Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	4. zasedání.

1191.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ............................... 1931

o zvýšení dávek pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, odpovídajícím započtení poloviny nepojištěné doby služební.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Zákon ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, doplňuje se takto:

Za § 177 vsunuje se nové ustanovení jako § 177 a) s nadpisem:

"Zvýšení dávek odpovídající započtení poloviny nepojištěné doby služební".

Ustanovení toto zní:

§ 177 a).

(1) Získal-li pojištěnec nebo důchodce příspěvkovou, dobu ve třídách služného I. - XVI. podle právních předpisů o pensijním pojištění zaměstnanců, platných před 1. lednem 1929, zvyšují se dávky vyměřené podle tohoto zákona o částku, která by odpovídala započtení poloviny doby odbyté ve smluvním služebním poměru, který by byl zakládal pojistnou povinnost, kdyby za jeho trvání byly platily právní předpisy tohoto zákona, pokud tato doba nebyla pro vyměření dávek již podle § 177, odst. 1. započtena. Pro výpočet této částky se počítá případný zlomek měsíce za celý měsíc. Invalidní nebo starobní důchod zvyšuje se, napadl-li před 1. červencem 1920, o částky uvedené v § 177, odst. 1., lit. a), jinak o částky uvedené v § 177, odst. 1., lit. b), a to podle třídy služného, v níž byl pojištěnec zařazen, naposled před účinností tohoto zákona. U důchodce rozhoduje třída služného v posledním měsíci před nastoupením pojistného případu. Ustanovení II. oddílu tohoto zákona o výši dávek platí obdobně o úhrnných dávkách takto zvýšených.

(2) Prostředky k úhradě zvýšení dávek podle odst. 1. opatří se přirážkou k měsíčnímu pojistnému podle § 63, a to ve třídě:

1.	Kč	-.-	6.	Kč	5.-
2.	"	2.-	7.	"	6.-
3.	"	2.-	8.	"	7.-
4.	"	3.-	9.	"	8.-
5.	"	4.-	10.	"	9.-
			11.	Kč	10.-

 

(3) Pro tuto přirážku platí ustanovení o pojistném obsažená v §§ 64 - 72.

(4) Přirážku podle odst. 2. jest vybírati 40 roků. V souvislosti s pojistně-matematickou bilancí, kterou jest Všeobecný pensijní ústav povinen předkládati ministerstvu sociální péče ve tříletých lhůtách podle § 166, jest ústav povinen, přezkoumati sazbu přirážky podle odst. 2. a předložiti výsledek ministerstvu sociální péče s návrhem na její další úpravu.

(5) Nároky podle odst. 1. jest uplatniti u příslušného nositele pojištění nejdéle do 30. června 1932 a jest je doložiti potřebnými průkazy.

(6) Částka, o kterou zvyšují se dávky u náhradních ústavů ve smyslu předchozích ustanovení, má se nejméně rovnati částce zvýšení, jehož by byl pojištěnec nebo důchodce podle odst. 1. dosáhl, kdyby pojištění bylo provedeno u Všeobecného pensijního ústavu.

(7) Ve sporech vzešlých při provádění ustanovení tohoto paragrafu mezi nositelem pojištění a pojištěncem, důchodcem nebo jejich rodinnými příslušníky rozhoduje výlučně pojišťovací soudí (§ 134), v druhé stolici vrchní pojišťovací soud (§ 151).

Čl. II.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1931.

(2) Ministru sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedl dohodna se se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

