Reforma pensijního pojištění soukromých zaměstnanců zaměstnávala zvláštní ministerskou komisi, jmenovanou v roce 1923 bývalým ministrem sociální péče Gustavem Habrmanem, která vedle zvláštních porad, anket, exkursí a pod. konala 64 schůzí, které velmi podrobně propracovaly obsáhlou látku, kterou ve formě hotového elaborátu pro nový zákon presentovaly ministerstvu sociální péče. Tento elaborát obsahoval ustanovení o nepojištěné době, vyjádřené v §u 195. Podle tohoto ustanovení započítávala se polovina služební doby, bez ohledu zda se jedná o práce soukromozaměstnanecké nebo dělnické. Zvýšení důchodu, odpovídající započtené nepojištěné době, měl hraditi stát. Vládní návrh tisk č. 1706 z r. 1928, vynechal toto ustanovení a vláda zdůvodňovala tuto okolnost přílišným zatížením státních financí, ježto finanční správa uhradí do budoucna pojistné příspěvky za dobu válečnou a za běžnou presenční službu. Parlament i senát věnovaly tehdy věci zaslouženou pozornost, leč jednání s finanční správou s ohledem na hořeji citovaný stav neměly výsledku.

Usnesení senátu ve schůzi, konané 21. února 1929, vyjadřuje resolucí přání, aby byla alespoň starším zaměstnancům honorována nepojištěná doba. Sněmovna vzpomněla této záležitosti ve schůzi konané 20. května 1930. Iniciativní návrh poslanců Kleina, č. 113, Köhlera, č. 121, Petra, č. 241 a senátorů Pánka, č. 9 a Dyka, č. 176 upozornily zákonodárné sbory na nutnost řešení tohoto problému. Interpelace, jakož i resoluce odborových organisací zaměstnaneckých podporovaly snahu docíliti výsledku v naznačeném směru, neboť šlo hlavně také o úpravu již napadlých důchodů. Důchodci právem vznášeli stížnosti do nevyřízení příslušných návrhů a bylo třeba hledati východisko. Nové jednání s finanční správou zůstalo opět bezvýsledné, tentokráte ještě s větší argumentací, vzhledem k těžké hospodářské situaci a proto uvítala interesovaná veřejnost podnět pana profesora dr. Schönbauma získati pro úhradu za započítání nepojištěné doby jiný zdroj, a to ve formě zvláštní přirážky k měsíčnímu pojistnému, kterou by na polovinu uhradili zaměstnavatelé a zaměstnanci.

Šlo o novou myšlenku, která sleduje ušlechtilý úkol, poskytnouti v prvé řadě důchodcům možnost zvýšení jich důchodu pomocí příspěvku aktivních pojištěnců a jich zaměstnavatelů, kteří krom toho ve většině případů zajišťují i sobě nárok z titulu započtení nepojištěné doby. Tento krásný cíl dosažen návrhem zákona, který jest předmětem ústavního projednávání. Je tím krásnější, že pro důchodce vchází okamžitě v účinnost a že nositel pojištění, hlavně Všeobecný pensijní ústav, činí veškeré přípravy, aby likvidace příslušných obnosů byla důchodcům co nejrychleji provedena.

Pro úhradu bude podle pojistně-matematických propočtů třeba 430,760.000,- Kč. Přirážka k měsíčnímu pojistnému obnáší

ve třídě 1. není přirážky.

