Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	4. zasedání.

1324.

Návrh

poslanců dra Františka Staňka, dra Josefa Kalaše, dra Milana Hodži, Rudolfa Berana, Jana Dubického, Ludvíka Marka, dra Štefánka a druhů

na likvidaci zákonů týkajících se bytové péče.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne........................,

kterým se likvidují zákony bytové péče.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Upravení mimořádných poměrů nájemních.

§ 1.

(1.) Od 1. ledna 1932 jsou byty a provozovny, které dosud podléhaly omezení zákona o ochraně nájemníků, k volné disposici pronajímatele, vyjímaje případy uvedené v § 2. a v § 4.

(2.) Vyjímky §§ 2. a 4. nevztahují se na nájmy bytů, provozoven a všech objektů, které byly dosavadními zákony o ochraně nájemníků z ochrany vyloučeny, jakož i na veškeré budoucí nájmy po 1./I. 1932 nově sjednané.

§ 2.

Z bytů v obcích s více než 10,000 obyvateli, jsou podrobeny ustanovením tohoto článku byty:

1.) o 3 obytných místnostech, ve kterých bydlí rodiny o nejméně 5 členech,

2.) o 2 obytných místnostech, ve kterých bydlí rodiny o nejméně 3 členech, a

3.) o jedné obytné místností, ve kterých bydlí rodiny o nejméně 2 členech,

Jako obytné místnosti nespočítají se špíže, koupelny, verandy, pokoje pro služebné a ostatní vedlejší příslušenství.

K příslušníkům rodiny počítají se pokrevní a sešvakření příbuzní do druhého stupně a adoptované dětí, pokud žijí ve společné domácnosti.

§ 3.

(1.) Jen na nájemníky, kteří bydlí v bytech vyjmenovaných v § 2. vztahují se ustanovení tohoto článku a to na:

1.) zaměstnance státu, zemí, okresů, obcí a jich podniků, dále na vdovy a rodiny takovýchto zaměstnanců s výjimkou těch, kteří jsou na příklad: lékaři, inženýry, architekty, veterináři a podobně a vykonávají soukromou praksi;

2.) pensisty, vdovy po těchto a jejich rodiny s výjimkou těch, kteří, jak v předchozím bodě uvedeno, vykonávají soukromou praksi;

3.) válečné invalidy a jejích rodiny, pokud jsou nemajetní;

4.) vdovy a rodiny po vojínech spadlých a zemřelých ve válce, pokud jsou nemajetny;

5.) dělníky a dělnice všech odvětví a podniků, vdovy a rodiny po dělnících.

(2). Osoby výše uvedené podléhají ustanovením tohoto článku jen tehdy, když úhrnný důchod celé rodiny (o pojmu rodiny viz § 2.) nepřesahuje ročně Kč 23,556.-.

Ustanovení výše důchodu ponechává se volnému uvážení soudce, který vezme v úvahu též způsob života nájemníka, pokud by přepychový způsob života vysvětloval děláním dluhů aneb podporou příbuzných neb cizích osob.

Vyměřovací úřad daně důchodové sdělí na žádost soudu bezplatně a na žádost pronajímatele za úhradu 10-50 Kč podle zákona o dávkách za úřední výkony ve věcech správních, zvláštním osvědčením, jaké výše dosahuje zdanitelný důchod nájemníka a členů jeho rodiny.

§ 4.

(1.) Ustanovení tohoto článku vztahují se i na malé provozovny v místech s více než 10.000 obyvateli, pokud jich nájemci jsou osoby fysické, s výjimkou ustanovení odstavce 2. tohoto paragrafu. Za malou provozovnu se pokládá jedna místnost o rozměru nejvýše 20 m², v níž živnostník sám provozuje svou živnost.

(2.) Ustanovení tohoto článku nevztahují se na nájemníka (neb nájemnici), kteří vedle příjmu z provozovny mají příjem aspoň Kč 20,000,- aneb má-li důchod aspoň v této výši rodina (§ 2), ku které nájemník přísluší.

§ 5.

