Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	4. zasedání.

1359.

Návrh

poslanců Al. Tučného, Boh. Procházky, Jos. Lance, H. Bergmanna a druhů, aby byl vydán zákon, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 19. prosince 1918, čís. 91, o osmihodinové době pracovní.

Podepsaní navrhují:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zákon

ze dne

kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n. o osmihodinové době pracovní.

Čl. I.

§ 1 zákona se mění a doplňuje a bude zníti takto:

Délka doby pracovní.

§ 1.

1. V podnicích živnostenskému řádu podrobených nebo po živnostensku provozovaných nesmí skutečná pracovní doba zaměstnanců trvati zásadně déle, než sedm hodin ve dvacetičtyřech hodinách, s takovým rozdělením na jednotlivé dny, aby trvala nejvýše čtyřicet hodin týdně.

2. Předpis tento platí také pro podniky, závody a ústavy živnostenskému řádu nepodrobené a po živnostensko neprovozované, tedy provozované státem, veřejnými nebo soukromými svazky, fondy, spolky a společnostmi, ať jsou rázu výdělečného, všeužitečného nebo dobročinného.

3. Pro hornické podniky (doly, koksovny, pražírny a vysoké pece) pod zemí i na povrchu smí denní doba pracovní trvati 6 hodin anebo 36 hodin týdně. Vjezd a výjezd považují se za práci pomocnou podle §u 6, ale nesmí se tím směna prodloužiti o více než půl hodiny, počítajíc od vjezdu prvého až do výjezdu posledního dělníka téže směny. Při pracích, konaných za trvalé vysoké teploty, nedostatečného větrání a za přítoku vody, může báňský úřad, vyslechnuv důvěrníky dělnictva a správu závodu, přiměřeně zkrátiti dobu pracovní.

4. Ustanovení o 6hodinové denní době pracovní platí také pro všechny podniky, v nichž je výkon založen na práci zdraví škodlivé nebo nebezpečné. Stanoviti výčet těchto podniků náleží ministru sociální péče po dohodě s ministrem pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu a po slyšení odborových organisací zaměstnaneckých cestou nařizovací.

5. Ustanovení odstavce 7. planí také pro osoby v zemědělských a lesních podnicích pravidelně zaměstnané, které žijí mimo domácnost hospodářovu a mají plat denní, týdenní nebo měsíční.

6. Ministr sociální péče může ve shodě s ministry zúčastněnými dovoliti jednotlivým skupinám podniků dopravních a zemědělských i jinou úpravu pracovní doby než v odstavci 1. uvedenou, nepřesahuje-li úhrnem v období čtyřnedělním 160 hodin.

Čl. II.

§ 4 se mění a bude zníti takto:

1. Nezbytně musí se zaměstnancům poskytnouti jednou týdně nerušená přestávka aspoň 36 hodin.

2. Tato přestávka připadá v závodech, v nichž výroba může se přerušiti technicky bez obtíží, zpravidla na neděli, nejsou-li zákonem o nedělním klidu dovoleny výjimky.

3. Další výjimky z třicetišestihodinového klidu připouštějí se pro podniky nepřetržitě, provozované, když by vystřídání dělníků (záměna noční směny za denní) nebyla jinak možna a provozování z důvodů technických nebo bez podstatné poruchy výroby nemůže se přerušiti a vyžaduje matné obsluhy a dozoru. V takových případech prodlužuje se denní, pokud se týče týdenní doba pracovní, stanovená v §u 1. ale směny musí se tak rozděliti, aby 36hodinový klid připadal zaměstnanci vždy aspoň třetí týden na neděli.

4. Hodiny, o něž při střídání dělníků práce v týdnu přesahuje čtyřicet hodin, považují se za práci přes čas.

5. Výjimky, v předchozích odstavcích naznačené, povoluje jednotlivým druhům podniků ministr sociální péče ve srozumění se zúčastněnými ministry.

Čl. III.

§ 6 se mění a doplňuje a bude zníti takto:

1. Byl-li pravidelný provoz přerušen živelními událostmi nebo nehodami, či nastala-li ve veřejném zájmu nebo z jiných naléhavých a prokázaných důvodů zvýšená potřeba práce a nelze učiniti jiných opatření, může se povoliti podnikům, po případě i více podnikům hromadně, aby dočasně prodloužily pracovní dobu, nejdéle však na dobu dvou týdnů v roce a nejvýše o dvě hodiny denně. Takové povolení pro podniky živnostenské inspekci podléhající uděluje živnostenský inspektor, pro podniky hornické báňský revírní úřad, pro práce železniční ministerstvo železnic, pro podniky zemědělské a lesní obecní představenstvo a pro ostatní podniky, závody a ústavy politická správa I. stolice.

