V pondělí dne 25. května 1931 byl v Dejvicích zahájen sjezd Rudých Odborů, na němž se súčastnilo přes 300 delegátů a hostí.

Po zahájení sjezdu přečtením pozdravných telegramů, po prvých slovech referenta tajemníka Švermy, objevili se dva policejní komisaři v průvodu celého zástupu policistů. Ač jim bylo sděleno, že jde o kongres odborové organisace a ačkoliv se sami mohli přesvědčiti, že byly splněny všechny podmínky § 2 shrom. zákona, rozpustil přece jeden z komisařů sjezd jménem zákona, při čemž sám vysvětloval, že sjezd národních socialistů současně konaný není kontrolován, jelikož jde o státotvornou stranu.

Rozpuštění bylo provedeno z rozkazu policejního ředitelství a bezesporně také z rozkazu vlády, téže vlády, v niž sedí šest ministrů, členů tak zv. "socialistických stran", téže vlády, která současně dala v Košutech na Slovensku stříleti do zemědělských dělníků.

Jedná se o akt násilí, při němž dokonce jsou přestupovány i měšťácké zákony jen, aby proti jediné odborové organisaci, která vede hospodářské boje dělnictva a všechny jeho zájmy bezohledně zastupuje, zasazena byla nepřátelská rána. Všemi prostředky muselo býti zmařeno jednání a porady o protiútoku pracující třídy proti lupičským útokům buržoasie, aby tak byli dělníci učiněni bezmocnými v boji proti vládě hladu, fašismu a válečnému nebezpečí.

Ptáme se proto pana ministra vnitra:

Jak zodpoví příkaz vlády na rozpuštění sjezdu Rudých Odborů?

Jak ospravedlní postup proti dělnické organisaci, zhola nemožný ve starém Rakousku, ale užívaný v "demokratické" republice?

Jaké stanovisko má pan ministr k našemu požadavku na nejpřísnější potrestání všech viníků této provokace?

V Praze dne 26. května 1931.