Předložená osnova vládní má, jak už nadpis ukazuje, dvojí účel: Jednak zjednati závazkům z Mezinárodní úmluvy o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 vnitroprávní účinnost, jednak prozatímně do vydání nového jednotného zákona o jízdě motorovými vozidly upraviti některé předpisy automobilového a motocyklového provozu podle dnešních potřeb. Předloha upravuje jen věci, které netrpí odkladu.

Doposud platí u nás Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 11. října 1909, k níž přistoupilo Československo jako nový stát s právní závazností od 1. května 1922. Nová Mezinárodní úmluva z roku 1926, vyvolaná potřebami neobyčejně zvýšeného mezinárodního ruchu automobilového, byla námi ratifikována 22. srpna 1930 a ratifikační listina uložena v Paříži 20. září téhož roku, takže její závaznost pro republiku podle čl. 14 úmluvy nastupuje dnem 21. září 1931. Současně byla k tomuto dni úmluva z roku 1909 vypovězena. Dnem 21. září 1931 musí tedy býti závazky této úmluvy učiněny vnitroprávně závaznými. To jest vyjádřeno v §u 6. osnovy a je tím také odůvodněna naléhavost této zákonné předlohy.

Mezinárodní úmluva z 24. dubna 1926 obsahuje proti úmluvě z roku 1909 některé změny, související s rozvojem automobilového ruchu a motorové techniky. Proti dosavadnímu jednotnému průkazu pro mezinárodní jízdu (jízdu do ciziny) zavádí průkazy dva: "Mezinárodní osvědčení pro motorová vozidla" a "Mezinárodní povolení k řízení". Mimo to stanoví některé nové podmínky pro vydávání těchto osvědčení pro vozidla, týkající se výstroje vozidel a unifikuje označování nebezpečných míst na silnicích. § 1 a 2 osnovy recipují ustanovení Mezinárodní úmluvy, pokud jde o uvedená osvědčení. V § 1. ústavněprávní výbor škrtl slova "a za podmínek" jako zbytečná.

Právní úprava jízdy motorovými vozidly spočívá u nás dosud na ministerském nařízení z 28. dubna 1910 čís. 81 ř. z. a v oblasti práva uherského na nařízení min. vnitra čís. 57.000/1910, na doplňcích těchto nařízení a potom na zákoně o ručení za škody z provozování automobilů čís. 162/08. Tyto předpisy dnes už plně nevyhovují. Motorová vozidla byla zdokonalena především technicky po stránce bezpečnosti a rychlosti, automobilismus se stal jednou z předních složek dnešního hospodářského a společenského života. Názorně to dokazují cifry:

V roce 1910 počet motorových vozidel na území našeho státu nedosahoval ani 100.

V roce 1922 byl jejich počet už 9.929 a v roce 1930 100.474, při čemž ovšem za cizinou ještě stále pokulháváme. U nás připadá na jedno motorové vozidlo 145 obyvatel, ve Francii jenom 24. Automobilismus má před sebou ještě velké možnosti. Je nasnadě otázka, proč vzhledem k takovým poměrům celý komplex právních otázek, souvisejících s jízdou motorovými vozidly se u nás neupravuje jednotným a definitivním zákonem. Fakt je ten, že vláda na takové úpravě pracuje, že však pro nespornou obtížnost a delikátnost takové úpravy a množství křížících se zájmů návrh zákona ještě nenabyl takové formy, aby mohl býti předložen zákonodárným sborům, váhá tedy osnova, vzhledem k nezbytnosti časové, vyplývající z Mezinárodní úmluvy, a vzhledem k naléhavým potřebám dneška, k řešení částečnému, prozatímnímu, provedenému nikoliv přímo zákonem, ale zákonným zmocněním. To je obsah §u 3. Zmocnění toho bylo potřeba, poněvadž dosavadní vládní nařízení 81/10 bylo vydáno praeter legem, bylo recipováno u nás zákonem čís. 11/1918 a podle §u 55 Ústavy nebylo by možno bez zákonného zmocnění poměry ty, třebaže byly upraveny jen nařízením, znovu upraviti, poněvadž vládní nařízení možno vydati pouze k provedení zákona. Pochybnosti, které se vždycky vyskytují proti zmocňovacím zákonům, jsou v tomto případě vyváženy naléhavostí úpravy, kterou vyžaduje jak bezpečnost automobilistů, tak i bezpečnost chodce, dále prozatímností úpravy a tím, že konec konců jde o úpravu poměrů, které doposud upravovalo také jenom nařízení. Zvláště otázka přizpůsobení našich poměrů předpisům Mezinárodní úmluvy, úprava značek a rychlostí jízdy nemůže vzbuzovati žádné pochybnosti. V každém případě nutno očekávati od vládního nařízení jedině zlepšení dosavadních poměrů. Do ustanovení zákona ovšem nepatří odkaz na zákon, který se chystá, ale doposud neexistuje a proto byla první věta §u škrtnuta a paragraf začíná slovy "Vláda může... atd.". Na místo výrazu "vztáhnouti předpisy" bylo použito věty "rozšířiti platnost předpisů úmluvy uvedené v §u 1 i na jízdu atd."