2. Další práci přes čas až dvě hodiny denně na dobu nejdéle osmi neděl v roce může povoliti za těchže okolností pro podniky hornické báňské hejtmanství, pro práce železniční ministerstvo železnic, pro podniky zemědělské a lesnické politická správa I. stolice a pro ostatní podniky, závody a ústavy politická správa II. stolice.

3. Tyto mimořádné pracovní hodiny považují se za práci přes čas, musí se zvláště platiti, a to s příplatkem, převyšujícím mzdu, za normální hodinu pracovní: o 100%, je-li práce konaná v neděli anebo o svátku, jenž není dnem pracovním, o 50%, je-li práce konána v době noční, t. j. mezi 10. hod. večerní a 5. hod. ranní nebo v sobotu odpoledne, a o 25%, je-li práce konána v jinou dobu.

4. Úhrnem nesmí práce přes čas přesahovati deset týdnů nebo stodvacet hodin v roce. Toto obmezení neplatí pro práce nutné, zejména opravné, když hrozí nebezpečí pro život, zdraví a veřejný zájem, avšak pouze pro dobu přechodnou, z technických úvodů nevyhnutelně nutnou a není-li je možno vykonati v obvyklé době pracovní. Pro tyto práce není také třeba úředního povolení, třeba je však oznámiti příslušným úřadům, v odstavci 1. vyjmenovaným, trvají-li déle než tři dny.

Čl. IV.

§ 7 zákona se mění a bude zníti takto:

1. Rovněž nevyžadují zvláštního povolení práce pomocné, které nutně předcházejí výrobě (práci) nebo po ní následují, jako na příklad vytápění kotlů, čištění závodních místností, krmení dobytka a pod., i když přesahují obvyklou; v závadě stanovenou dobu pracovní.

2. Za tyto práce považuje se i nutné předávání služby u těch skupin pracovních, u nichž je to nutno v zájmu její souvislosti, vyžaduje-li toho nepřetržitý postup výroby nebo služby.

3. V podnicích, veřejné potřebě určených, může se prodloužiti pro některé skupiny zaměstnanců pravidelná doba pracovní, když zaměstnance je sice třeba déle na místě služebním (v pohotovosti), ale jeho skutečná práce nevyžaduje více než 5 hodin denně. Toto prodloužení připouští se jen tehdy, když kolektivní smlouvy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci o tom ujednané, ministr sociální péče v dohodě s ministry zúčastněnými byl schválil. V oboru železniční správy rozhoduje o úpravě této doby pracovní ministerstvo železnic, vyslechnuvší zástupce zaměstnanců.

4. Všechny tyto práce, i pohotovosti, pokud přesahují pravidelnou dobu pracovní, buďtež zvláště placeny jako práce přes čas podle ustanovení §u 6 odst. 3.

Čl. V.

§ 8 se mění a doplňuje a bude zníti takto:

Práce noční.

§ 8.

1. Prací noční jest práce mezi 10. hodinou večerní a 5. hodinou ranní. V tuto dobu je práce zakázána.

2. Ministr sociální péče se zmocňuje, aby nařízením vydal zvláštní předpisy o výjimkách z toho ustanovení, které se smějí týkati pouze podniků nepřetržitě provozovaných, v nichž z důvodů technických nesmí se výroba zastaviti. V ostatních podnicích smí se tak státi pouze v případech, kdy toho vyžaduje veřejný zájem nebo pravidelná potřeba obecenstva, mezi něž nesmí býti pojímáno zhotovování pečiva.

3. Přechodné práce v noci, vyvolané nutnou opravou závodního zařízení při nastalých poruchách, nevyžadují zvláštního povolení, když by jinak pravidelný chod závodu na delší dobu byl ohrožen.

Čl. VI.

Zákon tento vstupuje v působnost dnem vyhlášení. Provésti jej ukládá se ministru sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvody:

Na celém světě změnily se důsledky technického pokroku poměry na pracovním trhu tak, že se ukázala nebývalá nezaměstnanost pracovních sil dělnických, zřízeneckých i úřednických, jež se jeví jako nadbytek těchto sil. Instituce, korporace i jednotlivci, jež se zabývají sledováním sociálního vývoje a studiem sociálních otázek, rovněž na celém světě shodují se v přesvědčení, že nynější světová nezaměstnanost není už jen zjevem přechodovým, který příznivější perioda hospodářského vývoje zase odstraní, nýbrž že svět stojí před zjevem trvalého rázu a musí jej jako takový též posuzovati a řešiti. Takové povahy je i nezaměstnanost v naší Československé republice a také u nás nemůže býti odpůrců tvrzení, že ona není jen zjevem přechodným.

