Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

ze dne ....................................,

Národní shromážděni republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

§ 44 zákona o nekalé soutěži ve znění zákona ze dne 15. července 1927, čís. 111 Sb. z. a n., doplňuje se novým ustanovením a bude zníti takto:

§ 44.

Zakazují se opatření k poškození soutěžitelů způsobilá:

1. Při nichž má se kupci zboží nebo odběrateli nějakého výkonu dostati zvláštní odměny (prémie), závislé výhradně na výsledku slosování nebo na jinaké náhodě (jednání prémiová).

2. Která směřují k tomu, slibovati anebo poskytovati v obchodním styku přídavky. Za přídavek ve smyslu tohoto zákonného ustanovení platí ony od hlavního prodejního předmětu odlišné věci, které v souvislosti s prodejem hlavního prodejního předmětu jsou slibovány nebo poskytovány, které mají vlastní prodejní hodnotu a jsou způsobilé býti předmětem obchodu.

Čl. II.

1. Zákon tento nabude účinnosti tři měsíce po vyhlášení.

2. Ministrům průmyslu, obchodu a živností, zemědělství, spravedlnosti, financí, vnitra a sociální péče se ukládá, aby ve shodě se zúčastněnými ministry zákon tento provedli.

V posledních letech vyskytla se nová forma soutěže, zvaná všeobecně "obchod přídavkový". Tento spočívá v tom, že se kupujícím při koupi určitého zboží (hlavních prodejních předmětů) spolu dodávají pravidelně předměty jiného druhu s vlastní prodejní hodnotou (přídavky) anebo jich spolu dodání alespoň slibuje, čímž se u kupujícího vzbuzuje domnění, že dostane ve formě přídavku nějakou další hodnotu, tedy dar. Tento postup je však, z národohospodářského stanoviska posuzován, škodlivý; poškozuje v první řadě ony soutěžitele, kteří nepoužívají těchto opatření ke zlákání obecenstva, v druhé řadě poškozuje však též přímo kupující obecenstvo, takže je nutno k jeho zamezení vydati zvláštní zákonné opatření.

Národohospodářská škodlivost přídavků spočívá v následujícím:

Přídavek se obyčejně ohlašuje jakožto dar anebo "zdarma obdrží", při nejmenším jakožto zvláštní hodnota, čímž postupem času slovo "přídavek" dostal význam nadhodnoty, kterou domněle kupující jistého zboží oproti zboží bez přídavku dostává, i když se to zvlášť neoznamuje. V tom ale spočívá nemorální klamání kupujícího obecenstva, které obyčejně není ani o pravé hodnotě hlavního předmětu, ani o pravé hodnotě přídavku řádně informováno. Skutečná vícehodnota se totiž vůbec ani nedává, neboť žádný obchodník není s to na trvalo skutečné dary ze své kapsy činiti. Tyto dary musí ve skutečnosti kupující zaplatiti buď v té formě, že cena hlavního předmětu s přídavkem je vyšší než místní cena téhož zboží bez přídavku, anebo, že hlavní předmět je horší jakosti nežli tentýž, prodávaný bez přídavku. Národohospodářsky škodlivé je dále, že se zúmyslně vyvolává nejasnost o ceně hlavního prodejního předmětu, který se vždy prodává za jednotnou cenu spolu s přídavkem, takže se tím, jak výše uvedeno, skutečná cena a hodnota zboží zatemňuje, dále že s přídavky prodávají se v rostoucí míře hlavně nepostrádatelné potraviny a předměty denní potřeby, které se tak výlohami přídavků zbytečně zatěžují, že za přídavky dávají se skoro pravidelně předměty nepotřebné a nejhorší jakosti, které by kupující při svobodné vůli nikdy nekoupil, a které béře jen proto, poněvadž se mylně domnívá, že je dostává zdarma. Takový reklamní přídavkový obchod je nekalý a nemravný, poněvadž odvádí pozornost kupujícího od kvality a plnocennosti zboží a snaží se svésti tuto na klamnou představu o dárku, který kupující bez jakékoliv úplaty dostane. Toto nereelní lákání obecenstva projevuje se arciť v první řadě jako poškozování onoho obchodníka a výrobce zboží, který odmítá poskytovati rovněž přídavky, poněvadž zlákané obecenstvo je vždy ochotno kupovati ono zboží, k němuž dle mínění obdrží zdánlivě zdarma ještě přídavek.

Přídavkový obchod stal se již po řadu let předmětem zákonného opatření na poli nekalé soutěže.

