Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s dodatkovou úmluvou k obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928, sjednanou mezi republikou Československou a královstvím Jihoslávií dne 30. března 1931 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. června 1931. čís. 79 Sb. z. a n.

Obchodní styky mezi ČSR a královstvím Jihoslávií byly dosud upraveny obchodní a plavební smlouvou z roku 1928. Tato smlouva neobsahovala však kromě doložky o nejvyšších výhodách žádných ustanovení celně-tarifních. Zájmy obou států byly do určité míry prostřednictvím této doložky kryty celně tarifními smlouvami, jež oba státy sjednaly se státy třetími. Avšak oběma státům šlo mimo o dosažení úlev pro některé druhy zboží zvláštního významu o zajištění takto vzniklého stavu, pokud to vyžadovaly zájmy obou států, poněvadž mohl býti tento stav výpovědí smlouvy vůči třetím státům jednou ze smluvních stran silně dotčen. Veterinární otázky také nebyly zmíněnou rámcovou smlouvou vůbec vyřešeny.

Oba státy, jak Československo tak i Jihoslávie prožívají těžkou hospodářskou krisi, jež je neustále stupňována citelným zvyšováním celní ochrany v Rakousku a Německu a jež jim byla vodítkem při hledání a stanovení určité základny pro stabilisaci a rozvoj vzájemných hospodářských styků. Rozsah těchto vzájemných styků vyplývá ze statistiky vzájemného obchodu v posledních 5ti letech.

Československý vývoz v této době vzrostl z 820,5 mil. Kč v roce 1925 na 1.536 mil. Kč v roce 1930. Naproti tomu dovoz z Jihoslávie k nám zůstává stále na určité výši, jež se pohybuje mezi 501,8 mil. Kč v roce 1925 a 439 mil. Kč v roce 1930. Podle toho vzrostlo naše aktivum zahraničního obchodu v poměru k Jihoslávii ze 318,7 na 1.097 mil. Kč.

Struktura našeho vzájemného obchodu je taková, že se do určité míry oba státy vzájemně doplňují. Československo je velmi vážným odběratelem jihoslovanských zemědělských výrobků a Jihoslávie opět je velikým kupcem československé průmyslové výroby. V roce 1929 odebralo Československo z Jihoslávie na př. sádelných vepřů ve váze nad 120 kg za 49,843.000 Kč, pšenice za 48,538.000 Kč, tabáku za 44,937.000 Kč, surových koží za 24,285.000 Kč, kukuřice za 15,654.000 Kč, sušených švestek za 14,035.000 Kč, vína za 8,738.000 Kč, dříví za 8,582.000 Kč, čerstvých jablek za 5,43.000 Kč. Kromě toho potřebuje Československo některé průmyslové suroviny nebo polotovary k dalšímu průmyslovému zpracování, jako železnou rudu, jíž bylo odebráno za 15,533.000 Kč, sodu kalcinovanou za 13,517.000 Kč, tříslo za 8,608.000 Kč, dusíkaté vápno za 8,517.000 Kč a konopí za 6,921.000 Kč.

Na jihoslovanský trh vyvážíme opět hlavně toto zboží (podle statistiky z roku 1929):

Přes veškeré obtíže našlo se při tak intensivních hospodářských stycích na konec přece jenom dosti brzo východisko a celně tarifní dohoda byla sjednána v tomto rámci:

Československo poskytlo Jihoslávii jednak snížení, jednak vázání autonomních či smluvních sazeb pro její zboží a to pro: vinné hrozny, různé druhy ovoce čerstvého (ořechy jablka, hušky, kdoule, švestky), a upraveného (sušené švestky, jablka a hrušky, švestková povidla), různé druhy čerstvé zeleniny (fazole, hrách, rajská jablka, melouny), různé druhy průmyslových rostlin (zejména chmel a lékařské byliny), hovězí dobytek, vepře ve váze kusu nad 130 kg, koně; drůbež živou a zabitou, ryby sladkovodní a mořské, živé i upravené, měchýře a střeva, jihoslovanská vína, lihové tekutiny pálené, salám, sýry, výtažky z různých dřev, některé druhy kůže, ferrosilicium, elektrické uhlíky, dusíkaté vápno.

Naproti tomu Jihoslávie poskytla Československu obdobné koncese jednak přímou úpravou cel (snížením, resp. vázáním autonomních či smluvních cel), jednak příznivějším zařazením, po případě i úpravou vysvětlivek. Jde o toto zboží: kyselé okurky nakládané, čekanku, pivo, některé druhy příze z juty, některé druhy bavlněných, lněných a vlněných tkanin, pytle, koberce, houně, pokrývky, polohedvábné zboží prýmkářské, fezy, některé druhy kůže, některé výrobky ze dřeva, cihly z dinasu, některé druhy zboží z porculánu a jiných keramických hmot, ze skla, pro železné nádobí, některé výrobky galanterní, hudební nástroje. Mimo to byla získána ochrana názvu "Plzeňského piva".

