Předložená úmluva nahrazuje prozatímní úmluvu Československa s Tureckem, která zaručovala oběma stranám pouze nejvyšší výhody vedle tabákového kontingentu dovozního, který povolilo Československo Turecku v množství 1 milionu kg na půl roku.

Ve své všeobecné části upravuje tato úmluva nakládání se zbožím, kde obě strany si poskytují vedle výhod uvedených v přílohách A a B (tarifních) nejvyšší výhody, dále jedná o osvědčeních o původu zboží, dovozním a vývozním řízení, otázkách přepravních, stejném nakládání se zbožím v oboru daňovém, o připuštění obchodníků a obchodních cestujících k uzavírání obchodů na území druhé strany a nakládání s jejich vzorky, o veletržním styku, o ochraně proti nekalé soutěži atd. a konečně po vytčení případů, pro něž úmluva neplatí, jedná o platnosti úmluvy, která je uzavřena na dva roky s automatickým prodloužením při šestiměsíční výpovědní lhůtě.

V seznamu A vedle vázání dosavadních autonomních nebo smluvních sazeb celních poskytuje Československo nové slevy pouze na turecké hrozinky, jež jsou postaveny na roveň řeckým korintkám, na pistácie a tak zv. lesknici kanárskou.

V seznamu B váže Turecko některé důležité celní slevy a poskytuje nové a sice zvláště na perleťové knoflíky, obuv, chmel, celuloidové výrobky, nábytek z ohýbaného dřeva, bavlněné samety a plyše, pytle, tkaniny lněné, fajansové a porcelánové zboží a instalační materiál, skleněná stínidla, jablonecké zboží, modřidlo a karlovarskou přírodní sůl. Slevy pohybují se mezi 10 až 25% základního tarifu tureckého, který může býti zvýšen při zachování těchto percentuelních slev. V takovém případě zůstaly by dosavadní sazby v platnosti ještě po dobu 9 měsíců po zvýšení, takže by bylo dosti času k novému jednání.

Protokol o podpisu, vedle jiných věcí již zmíněných, obnovuje ustanovení provisorní úmluvy o kontingentu tabákovém a stanoví ho na 2 miliony kg ročně (v provisorní úmluvě 1 mil. kg na půl roku), za což se zavazuje Turecko, že vláda jeho bude blahovolně posuzovati při státních dodávkách nabídky československých firem. Toto ustanovení je novum a dosud žádná dřívější československá úmluva obchodní ho nemá.

Dosavadní styky obchodní s Tureckem jeví se takto:

Vozíme z Turecka hlavě plodiny a suroviny, zejména tabák, který tvoří skoro polovinu celého dovozu. Z průmyslových výrobků zaslouží zmínku koberce. Vyvážíme do Turecka průmyslové výrobky všeho druhu; hlavně textilie a cukr. Také chmel.

Předložená obchodní úmluva je dobrým základem pro další vývoj československo-tureckých hospodářských styků.

Živnostensko-obchodní výbor poslanecké sněmovny doporučuje posl. sněmovně přijetí schvalovacího usnesení ve znění vládním, jež zní:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s obchodní úmluvou mezi Československem a Tureckem, podepsanou v Ankaře dne 17. ledna 1931.

V Praze dne 19. května 1931.

Když skončila platnost Lausanské smlouvy dnem 6, srpna 1929, použilo Turecko své opět nabyté svobody k nové úpravě celního režimu vůči cizině. Zvýšilo cla s platností od 1. října 1929 a vypovědělo obchodní smlouvy, které vadily používati nových celních sazeb. Tento osud postihl i smlouvu československo-tureckou ze dne 31. května 1927, čís. 40/1928 Sb. z. a n., jejíž platnost skončila dnem 24. září 1929.

Aby se předešlo bezesmluvnímu stavu, bylo nutno sjednati rychle dohodu, kterou by si strany poskytly alespoň nejvyšší výhody pro vzájemný obchodní styk. To se stalo prozatímní dohodou ze dne 19. září 1929, čís. 140/1929 Sb. z. a n., která byla v platnosti od 25. září 1929 až do dnešního dne.

