Dnešní stav jest konfiskací výnosu majetku domovního, což jest sociální křivdou na jeho majitelích, pocházejících většinou z drobných a středních vrstev, které k tomto majetku si dopomohly prací a šetrností po dlouholeté době. O konfiskaci, která uměle tvořenými cenami na úkor jedněch občanů chce budovati blahobyt druhých občanů, napsalo ťPrávo LiduŤ 30. dubna 1928 za boje o zemědělské clo, toto: ťBlahobyt národa zvyšuje se výrobností, tvořením nových statků a nikoliv umělými cenami, jimiž se jedněm béře, aby se druhým mohlo dát. Takováto politika jest škodlivá národohospodářsky i sociálně.Ť Konfiskací výnosu domovního majetku podlamuje se víra ve spravedlnost tohoto státu, což nemůže býti lhostejno všem občanům, kteří chtějí upevnění a rozvoj tohoto státu.

Ochrana nájemní má za následek demoralisaci obyvatelstva, neboť budí v občanstvu domněnku, že není třeba vydělati si na své potřeby, nýbrž že tyto musí dodati stát, třebas i na úkor druhých přičinlivých občanů, kteří jsou zvyklí spoléhati na sebe a ne na veřejnost. Tím se podporuje u nás stoupání rozmařilostí a požívačnosti, kteréžto vlastností, kdyby se měly všeobecně rozšířiti, by náš stát přivedly do hospodářské závislosti a později i do záhuby.

Dnešní stav působí dále velkou nerovnost mezi obyvateli tohoto státu, podle toho, zda žijí v nových či starých domech. Kategorie novonájemníků pociťuje nynější stav jako křivdu tím bolestněji, když se jedná o takové obory, které mají své příjmy upraveny podle nájemného ve starých domech.

Vázané hospodářství bytové způsobilo stlačení hladiny hospodářských čísel a tím způsobilo, že celý hospodářský život byl podlomen ve svém vývoji, což mělo za následek zmenšení kupní schopnosti obyvatelstva i jeho životní míry.

Další neblahé následky ochrany nájemní jsou na příklad: nemožnost upraviti staré domy podle novodobých hygienických zásad, poněvadž na to nestačí jejích výnos, v domě nelze zjednati namnoze klid a pořádek mezí nájemníky, jest disekonomie s bytovým prostorem ve chráněných objektech, vznikají hospodářské ztráty následkem dojíždění s místa pobytu do místa pracovního a mnoho jiných.

Za rychlé odbourání se přimlouval již před více léty Dr. Ammon v pojednání: ťDie Mietzins und Wohnbaufrage vom volkswirtschaftlichen StandpunkteŤ, který pravil:

ťDnes pokulháváme v normalisaci národního hospodářství velmi citelně za Německem, jest to hlavně v důsledku toho, že již tam značně pokročilo odbourávání omezování nájemného. Poměry výrobní a výdělkové se tam již ve značném měřítku přizpůsobily stoupání, které bylo tím vyvoláno v životních nákladech dělníků a zaměstnanců. My máme celý tento přizpůsobovací proces před sebou; jest jasno, že čím déle budeme s tím čekati, čím déle zůstaneme oproti Německu pozadu, tím těžší, tím bolestnější a tím více času bude tento proces potřebovati.

Budeme-li tak dlouho čekati, až Německo za úplně normálních podmínek výrobních a výdělkových dosáhne nejvyššího stupně výkonnosti ve výrobě a zahraničním obchodu, pak jest vůbec pochybno, zda my je budeme moci dostihnouti.

Každý dřívější krok k normalisaci podmínek výrobních a výdělkových znamená náskok možnosti soutěže.

Když toto uvažujeme, pak musíme říci, že okamžik pro začátek odbourání vázaného bytového hospodářství již dávno uplynul.Ť

Jistě tímto citátem jest více než dostatečně prokázáno, že každé další prodlužování ochrany nájemní jest nanejvýš škodlivé pro stát.

Ostatně i cizina nás učí, že žádný stát, který vázané hospodářství odboural, neutrpěl tím hospodářsky, naopak získal.