A. Část všeobecná.

Zvýšení dávek, plynoucích z pojištění podle zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách odpovídající započítání části nepojištěné služební doby, má značný význam nejen s hlediska osob v prvé řadě na věci zúčastněných, tj. pojištěnců a důchodců, nýbrž i s širšího hlediska sociálně politického a národohospodářského. Tím se vysvětluje, že tato otázka, vynořivší se ve stadiu příprav k nynějšímu zákonu a pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., byla předmětem úvah i obšírných rozprav za projednávání vládního návrhu k tomuto zákonu v obou sněmovnách národního shromážděna byla sledována i nadále. Po jeho uzákonění, jak o tom svědčí resoluce a iniciativní návrhy poslanecké sněmovny i senátu. Tak usnesena byla ve 165. schůzi senátu ze dne 21. února 1929 resoluce, jíž se doporučuje vládě, aby znovu uvažovala o vhodných opatřeních, která by aspoň u starších pojištěnců umožnila zvýšení důchodů částečným započítáním služebních let před vstupem do pojištění. Poslanecká sněmovna projednávajíc, ve své 51. schůzi ze dne 20. května 1930 osnovu zákona, kterým se upravují odpočivné a zaopatřovací platy některých státních a jiných zaměstnanců a učitelů, přijala rovněž resoluci, žádající vládu, aby starým pojištěncům, požívajícím důchodu dle zákona č. 26/1929 Sb. z. a n. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, umožnila zvýšení důchodu započítáním služebních let před vstupem do pojištění. Započítání služební doby nepojištěné sledují též iniciativní návrhy posl. Kleina a soudruhů (č. tisku 113/III. období 1930 posl. sněm.), poslance Köhlera a druhů (č. tisku 121/1930 III. období posl. sněm.) a posl. Petra a druhů č. tisku 241/1930 III. období posl. sn.), dále iniciativní návrhy senátorů Pánka a spol. (tisk č. 9/III. období r. 1929 senát) a senátorů Dyka a druhů (tisk čís. 176/III. období z. r. 1930 senátu). K tomu druží se ovšem četné resoluce, petice a žádosti z kruhů přímých účastníků a jejich odborových organisací. Otázka zvýšení dávek pensijního pojištění rovnajícího se započítáním části služební doby nepojištěné byla i předmětem úvah vládních. Počátkem minulého roku pověřilo ministerstvo sociální péče bývalou komisi pro přípravu a novelisaci pensijního zákona, aby znovu podrobila uvedenou otázku zkoumání a učinila ministerstvu sociální péče příslušné náměty. Komise zvolila ku zkoumáni otázky zvláštní subkomitét, složený vedle odborníků též ze zástupců skupiny zaměstnavatelské i zaměstnanecké. Subkomitét za předsednictví vládního komisaře Všeobecného pensijního ústavu a býv. ministra Dra Hotowtze a referátu ředitele jmenovaného ústavu, univ. prof. Dra Emila Schönbauma v četných schůzích otázku podrobně projednal a učinil příslušné náměty, jež byly pak na schůzi komise konané dne 28. listopadu 1930 zástupci obou zúčastněných skupin, totiž zaměstnavatelské a zaměstnanecké jednomyslně schváleny. Elaborát komise byl pak s příslušným odůvodněním předložen v únoru t. r. ministerstvu sociální péče, jež na jeho podkladě vypracovalo předkládaný vládní návrh zákona. Pro důvodovou zprávu bylo použito vysvětlivek subkomitétu, a zejména převzata pojistně-matematická část, vypracovaná univ. prof. Dr. Emilem Schönbaumem za spolupráce Dra Viléma Havlíka.

Základní myšlenkou navrhované úpravy jest, aby zvýšením důchodů odpovídajícím započítání části nepojištěné doby byly odčiněny důsledky toho, že pojištěncům nynější generace nebyly započítány v pojištění ony doby jejich zaměstnání, které leží před vstupem zákona o pensijním pojištění a jeho novel v účinnost. Jde o doby zaměstnání, které leží před 1. lednem 1909, pro velmi četné skupiny pojištěnců před 1. říjnem 1914 a 1. červencem 1920 a pro všechny pojištěnce na Slovensku a v Podkarpatské Rusi před 1. lednem 1922.

Ze statistiky, kterou pořídil Všeobecný pensijní ústav zvláštní sčítací akcí, jest patrno, že téměř polovina zaměstnanců, pojištěných u Všeobecného pensijního ústavu bude súčastněna na výhodách tohoto ustanovení, přirozeně ovšem v různém rozsahu.

S hlediska národohospodářského znamená navrhované zvýšení dávek odchod valné části přestárlých pojištěnců do výslužby, tudíž částečné omlazení zaměstnaneckého stavu a také úlevu zaměstnavateli na účtu služebních požitků. V souvislosti se zvýšenými požadavky, které klade na pracovní výkon zaměstnanců zavádění nových method výrobních i v kancelářské službě, je nutno zdůrazniti toto vystřídání generací, které znamená zasloužený odpočinek pro nejstarší zaměstnance a přinese i prospěch celému národnímu hospodářství.

Váha této poznámky vysvitne ihned, uvážíme-li, že k 31. prosinci 1925 bylo ve stáří nad 55 roků pojištěno u Všeobecného pensijního ústavu 12,800 zaměstnanců, ke kterémužto počtu přibylo do 31. prosince 1928 ještě dalších 3.400 zaměstnanců starších 65 roků, kteří před 1. lednem 1929 byli vyloučeni z pojištění v důsledku vysokého stáří. Je odůvodněna naděje, že valná část těchto zaměstnanců opustí zaměstnání, dostane-li se jim důchodů, zvýšených v míře odpovídající započtení poloviny nepojištěné doby. Bude to znamenati i podstatnou úlevou na pracovním trhu, úlevu jistě vítanou právě dnes, v době těžké hospodářské krise a stoupající nezaměstnanosti. Pokud se týče nákladu tohoto sociálně politicky i národohospodářsky důležitého opatření, byly zjištěny s největší možnou svědomitostí pomocí dat, získaných zmíněnou zvláštní sčítací akcí.

Ježto prostředky Všeobecného pensijního ústavu nestačí naprosto k úhradě nákladů tohoto opatření vyžadujícího - jak jest z dalšího patrno - více než 430 mil. Kč, opatřuje se úhrada nákladů zvýšením pojistného.