Tato celně-tarifní dohoda byla doplněna veterinární úmluvou v zájmu zabezpečení nerušeného obchodu v oboru živočišné produkce. Veterinární úmluva obsahuje pravidla pro dovoz dobytka, zvířecích surovin, masa a výrobků z něho.

Obě dohody, celně-tarifní a veterinární, byly doplněny závěrečným protokolem a tvoří dodatkovou úmluvu k obchodní a plavební smlouvě z roku 1928. Závěrečný protokol kromě důležitých vysvětlivek, jež prohlubují vzájemně poskytnuté koncese, obsahuje zvlášť důležité ustanovení, jež v zájmu stability obchodních styků opravňuje každou smluvní stranu žádati okamžité zahájení jednání, kdyby se jedna z nich cítila novými fiskálními nebo celními opatřeními druhé strany dotčena, a vypověděti úmluvu tak, aby přestala platiti po dvou měsících, kdyby toto jednání nebylo skončeno do dvou měsíců.

Dodatková úmluva vstoupí v platnost 15. dne po výměně ratifikací a potrvá tak dlouho, dokud by nebyla vypověděna. Výpovědní lhůta jest šestiměsíční.

Výbor živnostensko-obchodní projednal shora uvedenou dodatkovou úmluvu ve své schůzi konané dne 11. června 1931 a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně ke schválení usnesení podle vládního návrhu.

V Praze, dne 11. června 1931.

Hospodářské vztahy mezi republikou Československou a královstvím Jugoslavie byly dlouho ve stavu provisoria na podkladě klausule o nejvyšších výhodách z roku 1921, která byla nahrazena řádnou obchodní a plavební smlouvou z roku 1928. Tato smlouva obsahovala však pouze část I., všeobecnou, bez hlavní součásti, tj. celně-tarifního dodatku, který jest nyní pro mezistátní obchodní styky nejdůležitější.

Vyjednávání československo-jihoslovanské bylo velmi obtížné, neboť Jugoslavie je státem skoro jen zemědělským, kdežto Československo je státem průmyslovým i zemědělským. Československo bylo v situaci, že vzhledem ke svému zemědělství nemohlo lehce přijmouti všechny požadavky jihoslovanské, které se snažily ulehčiti vývoz svých rostlinných i živočišných produktů zemědělských. Bylo však přes všechny překážky nutno docíliti dohody, neboť nedostatek obchodní smlouvy se spojencem tak blízkým mohl by míti škodlivé následky politické.

Nebylo lze trvale zůstávati na dosavadním stavu hospodářských styků, při němž Československo bylo stále v obchodní bilanci velkou částkou aktivní. Jihoslované právem poukazovali na to, že Československo má vůči nim k dobru aktivní saldo po celou dobu od vzniku jeho státu, kteréžto aktivní saldo činilo okrouhle půl miliardy a stále stoupalo, až v posledním roce dosáhlo výše celé miliardy Kč. Namítali jsme často, že toto aktivní saldo bylo by v platební bilanci zmenšeno o položku převážného turistického ruchu československého v Jugoslavii, než i v tomto směru opět by bylo korigovati tím, že Československo jest aktivní v úrocích z investovaného kapitálu v Jugoslavii. Jugoslavie nemá v Československu investovaného kapitálu ani peněžních ústavů, kdežto Československo má v Jugoslavii výborně hospodařící filiálky dvou velkých peněžních ústavů.

Řada hospodářských konferencí, zejména konference Malé Dohody v Jáchymově, na Štrbě a v Sinai, zabývala se tímto problémem a zdůrazňovala nutnost upevnění Malé Dohody hospodářské, obdobně pevně jako je Malá Dohoda politická.

Dík houževnatému úsilí a ústupnosti obou stran tohoto cíle bylo dosaženo a dnes lze mluviti o nové epoše v hospodářském soužití Malé Dohody. Před nedávnem ratifikovali jsme obchodní smlouvu československo-rumunskou a dnes máme ratifikovati úmluvu československo-jihoslovanskou, takže s naší strany kruh jest uzavřen.

Dohoda ve věcech hospodářských je v poslední době zejména ztížena tím, že státy trpí hospodářskou krisí. Nebudu zde rozváděti společné příznaky hospodářské krise, omezím se pouze na některé detaily, které osvětlují obtíže hospodářských styků československo-jihoslovanských.