Jest to na příklad Švédsko, Dánsko, Holandsko, Italie, Jugoslávie. Musí konečně nastati ozdravění hospodářských poměrů ve státě, věčná nejistota co a jak bude znemožňuje řádnou kalkulací a tím působí nedozírné škody, které nejsou z daleka vyváženy problematickými výhodami ochrany nájemní, kterých dnes ostatně ani snad 50 procent nájemníků již nemá.

K výše uvedeným vývodům, které jsou rázu povšechného, nutno připojiti několik slov s ohledem na dnešní situaci.

Veškeren zájem života hospodářského je dnes věnován téměř výhradně překonávání krise hospodářské, která počala v roce 1929. Krise má příčiny povahy mezinárodní a vnitrozemské. Stát náš nemůže sám o sobě zdolati krisi, která vyvěrá z příčin mezinárodních, ale má v moci odstraniti krisi, která vzniká z příčin v tuzemsku. Ve své přednášce ťO významu bytové a stavebních otázek v dnešní situaciŤ, konané dne 9. března 1931, učinil pan architekt Bitterman náčrtek, jak a pokud jest dělnictvo zaměstnáno v oborech závisejících na exportu aneb produkcí tuzemské, či na obojím a jest tedy povahy smíšené. Došel k závěru, že 62 % zaměstnanectva jest závislo na produkcí tuzemské a jeho stav lze zlepšiti opatřením rázu tuzemského. Při tom označil stavební ruch jako obor, jehož zaměstnanost máme výhradně ve svých rukou, což konečně jest potvrzeno i výroky jiných autorit.

Jak pan profesor dr Brdlík ve svém diagramu, připojeném ku přednášce konané dne 15. února 1931 na valné hromadě zemědělské jednoty (Venkov ze dne 17. února 1931), označil všechny zaměstnance živnosti stavebních v počtu 269.792 jako zaměstnance od exportu neodvislé, dále profesor národohospodářství dr Ammon ve své ojedinělé a nedostižitelné monografii o bytové otázce v Československé republice zdůrazňuje, že máme ve své zemi materiál, suroviny i stavební průmysl a že jsme tedy soběstační v oboru stavebním.

Citujeme tyto dva znalce života hospodářského, ač se jedná o věc všeobecně známou, kterou by nebylo ani potřebí dokazovati. Než v oboru stavebním úplně od ciziny neodvislém jeví se dnes stagnace a stavitelé, kteří v této otázce jsou směrodatnými a praktickými odborníky, uvádí jako hlavní příčinu této stagnace zastavení likvidace bytové ochrany, což odůvodnili pojednáním ťVzkříšením stavebního ruchu k odstranění nezaměstnanostiŤ stri 9. a 10.

Tuto krisi lze překonati stavebním ruchem, který se rozproudí při a po odstranění vázaného hospodářství bytového. Avšak nejen dnešní krise energicky žádá zrušení ochrany nájemní, aby oživlý stavební ruch povznesl puls našeho hospodářství, cele žádají to i naše veřejné finance.

Ochrana nájemníků zkracuje stát i samosprávné svazky o příjmy z daně činžovní a přirážek, které zůstávají nájemníkům a užitek z něho mají hlavně nejbohatší vrstvy, které užívají největších a nejcennějších objektů.

Dnešní doba, která tak ráda se holedbá sociálním cítěním, dává zcela nezasloužené subvence lidem zámožným tím, že jim poskytuje bydlení za levné nájemné, z kterého plyne malá částka na dani domovní a přirážkách veřejným korporacím. Úbytek tím vzniklý nahrazují si veřejné korporace nepřímými daněmi, které více tíží občany chudé než zámožné. Rozhojněný příjem, který poplyne do veřejných pokladen, by mohl býti zužitkován na investiční práce, které pozdvihnou hospodářský i kulturní stav státu a tím i jeho obyvatelstva. Zaměstnanost těmito pracemi i stouplým stavebním ruchem vyvolaná umožní zaměstnancům i podnikatelům platiti zvýšené nájemné, které předloženým zákonem jest navrhováno.

