Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

vom

Die Nationalversammlung hat nachstehendes Gesetz beschlossen:

§ 1.

Eine Ausländerin, die einen čechoslovakischen Staatsbürger heiratet, behält ihre bisherige Staatsbürgerschaft.

Sie erlangt jedoch die čechoslovakische Staatsbürgerschaft, wenn sie spätestens einen Monat nach der Verehelichung den Willen hiezu erklärt.

§ 2.

Die Verleihung der čechoslovakischen Staatsbürgerschaft an einen Ausländer bezieht sich nur dann auf seine Ehefrau, wenn sie binnen einem Monat ausdrücklich ihren Willen hiezu erklärt.

§ 3.

Eine čechoslovakische Staatsangehörige, die einen Ausländer heiratet, behält ihre bisherige Staatabürgerschaft, es sei denn, daß sie nach der Gesetzgebung des betreffenden Landes dessen Staatsbürgerschaft automatisch erwirbt oder binnen einem Monat den. Willen hiezu erklärt.

§ 4.

Wenn ein čechoslovakischer Staatsbürger die inländische Staatsbürgerschaft verliert oder eine fremde Staatsbürgerschaft erwirbt, dann behält die Ehegattin ihre bisherige Staatsbürgerschaft, wenn sie binnen Monatsfrist nach Kenntnis des Verlustes der čechoslovakischen Staatsangehörigkeit durch den Ehegatten den Willen hiezu erklärt.

§ 5.

Die Erklärungen gemäß den vorstehenden Bestimmungen sind bei der Bezirksbehörde abzugeben. Die Bezirksbehörde hat eine Bescheinigung hierüber auszustellen.

§ 6.

Dieses Gesetz tritt mit dem Tage der Kundmachung in Kraft. Auf Fälle, in denen die in den §§ 1 bis 4 angeführte Frist von einem Monat noch nicht abgelaufen ist, findet dieses Gesetz Anwendung.

Mit seiner Durchführung ist der Minister des Innern betraut.

Die wirtschaftliche Entwicklung hat dazu geführt, daß die Frauen in immer steigender Zahl in der Lage, ja vielfach genötigt sind, ihre Existenz selbständig zu gestalten. Die Gesetzgebung muß aus dieser unvermeidlichen Entwicklung die Kapsequenzen ziehen und darf aber auch bei der Erwerbung oder beim Verlust der Staatsbürgerschaft die Frau nicht als bloßes Anhängsel des Mannes behandeln. Andererseits tritt aber die Frau auch heute noch in der Regel durch die Verehelichung in den Lebenskreis des Mannes ein, woraus sich ergibt, daß sie in der Regel auch daran interessiert sein wird, seine Staatsbürgerschaft zu teilen. Das Problem der Staatsbürgerschaft der Frauen kann also entsprechend ihren Lebensbedürfnissen nur so gelöst werden, daß der Frau die Möglichkeit gegeben wird, bei der Verehelichung oder bei einem Wechsel in der Staatsbürgerschaft des Mannes selbständig ihren Willen zu erklären, ob sie dem Gatten in der Staatsbürgerschaft folgen will oder nicht. (Grundsatz der Option.) Dieser Grundsatz ist heute nicht nur eine Forderung der sozialistischen Frauen, er ist auch in die Gesetzgebung einer Reihe von Staaten eingedrungen und wird von der Juristischen Theorie verfochten. Auch der im heurigen Jahre in Eger abgehaltene deutsche Juristentag hat sich zu diesem Grundsatze bekannt. Die einzelnen Bestimmungen dieses Antrages ergeben sich von selbst aus seinem Grundprinzip. Eine Belastung der Staatskasse tritt durch den Antrag nicht ein.

In formaler Beziehung wird beantragt, diesen Entwurf dem Verfassungausschuß zuzuweisen.

Prag, den 9. Juli 1931.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

ze dne.........

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Cizinka, která se vdává za československého státního občana, podržuje své dosavadní státní občanství.

Získává však československé státní občanství, projeví-li nejdéle do měsíce po vdavkách vůli k tomu.

§ 2.

Udělení československého státního občanství cizinci vztahuje se na jeho manželku jen tehdy, když do měsíce výslovně projeví svou vůli k tomu.

§ 3.

Československá státní občanka, která se vdává za cizince, podržuje své dosavadní státní občanství, ledaže by podle zákonodárství příslušné země získávala automaticky její státní občanství nebo do měsíce projevila svou vůli k tomu.

§ 4.

Ztratí-li československý státní občan zdejší státní občanství nebo získá cizí státní občanství, manželka podržuje své dosavadní státní občanství, když prohlásí k tomu svou vůli do měsíce, od chvíle, kdy se dověděla, že manžel ztratil československou státní příslušnost.

§ 5.

Prohlášení podle předcházejících ustanovení činí se u okresního úřadu. Okresní úřad má o tom vydati potvrzení.

§ 6.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Na případy, ve kterých ještě neuplynula lhůta jednoho měsíce, uvedená v §§ 1-4, se tento zákon vztahuje. Jeho provedením se pověřuje ministr vnitra.

Hospodářský vývoj vedl k tomu, že ženy stále ve větším počtu mohou, ba často jsou nuceny samostatně si vybudovati svou existenci. Zákonodárství musí vyvoditi důsledky z tohoto nevyhnutelného vývoje a nesmí tedy ani při získávání nebo při ztrátě státního občanství zacházeti se ženou jako s pouhým přívěskem muže.

S druhé strany však vstupuje žena ještě i dnes zpravidla vdavkami do životního okruhu mužova, z čehož vyplývá, že zpravidla bude míti zájem i na tom, aby dosáhla jeho státního občanství. Otázka státního občanství žen může býti tedy podle jejich životních potřeb vyřešena jen tak, že se poskytne ženě možnost při vdavkách nebo při změně státního občanství mužova samostatně prohlásiti svou vůli, chce-li míti stejné občanství s manželem či nikoliv (zásada opce). Tato zásada není dnes jen požadavkem socialistických žen, nýbrž pronikla i do zákonodárství četných států a je hájena právnickou theorií. I sjezd německých právníků, který se letos konal v Chebu, přiznal se k této zásadě. Jednotlivá ustanovení tohoto návrhu vyplývají sama sebou z jeho základní příčiny. Státní pokladna nebude tímto návrhem zatížena.

Po stránce formální se navrhuje, aby tento návrh byl přikázán výboru ústavně-právnímu.

V Praze, dne 9. července 1931.