Návrh opatřuje finanční prostředky, potřebné pro úhradu zvláštní přirážkou k pojistnému, podle úhradové metody, užité pro výpočet pojistného v zákoně o pensijním pojištění. Výše této přirážky byla určena podle principu ekvivalence, tedy tak, aby docíleno bylo během 40 let rovnováhy mezi příjmy a vydáními nositele pojištění. Pro provedení odhadů budoucího vývoje dávek bylo použito materiálu, získaného zvláštní sčítací akcí Všeobecného pensijního ústavu. O této akci a jejích výsledcích pojednáno níže v pojistně-matematické části této důvodové zprávy.

Pojistně-matematická rozvaha, vypracovaná k 1. lednu 1931 a vyjádřená tabulkou č. 10 pojistně-matematické zprávy, vede k dosti značnému schodku 8,85 mil. Kč.

Ježto zvýšení přirážky nad míru stanovenou v odst. 2. k úhradě tohoto schodku není účelné, nezbývá než uhraditi tento schodek z přebytků Všeobecného pensijního ústavu, což vzhledem k celkové situaci ústavu a k výši schodku jest bez ohrožení finanční rovnováhy ústavu možno.

Pokud se týče zatížení plynoucího z uskutečnění návrhu je ve zvláštní části důvodové zprávy prokázáno, že pro rok 1931 lze podle rozdělení pojištěnců na služební třídy k 31. prosinci 1925 očekávati celkový příjem na přirážce asi 17 mil. Kč, z čehož připadá polovina na zaměstnavatele a polovina na zaměstnance. Relativně uvažováno pohybuje se přirážka mezi 3% a 5,5% pojistného a mezi 0,3% a 0,5% ze středních započitatelných požitků.

B. Část zvláštní.

K odst. 1.

Ježto návrh jest myšlen jako doplněk zákona č. 26/29, jest očíslován jako § 177 a vsunut za § 177 p. z., neboť jde o ustanovení přechodné, týkající se pouze části pojištěnců, a ježto náklady plynoucí z tohoto ustanovení budou uhrazeny samostatnou přirážkou k pojistnému.

Pro pochopení celé povahy návrhu je věcí zásadní, že nejde podle návrhu o započtení části doby služebního poměru, nýbrž pouze o zvýšení dávek v míře, která by tomuto započtení odpovídala. Nemá tudíž uznání nároku podle tohoto návrhu za následek na příklad zkrácení čekacích dob neb vlivu na převodní částku.

Slovy "získal-li pojištěnec"... až "podle právních předpisů, platných před účinností zákona", je vyslovena zásada, že jde o ustanovení přechodné, týkající se pouze zaměstnanců, kteří byli pojištěni na základě pojištěním povinného zaměstnání před 1. lednem 1929, takže jsou vyloučeny osoby, vstupující do zaměstnání pojistně povinnosti podléhajícího po 1. lednu 1929: Vyloučeny jsou obzvláště osoby, vyňaté dříve z pojistné povinnosti pro vysoký věk a podrobené (pojistné povinnosti teprve po 1. lednu 1929. Pojištění těchto osob, provedené podle § 187 p. z. a vyžádavší si značných prostředků se strany nositele pensijního pojištění, znamená proti dřívějšímu zákonnému stavu značné zlepšení postavení těchto osob: Další zvýšení podle tohoto návrhu zákona ve prospěch této kategorie vedlo by k podstatnému zvýšení přirážky.

Podle textu návrhu zvyšuje se netoliko důchod invalidní a starobní, nýbrž všechny dávky, pokud pro jejich vyměření slouží za základ důchod invalidní a starobní; obzvláště také se na ně vztahují předpisy o zvýšení důchodu v případě bezmocnosti a vychovávacích příplatcích. Výhod ze započtení nepojištěné doby plynoucích budou účastny i vdovy, jimž důchod vdovský byl přiznán dodatečně podle § 177, odst. 5. p. z.

Poslední věta prvého odstavce ustanovuje mimo jiné, že ustanovení pensijního zákona o minimech dávek platí pro úhrnné dávky, tedy dávky pensijního zákona, zvýšené o dávky podle tohoto návrhu a podobně pro úhrnné částky platí ustanovení o maximech.

Pro zvýšení dávek přichází v úvahu pouze doba služebního poměru, který by byl zakládal pojistnou povinnost, kdyby v doby jeho trvání platily právní předpisy zákona č. 26/29, pokud tato doba nebyla pro vyměření dávek již podle § 177, odst. 1, zákona započtena. Neleze tedy zvyšovati dávky o částky, odpovídající započtení poloviny doby pracovního poměru dělnického: Toto omezující ustanovení je nutné s ohledem na výhody, kterých by se jinak dostalo zaměstnancům zmíněných kategorií oproti zaměstnancům, kteří byli od počátku účinnosti zákona pensijně pojištěni, a na to, že byl jinak překročen cíl návrhem sledovaný, totiž odstraniti aspoň z části nevýhody, vznikající z pozdního uskutečnění zákona o pensijním pojištění a jeho novel.