Rekapitulováno:

Zrušení vázaného hospodářství zvedne hospodářskou úroveň státu a proto musí býti provedeno, neboť to žádá všeobecné blaho. Udržování dosavadního stavu přináší zdánlivě některým vrstvám výhody, které ale při bližším zkoumání celého života hospodářského se ukazují škodlivými pro celek, - a poškozují tedy i ty, kdož dnes z těchto výhod zdánlivě mají zisky.

Lépe bude zaměstnancům i podnikatelům, když při stoupnutí zaměstnanosti stoupnou výdělky, ze kterých by se mohlo zapraviti upravené nájemné, než když v tak zvaných laciných bytech a provozovnách se živoří.

Lépe bude dělníkovi, když dostane Kč 50,- týdně více a z toho zaplatí Kč 20 více na nájemném, než když při tak zvaném levném bytě má týdně o Kč 50,- méně aneb jest po případě bez práce vůbec.

Literatura: Dr. Alfred Ammon: Die Mietzins und Wohnbaufrage vom volkswirtschaftlichen Standpunkte.

Dr. Karel Engliš: Státní rozpočet republiky Československé pro rok 1927 vydán Státovědeckou společností.

Dr. L. Fořt: Řešení bytové krise v Praze 1926.

Dr. Karel Engliš: Otázky a názory.

Publikace sociálního ústavu o pozemkové, stavební a bytové politice v Československé republice.

Sborník Masarykovy Akademie Práce z r. 1927, seš. 4.

Pamětní spis Čsl. Domova maj. domů a domků v republice Československé k otázce bytové a stavební.

Dr. Max J. Wolff: Zwangswirtschaft und Wohnungswesen.

Poradní sbor pro otázky hospodářské.

Ochrana nájemníků a stavební ruch.

Arch. Jan Kloub: Stavební krise, její důsledky a prostředky k oživení stavebního ruchu.

Denní tisk.

Díl II.

Předložený návrh zákona pojednává o všech zákonech upravujících bytové poměry a jest obdobně podle zákona ze dne 26. listopadu 1930, čís. 166 Sb. z. a n. nazván zákonem likvidujícím zákony o bytové péči.

Ve čl. I. upravují se mimořádné poměry nájemní, které byly zavedeny ochranou nájemní. Tento název jest dnes 13 let po válce nevhodný - neboť nový zákon zavádí normální poměry na trhu bytovém a proto užito přiměřenějšího pojmenování. Platnost zákona prvými čtyřmi paragrafy omezena podle zákona ze dne 27. dubna 1929 v království Jugoslávie jen na vrstvy skutečně potřebné a ve větších místech, neboť na venkově není dnes téměř bytové tísně - není ani ve městech, jak ukazují ťPředběžné výsledky sčítání liduŤ, a i kdyby snad někde byla, lze ji snadno odstraniti novostavbami, které jsou na venkově levnější a jednodušší než ve městech. Zákon království Jugoslávie nezná omezení ohledně provozoven, ale jelikož v Československé republice byly tyto též pod ochranou, dána do tohoto návrhu též ustanovení ohledně malých provozoven. Nájemci středních a velkých provozoven, jakožto sociálně silní, nebyli do zákona pojati. Stanovení důchodu ponechává se volnému uvážení soudce, neboť údaje úřadů vyměřujících daně jsou sice vítanou pomůckou pro stanovení důchodu osob nájemnických, ale úřady tyto nejsou neomylné a proto se v návrhu stanoví, že soudce má přihlédnouti ke způsobu života a podle toho označiti důchod vyšetřovaného nájemníka. Při stanovení úhrnného důchodu rodiny byt obývající se na rozdíl od zdanění sčítají všechny důchody členů, tedy i těch, kteří platí daň srážkovou. Hranice důchodu Kč 23.556.- zvolena proto, že osoby s tímto příjmem se pokládají již za osoby sociálně silnější, kterým se daň ukládá pravidelným řízením a jichž důchod jest tedy již pečlivěji vyšetřen. Jedna čtvrtina (25 %) z výše uvedeného důchodu činí více než Kč 5.800,-, za kteroužto částku se dnes všude dostane do nájmu pokoj a kuchyň, takže osoby tyto při ztrátě dosavadního bytu najdou byt jiný a nepřipadnou veřejností na obtíž. Nové se dává do zákona, že finanční úřady oznámí na požádání pronajímatelovi výši důchodu, aby bylo ulehčena soudům. Dotazy tyto přinesou státní pokladně příjem, neboť minimálně počítáno, bude každý dotaz znamenati zisk Kč 23.-, t. j. Kč 5.- kolek na žádost, Kč 8,- kolek na osvědčení a Kč 10,- dávka za úřední výkon, t. j. při 200,000 dotazech částka Kč 4,600,000,-, bez protipoložky na stránce výdajové.