(1.) Pronajímatelé bytů mohou vypověděti smlouvu nájemní nebo podnájemní, není-li jiné úmluvy jen, svolí-li k tomu okresní soud, v jehož obvodu jest byt. Svolení k výpovědi budiž dáno pouze z důležitých důvodů.

(2.) Za důležitý důvod budiž pokládáno zvláště:

1.) Nezaplatí-li nájemník smluveného nebo v přípustné míře zhodnoceného a zvýšeného (§ 13. a 16.) nájemného ve lhůtě smluvní nebo v místě obvyklé.

2.) Byl-li nájemník aneb členové jeho domácnosti, neb osoby, které nájemník přijal do svého bytu nebo do svých služeb, odsouzeni pro trestný čin, ať soukromo- nebo veřejno-žalobný, spáchaný na pronajimateli nebo na členech jeho rodiny, jakož i pro trestný čin spáchaný proti cizímu majetku.

3.) Byl-li nájemník vypovězen z území republiky Československé nebo vyhoštěn z obce.

4.) Má-li nájemník jiný a dostatečný byt v obci nebo nebydlí-li v bytě trvale, protože má možnost bydlení jinde. Bydlení nelze pokládati za trvalé, když nájemník, nebo členové jeho rodiny (§ 2.) bytu během 360 dní nepoužijí ani z polovice dnů.

5.) Užívá-li nájemník bytu nebo jeho části k jiným účelům než k bydlení.

6.) Nepoužívá-li nájemník oddělitelnou část najatého objektu pro sebe a svou rodinu, může mu pronajímatel dáti výpověď z této části objektu.

7.) Porušuje-li nájemník, členové jeho domácností neb osoby, které nájemník přijal do bytu nebo do svých služeb, pořádek v domě nebo v jeho okolí, nebo poškozují-li majetek domovní, nebo způsobují-li svým chováním pohoršení, nebo ztrpčují-li spolubydlení v domě. Toto ustanovení lze užíti obdobně na výpověď podnájemníka.

8.) Dal-li nájemník bez písemného svolení vlastníka domu do podnájmu celý byt nebo jen část bytu, ale sám bydlí trvale jinde (č. 5.).

9.) Dal-li nájemník najaté místnosti zcela nebo z částí, se zařízením nebo bez něho do podnájmu za úplatu, která jest vzhledem k nájemnému, které sám platí, vyšší.

10.) Má-li býti dům sbourán, aby byl nahražen novým.

Nepočne-li pronajímatel vlastní vinou se stavbou do 6ti měsíců po odevzdání celého objektu a nepokračuje-li v ní řádně, je povinen nájemníkovi pronajmouti znovu byt, zaplatiti útraty stěhování a nahraditi vzniklou škodu.

11.) Chce-li majitel domu nastěhovati sebe, svoje zletilé děti, rodiče, zletilé bratry a sestry do svého domu, Ustanovení toto týká se bytů i provozoven.

12.) Když vlastník domu prokáže, že potřebuje rozšíření bytu z důvodů rodinných.

13.) Potřebuje-li majetník podniku továrního, živnostenského nebo zemědělského, k účelům provozním pro svého zaměstnance bytu, zřízeného při podniku pro ubytování zaměstnanců podniku.

14.) Opatří-li pronajímatel nájemníkovi byt náhradní, který soud uzná za dostatečný.

Za dostatečný náhradní byt budiž pokládán byt, který jest v téže obcí a odpovídá nezbytné potřebě bydlení nájemníka a členů jeho rodiny, pokud bydlí ve společné domácnosti, jestliže nájemné z tohoto nabízeného náhradního bytu nepřesahuje 25 % zjistitelných důchodů hlavy rodiny i všech členů této rodiny (§ 2.).

15.) Má-li nájemník, nebo příslušníci jeho rodiny (§ 2.) v obcí v níž bydlí, nebo vykonává své povolání, obytný dům.