Není pochybnosti, že průkaz o tom, že zaměstnání by bylo bývalo podléhalo pojistné povinnosti podle pensijního zákona, bude spojen často s obtížemi, ježto půjde o doby ležící celá desetiletí v minulosti a o smluvní poměry se zaměstnavatelem, který popřípadě již neexistuje. Z tohoto důvodu bude nutno vypracovati o průkazech podle odst. 5. zvláštní instrukci.

Administrativní provedení tohoto ustanovení návrhu bude nepochybně znamenati značné finanční zatížení hlavního nositele pojištění. Jistým ulehčením je, že obtíže při vyšetřování způsobu zaměstnání vyskytnou se pouze při vstupu zákona v účinnost a při kategoriích pojištěnců, u nichž zaměstnání podrobenému pojistné povinnosti podle pensijního zákona předcházely doby pracovního poměru dělnického, tedy u zaměstnanců s tzv. vzestupem sociálním (na př. dozorčí kategorie všeho druhu, jako v zemědělství šafáři a pod., v průmyslu dílovedoucí, mistři a pod.). Počet jejich lze odhadnouti asi na 8% všech pojištěnců, kteří budou uplatňovati nárok podle tohoto návrhu.

Omezení na služební poměr, který by byl zakládal pojistnou povinnost podle pensijního zákona č. 26/29 Sb. z. a n., jsou vyloučeni dále z výhod zákona doby zaměstnání vyňatého podle § 2 p. z. Podle § 183 p. z. je však už dnes dána možnost vzájemnou dohodou docíliti i započtení dob ztrávených ve službách státu a jiných nucených svazků územních, pokud nejsou již započteny na základě převodů podle § 68 starého pensijního zákona, ovšem při dobrovolné úhradě zatížení z toho vznikajícího. Výslovně budiž zdůrazněno, že pro zaměstnání charakteru smluvního, které by bylo podléhalo pojistné povinnosti podle pensijního zákona, platí výhody návrhu i když jde o zaměstnavatele podle § 2, odst. 4. p. z.

Dále jsou z výhod zákona vyloučeny doby zaměstnání mimo území Československé republiky. Je snaha, aby příslušnými ustanoveními ve vzájemnostních úmluvách o sociálním pojištění s cizími státy byly pojištěncům pokud možno zachovány jejich nároky získané v pojištění v těchto cizích státech.

Výslovně budiž konstatováno, že nerozhoduje pro přiznání nároku státní příslušnost. Doby nezaměstnanosti stejně jako doby nemoci, vojenské služby, pobytu v cizině nelze považovati za doby služební ve smyslu tohoto odstavce. Při provádění zákona bude možno vyloučiti takto asi pouze doby delší nemoci nebo nezaměstnanosti. Při výpočtu potřebného nákladu byl vzat na úsporu z toho plynoucí ohled, jak je patrno z důvodové zprávy pojistně-matematické.

Doby služební, které by byly podléhaly pojistné povinnosti, ale které nebyly započteny podle § 177, odst. 1. p. z. z důvodu nepřihlášení nebo opožděného přihlášení, spadají pod pojem nepojištěné doby podle tohoto návrhu. Ježto redukuje se takto značně ručení zaměstnavatelů za nesplnění přihlašovací povinnosti, znamená návrh v tomto směru podstatné zlepšení dnešních poměrů.

Ježto je citován pouze odst. 1. § 177 pens. zákona jest pro zvýšení dávek přihlédnouti též k dobám ve služebním poměru, který by podléhal pojistné povinnosti podle pensijního zákona, i když byly již zakoupeny podle ustanovení dřívějších pensijních zákonů. Musí však jíti o doby služební, zakoupené výslovně podle § 31 starého pensijního zákona, nikoli tedy o doby pojištěné na př. převody nebo přímým pojištěním u náhradních ústavů před 1. lednem 1909. Nebylo možno vyhověti přání, aby služební době ve smyslu návrhu byla na roveň postavena doba studia a odborného výcviku, ježto tato doba nebyla nikdy v pojištění započítávána a znamenalo by to tedy neoprávněnou výhodu oproti dnešním pojištěncům, kteří si ji musí podle § 61, odst. 2. pensijního zákona zakoupiti, chtějí-li ji míti započítánu.

K odst.2.

jest podotknouti, že úprava přirážek stala se tak, aby třídy nižší byly méně zatíženy, :jež-li třídy vyšší, při čemž byl vzat také zřetel k tornu, aby rozdělení břemen na jednotlivé třídy povolání odpovídalo přibližně rozvrstvení pojištěnců, kterých se zvýšení podle tohoto návrhu bude týkati. Pokud se týče úhrnných nákladů, informuje o jejich hodnotě část pojistně-matematická. Okamžité náklady plynou z tabulky, která udává celkový obnos přirážek ročně na 100 pojištěnců podle rozdělení pojištěnců na třídy podle statistiky k 31. prosinci 1925.