Další § čl. I. jsou celkem vzaty ze zákona na ochranu nájemníků, ovšem patřičně upraveny, aby byly přechodem do normálních poměrů. Důvody výpovědní dávají možnost pronajímatelovi, aby se mohl se svými příbuznými do svého domu nastěhovati, případně byt upraviti, zbavují se výhod tohoto článku ti, kdož jí nejsou hodni, aneb bytu zcela neb z části nepoužívají, buď že mají byt jinde, aneb že podnájmem užívají bytu jako výdělečného prostředku.

Podle citovaného zákona království Jugoslávie upraven nově důvod výpovědní v případě, že starý dům má býti nahražen novostavbou. Zjednodušenou stylisací tohoto důvodu bude umožněno sbourání staveb neškodných a namnoze nehygienických, k jichž sbourání není možno dnes přikročiti; poněvadž nájemníci objekty tyto obývající kladou požadavky, které jsou anebo hraničí na vyděračství. Požadavky tyto není možno splniti, poněvadž splnění jich by zmařilo rentabilitu novostavby a tak mnoho stavebních projektů v zárodku bývá potlačeno. V zájmu všeobecného blaha jest, aby zmizely stavby nevhodné, nehygienické, které bývají ohnisky epidemických nemocí a aby se rozproudil čilý stavební ruch, který by odstranil nynější krisi a nezaměstnanost. Těmto vyšším zájmům nesmí překážeti egoismus a sobectví jednotlivců, kteří chtí těžiti neslušně z abnormálních poměrů válkou vyvolaných. Při takto upraveném důvodu lze odhadnouti, že bude v našem státě provedeno nejméně 4000 novostaveb, nehledě k přestavbám, kteréžto novostavby zaměstnají 100.000 lidí ročně.

Obnova z vládního návrhu z roku 1926, výpovědní důvod s poskytnutím náhradního bytu dostatečného, který je hned v zákoně popsán, takže vládní nařízení ze dne 26. srpna 1930, čís. 130 Sb. z. a n. jest bezpředmětné. Ustanovením §u 6 se uplatňuje účinnost smluv a přibližují tak normální poměry. Nově se v dalších paragrafech zavádí přítomnost stran při soudním jednání, jelikož zavedení sporného řízení by bylo těžko proveditelné, a povoluje se do odvolání ke III. stolici při různých usneseních I. a II. stolice, aby do rozhodování byla vnesena jednotnost. Dědické právo a právo na podržení bytu po odchodu nájemníka na členy rodiny vneseno, poněvadž jest velmi tíživým ustanovením, na nejnutnější a pro rodinu v nejužším smyslu slova.

V části o nájemném odstraňuje se nepravdivý pojem o zvyšování nájemného, které ve skutečnosti jest hluboko pod předválečnou úrovní, a užívá se vhodnějšího slova ťzhodnoceníŤ, které lépe vystihuje navrženou úpravu nájemného. Konečný násobek nájemného jest veličinou neznámou, ale navržený sedminásobek možno z nájemného 1914, když přihlédneme k tomu, že se jedená o starší domy, považovati za pravdě nejbližší.