§ 4 upravuje předpisy o trestání přestupků proti předpisům o jízdě motorovými vozidly. Umožňuje, aby okresní nebo policejní úřady zmocnily orgány moči výkonné, aby takové předpisy trestaly pokutami, vybíranými hned na místě. Tato úprava odpovídá jak potřebám rychlého vyřízení všech překročení předpisů, tax i požadavku rychlého provozu automobilového, který žádá co možná nejmenší zdržování při jízdě. Ustanovení zákona omezuje maximum pokut na 50 Kč, ukládá vládnímu nařízení stanovení pokut pevnými částkami na jednotlivé případy, takže nebezpečí libovůle veřejných orgánů určených k pokutování je omezena na míru nejmenší. Může jíti jen o přestupky nejmenší závažnosti a nespadá sem trestání rychlé jízdy, které podle rozhodování nejvyšších stolic soudních náleží nadále soudu. Pro evidenci pokut zavádí se systém blokový. Postiženým osobám dává se možnost žádati, aby bylo zavedeno řízení řádné.

Paragraf 5 zamezuje, aby pro týž přestupek, tkvící v povaze vozidla, mohla býti postižená osoba znovu trestána a umožňuje dopravu vadného vozidla na místo, kde závada může býti odstraněna. Dává však také veřejným orgánům možnost zakázati další jízdu závadného vozidla. Provedená oprava chyby a slovo "tkvících" zaměněno správně "tkvícím".

Paragraf 6 určuje počátek účinnosti zákona. Věta, že účinnost zákona přestává dnem, kdy nabude účinnosti zákon o jízdě motorovými vozidly, jako zbytečná škrtnuta, poněvadž se rozumí sama sebou (stejně jako při § 3). Krajní mez účinnosti zákona však byla ústavněprávním výborem pozměněna a zkrácena do 31. prosince 1932. Ústavně-právní výbor chtěl tím, stejně jako navrženou resolucí zdůrazniti naléhavost celkové úpravy všech poměrů souvisejících s jízdou motorovými vozidly.

V názvu zákona bylo slovo "prozatímní" zaměněno slovem "zatímní" jako slovem správnějším.

Ústavně-právní výbor navrhuje poslanecké sněmovně, aby vládní návrh zákona se změnami, které provedl ústavně-právní výbor, schválila. Současně navrhuje schválení připojené resoluce, usnesené ústavněprávním výborem.

V Praze, dne 11. června 1931.

Technicko-dopravní výbor projednal vládní návrh a připojil se ke všem změnám usneseným v ústavně-právním výboru, zvláště pak k onomu usnesení, aby zákon pozbyl účinnosti dnem 31. prosince 1932 a nikoliv, jak zněla původní osnova, dnem 31. prosince 1933.

Důvodem k této změně jest zvláště ta okolnost, že moderní rozvoj automobilismu v československé republice, třeba se plně nerovná tomuto rozvoji v některých jiných státech, přece jest jen takový, že vyžaduje nového zákona o jízdě motorovými vozy, poněvadž dosavadní naše interní předpisy v této záležitosti spočívají na starých ustanoveních úmluvy z r. 1909. Technicko-dopravní výbor sice vzal na vědomí, že takový zákon se již meziministersky pilně projednává a bude po překonání několika zbývajících obtíží již v nejbližší době k ústavnímu projednání připraven, ale přece jen považoval za nutno usnésti se na připojené resoluci.

Z toho důvodu také technicko-dopravní výbor jen jako prozatímní, krátkodobé ustanovení přijal § 3 zmíněné osnovy, kterým si vláda zajišťuje možnost již v mezidobí, než vejde v účinnost připravovaný všeobecný zákon o jízdě motorovými vozidly, měniti a doplňovati dosavadní nařízení, zvláště pokud toho vyžaduje ochrana bezpečnosti a udržení pořádku při dopravě na veřejných cestách.

Technicko-dopravní výbor očekává, že tímto ustanovením vláda bude míti možnost, aby mohla vyhověti co nejdříve některým nejnaléhavějším přáním veřejnosti. Zvláště jest třeba odstraniti dosavadní předpisy o maximální rychlosti jízdy motorovými vozidly, jež nevyhovují praktické potřebě, spočívajíce na nařízení z r. 1910. Dále jest naléhavě nutno, aby dosavadní označování motorových vozidel, jež spočívá dosud na býv. rakouských a uherských předpisech, bylo konečně přizpůsobeno novým mocenským poměrům. A konečně bude třeba; aby vláda vzala zřetel i na jiné naléhavé potřeby, jejichž uskutečnění žádají interesenti, zvláště z řad automobilových zaměstnanců.