Jugoslavie je v prekérní situaci v důsledku světové krise zemědělské. Jihoslovanský zemědělec byl příliš zaměstnáván obranou domoviny a nemohl se tak věnovati racionalisaci svého hospodářství jako jeho zahraniční konkurent. Jihoslovanští zemědělci válkou byli ochuzeni, pole zničena, náhrada nedostatečná, upadali tudíž do dluhů. Zahraniční konkurence stlačuje ceny výrobků, takže ani extensivně provozované hospodářství není dost rentabilní.

Naše zemědělství, jež válkou sice bylo ušetřeno, trpí krisí ze známých důvodů jiných. V Jugoslavii nahromaděny byly značné zásoby cerealií, pro něž není vhodného odbytu, a byla to důkladná, zkouška věrnosti, když při nedávném jednání o celní bloky Jugoslavii byla nabízena možnost zmírniti hospodářskou krisi odběrem přebytků obilí, který by sice okamžitě byl výhodným s hlediska hospodářského, nesl by však s sebou těžké důsledky co do nezávislosti politické. Je záhodno, abychom si připamatovali tento nový důkaz věrnosti svého bratrského spojence na slovanském jihu.

Při svobodném obchodě nesnadno je jihoslovanským zemědělským výrobkům konkurovati s výrobky soutěže zámořské. Mlynáři na př. dávají přednost egalisovaným druhům pšenice zámořské před pšenicí jihoslovanskou. Nová, jihoslovanská vláda svědomitě a poctivě se stará, aby se jihoslovanské výrobky vyrovnaly zámořským, docilujíc dík zvláštním institucím žádoucích výsledků, které se tím rychleji dostavují, čím více se zdokonaluje státní administrativa. Zmiňuji se o této věci proto, že v případě reglementace dovozu, o níž se právě ve vládě jedná, bude i nám zásahem dovozních institucí umožněno zaříditi nákup tak, aby byla dána přednost výrobkům ze států balkánských, zejména z Jugoslavie a Rumunska, tj. ze států, na nichž nám hospodářsky záleží, před produkty ze států zámořských, které našimi odběrateli nejsou. Bude tím lze napomáhati tomu, abychom se stali konsumenty cerealií, které tak jako tak musíme z ciziny dovážeti, a odlehčili tak zatíženému jihoslovanskému trhu.

Tak jako s jihoslovanské strany hlavní položkou vývozu k nám jsou produkty zemědělské (dobytek, drůbež, maso, koně, cerealie) a z průmyslových výrobků pouze elektrody a uhlíky vyráběné v továrnách v Ruše, s naší strany předmětem vývozu do Jugoslavie jsou výrobky průmyslové a z toho 40% textilie. Proto dodatková úmluva v tarifech ulehčuje jihoslovanským výrobkům zemědělským, snižujíc fiksujíc svázáním sazby na produkty, na nichž Jugoslavie je nejvíce interesována (švestky a jiné, tak jak podrobně jest uvedeno na str. 12, 14, 16, 18 až 20 předlohy); na druhé straně pak našim vyjednavačům se podařilo dosáhnouti snížení tarifů na výrobky, na nichž je zainteresován náš průmysl, tak jak str. 22 až 32 předlohy ukazuje. Povolili jsme, počítáme-li pod jednu položku živý dobytek, Jugoslavii slevy v 25 skup. (54) položkách celních, Jugoslavie nám v 26 celních skup. (64) položkách. Uvážíme-li za ústupek bezcelní vývoz starého železa a plechu, ze kterého dříve Jugoslavie vybírala vývozní poplatky, pak jsme na stejném počtu položek.

Stav našeho textilního průmyslu a skutečnost, že textilnictví jest hlavní naší vývozní položkou, ukazují na význam tohoto odvětví průmyslu. Máme největší zájem na tom, aby naše textilie na Balkáně pronikaly. Jugoslavie stává se nyní tržištěm Balkánu; kupci z balkánského poloostrovu začínají více navštěvovati Bělehrad než Vídeň, umístění našich vývozních domů v Bělehradě má tedy eminentní význam.

Donedávna budoval si náš textilní průmysl vlastní konkurenci v Jugoslavii zakládáním pobočných závodů, jež opatřoval vlastními starými stroji. Tato zakladatelská činnost byla však omezena posledním nařízením jihoslovanského ministerstva obchodu, které nedovoluje dalšího zakládání továren se starými stroji. Tato okolnost, jakož i jiné skutečnosti, zejména rychlé šíření populace a náhlý přechod venkovského obyvatelstva od národních krojů k textilním výrobkům továrním, ukazují na další možnosti rozšíření tržiště pro textilie.