Stát vynaložil už obnosy do miliard jdoucí pro účel odstranění veliké nezaměstnanosti. Účiny všech dosavadních opatření ukazují přesvědčivě, že obvyklé prostředky k potírání nezaměstnanosti, používané veřejnou mocí, jsou příliš slabými, aby nezaměstnanost mohly odstraniti úplně, ba že ji neodstraní ani v podstatné části. K stejnému přesvědčení došly také vlády v jiných zemích a průchod takovému přesvědčení dávají v řadě států i sami průmysloví zaměstnavatelé, kteří nečekají na zásah veřejné moci a z vlastního podnětu sahají k opatřením, která jsou nutna v zájmu ozdravění poměrů na trhu pracovním.

Nejúčinnějším takovým prostředkem je zkrácení denní doby pracovní, úměrné onomu stupni výrobnosti podniků průmyslových i zemědělských, na který ji vyšinul pokrok technický. Pokročilý svět zaměstnavatelský smiřuje se už s nutností, aby otázka úměrného zkrácení pracovní doby nebyla posuzována jako socialistický požadavek, nýbrž jako palčivá otázka sociální, jež jedině je schopnou přivoditi ozdravění národního hospodářství.

Že zkrácení doby pracovní neohrožuje proces výrobní, pro to je už skoro nadbytek důkazů z dosavadních zkušeností. Zavedení osmihodinové doby pracovní budilo na jedné straně mnoho zájmu, na druhé ještě více obav, jaký bude míti vliv na výrobu. Za období více než 12 let, jež uplynulo od konce války a zavádění osmihodinné pracovní doby, ukazuje se již, že její vliv nepřinesl oslabení výroby, a že naopak měl po mnoha stránkách blahodárný účinek na pracující vrstvy.

Svědectví o tom možno čerpati z nejobsáhlejšího díla Mezinárodního úřadu práce při Svazu národů v Ženevě, totiž z devítisvazkové Ankety o výrobě, jež zachycuje celý poválečný rozvoj světového hospodářství. Část ankety, jednající o osmihodinové pracovní době, byla nedávno Mezinárodním úřadem práce vydána ve formě samostatné knihy s předmluvou jeho ředitele Alberta Thomase. Studie ta obsahuje ze všech zemí hojnost číselných dokladů z kruhů vládních, zaměstnavatelských i zaměstnaneckých, jež nemůžeme zde všecky citovati, a můžeme tedy vyvoditi jen z dokladů těch všeobecné závěry.

Tím, že pracovní doba byla zkrácena, podníceno bylo úsilí docíliti téhož stupně výroby i při kratší době pracovní. To vedlo k rozvoji vynalézavosti v oboru nových strojů a nových procesů výrobních, a vůbec k technickému pokroku. Zaváděny byly nové stroje o větší výkonnosti a zdokonalené pracovní nářadí. Závody byly modernisovány a opatřovány zdokonalenou technickou výzbrojí. Již tím bylo většinou docíleno toho, že výroba dosáhla téhož stupně, jako při delší době pracovní. Lze se nadíti toho, že až postupně odpadnou překážky dalšího technického rozvoje, jako je uplynutí potřebné doby pro možnost opatření novějších strojů, bude vliv tohoto prvku ještě citelnější.

Kromě zdokonalení technického vyvolalo zkrácení pracovní doby všeobecně i lepší organisaci výroby, jež je prováděna podle nových zásad vědecké organisace a vědeckého řízení práce. Na podkladě statistické kontroly každého detailu výroby přikročuje se ke zlepšením. Závody jsou účelněji zařizovány, jednotlivé dílny jsou tak umísťovány, aby doprava surovin nebo polotovarů na další místa pracovní dála se co nejkratší cestou a vyžadovala co nejméně času a námahy. Skladiště se přibližují k dílnám, a jednotlivé dílny nebo i jejich části se specialisují na jednotlivé části výrobního procesu, který jimi bez přestání probíhá. V určitý okamžik, potřebný k jistému pracovnímu výkonu, dostává se podle t. zv. amerického routing-systému každému dělníku vždy přesně potřebné suroviny či polotovaru i potřebného nářadí, takže se na nic nečeká. Výroba je specialisována na serie, a v těchto seriích uniformována. I pracovníci jednotliví nebo jejich oddíly jsou specialisováni na určité práce, a k těm jsou pečlivěji vychováváni a připravováni. Ztráty času jsou omezovány, a dělníci sami tomu přispívají, jsou placeni podle výkonnosti. I při střídání šicht je ztráta času zredukována na minimum.