Technicko-dopravní výbor navrhuje poslanecké sněmovně, aby vládní návrh zákona se změnami, na nichž se usnesl ústavně-právní výbor a k nimž se připojil i technicko-dopravní výbor, spolu i s výše uvedenou resolucí, schválila.

V Praze dne 11. června 1931.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ode dne účinnosti tohoto zákona vydávají se místo dosavadních mezinárodních jízdních výkazů mezinárodní osvědčení pro československá motorová vozidla a mezinárodní povolení k řízení pro československé řidiče motorových vozidel podle ustanovení Mezinárodní úmluvy o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926, vyhlášené ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 9 z roku 1931.

§ 2.

Mezinárodní osvědčení pro motorová vozidla a mezinárodní povolení k řízení, vydaná cizími státy podle ustanovení úmluvy uvedené v § 1, opravňují k jízdě na území Československé republiky, jsou-li splněny podmínky v této úmluvě uvedené, a za výhrad v ní obsažených.

§ 3.

Vláda může nařízením měniti a doplňovati dosavadní nařízení o jízdě motorovými vozidly, pokud toho vyžaduje ochrana bezpečnosti a udržení pořádku při dopravě na veřejných cestách, zejména též rozšířiti platnost předpisů úmluvy uvedené v § 1 i na jízdu československých motorových vozidel na území Československé republiky a nově upraviti značky na vozidlech a maximální rychlost.

§ 4.

(1) Okresní (státní policejní) úřady mohou zmocniti orgány veřejné moci, aby pro přestupky předpisů o jízdě motorovými vozidly osobám, které byly při těchto přestupcích přistiženy, jsou ochotny a mohou pokutu ihned zaplatiti, ukládaly na místě peněžité pokuty a ihned je vybraly; pokuty na jednotlivé přestupky je nutno ve zmocnění stanoviti pevnými sazbami a nesmí přesahovati částku 50 Kč.

(2) Není-li úřad zmocňující zároveň úřadem služebním, může býti zmocnění dáno jen se souhlasem služebního úřadu.

(3) Obsah zmocnění budiž uveden v listině, jíž úřední orgán jest povinen se vykázati při úředním jednání k žádosti přistiženého.

(4) Pokuta buď uložena průpisem ve třech vyhotoveních na čistopise postupně číslovaném; průpis má obsahovati rejstříkovou značku vozidla, čin shledaný závadným, vybranou pokutu a úřad, jehož jménem bylo zakročeno. Průpis budiž orgánem podepsán a datován; jedno vyhotovení buď vydáno potrestanému, druhé buď předloženo úřadu zároveň s vybranou částkou; třetí vyhotovení zůstane v pokutovém bloku.

(5) Není-li přistižená osoba ochotna, nebo nemůže-li zaplatiti pokutu, úřední orgán pokutu nevyměří, nýbrž učiní trestní oznámení úřadu.

(s) Úřední orgán jest povinen poučiti přistiženou osobu o jejím právu odepříti zaplacení pokuty a o následcích tohoto odepření. K zaplacení pokuty nesmí úřední orgán nutiti.

§.5.

(1) Řidič motorového vozidla, který byl během téže jízdy již jednou dopaden příslušným veřejným orgánem při přestupku předpisů platných pro jízdu motorovými vozidly tkvícím v povaze vozidla, může, vykáže-li se potvrzením tohoto orgánu, pokračovati v jízdě vozidlem o závadném stavu, avšak jen do místa, ve kterém lze odstraniti závady a jen takovým způsobem, po případě za takových opatření, aby veřejná bezpečnost nebyla ohrožena a dopravě bylo co nejméně překáženo. Během tohoto pokračování v jízdě nemůže býti pokutován pro týž přestupek.

(2) Je-li nutno v zájmu veřejné bezpečnosti nebo dopravy, aby shledané závady byly ihned odstraněny, zakáže veřejný orgán, jenž přestupek zjistil, pokračování v jízdě vlastní motorickou silou vozidla, zabezpečí po případě vhodným způsobem dodržení tohoto zákazu a učiní o tom neprodleně oznámení příslušnému úřadu, který další ve věci opatří.

§ 6.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 21. září 1931 a pozbývá jí dnem 31. prosince 1932.

(2) Provedením jeho pověřují se ministři vnitra a veřejných prací.

Vláda se vyzývá, aby co nejdříve předložila k ústavnímu projednání návrh definitivního zákona o jízdě motorovými vozidly a o otázkách s tím souvisejících, zejména o dopravním řádě na veřejných cestách.