16.) Byl-li nájemník pravoplatným rozsudkem nebo výrokem živnostenského úřadu zbaven živnostenského oprávnění, nebo byl-li odsouzen soudem pro lichvu nebo trestné činy uvedené v §§ 205 a) a 486 tr. zák. ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z. ve znění čl. X. nař. ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z., jímž se zavádí řád konkursní, vyrovnávací a odpůrčí, v §§ 414, 416 a 387 zák. čl. V./1878 (uh. trest. zák.) a v § 4. zák. čl. V/1916 o nuceném vyrovnání mimo konkurs a o změně některých ustanovení konkursního řádu. Z těchto důvodů lze dáti výpověď jen z místností užívaných k provozování živnosti, které nejsou částí bytu; vztahuje-li se nájemní smlouva také na jiné místností, určí k návrhu nájemné na tyto místností připadající soud, vykonav potřebné šetření.

17.) Nedodrží-li nájemník ustanovení § 19. odstavec 4.

(3). Byla-li připuštěna výpověď z důvodů uvedených v odstavci 2. pod čís. 11. 12 a 13. jest pronajímatel povinen vypovězenému nájemníkovi znovu pronajmouti byt nebo jinou místnost a nahraditi mu zaviněnou škodu, nebude-li jich do 4 neděl po uprázdnění použito k účelům pro které výpověď byla povolena. Do této lhůty nepočítá se doba potřebná k případnému úřednímu řízení a k úpravě místností, bylo-li s nimi započato nejdéle do 14 dnů po uprázdnění místností a je-li v nich řádně pokračováno.

§ 6.

(1.) Smlouvy nájemní a podnájemní sjednané na určitou dobu, zanikají projitím času.

(2.) Ustanovení předchozího odstavce nevztahují sena smlouvy nájemní a podnájemní sjednané na dobu kratší tří měsíců, leč by nájemník užíval bytu se svolením pronajímatelovým déle tří měsíců.

§ 7.

Po dobu účinnosti tohoto zákona může pronajímatel žádati zrušení nájemní smlouvy bez výpovědi jen, zneužívá-li nájemník bytu nebo jiné části budovy ku škodě pronajímatelově, nebo má-li se pronajaté stavení bourati a znova stavěti, nebo adaptovati.

§ 8.

(1.) Chce-li pronajímatel dáti výpověď, učiní to písemně nebo protokolárním návrhem u okresního soudu v jehož obvodu jest dům.

V návrhu buď uveden mimo byt a dobu na kterou se dává výpověď, důvod zamýšlené výpovědí a nabídnuto jeho osvědčení, jde-li o důvod výpovědi podle § 5. odstavec 2. čís. 13., musí býti potřeba podniku prokázána pravoplatným potvrzením politického úřadu (administrativní vrchnosti I. stolice). V žádosti o potvrzení budiž udán nájemník, kterému má býti dána výpověď a zaměstnanec, pro něhož majetník podniku bytu potřebu. Nájemník budiž jako strana o zahájeném šetření vyrozuměn. Proti potvrzení může si stěžovati majetník podniku i nájemník k politickému úřadu II. stolice, který rozhoduje s konečnou platností. K jiným důvodům nemůže býti v řízení přihlíženo.

(2.) Soud vyslechna při nařízeném roku strany provede v nesporném řízení potřebná šetření za účasti obou stran, jako výslech svědků, osob přezvědných, znalců a jiné, a vysloví usnesením, zdali připouští výpověď; současně rozhodne o útratách.

V usnesení, jímž soud připouští výpověď, udá se zároveň doba, kdy nájem nebo podnájem se skončí a nařídí nájemníkovi s pohrůžkou exekuce, aby odevzdal byt v určeném čase.

Uplynula-li jíž v době, kdy soud povoluje výpověď, smluvená nebo zvláštními předpisy stanovená nebo v místě obvyklá lhůta výpovědní, určí soud čas, kdy nájem nebo podnájem se skončí, při nájmu na neurčitou dobu tak, jako by výpověď byla dána v nejbližší výpovědní lhůtě, ač nebyla-li navrhována výpověď pro lhůtu ještě pozdější, a při nájmu na určitou dobu tak, aby nájemník měl k vyklízení přiměřenou lhůtu.