Tato přirážka, celkem nepatrná, bude se vybírati po dobu 40 roků. Polovinu platí zaměstnanec a polovinu zaměstnavatel. Jedná se pravděpodobně o stabilisovanou přirážku, leč zákon pamatuje také na možnou opravu přirážky dolů i nahoru, podle výsledku pojistně-matematické bilance, kterou jest Všeobecný pensijní ústav povinen předkládati ministerstvu sociální péče ve 3letých lhůtách, jak o tom blíže pojednává § 166 platného pensijního zákona. Jakákoliv jiná úprava předpokládá ovšem změnu zákona. Příslušné oddělení, aktivované ministerstvem soc. péče a vedené panem prof. dr. Schönbaumem, pamatovalo při dotazníkové akci, která sloužila k přípravám k novému zákonu, na šetření poměrů mimo pojištěnou dobu a tento materiál umožnil spolehlivé výsledky, na nichž pojistný matematik budoval základnu úhradovou pro tento zákon. Otázka, kdy pojištěnec po prvé vstoupil do soukromého zaměstnání, byla řádně zodpověděna ve 162.000 dotaznících. Celkový příjem na přirážkách, nenastane-li změny, obnáší 421,910.000.- Kč, takže vyplývá schodek obnosu 8,850.000,- Kč, který uhradí Všeobecný pensij. ústav ze svých přebytků. Pochopení tohoto ústavu pro potřeby pojištěnců a důchodců nutno zvláště uznati, ježto se nejedná pouze o toto zatížení, které nese zmíněný ústav, nýbrž o celé přípravné práce a zejména pak provádění zákona, jež všeobecně ukládají ústavu značných povinností.

Zákon stane se součástí platného zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. n. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, jako § 177 a s titulem "Zvýšení dávek, odpovídající započtení poloviny nepojištěné doby služební". Zákon platí jak pro aktivní pojištěnce, tak i pro důchodce. Nepojištěná doba započítá se polovinou, a to pouze za služby, které podléhají platnému zákonu o pensijním pojištění, bez ohledu, kdy tato nepojištěná doba vznikla. Nezapočítává se tudíž doba dělnická, ani doba státně-zaměstnanecká, mimo smluvních zaměstnanců, tudíž platí výhody návrhu za podmínek v něm stanovených též pro zaměstnance charakteru smluvního ve službách zaměstnavatelů, vyňatých podle § 2, odst. 4. pensijního zákona, na př. pro faktory a korektory ve státní tiskárně a pod. (Srov. důvodovou zprávu k vlád. návrhu; str. 5, předposlední odst.). Započítání děje se jen u oněch pojištěnců, kteří byli pojištěni před 1. lednem 1929 bez ohledu, zda s jedná o pojištění normální, nebo dodatečné, o převod neb o nákup. Důchodcům započítá se nepojištěná doba obdobně, pokud jinak splňují podmínky zákona. Započtení znamená pouze zvýšení dávek, nikoliv však zvýšení pojistné doby, která umožňuje získání čekací doby 60 měsíců pro důchodový nárok aneb 480 příspěvkových měsíců pro bezpodmínečný nárok na důchod starobní. Konstrukce ustanovení §u 177 a vyjadřuje jasně, že započtením, pokud jsou splněny ostatní podmínky zákona, znamená vždy plus. Tak ku př. zakoupil-li pojištěnec neb důchodce nepojištěná letu, započítá se mu přes to polovina nepojištěné doby. § 177, odst. 6. platného zák. praví, že důchod pojištěnce, který získal alespoň 60 příspěvkových měsíců, nesmí býti nižší, než důchod podle starého zákona, platného do 1. ledna 1929 za respektování zákona o drahotních přídavcích, kterážto kombinace umožnila dosažení důchodu ročních Kč 7200.-. Započítání nepojištěné doby znamená plus i v tomto případě. Státní příslušnost nerozhoduje. Nutno ovšem žádati; aby mezistátní smlouvy, které mají uskutečniti převod premiových reserv ze státu do státu, byly co nejdříve dojednány, resp. pokud jde o sjednanou smlouvu s Německem reparovány škody, které vznikly neuznáním doby před ratifikací této vzájemné smlouvy a dále nutno reciprocitně zabezpečiti práva zaměstnanců, kteří sloužili ve státech, kde nebylo aneb není obdobného pensijního pojištění. Zaměstnanci na Slovensku jsou zde zejména interesováni na Maďarsku a je spravedlivo těmto zaměstnancům vyhověti a služby v Maďarsku absolvované uznati.