Třída	Procentuelní rozdělení pojištěnců	Roční sazby a přirážky	Celkový obnos přirážky (roč.) na 100 pojištěnců Kč
1	3,1	-	-
2	9,2	24,-	220,8
3	13,3	24,-	319,2
4	15,7	36,-	565,2
5	13,-	48,-	624,-
6	11,7	60,-	702,-
7	16,-	72,-	1.152,-
8	7,8	84,-	655,2
9	3,8	96,-	364,8
10	2,-	108,-	216,-
11	4,4	120,-	528,-
	100,-		5.347,2

 

Je patrno, že při počtu pojištěnců 317.600 k 31. prosinci 1930 činil by roční náklad na přirážku 16,99 mil. Kč, z čehož polovina, připadala by na zaměstnavatele a polovina na zaměstnance.

K odst. 4.

Přirážka k měsíčnímu pojistnému bude odděleně účtována. U příležitosti 3letého periodického zkoumaní podle § 166 p. z. jest provésti zvláštní šetření o postačitelnosti přirážky. Toto šetření jest nutné, jak již bylo řečeno, proto, že teprve po uplatnění nároků podle tohoto návrhu bude možno přesně oceniti náklady s návrhem spojené. Podle jeho výsledku bude možno legislativní cestou upraviti výši přirážky.

K odst. 5.

Lhůta k uplatnění nároků na zvýšení dávek podle tohoto návrhu u nositele pojištění stanovena byla do 30. června 1932. Stanoviti delší lhůtu se nedoporučuje, ježto by oddálilo se značně provedení zákona, vezmeme-li v úvahu délku případného opravného řízení. O uplatněném nároku rozhodne nositel pojištění výměrem podle § 125 p. z. Do výměru, jímž se žádost zcela nebo z části zamítá, možno si, ježto jde o nárok, stěžovati žalobou podle § 141 p. z. k příslušnému soudu pojišťovacímu, i když výměrem rozhoduje se po případě o povaze služebního poměru (viz níže odůvodnění k odst. 7.).

K odst. 6.

Ustanovením odst. 6. je vyslovena zásada, že u pojištěnců a důchodců, kteří by měli nárok na zvýšení podle odst. 1. v případě pojištění u Všeobecného pensijního ústavu, mají se dávky podle stanov plynoucí zvýšiti nejméně o částku, o kterou zvýšily by se obdobné dávky podle odst. 1 v případě pojištění u Všeobecného pensijního ústavu. Tento způsob úpravy vede k jednoduchému řešení, při čemž pro úhradu zvýšených nákladů stačí zvýšiti bezpečnostní přirážku k pojistnému.

K odst. 7.

Rozhodování sporů, vzcházejících z provádění ustanovení článku I. tohoto návrhu zákona z důvodů věcných i z důvodů účelnosti, bylo přikázáno pojišťovacím soudům a vrchnímu pojišťovacímu soudu. Bude tedy pojišťovací soud rozhodovati též o otázce, zda služební poměr, z něhož pojištěnec odvozuje svůj nárok na zvýšení odpovídající započtení poloviny nepojištěné doby, byl by zakládal pojistnou povinnost podle zákona č..26/1929 Sb. z. a n. či nikoliv. Nebudou tudíž rozhodovati o této otázce správní úřady.

K čl. II.

Článek II. návrhu obsahuje ustanovení o počátku účinnosti a prováděcí klausuli a nepotřebuje zvláštního odůvodnění.

C. Část pojistně-matematická.

Otázka zhodnocení služební doby, která spadá mimo dobu povinného pojištění důsledkem pozdního uzákonění pensijního pojištění resp. postupného rozšiřování pojistné povinnosti, byla sledována od samého počátku prací na reformě pensijního pojištění. Z toho důvodu byla již do dotazníků, kterými byly zjišťovány pro přípravu novely pensijního zákona v roce 1925 osobní a platové poměry pojištěnců Všeobecného pensijního ústavu zařaděna otázka, kdy pojištěnec poprvé vstoupil do soukromého zaměstnání. Dotazníky byly vráceny od 165.000 pojištěnců a zmíněná otázka zodpověděna řádně ve 162.000 dotaznících. Ježto v dubě sčítání tj. od 1. prosince 1925 byl počet pojištěnců Všeobecného pensijního ústavu okrouhle 200.000, bylo by možno takto zachycená data a prvém vstupu do soukromého zaměstnání považovati za dobrý podklad dalších úvah pojistně-matematických, ježto se týká 80% všech pojištěnců. Při tom spolehlivost těchto dat není valně porušena neúplným zachycením stavu pojištěnců, ježto dotazníky nezodpověděli převážnou měrou, jak bylo zjištěno, dodatečnou akcí přihláškovou u úřadoven, pojištěnci noví a mladí, u nichž otázka nepojištěné služební doby není tak aktuelní.