(3.) Řízení provede soudce, jenž jest jinak povolán rozhodovati v nájemných sporech.

(4.) Do usnesení lze podati stížnost do 8 dnů od jeho doručení, ku sborovému soudu I. stolice. (Stížnost jest podati okresnímu soudu.)

Jiný opravný prostředek jest vyloučen při souhlasném rozhodnutí I. a II. stolice. Usnesení, nabylo-li právní moci, nahrazuje platnou výpověď.

§ 9.

(1.) Byla-li výpověď připuštěna, jest nájemník povinen nahraditi útraty výpovědi a soudního řízení včetně útrat právního zastoupení pronajímatele, v opačném případě jest pronajímatel povinen nahraditi tyto útraty nájemníkovi.

(2.) O útratách řízení opravného platí zásady sporného řízení.

§ 10.

(1.) Po smrti nájemníkově mohou vstoupiti v nájemní smlouvu podle ustanovení tohoto článku jedině manžel a děti, jsou-li dědici zesnulého a bydlely-li v jeho bytě nemajíce vlastního bytu, nejméně 6 měsíců nepřetržitě a bezprostředně před jeho smrtí.

(2.) Dědic má však nárok pouze na oddělitelnou část bytu, která stačí k ukojení jeho nezbytné potřeby bydlení.

§ 11.

Opustí-li nájemník společnou domácnost, kterou sdílel se svojí rodinou, a společný byt, přecházejí práva a povinností nájemníka na příslušníky jeho rodiny, kteří do té doby ve společné domácnosti trvale s ním bydleli, avšak jen v tom rozsahu, který k ukojení jejích nezbytné potřeby bytové postačuje a prohlásí-li do týdne, že chtějí pokračovati v poměru nájemním.

O nájemném.

§ 12.

(1.) Zhodnocení nájemného z bytů, jednotlivých částí bytů a jiných místností, jest obecně přípustno v mezích §§ 13 až 16.

(2.) Pro obecně přípustné zhodnocení nájemného jest rozhodno normální nájemné, t. j. sedminásobek nájemného i s vedlejšími poplatky, které bylo smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu.

(3.) Bylo nájemné pro berní rok 1915 (berní období 1915/1916), nebo pozdější berní rok prvního pronájmu uvedeno částkou nižší než pronajímatel uplatňuje, může se toto vyšší nájemné jen tehdy vzíti za základ přípustného zhodnocení, prokáže-li pronajímatel, že u příslušné berní správy svá původní přiznání opravil.

(4.) Jde-li o byty, jež 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu přenechány byly k užívání za nepřiměřenou úplatu, jež při vyměřování daně činžovní nebyla uznána, nutno při stanovení základu zhodnocení vycházeti od činžovní hodnoty, jež byla pro berní rok 1915 (berní období 1915/1916) nebo pozdější berní rok vyměřením daně činžovní stanovena.

(5.) Obecně přípustnému zhodnocení nájemného podle § 13. není potřebí zvláštních důvodů.

§ 13.

(1.) Bez újmy ustanovení odst. 2, jest přípustno zhodnocení nájemného:

I. Od 1. ledna 1932.

a) U menších bytů a jednotlivých částí bytu, než které uvedeny jsou pod lit. b), na částku nepřevyšující 3/7 normálního nájemného.

b) U bytů a jednotlivých částí bytu obsahujících 2 obytné místnosti a kuchyni, nečítajíc pokoje pro služebné a ostatní příslušenství, na částku nepřevyšující; normálního nájemného.

c) U bytů větších než které jsou uvedeny pod lit. b), a u malých provozoven na částku nepřevyšující 9/14 normálního nájemného.

