Die Straßenarbeiter, welche von der Prager Firma Konstruktiva bei dem Straßenbau bei Grund, Georgental, Röhrsdorf usw. beschäftigt werden, mußten in den Streik treten um ihre gerechten und mit Rücksicht auf die schwere, gefährliche Arbeit sehr bescheidenen Forderungen durchzusetzen. Der Streik wurde hervorgerufen durch die Weigerung der Firma einer Gruppe von Arbeitern dieselben Löhne zu zahlen, welche diesen Arbeitern früher immer zustanden wurden waren und durch die Ablehnung der Forderung auch der übrigen Arbeiter, dieselben Löhne zu erhalten.

Es handelt sich bei diesem Straßenbau um Notstandsarbeiten des Staates, welche der Firma zu r Durchführung zugewiesen wurden. Die Firma betrügt dabei den Staat in der ungeheuerlichsten Weise. Sie verrechnet nämlich Stundenlohn von 7 Kč, während sie in Wirklichkeit nur Löhne von 4 Kč und 4.0 Kč bezahlt. Ja die dem Staate verrechneten Löhne sind höher, als die von den streikenden Arbeitern geforderten. Die Firma betrügt nicht nur auf solche Weise den Staat, sie beweist damit auch selbst, daß die Forderungen der Arbeiter nicht nur gerecht, sondern sehr bescheiden sind. Die Firma betrügt den Staat auch durch die Qualität des Materials und durch die Art, wie sie die Arbeit durchführen lieft. Sie bereichert sich auf der einen Seite durch Ausplünderung der Arbeiter, auf der anderen Seite durch Diebstahl am Staat. Die Firma wagt es ferner, um den Widerstand der Arbeiter gegen diese Ausbeutermethoden zu brechen, fremde Streikbrecher bei der Arbeit verwenden, die ihr als Notstandsarbeit übertragen wurden, also zur Unterstützung der Arbeitslosen, aber nicht um sie durch Streikbrecher zu ersetzen.

Diese Firma hat überhaupt eine merkwürdige Vorstellung von Notstandsarbeiten, die durch die Verminderung der Arbeitslosigkeit dienen sollten, denn sie erzwingt durch Erpressung Überstunden bis zum Ausmäße 12- bis 16-, ja 17stündiger Arbeitszeit im Tage und bezahlt diese Überstunden genau so wie normale. Dem Arbeiter Krištofek wurde zum Beispiel mit sofortiger Entlassung gedroht als er nicht sofort bereit war, nach dem Wachdienst in der Nacht (!) Überstunden zu machen. Die Tatsachen der Überstunden wurden vom Gewerbeinspektor selbst festgestellt. Ihr Umfang ist viel größer, weil der Inspektor die Arbeiter in Gegenwart des Meisters ausfragte, so daß sich manche nicht trauten die volle Wahrheit zu sagen. Der Inspektor maßte selbst Abstellung verlange. Aber am nächsten Tage ging die erpreßte Überstundenschinderei genau so wie früher weiter.

Gegen eine solche Firma stehen die Arbeiter im Kampf und diese Firma wird dabei von der Gendarmerie unterstützt. Es wurden Verhaftungen vorgenommen, die sich als so unbegründet herausstellten, daß das Gericht die sofortige Freilassung verfügen maßte. Den Streikenden wird verboten in friedlicher Weise die noch Arbeitenden davon zu überzeugen daß es in ihrem Interesse liegt, sich den Kampf anzuschließen.

Wir fragen daher die obengenannten Herren Minister:

Sind ihnen diese Tatsachen bekannt und was gedenken sie dagegen zu unternehmen?

Hat die Firma vielleicht irgendwelche Provisionen gezahlt, welche ihr solche Betrügereien ermöglichen?:

Wird die Regierung durchsetzen, daß die Firma den Arbeitern die Löhne zahlt, die sie im Kostenvoranschlag verrechnet hat?

Wird die Regierung dar Firma verbieten statt Notstandsarbeiter Streikbrecher zu beschäftigen?

Wie stellt sich die Regierung zur Forderung der Streikenden die Gendarmerie sofort aus dem Streikgebiet abzuberufen und den Kampf gegen die Betrügerfirma nicht durch die Staatsmacht zu erschweren?