Na druhé straně spolehlivost materiálu jest však snížena tím, že při zodpovídání otázky nebyl znám pojištěncům její účel a dosah. Lze očekávati, že při uplatňování nároků na zvýšení důchodů budou pojištěnci se snažiti prokazovati doby služební, které při sčítací akci, jejíž účel byl neznám, udány nebyly a to tím spíše, že již dnes jeví se mezi pojištěnci o zvýšení dávek veliký zájem, který dojista se zvýší po vstupu zákona v účinnost. Kontrola prokazované doby služební jmenovitě se strany Všeobecného pensijního ústavu bude značně ztížena z důvodů uvedených ve všeobecné části této zprávy a hlavně okolností, že jde o zaměstnanecké poměry v minulosti u zaměstnavatelů, po případě již neexistujících. Mimo to je patrno z tabulek čís. 1, 1 a a 1 b, že četní pojištěnci nechápali vždy smysl otázky a že místo roku, v němž pojištěnec vstoupil po prvé do zaměstnání, udáván byl často rok, v němž po prvé vstoupil do pojištění. Tomu nasvědčuje abnormální hromadění počtu pojištěnců v letech 1909 a 1920. Také tyto omyly budou dojista opraveny, až dojde k uplatňování nároků podle odst. 5., uvážíme-li, že každý prokázaný měsíc služebního poměru podle odst. 1. zvyšuje nárok na důchod o příslušnou část. Proti faktu, že kontrolou údajů bude lze docíliti snížení dob služebních, tvrzených ve sčítací akci, a že lze tedy z tohoto titulu snížiti pojistné, stojí fakt, že budou prokazovány služební doby, jež ve sčítací akci udány nebyly.

Názoru, že bylo by možno snížiti pojistné s ohledem na účinek kontroly, čeliti lze stejně oprávněně názorem, že bylo by záhodno z důvodů bezpečnosti pojistné zvýšiti. V uvážení obou těchto vzájemné se rušících vlivů vyvolávajících odchylky od předpokladů byl vzat materiál opatřený sčítací akcí za spolehlivý podklad výpočtů.

Statistickým zpracováním sčítacích dotazníků byla získána základní tabulka čís. 1, 1 a a 1 b, která udává, kolik pojištěnců jednotlivých věkových skupin vstoupilo po prvé do soukromého zaměstnání v jednotlivých kalendářních létech. Z této základní tabulky byla pak odvozena podrobná tabulka o celkové době, jež uplynula od vstupu do zaměstnání s ohledem na stáří; z této tabulky byla pro účely výpočtů odvozena tabulka čís. 2, která udává pro jednotlivé věkové skupiny, jaká doba uplynula průměrně u pojištěnců každé skupiny věkové ode dne prvního vstupu do soukromého zaměstnání. Tato doba přirozeně neznamená plnou dobu soukromého zaměstnání, ježto jsou do ní zahrnuty doby nezaměstnanosti, dále doby nemoci, jejichž důsledkem byla ztráta zaměstnání, případně i doba presenční služby vojenské, služby za války, případné doby pobytu v cizině a doby výdělečné činnosti samostatné. Tyto intervaly časové nutno pro zjištění faktické doby soukromého zaměstnání ještě vyloučiti. Zjišťovati je individuelně u všech pojištěnců nebylo při samotné dotazníkové akci možno, ježto bylo třeba dbáti toho, aby dotazník sám byl co nejstručnější a aby odpovědi pojištěnců nevyžadovaly u nich příliš velikého dodatečného zjišťování z minulosti, ježto pak by akce v tomto směru byla buď vůbec selhala anebo přinesla podklady naprosto nespolehlivé. Na druhé straně bylo nutno, aby nebyly náklady opatření přeceněny, respektovati aspoň přibližně tyto doby a redukovati tak pro účely odhadu doby tab č. 2.

Při redukci bylo ohledně nezaměstnanosti jednak faktické a jednak způsobené déle trvající nemocí, dále doby samostatného zaměstnání a pobytů v cizině předpokládáno, že průměrné ztráty služební doby z těchto důvodů závisejí pouze na stáří a odpovídají statistice morbidity z československého nemocenského pojištění a rakouským předválečným a německým poválečným zkušenostem o pravděpodobném trvání nezaměstnanosti u soukromých zaměstnanců s ohledem na stáří. Druhou hlavní složkou redukce byla ztráta doby vojenské služby za války. Tato složka byla spolehlivě zjištěna sčítáním z r. 1920, kdy byla zvláštními dotazníky vedle rodinných poměrů pravě zjišťována data o době této válečné služby. Výsledek této statistiky jest uveden v tabulce čís. 3. U pojištěnců, kteří vstupovali do soukromého zaměstnání před nastoupením služby presenční jest nutno respektovati tuto ztrátu služební doby. Po těchto redukcích docházíme pak k odhadu průměrné skutečné služební doby v soukromém zaměstnání, jenž je podán v tabulce čís. 4.

