Zákon čís. 262 ze dne 1. června 1921 o dovolených v hornictví předpisuje v 10, že provoz podniku nesmí dovolenou býti přerušen a že toliko 10% osazenstva může být současně posláno na dovolenou. Leč správa mosteckých dolů snaží se přes to vnutiti osazenstvu letos tak zv. jednotnou dovolenou. Jak se k tomu staví osazenstvo, dokazuje nejlépe, že dělníci dolu Dolbhoff III. z Modlan se už třikrát jednomyslně usnesli tuto dovolenou odmítnouti a žádati zákonný způsob dovolené.

Revírní úřad v Teplicích - Šanově, jemuž byl tento i měšťáckým zákonům odporující postup dne 28. dubna 1931 oznámen, odpověděl 13. května t. r. pod č. j. 2925 správě dolů a svým přípisem dal jí k tomuto nezákonnému počínání souhlas a úřední povolení. Na stížnost osazenstva dolu Dolbhoff III. do porušování zákonných ustanovení odpověděl revírní úřad prohlášením, že nemůže zakročiti (přípis z 13. května 1931 č. j. 2925).

Je ovšem pravda, že zmíněný zákon výjimky z pravidla 10% současně na dovolenou odcházejících členů osazenstva zcela nevylučuje, což zákon charakterisuje, a proti kteréžto formulaci také naše strana vystoupila, ale hodlá-li se tímto odůvodnit povolení, aby správa závodu "upravovala" si dovolené dle libovůle, potom ztrácí zákon jakýkoliv smysl.

Ptáme se proto pana ministra veřejných prací:

Ví o uvedených skutečnostech a schvaluje toto vyslovené porušování zákona, ukazující jasně, že zájem a vůle vykořisťovatelských vrstev je v tomto státě nejvyšším zákonem?

Neschvaluje-li porušování zákona, nařídí okamžitý zákaz tak zv. jednotné dovolené, prosazované správou dolů v Mostě a dá odpovědné činitele exemplárně potrestat?

V Praze dne 9. června 1931.