II. Od 1. ledna 1933.

a) povoluje se zhodnocení nepřevyšující 5/7 normálního nájemného,

b) povoluje se zhodnocení nepřevyšující 6/7 normálního nájemného,

(2.) Zvýšení nájemného z důvodů úhrady nákladu učiněného na občasné nebo mimořádně nutné opravy a obnovy domu podle ustanovení § 8. odst. 1, čís. 4, zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 Sb. z. a.n. nebo § 12. odst. 2, lit. d) zákona ze dne 27. dubna 1922, čís. 130, Sb. z. a n. nebo § 12. odst. 2, čís. 4, zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 85 Sb. z. a n., zákona ze dne 25. dubna 1924 čís. 85, Sb. z. a n., a zákona ze dne 26. března 1925 čís. 48. Sb. z. a n., zůstává ustanoveními předcházejících odstavců nedotčené, pokud by bylo s připočteným nájemným zjištěným podle zákona čís. 85/1924 Sb. z. a n. vyšší než nájemné podle tohoto zákona.

§ 14.

(1.) Do vyměřovacího základu daně činžovní nezapočítává se:

a) zvýšení nájemného podle § 16. čl. I, tohoto zákona;

b) je-li nájemné stanoveno podle § 13. odst. 1, nezapočítávají se 3/14 normálního nájemného; při výpočtu podle odstavce 2. § 13 čl. i., toto zvýšení.

(2.) Ustanovení odst. 1, platí též pro vyměření základu dávek vybíraných na podkladě nájemného.

§ 15.

(1.) O tom, je-li provozovna podle § 13. malá, rozhodne, nedohodnou-lI se strany, soud.

(2.) Platí-li se jednotné nájemné z bytu a místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, a nedohodnou-li se strany jaká část nájemného připadá na byt a jaká na místnosti ostatní, rozhodne o tom soud podle okolností případu, vyžádaje si, uzná-li toho potřebu, dobré mínění obchodní a živnostenské komory, v jejímž obvodu jest sídlo soudu

§ 16.

(1.) Vedle nájemného určeného § 13. smí býti vybírány další částky v odstavcích 2.-6. uvedené a to, nedojde-li k dohodě, jen uzná-li okresní soud, v jehož obvodu jest byt nebo provozovna, zvýšení přípustným.

(2.) Zvýšení nájemného jest přípustno o tolik, oč vzrostly výlohy pronajímatelovy.

1.) Zvýšením veřejných dávek z domu nebo z nájemného zapravovaných nebo zavedením nových veřejných dávek, vyjímaje dávky z majetku a z přírůstku na majetku.

2.) Zvýšením pravidelných ročních výloh za:

a) dostatečné osvětlování schodiště a chodeb domu,

b) vodoměr, plynoměr a elektroměr,

c) čistění domovní stoky,

d) čistění žumpy,

e) vymetání komínů,

f) odvážení smetí a popele z domu,

g) veškerá pojištění domovní,

h) správu domu.

Tato se může čítati podle skutečných vydání, nebo paušálem 2% z normálního nájemného.

3.) Zvýšením úrokové míry a vedlejších poplatků nebo jiných platů z knihovních pohledávek, které vázly na domě 1. srpna 1914, pokud jest zvýšení odůvodněno všeobecným stoupnutím úrokové míry, pokud zvýšení pod čís. 1.-3. uvedené nastalo po 1. srpnu 1914 nebo po pozdějším prvém pronájmu, jsou-li pro výlohy uvedené pod čís. 2.-3. veřejně vyhlášeny sazby, jest zvýšení nájemného přípustné jen o částku vypočítanou podle těchto sazeb, leč že by výlohy byly vyšší.

4.) Nákladem učiněným na občasné nebo mimořádně nutné opravy a obnovy domu provedené po 1. lednu 1932. Z tohoto důvodu jest zvýšení nájemného přípustno jen na dobu, která stačí, aby se náklad umořil ve lhůtě, o které bude pravděpodobně třeba stejnou opravu nebo obnovu zase provésti. Pronajímatel může žádati před provedením oprav a obnov, aby soud nebo úředně oprávněný stavitel, kterému však nesmí býti práce zadána, vyslovil, že jsou nutny. Soud učiní tak v nesporném řízení, úředně oprávněný stavitel sepsáním písemného dobrozdání, kteréž jest pro soud závazným. Není zapotřebí žádati výše uvedené prohlášení o nutností oprav a obnov domu v tom případě, jsou-li práce nařízeny stavebním úřadem.