Zvýšení důchodu za nepojištěnou dobu služební přísluší však jedině za dobu, ve které by podle dnešních ustanovení ubyl zaměstnanec podléhal pensijnímu pojištění. Tuto okolnost oceniti bylo by velmi nesnadné a při předběžných propočtech odhadnuto bylo snížení hodnoty nároků a důchodů na 1.3%. Vzhledem k tomu, že se snížení více projeví ve vyšších věkových skupinách (mistři a šafáři), avšak nikoliv nejvyšších byl odhad započitatelné nepojištěné služební doby proveden tak, jak jest uvedeno v tabulce čís. 5. Při tom byl brán zřetel k pravděpodobnému věkovému rozvrstvení kategorií zaměstnanců, které redukcí budou postiženy (šafáři, mistři atd.). Byla ovšem zachována zásada zaokrouhlení počtu započitatelné nepojištěné doby na poloviny roku, ježto povaha materiálu a redukcí nedovoluje jíti do větších detailů.

Ze statistických dat Všeobecného pensijního ústavu, která byla podkladem výpočtů pojistně matematické rovnováhy Všeobecného pensijního ústavu po reformě pensijního pojištění, byla již pro důvodovou zprávu zákona č. 26/1929 Sb. z. a n. (tisk č. 1706/28) odvozena jednak průměrná příspěvková doba pensijního pojištění pojištěnců jednotlivých věkových skupin a jednak průměrný obnos pojistného, které je podkladem výměry navrhovaného zvýšení. Ježto pak z nepojištěné doby přichází pro výměru v úvahu pouze polovina této doby, za níž příslušné zvyšovací částky se vyměřují třetinou pojistného, lze stanoviti pro obě pohlaví odděleně a pro příslušné skupiny stáří ihned průměrný obnos zvýšení důchodu invalidního a starobního, které odpovídá zásadám započtení a skutečnému rozvrstvení pojištěnců ústavu.

Průměrné zvýšení důchodů pro jednotlivé věkové skupiny je udáno v tabulce čís. 6.

Za podklad odhadů průměrného zvýšení likvidních důchodů bylo přijato u invalidů a u pozůstalých průměrné zvýšení nároků osob, které v roce 1925 náležely do skupiny pojištěnců 46 - 50letých, kdežto u starobních důchodů vzat průměr odpovídající věkové skupině nad 60 let (u žen o 5 let níže v obou případech).

Důchodcům, jimž napadl důchod před 1./VII. 1920, přiznává se však dvojnásobně zvýšení důchodu oproti důchodcům ostatním. Podle dat, která jsou po ruce, týká se toto zvýšení asi 450 invalidů, 1600 vdov a 1000 sirotků. U těchto důchodců nutno pak předpokládati, že průměr započitatelné doby bude třeba oproti průměru důchodců z doby po 1. VII. 1920 zvýšiti asi o 3 roky, ježto jde o bývalé pojištěnce úřednické kategorie, jichž se nynější omezení započitatelné doby netýká a kromě toho jejichž pojištěná doba je značně kratší než o průměru pojištěnců z r. 1925. Stav důchodců k 31. XII. 1930 byl tento: invalidní 9.557 (inklusive důchodci podle § 7, odst. 2. starého pens. zákona), starobní 5.444, vdovské důchody 9.598 a důchody sirotčí 4.953.

Srovnáním těchto dat shledáváme, že oproti průměrnému zvýšení, které by příslušelo bez ohledu na tuto okolnost, jest třeba počítati u invalidních důchodů s průměrem o 14,1% vyšším, u vdovských důchodů s průměrem o 50,1% vyšším a u sirotčích důchodů s průměrem o 67,2% vyšším.

Na základě všech právě uvedených měřítek docházíme pak po zaokrouhlení k těmto průměrům:

u důchodů invalidních	Kč	590,-
u důchodů starobních	Kč	1.650,-
u vdov	Kč	390,-
u sirotků	Kč	220,-

 

Příslušné měsíční sazby průměrné přirážky k pojistnému jsou uvedeny v tabulce čís. 7.

Rozdělení průměrné přirážky v jednotlivých věkových skupinách u nynější a budoucí generace jest zřejmý z tabulek čís. 8 a 9. Čísla tato byla vypočtena stejnou methodou jako čísla analogických tabulek důvodové zprávy čís. tisku 1706/1928.

