Die Gefertigten stellen den Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen;

Die Regierung wird aufgefordert, noch im Laufe des Jahres 1931 den § 5, Abs. 4 des Gesetzes vom 17. Dezember 1919, Nr. 2 ex 1920 wie folgt zu ändern;

"Der Versorgungsgenuß gebührt auch einer Witwe, mit welcher der Angestellte die Ehe erst während des Ruhestandes, im Falle vorzeitiger Pensionierung, oder im aktiven Stände nach dem 60. Lebensjahr eingegangen ist. Im Übrigen gelten für die Entstehung und Fortdauer dieses Rechtes dieselben Vorschriften wie für Witwen nach aktiven Angestellten, Dementsprechend sind auch die Kinderzulagen gleich jenen im aktiven Verhältnisse zu regeln."

Schon vom rein menschlichen Standpunkte aus ist dieser Wunsch begründet. Warum wird einer Witwe im kleinen Kindern, deren Gatte als Witwer in seiner Pensionszeit, gezwungen durch Krankheit oder wegen Betreuung dr aus erster Ehe vorhandenen Kinder wieder heiraten rußte, die Pension nicht gesetzlich und bestimmt zuerkannt?

Warum wird nicht der Witwe nach einem Beamten, der bis in die Pensionszeit seine alte Mutter und eventuell mittellose Geschwister aus Gründen der Kinderpflicht bezw. aus moralischen und nicht zuletzt aus gesetzlichen Gründen unterhielt und unterstützte, der, weil seine Mutter starb oder die Geschwister sich anderweitig versorgten, vielleicht krankheitshalber und allein dastehend zwecks entsprechender Pflege gezwungen ist, zu heiraten, die Pension nicht zuerkannt?

Es ist doch sicher nur gerecht und dem Menschlichkeits- und Humanitätsgefühl entsprechend, wenn auch in diesem Falle der Witwe die Pension gesetzlich zuerkannte würde,

So gibt es noch viele berechtigte Gründe, die die Gesetzwerdung dieses allgemeinen Wunsches der Staatsbeamtenschaft unterstützen.

Im neuen Privatbeamtenpensionsgesetz wurde allen vorerwähnten Umständen schon im jeder Hinsicht Rechnung getragen, wodurch nur dem Gefühle der Menschlichkeit, Humanität und Moral Genüge getan wurde.

Da nur wenige solche Fälle vorkommen, so würde das Staatsbudget nur sehr wenig belastet, da ja die Pensionsbeiträge der aktiven Staatsangestellten eine dieser geringen Ausgabe entgegenstehende Aktivpost bilden und weil bei gesetzlicher Zuerkennung der Witwenpension die bezüglich Witwengnadengaben einfallen würden.

Mit diesem Antrage erwächst also dem Staatssäckel keinerlei Belastung, daher fällt die Bedeckungsfrage weg.

In formaler hinsieht wird beantragt, diesen Antrag dem Initiativen sozialpolitischen Ausschuß, sowie dem Budget- Ausschusse zuzuweisen.

Prag, am 20. Mai 1931.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Vláda se vybízí, aby ještě v roce 1931 změnila odst. 4. §u 5 zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z r. 1920 takto:

"Zaopatřovací požitek přísluší také vdově, se kterou vstoupil zaměstnanec do manželství teprve ve výslužbě, byl-li předčasně přeložen do výslužby, nebo v činné službě po 60. roce věku. Ostatně platí pro povstání a trvání tohoto práva tytéž předpisy jako pro vdovy po zaměstnanci v činné službě. Podle toho dlužno upraviti také přídavky na dětí stejně jako v činném poměru."

Jíž s hlediska čistě lidského jest toto přání odůvodněné, Proč se nepřiznává výslužné podle zákona a určitě vdově s malými dětmi, jejíž manžel jako vdovec v době své výslužby, donucen nemocí nebo nutností, aby byly opatrovány děti z prvního manželství, musil se znovu oženiti?

Proč se nepřiznává zaopatření vdově po úředníku, který až do své výslužby vydržoval a podporoval svou starou matku a snad i nezámožné sourozence ze synovské povinnosti nebo z důvodů mravních a nikoliv naposled ze zákonitých, a který, když jeho matka zemřela a sourozenci byli jinak zaopatření, snad pro nemoc a osamělost byl nucen se oženiti, aby se mu dostalo přiměřené péče?

Jest přece jistě jen spravedlivé a souhlasí s citem lidskosti a humanity, když se i v tomto případě zákonem přizná vdově výslužné.

Jest ještě mnoho oprávněných důvodů, které přispívají k tomu, aby toto všeobecné přání státních úředníků stalo se zákonem.

V novém zákoně o výslužném soukromých úředníků přihlíželo se již po každé stránce ke všem výše zmíněným okolnostem, čímž se jen vyhovělo citům lidskostí, humanity a mravnosti.

Poněvadž se stává jen málo takových případů, byl by státní rozpočet zatížen jen velmi málo, neboť přece pensijní příspěvky státních zaměstnanců v činné službě jsou aktivní položkou proti tomuto nepatrnému výdaji a poněvadž, bude-li těmto osobám zákonem přiznána vdovská pense, nebude zapotřebí jim povolovati příslušné vdovské dary z milosti.

Tímto návrhem nebude tedy státní pokladna nikterak zatížena a není tedy zapotřebí zabývati se otázkou úhrady.

Po stránce formální se navrhuje, aby tento návrh byl přikázán výboru iniciativnímu a sociálně-politickému, jakož i rozpočtovému.

V Praze, dne 20. května 1931.