(3.) K úhradě nákladu spojeného se zdražením ústředního topení a užívání zdviže, lze nájemné přiměřeně zvýšiti, ale za užívání zdviže jen osobám, které jí používají, nebo na její používání činí nárok.

(4.) Úhradu nákladů jež byly učiněny k žádosti nájemníkově v jeho bytě, jest přípustno přiměřené zvýšení nájemného na dobu, která stačí, aby se náklady v této době umořily.

(5.) Zvýšení nájemného nesmí pro jednotlivý byt činiti více, než na něj připadá z úhrnné částky zvýšení, podle poměru nájemného z jednotlivého bytu k součtu nájemného ze všech bytů, placeného v době rozvrhu a nájemních hodnot nepronajatých součástí domu, položených za základ poslednímu daňovému předpisu.

(6.) Zvýšení nájemného jest přípustno z důvodů, že se zvýšily pravidelné roční výlohy spojené s udržováním domu a že pominulo dočasné osvobození od daně činžovní, anebo dočasná úleva daňová.

(7.) Obce, v nichž jest sídlo okresního soudu a berní správy (na Slovensku a na Podkarpatské Rusi finančního ředitelství), jsou povinny a ostatní obce oprávněny, podle návrhu berní správy (finančního ředitelství) vyhlásiti, do jaké míry a od které doby jest přípustno zvýšení nájemného v obci, z důvodů uvedených v odst. 2, čís. 1-2.

§ 17.

(1.) Ustanovení § 12. až 16. nevztahují se:

1.) Na nájemní smlouvy učiněné v době od 1. května 1922 do 31. března 1925 na dobu delší 3 let, která dosud neprošla, o bytech skládajících se mimo kuchyně a pokoje pro služebné ze 4 nebo více obytných místností nebo o místnostech užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytů.

2.) Na nájemní smlouvy učiněné v době od 1. dubna 1925 do 31. března 1928 aspoň na dobu 5ti let o bytech skládajících se mimo kuchyně a pokoje pro služebné ze tří nebo více obytných místností, nebo o místnostech užívaných k výdělečné činností, které nejsou částí bytu.

3.) Na nájemní smlouvy učiněné od 31. března 1928 do 31. prosince 1931 aspoň na 4 léta.

4.) Na nájemní smlouvy učiněné po 1. lednu 1932 aspoň na 2 léta.

(2.) Po vypršení takto uzavřených smluv podle platného zákona aneb podle předcházejících minulých zákonů o ochraně nájemníků, prodlužuje se ujednání ohledně výše činže do konce platností tohoto zákona. Je-li podle zákona přípustno vyšší nájemné než smluvené, platí se nájemné podle tohoto zákona.

§ 18.

Zhodnocení a zvýšení nájemného jest účinné od termínů stanovených tímto zákonem, ač není-li zvýšení nájemného z důvodů uvedených v § 16. odst. 2., přípustno již od dřívějšího dne.

§ 19.

(1.) Podnájemné s vedlejšími poplatky nesmí býti větší než nájemné s vedlejšími poplatky, které platí nájemník a byla-li dána jen část bytu do podnájmu, než poměrná část nájemného s vedlejšími poplatky, vypadající na část danou do podnájmu.

(2.) Ke zvýšení podnájemného nad procento, o které bylo přípustně zvýšeno nájemníkovi nájemné, jest potřebí svolení soudu.

(3.) Za užívání částí bytu dané v podnájem aneb jiná smluvená plenění, smí býti smluvena pouze přiměřená úplata; tato úplata smí se přiměřeně zvýší jen, pokud jest to v daném případě zvláště odůvodněno.