Zvýšení dávek obnáší u invalidního neb starobního důchodu, které jsou základnou všech ostatních dávek u důchodu, který napadl před 1. červencem 1920 měsíčně ve třídě I. Kč 4.-, ve třídě II. Kč 6.-, ve třídě III. Kč 8.-, ve tř. IV. Kč 12.-, ve tř. V. Kč 16.-, ve tř. VI. Kč 20.-. Zvýšení invalidního neb starobního důchodu, který napadl po 1. červenci 1920, obnáší měsíčně ve tř. I. Kč 2.-, ve tř. II. Kč 3.-, ve tř. III. Kč 4.-, ve IV. tř. Kč 6.-, v V. tř. Kč 8.-, v VI. tř. Kč 12.-,v VIII. tř. Kč 14.-, v IX. tř. Kč 16.-, v X. tř. Kč 18.-, v XI. tř. Kč 20.-, XII. tř. Kč 22.-, XIII. tř. Kč 24.-, XIV. tř. Kč 26.-, XV. tř. Kč 28.-, XVI. tř. Kč 30.-, a to podle třídy pojistného, ve které byl pojištěnec zařazen před 1. lednem 1929, u důchodců před prvou výplatou dávky.

Jako zvláštní pochopení autorů zákona pro potřeby starých důchodců kvituje výbor sociálně politický výhody dvojnásobného zvýšení důchodů, jež napadly před 1. červencem 1920.

Započtení nepojištěné doby týká se 36.387 žen a 125.480 mužů, tudíž celkem 161.867 pojištěnců. Počet důchodců obnáší 28.640.

Odst. 6. týká se pojištěnců a důchodců náhradních ústavu. Ministerstvo soc. péče změnilo původní znění příslušného odstavce, aby poměr těchto osob k náhradním ústavům byl jasněji vymezen. Svaz pensijních ústavů tlumočil sociálně politickému výboru usnesení, podle něhož se žádá, aby byl text upraven podle původního znění, ježto se jedná o dohodu, která umožnila uskutečnění započítání nepojištěné doby. Oproti tomu některé skupiny pojištěnců náhradních ústavů žádaly, aby jich práva zákon spravedlivě upravil a vznesly i jiné stížnosti do praxe náhradních ústavů. Sociálně politický výbor nemohl jinak než uznati jednomyslnou dohodu zaměstnanců a zaměstnavatelů, pokud jde o odst. 6.; avšak prosí ministerstvo soc. péče, aby zkoumalo stížnosti, které, byly vzneseny do činnosti náhradních ústavů.

Nároky na započítání nepojištěné doby nutno uplatniti do 30. června 1932, podle zásad;: které vypracuje Všeobecný pensijní ústav.

Zvýšení z titulu tohoto zákona jest nárokem a má tudíž pojištěnec i důchodce právo nastoupiti cestu žaloby, podle platného zákona o pensijním pojištění. Poněvadž pro rozhodování nároků jest směrodatné zaměstnání soukromozaměstnanecké podle §u 1, v případě §u 2 budou pojišťovací soudy rozhodovati také v nutných případech o této okolnosti.

Zákon nabývá účinnosti 1. dubna 1931, to znamená, že všem důchodcům budou dog placeny vyplývající obnosy. Nutno zdůrazniti, že zvýšení týká se všech druhů dávek, a to vedle starobního a invalidního důchodu, důchodu vdovského, vdoveckého, sirotčího a rodičovského, výbavného, odbytného, není-li nároku na důchod, pohřebného a v důsledku toho týká se zvýšení dávek také v případech 50% zvýšení důchodu pro bezmocnost a pro výplatu vychovávacích příplatků dětem pojištěnce do 18 resp. 24 let. Také vdovy, kterým zákon starý upíral právo na důchod proto, poněvadž pojištěnec vešel v manželství po 50. roku života, obdrží zvýšení z tohoto titulu. Sociálně politický výbor uznává novou tendenci vyjádřenou tímto zákonem v tom smyslu, že se soukromozaměstnanecké pensijní pojištění přibližuje k cíli sociálního pojištění, jež má poskytovati důchody, odpovídající celé pracovní době. Považuje za svoji povinnost poděkovati předsedovi komise, která elaborát tohoto zákona sjednala, panu ministru dr. Hotowtzovi, panu ministru soc. péče dr. Czechovi za jeho spolupráci s touto komisí a jeho pohotovost v rychlém řícení k vládnímu návrhu, zejména pak prof. dr. Schönbaumovi za iniciativu a velikou práci ve prospěch tohoto díla, jakož i všem ostatním pánům úředníkům pensijního ústavu a ministerstva soc. péče za spolučinnost v naznačeném směru. Sociálně politický výbor vyslovuje při tom přání, aby ministerstvo soc. péče umožnilo přípravu dalších reforem pensijního pojištění, zejména oněch partií, jež se týkají důsledku dlouhodobé nezaměstnanosti soukromých zaměstnanců. Jest to především snížení věkové hranice pro nárok na starobní důchod pro muže na 55 let, pro ženu na 50 let.