Celé toto technické a organisační zdokonalení výroby předpokládá ovšem pochopení i dobrou vůli průmyslnických kruhů, aby zase znovu úměrně k účinkům uplatňovaných moderních metod výrobních, jimž říkáme racionalisace, zkrátily denní dobu pracovní, aby tak byly utlumeny neblahé účinky její na pracovní trh. Tím neobviňujeme technickou vědu, že ona přivodila sociální zlo ve veliké nezaměstnanosti, nýbrž naopak: uznávajíce její ušlechtilou snahu ulehčiti a zpříjemniti práci její nositelům, souhlasíme s ní, že po splnění povinnosti technické vědy má splniti svoji povinnost také podnikatel, obchodník a politik-hospodář.

Na celém světě se uznává, že největší podíl na dnešní kritické nezaměstnanosti má racionalisace. V anglickém vědeckém díle: ťRacionalisace a nezaměstnanostŤ shrnuty jsou zkušenosti ze Spojených států v těchto charakteristických číslicích: od r. 1922-1922 průměrná mzda dělníka vzrostla o 2.4 %. Výkonnost se zvýšila o 3.5 %. Důchody průmyslových společností vzrostly o 9 %. A nezaměstnanost dělnictva klesla o 10 %.

Americká vědecká publikace, vydaná Federální statistickou správou ve Washingtoně, osvětluje účinky racionalisace tabulkou, v níž líčí vývoj počtu dělnictva v průmyslu zaměstnaného, sumu vyplacených mezd a množství produkce od r. 1919 do r. 1928 a béře stav těchto tří činitelů z r. 1919 za základ 100 body. Podle této tabulky počet dělnictva klesl na 89, suma vyplacených mezd se zvýšila na 103, ale množství produkce na 132. Kdo potřebu je přesvědčivějšího dokladu, v co se racionalisace zvrhla?

U nás racionalisace vykazuje stejné účinky. Škodovka teprve v roce 1930 provedla veliký plán racionalisační. Jaké měl následky, mluví tyto číslice:

roku:	výrobní obrat:	počet zaměstnanců:
1929	1527 mil. Kč	37.388
1930	1634 mil. Kč	28.191

Obrat se víc než o 100 milionů Kč zvýšil při počtu dělnictva o 9.000 menším, při redukci o celých 25 %. Pražská železářská snížila počet dělnictva o 900 a dosáhla o 9 mil. Kč většího podnikatelského zisku. Českomoravská-Kolben-Daněk zvýšila výrobní ubrat o 10 % a prohlašuje, že pracovní dobu může zkrátiti o 27 %. Troufá si dokonce dnešní výrobní obrat udržeti se 3000 zaměstnanci z dosavadních asi 15.000. A na valné hromadě Sdružení československého kovodělného průmyslu bylo konstatováno; že počet zaměstnanců u 180 členských firem se 203 závody ze 123.165 klesl na 102.269, tedy o 21.000 a pracovní doba z průměru 47.01 hod. týdně na 43.3 hodin. A kdybychom vzali v potaz kterýkoliv pracovní obor, všude stejně žalostný rozvrat pracovního trhu. Ve sklářství a textilnictví snad nejhorší.

A to přece nebylo úkolem racionalisace ve výrobě. Zbavení práce je jiný problém, nežli ulehčení a zpříjemnění práce. A proto je nyní povinností moci veřejné, aby účinky racionalisace přišly do těch kolejí, kam je dirigovali technici. Německo už začíná tento problém řešiti. Říšská vláda ustavila při ministerstvu práce zvláštní vládní komisi, již pověřila vypracováním návrhů na odstranění nezaměstnanosti a sama uznává, že z celkového počtu 4,971.843 nezaměstnaných vlivem racionalisace bylo z procesu výrobního vyřaděno nejméně 1 milion. A proto též uznává, že tento důsledek nebude možno odstraniti. Jinak, nežli zkrácením doby pracovní.

Vládní komise shodla se na návrzích, z nichž první se týká znemožnění práce přes čas cestou administrativní; druhý pak žádá cestou zákonnou zavésti zkrácenou dobu pracovní. Jednomyslný návrh komise zní:

1. Říšská vláda se zmocňuje, aby pro jednotlivé pracovní obory a povolání zkrátila maximální zákonnou dobu pracovní na 40 hodin týdně. Při tom má zkoumati, zdali toto snížení v tom kterém oboru je možné z důvodů technických a hospodářských a zda na pracovním trhu je k disposici dostatečný počet pracovních sil.