Dalším hlavním artiklem jsou výrobky železářské, stroje a přístroje, jichž se v posledním roce dovezlo do Jugoslavie za 500 milionů Kč. I v tomto artiklu lze očekávati možnost dalšího rozmachu, neboť ponenáhlu mizí dosavadní hlavní konkurent, jímž byly dodávky reparační. Dovoz těchto výrobků do Jugoslavie bude lze rozšířiti, již proto, že Jugaslavie část své výroby, zejména onu potřebnou pro obranu země, chce si vybudovati na vlastní půdě. Je zde možnost přátelské spolupráce našich zkušenějších továren s afilacemi, které bude lze zříditi v Jugoslavii a jež by pracovaly tak, že by zušlechťovaly polotovary dovezené z Československa.

V Jugoslavii jsou ještě ohromné odbytové možnosti. Jugaslavie zamýšlí v nejbližší době vystavěti 20.000 km státních silnic dálkových a 10.000 km silnic banovinských, jež umožní přístup k bohatým zdrojům nerostným a rozvoj provozních center. Jihoslovanská vláda zamýšlí na př. také uděliti koncese na výrobu automobilů továrnám, jež by měly zvláštní privilegia.

Nelze v této krátké zprávě vypočítati všechny možnosti další intensivní hospodářské spolupráce. Je samozřejmé, že chceme i s naší strany poctivě se starati, aby bilance byla vyrovnaná, a že chceme v našich obchodních stycích dáti přednost výrobkům jihoslovanským před výrobky států, s nimiž aktivní bilance nemáme. Můžeme pomoci, aniž bychom uškodili našemu zemědělství, Jugoslavii tím, že budeme pomáhati umístění jihoslovanských zemědělských výrobků. Je ještě celá řada položek, kde nejsme soběstační, a při nichž bychom mohli ulehčiti většímu odbytu jihoslovanských výrobků k nám. Zmiňuji se namátkou o dalmatském víně, o vývozu koní, mořských ryb, železné rudy aj.

Jak jsem se již několikráte při řečech o tomto thematu zmínil, pokládám za jednu z nejdůležitějších složek bezvadného fungování smlouvy upravení poměrů dopravních. Mám zejména na zřeteli úpravu dopravních poměrů na Dunaji. Mluvil jsem o tom několikráte s tribuny sněmovní a budu vytrvale mluvit tak dlouho, dokud nenastane náprava. Znovu používám této příležitosti, abych se přimluvil o navázáni styků naší Dunajské paroplavební společnosti s analogickou společností jihoslovanskou. Že taková úprava dopravních poměrů jest možná, dokazuje nedávné zahájení osobní dopravy mezi Bratislavou a Bělehradem, vyšlé z iniciativy jihoslovanské. Kombinovaná doprava lodní se železniční, přímé dopravní tarify, mezinárodní dopravní dokumenty, o čem jsem podrobně referoval na poslední mezinárodní obchodní konferenci, jsou postuláty budoucích dnů. Výhodné kalkulace tarifní by umožnily odbyt našeho vysokokaloriového uhlí a jeho spotřebování v hlavních provozních centrech jihoslovanských, z nichž zejména Bělehradu chybí blízkost dolů na kvalitní uhlí.

Jak lze organisovati dopravu, ukázaly zkušenosti z války, kde na př. proslavené ryby ochridské (různé druhy salmonit) byly prodávány živé na berlínských trzích.

Před nedávnem došlo záslužnou iniciativou jak úřadů, tak i representantů průmyslu a obchodu, k ustavení Československo-jihoslovanské hospodářské komory. Schválením dodatkové úmluvy dáváme této komoře pevný základ pro její činnost a přimlouvám se za co nejúčinnější podporu se strany úřadů činnosti této instituce, jež může literu smlouvy naplniti skutkem.

Apeluji s tohoto místa také na naše průmyslníky, aby sami z vlastní iniciativy hleděli přispěti k utužení vzájemných hospodářských styků. Přes všechny manifestace, slavnosti a slety je dokázáno, že hospodářsky se ještě málo známe. Je třeba vzájemných návštěv, a to nejen výletů, jako na př. se strany jihoslovanské do Karlových Varů a Jáchymova často bez zastávky v Praze a Bratislavě, či se strany československé na Jadran bez zastávky v Záhřebě, Lublani a Bělehradě. Je jisto, že obchodníci a průmyslníci, seznají-li tržiště, inspirují se pro zavedení artiklů a proto doporučuji vzájemné návštěvy co nejvíce.

Dodatková úmluva obsahuje také konvenci veterinární, jejíž aplikace může vzájemné styky velmi ulehčiti či také ztížiti. Přimlouvám se za nejbenevolentnější výklad konvence vůči našemu spojenci Jugoslavii.

Shrnuje tyto vývody, navrhuji, aby byla přijata úmluva na základě tohoto usnesení:

Zahraniční výbor projednal shora uvedenou Dodatkovou úmluvu ve své schůzi dne 24. června 1931 a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně ke schválení usnesení podle vládního návrhu.

V Praze, dne 24. června 1931.