Výbor sociálně politický doporučuje poslanecké sněmovně, aby schválila usnesení výboru.

V Praze dne 10. června 1931.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Zákon ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, doplňuje se takto:

Za § 177 vsunuje se nové ustanovení jako § 177 a) s nadpisem:

"Zvýšení dávek odpovídající započtení poloviny nepojištěné doby služební".

Ustanovení toto zní:

§ 177 a).

(1) Získal-li pojištěnec nebo důchodce příspěvkovou dobu ve třídách služného I. - XVI. podle právních předpisů o pensijním pojištění zaměstnanců, platných před 1. lednem 1929, zvyšují se dávky vyměřené podle tohoto zákona o částku, která by odpovídala započtení poloviny doby odbyté ve smluvním služebním poměru, který by byl zakládal pojistnou povinnost, kdyby za jeho trvání byly platily právní předpisy tohoto zákona, pokud tato doba nebyla pro vyměření dávek již podle § 177, odst. 1. započtena. Pro výpočet této částky se počítá případný zlomek měsíce za celý měsíc. Invalidní nebo starobní důchod zvyšuje se, napadl-li před 1. červencem 1920, o částky uvedené v § 177, odst. 1., lit. a), jinak o částky uvedené v § 177, odst. 1., lit. b), a to podle třídy služného, v níž byl pojištěnec zařazen naposled před účinností tohoto zákona. U důchodce rozhoduje třída služného v posledním měsíci před nastoupením pojistného případu. Ustanovení II. oddílu tohoto zákona o výši dávek platí obdobně o úhrnných dávkách takto zvýšených.

(2) Prostředky k úhradě zvýšení dávek podle odst. 1. opatří se přirážkou k měsíčnímu pojistnému podle § 63, a to ve třídě:

(3) Pro tuto přirážku platí ustanovení o pojistném obsažená v §§ 64 - 72.

(4) Přirážku podle odst. 2. jest vybírati 40 roků. V souvislosti s pojistně-matematickou bilancí, kterou jest Všeobecný pensijní ústav povinen předkládati ministerstvu sociální péče ve tříletých lhůtách podle § 166, jest ústav povinen přezkoumati sazbu přirážky podle odst. 2. a předložiti výsledek ministerstvu sociální péče s návrhem na její další úpravu.

(5) Nároky podle odst. 1. jest uplatniti u příslušného nositele pojištění nejdéle do 30. června 1932 a jest je doložiti potřebnými průkazy.

(6) Částka, o kterou zvyšují se dávky u náhradních ústavů ve smyslu předchozích ustanovení, pokud tyto dávky stejně již nevyhovují podmínkám pro uznání za náhradní ústav (§ 106) má se nejméně rovnati částce zvýšení, jehož by byl pojištěnec nebo důchodce podle odst. 1. dosáhl, kdyby pojištění bylo provedeno u Všeobecného pensijního ústavu.

(7) Ve sporech vzešlých při provádění ustanovení tohoto paragrafu mezi nositelem pojištění a pojištěncem, důchodcem nebo jejich rodinnými příslušníky rozhoduje výlučně pojišťovací soud (§ 134), v druhé stolici vrchní pojišťovací soud (§ 151).

Čl. II.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1931.

(2) Ministru sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedl dohodna se se zúčastněnými ministry.