. Taktéž jmenování kancelářských oficiantů (vrchních) na volná systemisovaná místa kancel. úředníků, jak byla stanovena definitivní systemisací, je rovněž již provedeno ve všech resortech, pouze v ministerstvu zahraničních věcí zůstává otázka jmenování kancelářských oficiantů kancel. úředníky přes veškeré zákroky k velké finanční škodě zúčastněných otevřena.

Po provisorní systemisaci bylo 48 míst kancelářských úředníků vázáno aktuárskými úředníky II. služební třídy, čímž byl kancelářský personál zahraničních služeb značně zkrácen a jmenování omezeno proto, že ve II. služební třídě byl nedostatek systemisovaných míst pro úředníky již vyjmenované, takže nevýhoda vyšší kategorie byla přenesena na kancelářský personál. Po uvolnění systemisovaných míst ve II. služební třídě, byli sice aktuárští úředníci zařazeni do služební třídy II., ale uvolněná místa ve IV. služ. třídě nebyla obsazena oprávněnými uchazeči - kancel. oficianty, naopak uvažovalo se stále o vyjmenování smluvních úředníků na tato místa a tím nastal nový průtah v neprospěch kancelářského personálu.

V kancelářských službách ministerstva zahraničních věcí je t. č. uvolněno: 7 míst v 5., 15 v 6, a 46 míst v 7. platové stupnici. Místa tato měla býti obsazena k 1. lednu 1931 stejně, jako veškerá úřednická místa ve vyšších kategoriích. Kancelářský personál byl zkrácen provisorní systemisací, poněvadž 48 služebních míst ve IV. služební třídě vázali úředníci aktuárští a kancelářský personál je znovu zkracován při definitivní systemisací, poněvadž se volná místa dosud neobsadila z toho důvodu, že se stále hledala a hledá možnost vyjmenovati smluvní úředníky na účet úředníků kancelářských.

Je proto kancelářský personál při obou systemisacích zkracován v zájmu jiných kategorií, proto nemůže dosáhnouti vyšších požitků, které mu platový zákon a vládou schválená systemisace zaručují.

V důsledku uvedeného se podepsaní táží pana ministra:

1.) Je pan ministr ochoten provésti konečně povýšení kancelářského personálu na všechna volná služební místa, a to ihned?

2.) Je pan ministr ochoten zajistiti všem povýšeným účinnost od 1. ledna 1931, ve smyslu usnesení vlády ze dne 16. prosince 1930 a přiznati všem povýšeným služební požitky od 1. ledna 1931?

3.) Je pan ministr ochoten zpětnou účinností uznati, že průtah byl způsoben vinou úřadu, bez jakéhokoliv zavinění se strany postižených zaměstnanců, kteří nemohou býti trestáni pozdějším povýšením a ztrátou na požitcích a pořadí?

4.) Je pan ministr ochoten zajistiti zpětnou účinnost a vyžádati si souhlas ministerské rady, bez ohledu na nařízené úsporné důvody, které by kancelářský personál nebyly postihly, kdyby obsazení volných míst získaných systemisací, bylo provedeno včas a současně s povýšením úředníků I. a II. služební třídy v ministerstvu zahraničních věcí?

V Praze, dne 7. října 1931.

Na základě úsporných opatření ve veřejné správě byly veškerým zaměstnancům zastupitelských úřadů sníženy tzv. zahraniční přídavky přímočárně o 10%. Opatření toto postihuje zvláště velmi citelně kancelářský personál a zřízence, jichž životní úroveň se tímto opatřením podstatně snižuje. Nebyly-li zahraniční přídavky při poslední úpravě zvyšovány procentuelně, je přímočárné snížení o 1 desetinu nespravedlivé. Výše zahraničních přídavků nebyla určována s jednotného hlediska stejně pro všechny kategorie a místa zastupitelských úřadů, ale základem byly ceny životních a existenčních potřeb města či státu, ve kterém je zastupitelský úřad zřízen. Měly proto i srážky z těchto přídavků, pokud pro ně byly rozhodné a přesvědčující důvody, býti provedeny paušálně, s ohledem na místní ceny potřeb a cenovou hladinu vůbec,

Domníváme se, že snížení zahraničních přídavků je opatřením přechodným a že ministerstvo zahraničních věcí provede nové šetření cen životních a existenčních potřeb v jednotlivých státech, případně oblastech zastupitelských úřadů, se zvláštním zřetelem k životní úrovni kategorií nejnižších (kancelářských a zřízeneckých) a novou úpravou zajistí přiměřený životní standart těchto kategorií.

Pokud nám docházejí zprávy, má ministerstvo zahraničních věcí v úmyslu provésti větší přesuny personálu mezi úřady zastupitelskými navzájem i ústředím v Praze. Poněvadž při překládání zaměstnanectva z moci úřední, hradí ministerstvo zahraničních věcí stěhovací výlohy zaměstnanců, které s ohledem na velké vzdálenosti i transporty bytových svršků přes hranice, jsou velmi nákladné, k čemuž přistupují pak další obtíže s opatřováním bytů pro přeložené zaměstnance, nutno zejména v období krise a nařízených úspor ve veřejné správě, omeziti překládání na nezbytnou minimální nutnost a setrvati, pokud možno, na dosavadním stavu, aby úspory získané snížením zahraničních přídavků, nebyly z větší části upotřebeny na úhradu stěhovacích výloh přeložených zaměstnanců.