Wird der Firma sofort strengstens verboten, Überstunden zu verlangen bei Androhung sofortiger Entziehung des Bauauftrages?

Wird von der Firma die Rückzahlung der Beträge, um welche sie Arbeiter und Staat betrogen hat, verlangt und durchgesetzt werden?

Wird die Firma entsprechend bestraft werden?

Was gedenkt die Regierung zu unternehmen, um augenblicklich Ordnung zu schaffen?

Prag, am 23. Juni 1931.

Silniční dělníci, které zaměstnává pražská firma Konstruktiva při silničních stavbách u Gruntu, Jiřetína, Röhrsdorfu atd., musili zahájiti stávku, aby dosáhli svých spravedlivých požadavků, velmi skromných, uvážíme-li jejich těžkou a nebezpečnou práci. Stávka byla vyvolána tím, že se firma zdráhala skupině dělníků platiti tytéž mzdy, které se těmto dělníkům dříve vždy přiznávaly, a že zamítla požadavek i ostatních dělníků, aby dostali tytéž mzdy.

Tyto stavby cest jsou státní nouzové práce, které firma dostala přiděleny, aby je provedla. Firma při tom podvádí stát co nejnehorázněji. Počítá totiž hodinovou mzdu 7 Kč, zatím co ve skutečnosti platí na mzdách jen 4 Kč a 4.50 Kč. Ba dokonce státu se počítají mzdy vyšší, než jaké žádali stávkující dělníci. Firma takto nejen že podvádí stát, nýbrž sama tím dokazuje, že požadavky dělníků jsou nejen spravedlivé, nýbrž i velmi skromné. Firma podvádí stát také jakostí materiálu a způsobem, jakým dává práce prováděti. Obohacuje se jednak drancováním dělníků a jednak okrádáním státu. Aby zlomila odpor dělníků proti tomuto vykořisťování, odvažuje se dále tato firma užívati cizích stávkokazů při pracích, které jí byly svěřeny jako nouzové práce, tedy k podpoře nezaměstnaných, nikoliv však proto, aby nezaměstnané nahrazovala stávkokazy.

Tato firma má vůbec zvláštní pojem o nouzových pracích, které přece mají sloužiti ke zmenšení nezaměstnanosti, neboť vyděračsky vynucuje hodiny přes čas, až 12 - 16, ba dokonce 17 hodin denní práce a platí za tyto hodiny přes čas stejně jako za normální. Dělníku Kristofkovi se na příklad hrozilo, že bude ihned propuštěn, když nebyl ochoten ihned po noční hlídačské službě pracovati přes čas! I sám živnostenský inspektor zjistil tuto práci přes čas. Její rozsah je mnohem větší, poněvadž se inspektor vyptával dělníků v přítomnosti mistra, takže se četní neodvažovali říci plnou pravdu. Sám inspektor musil žádati, aby se to zastavilo. Ale příštího dne se v tom vynuceném dříčství při práci přes čas pokračovalo stejně jako dříve.

Dělníci proti takové firmě bojují a firmu při tom podporuje četnictvo. Provedlo zatčení, která se ukázala neodůvodněná, takže soud musil naříditi, aby zatčení byli ihned propuštěni. Stávkujícím se zakazuje klidně přesvědčovati pracující, že je v jejich zájmu, aby se také připojili k boji.

Tážeme se tedy výše uvedených pánů ministrů:

Víte o těchto věcech a co hodláte proti tomu podniknouti?

Zaplatila snad firma nějaké provise, které jí umožňují takové podvody?

Dosáhne vláda, aby firma platila dělníkům mzdy, které započítala do rozpočtu?

Zakáže vláda firmě, aby místo nouzových dělníků neužívala stávkokazů?

Jak smýšlí vláda o požadavku stávkujících, aby četnictvo bylo ihned odvoláno ze stávkového území a aby státní moc neztěžovala boje proti podvodné firmě?

Zakáže se ihned firmě co nejpřísněji, aby požadovala práci přes čas, a pohrozí se jí, že jí ihned bude odňata stavba?

Bude se od firmy požadovati vrácení peněz, o které podvedla dělníky i stát a dosáhne se toho?

Bude firma náležitě potrestána?

Co hodlá vláda podniknouti, aby byl ihned zaveden pořádek?

V Praze, dne 23. června 1931.