K nájemnému se připočítávají výlohy podle §u 16. dříve § 12. jako tomu celkem až dosud a opětovně se zavádí právo rozvrhu oprav na nájemníky, čímž bude vydatně čeleno dnešní krisi a nezaměstnanosti. O opatření toto bylo jíž mnohokráte žádáno, tak ku příkladu Obchodní a živnostenská komora v podání ze dne 19. února 1930, č. j. 15,450, praví: Bylo si stěžováno zejména na to, že dnešní zákon bytový znamená také podstatné zhoršení dosavadního stavu i v tom, že dříve bylo aspoň připuštěno z důvodů oprav určité minimální zvýšení činží, což pak zase bylo zrušeno. (Dříve § 12 o opravách.) Bylo by jistě nejsprávnější, aby majitel domu opravy jeho učinil na svůj vlastní náklad, avšak nelze to na něm žádati, když jest mu snižován výnos domu, takže jest proti době předválečné průměrně jen o 100-120% vyšší, kdežto opravy by majitel domu musel platiti o 1000-1500% dráže. To povede nesporně k tomu, že nebude nikdo opravovati starých domů. I z těchto oprav znělí značný prospěch veškeří živnostníci stavební, jichž zaměstnanci zvyšují nyní veliké procento řady nezaměstnaných. Největší opravy potřebují nyní domy s malými byty, resp. domy těch majitelů domů, kteří spoléhali na ponechání ustanovení o opravách a oprav tehdy neprovedli. Dnes přípustná úhrada nestačí ani k minimálnímu jich provedení a dnešním stavem značně trpí nejen majetek domovní, nýbrž i bezpečnost veřejná a event. bezpečnost samotných nájemníků.

Rovněž stavitelé zdůrazňují vliv oprav a obnov na zaměstnanost a v pojednání výše citovaném na str. 6. praví: ťVelkou složkou soukromého stavebního ruchu jsou přestavby a opravy starých domů. Dobrá třetina stavebního dělnictva jest normálně zaměstnána při těchto pracích. Proč není možno domy adaptovati a v řádném stavu udržovati, nemusíme blíže vykládati, jest to smutná kapitola velmi dobře známá a teprve po zlikvidování bytové ochrany bude jí možno uzavříti.Ť

Sluší zdůrazniti, že umožněním oprav a obnov pronajímatelům odpomohlo by se ihned daleko lépe nezaměstnanosti, než vypisováním a zadáváním staveb veřejnými korporacemi, jak dlouho se již mluví a ještě bude mluviti o přehradách štěchovických, než se přikročí k činu. Nelze se tomu ani diviti, neboť se jedná o veliký projekt, vyžadující velký náklad, který nutno dobře rozvážiti.

Avšak takové drobné opravy, které si vyjedná pronajímatel se živnostníkem, s těmi se může započíti do týdne po vyhlášení navrhovaného zákona, neboť nejsou zatíženy instančním postupem a těžkopádností úředního aparátu. Financování nebude působiti po většině velkých obtíží, neboť pronajímatel ve většině případů dá své vlastní peníze a nájemníci podle zákona splácejí tyto náklady v tak nepatrných částkách, že nemohou býti na své existenci ohroženi.

Upravený výpočet nájemného v těch případech, kdy se končí smluvená doba o výší nájemného podle §u 14 zákona na ochranu nájemníků.

Další ustanovení čl. I. nepotřebují výkladu, jsou patrna již z textu. Zavádí se jiní zjednodušení a uvolnění do dnešních předpisů. Ve čl. II. se zavádí pro výpovědi objektů, které přijdou pod platnost občanského zákona, prodloužení výpovědní lhůty, aby strany, jímž byla dána výpověď, měly delší dobu k nalezení náhradního objektu.

Článek III. přináší úlevu těm nejchudším vlastníkům domů, aby se jím ulevilo v té sociální péči, kterou ochranou nájemní nesou za celek.

Čl. IV. prodlužuje částečně platnost zákona o odkladu exekučního vyklizení, ovšem s přiměřenou úpravou k pokročilé době.

Finanční zatížení návrhem tímto nevznikne. Po stránce formální budiž návrh tento přikázán výboru iniciativnímu, pak sociálně - politickému a rozpočtovému.

V Praze, dne 22. června 1931.