Kdežto spočátku převládlo mínění, že nutno odsouditi jenom jisté nejkřiklavější formy přídavkového obchodu jako jeho zneužívání, nyní následkem neobyčejného jeho rozšíření v nejrozmanitějších formách zvítězil názor, že je nutno tyto prodejní praktiky z důvodů svrchu uvedených bezpodmínečně a absolutně v celé jejich totalitě odsouditi. K tomu ale nedávají všeobecné zákonné předpisy proti nekalé soutěži žádnou způsobilou a bezpečně účinkující možnost. Stávají sice všude zákonná ustanovení, která zakazují nesprávné údaje v obchodním styku, způsobilé vyvolati zdání zvlášť příznivé nabídky (§ 2 zákona o nekalé soutěži) a téměř všechny nekalosoutěžní zákony obsahují všeobecnou klausuli, která zakazuje všeobecně jednání dobrým mravům soutěže odporující, avšak ve většině přídavkových obchodů naráží důkaz skutkové podstaty, která se má pod tato ustanovení subsumovati, na veliké, ba někdy nepřekonatelné překážky.

Teoreticky bylo by arciť možno rozlišovati mezi tak zv. "pravými" přídavky a klamavými údaji, kdyby se za prvé přídavky považovaly ony, kdy kupující obdržel kromě zboží jakostí i množstvím ceně úplně odpovídajícího ještě zvláštní přídavek, jehož cena v kupní ceně hlavního předmětu není obsažena. Nepřekonatelné překážky pro praktické použití tohoto teoretického rozlišování spočívají ale v otázce důkazů. Téměř nikdy nepodaří se žalobci, který žádá zastavení poskytování přídavků, a má tudíž provésti nutný důkaz nekalosti odpůrčího postupu, bezvadný průkaz všech v úvahu přicházejících, hospodářsky dosti komplikovaných pochodů, totiž že následkem přídavků kupní cena oproti ceně za zboží stejného druhu a jakosti bez přídavků jest skutečně zvýšena anebo jakost zboží zhoršena.

Při subsumování této skutkové podstaty pod všeobecnou klausulí zákona o nekalé soutěži (jednání odporující dobrým mravům soutěže) vzniká opět obtížnost důkazů vzhledem k tomu, že všeobecná mravní stránka jistého obchodního postupu se snad nikdy jednotně neposuzuje, takže soudce stojící většinou před velkou růzností názorů, často se přikloní k tomu, aby následkem nedostatku úplného přesvědčení o nemravnosti takovéto soutěže vydal osvobozující rozsudek.

Jest tudíž nutno, tomuto národohospodářskému zlu učiniti přítrž jen všeobecným, generelním zákazem ve formě zvláštního doplňku zákona. Této novodobé potřebě solidního a zdravého soutěžení učinila zadost celá řada států, ku př. Norsko 1922, Dánsko 1924, Lotyšsko 1927, Rakousko 1929 tím, že vydaly zvláštní zákonná ustanovení. Jinde opět, jako ku příkladu v Německu, již déle jak rok proniká čím dále tím více všeobecně a důrazně přání, aby byl co nejdříve takový generelní zákaz zvláštním zákonem vydán, přání to, které také u nás bylo projeveno jak teoretiky, tak praktiky našeho hospodářského života.

Pokud se prvního týče, tu nutno poukázati zvlášť na článek vrch. sekč. rady dr. Karla Skály, jednoho z největších znalců soutěžního práva v Československé republice "Moderní reklama ve světle zákona o nekalé soutěži", uveřejněný v časopise "Soutěž a tvorba" čís. 7 - 12 roku 1930, a který na stránce 178 dochází k závěru, že jest nutno stanoviti zásadní zákaz všech dárků. Pokud se prakse týče, tu možno poukázati na dobrozdání ústředny obchodních komor, uveřejněné ve Věstníku čís. 4 - 5 roku 1929, které se rovněž zásadně vyslovuje proti poskytování takovýchto přídavků.

Z technického hlediska jest zařazení zákazu pod § 44 zák. o nekalé soutěži z 15. červenice 1927, čís. 111 Sb. z. a n., nejvýhodnější. Textace příslušného odstavce, který by tvořil odstavec 2. příslušného §u, jest upravena tak, aby přídavek byl ohraničen oproti reklamnímu předmětu, který jako takový jest zřejmě a nesmazatelně označen, jakož i oproti rabatu, který jest poskytován ve stejném zboží (rabat ve zboží) anebo v penězích (rabat v penězích) a sice v předem určeném poměru k odebranému zboží, stejně ale též, aby byl přídavek odlišován od příležitostných odměn odběratelů, to jsou skutečné dary příležitostné bez jakékoliv spojitosti s určitými, jednotlivými prodejními akty poskytované (ku př. novoroční dárky).

Sankce trestní o přestoupení zákazu jest samo sebou dána § 45 zákona o nekalé soutěži.

S návrhem tímto nejsou spojeny žádné výdaje. Podepsaní doporučují, aby tento návrh přikázán byl výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a výboru ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 16. června 1931.