2. Toto zmocnění k nařízení zkrácené pracovní doby netýká se podniků, které pravidelně zaměstnávají méně než 10 zaměstnanců.

Že se zavádí v Anglii a Americe 5denní pracovný týden se 40hodinovou dobou pracovní, je už všeobecně známo, a proto zde tyto skutečnosti ani nezdůrazňujeme. Charakteristickým je na nich to, že ve všech zde vzpomenutých státech není dosud ratifikována washingtonská konvence o 8hodinové době pracovní, ale bez ohledu na tuto jinak trapnou okolnost zavádí se pracovní doba kratší, nežli ona obsažená v této úmluvě.

Zkrácení doby pracovní má veliký vliv i na lidského činitele ve výrobě. Zavedení osmihodinné pracovní doby mělo za následek zlepšení zdraví dělnictva, a zmenšení vynechání práce pro nemoc, jak ukazují statistiky nemocenských pojišťoven. Je to přirozený vliv toho, že omezeno bylo přepínání sil a následky únavy. Tím se vysvětluje i pokles počtu úrazů od zavedení osmihodinné pracovní doby, neboť neunavená mysl dovoluje větší pozornost. Větší množství volného času umožnilo vzrůst dělnických sportovních a tělocvičných sdružení. Lepší dělníkův tělesný i duševní stav přivodil přirozeně i větší zájem a větší chuť k práci. Rozšíření dělníkova volného času umožnilo mu i věnovati se více intelektuelnímu rozvoji. Více času na odborné vzdělání je ovšem prospěšno i pro práci. Také menší pracovní únava má za následek větší duševní pohotovost pro vzdělání.

Více volného času umožnilo dělníkům, zejména matkám, věnovati se více domácnosti, jak o tom svědčí pokles počtu dětí svěřovaných jeslím, opatrovnám a útulkům.

Zcela proti obavám některých kruhů přivodila osmihodiná pracovní doba dokázaný pokles alkoholismu. Vysvětluje se to tím, že při menší únavě cítí dělník menší potřebu falešného tak zvaného posilování a vzpružování alkoholem, a dále tím, že při větším množství volného času rozvoj dělnických spolků vzdělávacích, sportovních, zahrádkářských, hudebních, knihovních atd. odvádí dělníkovu pozornost jiným a lepším směrem.

Všechny tyto blahodárné vlivy osmihodinné doby pracovní na tělesný i duševní stav dělnictva zrcadlí se také i ve vzrůstu jeho výkonnosti. To je způsobeno především zmenšením únavy, neboť když ta dostoupí určitého stupně, má v následujících hodinách neblahý vliv i na dělníkovu soustavu tělesnou, i na jakost práce a její množství.

Ale nejenom množství práce neutrpělo a spíše stouplo zavedením osmihodinné pracovní doby, ale také jakost práce se vlivem menší únavy očí a nervů znatelně zlepšila. Krom toho, se pracovní výkonnost také ustálila.

Je prostě prokázáno, že zavedení osmihodinné pracovní doby neohrozila množství ani jakost výroby, že vedlo k jejímu technickému i organisačnímu zdokonalení, k povznesení výkonnosti dělnictva, jeho stavu tělesného i duševního, a prospělo tím nejenom dělnictvu, ale vlastně i zaměstnavatelům a celému národnímu hospodářství.

Není proto také příčiny obávati se následku dalšího zkrácení doby pracovní, jehož se tímto návrhem dožadujeme.

Navrhovanou změnou zákona čís. 91/1918 sledujeme v podstatě zkrácení denní doby pracovní, jež má způsobiti ozdravění na trhu pracovním. Dáváme však ve svém návrhu výraz přesvědčení, že také otázka rozsahu uplatnění zákona má význam nemalý. A poněvadž nejasná stylisace původního zákona umožnila řadu překvapujících rozhodnutí soudních instancí, přičiňujeme také změny, které mají ujasniti zásadní otázku, na koho se ustanovení zákona vztahují.

Uplatnění navrhované novelisace zákona č. 91/1918 nepřinese žádných důsledků pro správu státních financí. Nepřičiňujeme k němu doložku úhradovou.

Po stránce formální navrhujeme, aby osnova byla přikázána výboru sociálně-politickému k projednání:

V Praze, dne 3. července 1931.

Tučný, B. Procházka, Lanc, Bergmann,

Fiala, Richter, Tykal, Hatina, Langr, Slavíček, Netolický, Zeminová, Polívka, Hrušovský, inž. Záhorský, Jos. Tůma, Šmejcová, Pechmanová-Klosová, Vaněk, Solfronk, Malý.