Podepsaní se táží pana ministra zahraničních věcí:

1.) Je pan ministr ochoten provésti nové šetření o drahotních poměrech v jednotlivých státech, případně oblastech, neb městech, ve kterých jsou zastupitelské úřady umístěny a s ohledem na ceny životních a existenčních potřeb, tzv. zahraniční přídavky znovu upraviti, aby zaměstnancům čsl. zastupitelských úřadů, zejména v kategoriích nižších, byla zajištěna přiměřená životní úroveň a jich příjmy byly úměrné služebnímu místu a přiměřené representaci našich úředníků a zřízenců v cizích státech?

2.) Je pan ministr ochoten ponechati zaměstnance s ohledem na úsporné důvody a bytové Potíže na dosavadních místech služebních a omeziti překládání na výjimečné a služebně naprosto nezbytné případy?

V Praze, dne 7. října 1931.

Vládním nařízením ze dne 26. března 1931, čís. 59 Sb. z. a n., byl nově upraven služební stejnokroj státních úředníků u politických a policejních úřadů. V § 2, odst. 2. tohoto nařízení, zmocňuje vláda ministerstvo vnitra, aby určilo, pokud zaměstnanci vyšší pomocné správní a kancelářské služby u okresních a státních policejních úřadů jsou povinní nositi úřední stejnokroj. Ministerstvo vnitra vydalo ve smyslu tohoto rozhodnutí vlády oběžník ze dne 4. května 1931, čís. 26.263/1931/3 na zemské, okresní a státní policejní úřady, ve kterém určuje mezi jiným, že u okresních úřadů pouze jeden, u státních policejních úřadů pak nejvýše jedna třetina normovaného stavu, ale vždy aspoň jeden úředník kancelářský - mohou býti používáni k úředním intervencím a komisionelním jednáním a jsou proto povinni nositi předepsaný služební stejnokroj. Kteří úředníci jsou k těmto službám způsobilí, určí přednosta příslušného úřadu.

Tímto provedením vládního nařízení č. 59/1931 vylučuje ministerstvo vnitra plné dvě třetiny kancelářských úředníků z konání intervenčních a komisionelních služeb u úřadů policejních, případně snižuje zbývající třetinu až na jediného kancelářského úředníka okresních úřadů i úřadů policejních; úplně přechází pomocné kancelářské úředníky a oficianty, jakožto skutečné čekatele na místa kancelářských úředníků IV. služební třídy (ač vládní nařízení 59/1931 v § 4, bod 9. písmena a) určuje distinkci i pro úřednické čekatele IV. služ. třídy, kterými jsou de fakto pomocní kancelářští úřednicí a oficianti) - ponechávajíc pravomoci přednostů úřadů, které jednotlivce z kategorie kancelářských úředníků, mají k těmto službám určiti. Kancelářskému personálu vtiskuje se tak pečeť méněcennosti a nižší služební upotřebitelnosti, ač se ve službách intervenčních a komisionelních plně osvědčili a svou způsobilost prakticky prokázali. K bližšímu odůvodnění poukazujeme, že v měsících červenci až listopadu 1929 bylo policejním ředitelstvím v Bratislavě obesláno celkem 405 různých podniků, na kterých intervenovali konceptní úřednicí v 87, aktuárští ve 151 a kancelářští úřednicí ve 167 případech. Podobně je tomu i v jiných obdobích a obvodech státních policejních úřadů.

Poněvadž velká většina kancelářských úředníků prokázala nesporně způsobilost k intervenčním a komisionelním službám, ku kterým jsou také používáni, a to nejen na Slovensku a Podkarpatské Rusi, ale i na Moravě a v Čechách, jak možno z přehledných úředních statistik o těchto službách nade vši pochybnost zjistiti, táží se podepsaní pana ministra:

1.) Je pan ministr ochoten změniti prováděcí předpis k vládnímu nařízení ze dne 26. března 1931, č. 59 Sb. z. a n., v ten smysl, aby u státních policejních a politických úřadů byli k intervenčním a komisionelním službám používáni všichni způsobilí kancelářští úředníci?

2.) Je pan ministr ochoten naříditi, aby k těmto službám byli přibíráni pomocní kancelářští úředníci a oficianti, pokud splnili podmínky pro zařazení na úřednická místa IV. služ. třídy, ale těchto míst nedosáhli pouze proto, že není volných systemisovaných míst kancelářských úředníků?

3.) Je pan ministr ochoten uznati, že kancelářští oficianti a pomocní kancelářští úředníci jsou skutečnými čekateli na místa kancelářských úředníků IV. služební třídy a naříditi, aby i způsobilí zaměstnanci těchto kategorií měli možnost účastniti se intervenčních služeb při menších podnicích schůzových, zábavních a sportovních.

4.) Je pan ministr ochoten přiznati služební stejnokroj všem kancelářským úředníkům politických a policejních úřadů i čekatelům na tato místa (pomocným kancelářským úředníkům a oficiantům), pokud prokázali způsobilost k intervenčním a komisionelním službám a stejnokroj jim opatřiti za stejných podmínek, jako příslušníkům II. a I. služební třídy?

V Praze, dne 7. října 1931.