Ke sjednání definitivní smlouvy nebylo od 19. září 1929 jednak ani času, tím spíše, že nový turecký celní sazebník nebyl ještě publikován a že se o něm proto zástupci československého průmyslu a zemědělství nemohli vyjádřiti a jednak ani nebyla vhodná doba, poněvadž Turecko nemělo tehdy ještě žádné celně-tarifní smlouvy s jinými státy a že naši vyjednavači proto nevěděli, jaké, jiným státem neprosazené, avšak pro Československo důležité celně-tarifní požadavky by měli uplatňovati. Doporučovalo se proto sjednati nejprve část rámcovou a s jednáním celně-tarifním vyčkati do doby, až Turecko ujedná celně-tarifní smlouvy alespoň se dvěma nejdůležitějšími dovozními státy. Tak se také stalo.

Prvou řádnou smlouvu s obšírnou celně-tarifní přílohou smluvilo Turecko s Francií a to dne 29. září 1929 a považovalo ji za vzor pro své smlouvy další. Turecko při ní vycházelo ze zásady neposkytovati pevných celních slev, nýbrž pouze slevy procentní z celních sazeb, ve kterých si ponechává úplnou volnost a nepovolovati slev nad 30%. Druhou celně-tarifní smlouvu sjednalo Turecko s Německem dne 27. května 1930.

Naše jednání s Tureckem bylo dosti obtížné. Dne 19. června 1930 musilo býti přerušeno a to z toho důvodu, že Turci neoblomně trvali na zvýšení ročního tabákového kontingentu ze 2 mil. kg povolených v provisoriu na 2¹/₂ mil. kg a že nechtěli přijati náš proti požadavek, aby se zavázali, že budou bráti při státních dodávkách náležitý zřetel na nabídky československého průmyslu.

Jednání bylo zahájeno znovu na začátku prosince minulého roku a jeho úspěšné zakončení bylo umožněno tím, že jsme se vzdali některých svých celně-tarifních požadavků a že se Turci spokojili kontingentem 2 mil. kg tabáku ročně a že také přijali proti závazek ohledně státních dodávek. Tento proti závazek jest pro nás velice důležitý a cenný. Kdežto dříve jsme tabákovým kontingentem vykupovali v Turecku celně-tarifní slevy nebo dokonce jen nejvyšší výhody, jako tomu bylo ve smlouvě prozatímní, prosadili jsme nyní, že tabákový kontingent musí býti vyvážen státními objednávkami. Za nejvyšší výhody platíme jen nejvyššími výhodami a za celně-tarifní slevy též jen celně-tarifními slevami. Částí rámcovou se zabývati nebudu, neboť její ustanovení se úplně kryjí s ustanoveními jiných našich obchodních smluv.

Nevýhodou předkládané smlouvy je, že jsou turecké celně-tarifní koncese vyjádřeny jen v procentech a nikoliv v pevných celních sazbách, ale tak je tomu ve všech tureckých celně-tarifních smlouvách a ani našim vyjednavačům se nepodařilo prolomiti odpor Turků v této věci. Docílili jen toho, že Turci vázali nynější smluvní sazby na 9 měsíců po jich eventuelním zvýšení.

Náš dovoz do Turecka byl vždy aktivní nevyjímajíc ani minulý rok, kdy působily nejen zvýšené celní sazby v Turecku, nýbrž i zmenšená v důsledku krise kupní síla tureckého konsumenta a kdy nebyly ještě vyčerpány značné zásoby učiněné tureckými obchodníky před zvýšením celní sazby tj. před 1. říjnem 1929 a je možno očekávati, že její aktivita bude právě touto smlouvou zajištěna i pro budoucnost a to jednak celně-tarifními koncesemi, jednak závazkem míti zřetel na naše vývozce při tureckých státních dodávkách.

O této smlouvě jednal 19. května t. r. také výbor živnostensko-obchodní, který se svého stanoviska navrhuje její schválení. Také se stanoviska výboru zahraničního lze dle toho, co bylo řečeno, vysloviti s ní souhlas, zvláště když i jinak jsou naše styky s Tureckem korektní. Zahraniční výbor navrhuje proto poslanecké sněmovně, aby přijala návrh usnesení tak, jak je obsažen ve vládním návrhu.

V Praze dne 24. června 1931.