Průměrná přirážka nejmladší skupiny pojištěnců budoucí generace byla z důvodů bezpečnosti výpočtů upravena tak, že průměr resultující z rozvrstvení těchto osob před rokem 1925 byl zvýšen o ¹/₃ diference mezi tímto obnosem a mezi obnosem resultujícím pro pojištěnce nynější generace stejného stáří.

Po pojistně matematické stránce byla volena methoda výpočtů tak, že se zachovávají do všech důsledků methody důvodové zprávy č. 1.706/28. Zejména při zhodnocení pojistného přichází tedy v úvahu také zachycení vlivu stoupání služného a kromě toho jako negativní položka zachycení vlivu trvalých výstupů pojištěnců a zatížení správními náklady. Veškeré výpočty byly provedeny k datu 1. ledna 1931.

Pro určení hodnoty pojistného nynější generace byla stanovena hodnota pojistného pro 10.000 pojištěnců při věkovém rozvrstvení pojištěnců propočítaném z rozvrstvení podle stáří k 31./12. 1925 k datu 1./1. 1929 a násobená počtem pojištěnců k 1./1. 1931.

Pro stanovení hodnoty pojistného budoucí generace bylo možno tentokráte přesněji respektovati, že omezením příspěvků na 40 let podle ustanovení odst. 4. zkracuje se postupně u budoucí generace doba placení pojistného. Výpočet byl proveden podle vzorce:

H^b_p = E_x E⁴⁰_k=0 N_x.P_x.a(aa(12)s)/(x, v_k -x).v^k+¹/₂c^k+¹/₂

v_k = 40 +x - k ... (resp. 65, 60)

c = 1.015

Při obojím hodnocení přirážky byla provedena ve výsledku redukce o 8³/₄% s ohledem na úhradu správních výdajů. Tato položka byla ponechána v souladu s položkou určenou důvodovou zprávou čís. 1706/1928 pro vlastní pojištění, ačkoliv by bylo snad oprávněno předpokládati kvotu vyšší, ježto o započtení nepojištěné doby má býti vedeno oddělené účtování a bilancování a kromě toho prvé náklady na zjištění započitatelné doby budou značné.

Ke stanovení hodnoty nároků nynější generace byl výpočet proveden podle vzorce

Hⁿ_n = E_x ²⁵M_x 1^aa_x+5/1^aa_x.Z_x.a^(a)_x+5

kde M_x jest počet pojištěnců v roce 1925 a Z_X průměrné zvýšení odpovídající stavu v roce 1925. U osob, kterým bylo v roce 1925, u mužů více než 60 let a u žen více než 55 let, byl výpočet proveden analogicky jako stanovení hodnoty starobních důchodů.

Při stanovení hodnoty důchodů byl základem propočtů stav důchodců k 31./XII. 1930.

V hodnotě pasiv, která v budoucnosti vzniknou důsledkem trvalých výstupů pojištěnců, jest hlavní položkou hodnota přirážky, jež byla vypočtena podle vzorce

H^v_p = E⁴⁰_k=0C_k.V.P_v.a(aa(12)/(x, v_k-x).v¹/₂c₁¹/₂,

pro	k =	1	4	Ck = vk.ck1
	k =	5	14	Ck = vk.c41. ck-42
	k =	15	24	Ck = vk.c41.c102.ck-144
	k =	25	34	Ck = vk.c41.c102.c103.ck-244
	k =	35	40	Ck = vk.c41.c102.c103.c104.ck-345

 

c₁ =1,040, c₂ =1,035, c₃ =1,030, c₄ = 1,025, c₅ = 1,020.

Jako protipoložka přichází u prvních ročníků vystupujících pojištěnců v úvahu hodnota úlevy,.spočívající v zániku nároků na zvýšení z titulu nepojištěné doby, pokud tito pojištěnci takové nároky mají. Ocenění této položky je nesnadné a bylo nutno provésti je odhadem. Byl tedy učiněn předpoklad, že z počátku polovina trvale vystoupivších pojištěnců má nároky z titulu nepojištěné služební doby a že tato skupina vykazuje u mužů průměrné stáří 38 let a u žen 33 let. Dále bylo zhodnocení takto odpadajících nároků provedeno jen pro prvních 10 ročníků po účinnosti zákona. Výsledky všech těchto propočtů podává tabulka čís. 10, kde odhad rovnováhy končí schodkem 8,85 mil. Kč. Podrobný postup výpočtu pak jest patrný z příloh A až F.

Schodek 8,85 mil. Kč připadá k tíži Všeobecného pensijního ústavu a bude uhrazen z přebytků tohoto ústavu. Vzhledem k hypothetičnosti celé řady podkladů výpočtů budiž poukázáno s důrazem na to, že teprve prvé pojistně matematické zkoušení, které bude podle odst. 4. konáno po třech letech, prokáže spolehlivost výpočtů a umožní definitivní úpravu přirážky.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší výboru sociálně-politickému.

V Praze, dne 29. května 1931.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

	Ministr sociální péče:
	Dr. Czech v. r.