(4.) Nájemník není oprávněn bez písemného svolení majitele domu dáti svůj byt nebo jeho část nově do podnájmu a jest k žádostí vlastníka domu povinen učiniti mu o každém podnájmu písemné oznámení a zároveň udati jméno a povolání podnájemníkovo, výší podnájemného a výší úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění. Porušení tohoto ustanovení, jakož i nesprávné nebo neúplné jeho dodržení nájemníkem, jest důvodem k výpovědi.

§ 20.

Žádá-li nájemník vyšší podnájemné než jak je připouští § 19. odst. 1.-3., musí prokázati svolení soudu, že požadované zvýšení jest přípustné.

§ 21.

Nájemné nebo podnájemné i s vedlejšími poplatky a jiné úplaty, smějí býti smluveny a placeny jen v penězích měny ustanovené zákonem ze dne 10. dubna 1919 č. 187 Sb. z. a n.

Smlouvy tomu odporující jsou zapovězeny.

§ 22.

(1.) O tom, je-li přípustno žádané nájemné podle § 13. neb přiměřené úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění nebo podnájemného podle § 19., rozhoduje okresní soud v jehož obvodu jest byt, k písemnému nebo protokolárnímu návrhu pronajímatelovu, nebo nájemníkovu. Tento soud jest příslušný i pro věci v § 26. vyjmenované.

(2.) O zhodnocení nájemného podle § 13. rozhoduje soud v odst. 1, uvedený k návrhu pronajímatelovu nebo nájemníkovu, jen neshodnou-li se strany o normálním nájemném podle § 12., nebo o jiných podmínkách zhodnocení nájemného.

(3.) Pronajímatel musí předložiti průkaz o nájemném, které bylo smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvém pronájmu a navrhuje-li zhodnocení nebo zvýšení ve svém návrhu, dosavadní nájemné nebo jinou úplatu a odůvodniti podrobným výpočtem požadované zhodnocení a zvýšení.

§ 23.

(1.) Soud přezkouší na návrh pronajímatelův nebo nájemníkův úmluvy o zhodnocení nájemného a zvýšení nad míru uvedenou v § 13., o přiměřené úplatě za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 19. O tom, je-li podnájemné nebo úplata placená podnájemníkem za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 19. přiměřená, rozhoduje soud i k návrhu vlastníka domu.

(2.) Soud pak jest oprávněn, vyslechna strany podle výsledku šetření, nájemné nebo podnájemné nebo úplatu za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění, upraviti s účinkem od nejbližšího nájemního období, přiměřeně v mezích tohoto zákona.

Přeplatku za dobu minulou nelze zpět žádati.

§ 24.

(1.) Byl-li soud požádán, aby rozhodl podle § 22. nebo § 23., obešle strany, podotkna, že věc projedná a o ní rozhodne i když se strany osobně nedostaví. Jednání buď provedeno pokud možno do 14 dnů po učiněném návrhu.

(2.) Obeslané osoby jsou povinny přijíti nebo k jednání vyslati zmocněnce s věcí náležitě obeznámeného, jakož i dáti podle pravdy vysvětlení o určitých otázkách soudem označených.

(3.) Soud provede v nesporném řízení šetření pro rozhodnutí potřebná, za přípustné účasti obou stran, vyslechna, je-li toho třeba znalce a přihlížeje k okolnostem, které v daném případě jsou podle ustanovení zákona rozhodny pro přípustné zvýšení.

(4.) O útratách platí zásady řízení sporného.

§ 25.

Do rozhodnutí podle §§ 22. a 23. lze podati stížnost do 14 dnů od jeho doručení ke sborovému soudu. Další opravný prostředek jest vyloučen při souhlasnosti rozhodnutí prvé i druhé stolice.

§ 26.

Závisí-li rozhodnutí právního sporu o zaplacení nájemného nebo o přípustností výpovědí zcela nebo částečně na tom, je-li přípustno zhodnocení nebo zvýšení nájemného podle §§ 13. a 16., nebo přiměřené úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění, nebo podnájemného podle § 19., nebo nic, přeruší soud řízení, nebylo-li již o věci rozhodnuto a vyžádá si toto rozhodnutí.