Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

ze dne ...........................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Každá žena má právo od dosaženého 21. roku žádati u příslušného soudu poručenského a opatrovnického svého bydliště nebo tam, kde vykonává stále své povolání, o udělení titulu "paní".

Příslušný soud vyhotovuje na základě osobních dokladů (křestní nebo rodný list) příslušný dekret a vyrozumí současně o udělení tohoto názvu domovskou obec, matriční úřad a obecní úřad bydliště žadatelky.

§ 2.

Soud v § 1. uvedený jest však povinen vystaviti takový dekret i žadatelce mladší 21 let, když žádá o udělení tohoto názvu z vážných důvodů povolání, z příčin rodinných či osobních.

§ 3.

Je-li žadatelka matkou nemanželského dítěte, jest tentýž soud povinen učiniti zároveň s udělením titulu patřičná opatření, aby tato změna personálního stavu matčina byla provedena v osobním záznamu dítěte (u příslušného matričného úřadu, případně v záznamech ústavu, který má dítě v péči nebo ve výchově, zejména pak ve škole, kterou dítě navštěvuje).

Nezletilá žadatelka podá žádost prostřednictvím zákonného zástupce. Kdyby zákonný zástupce to odepřel, zřídí se collisní opatrovník, který jménem nezletilé žádost podá.

§ 4.

Kdo by se pokusil nabyvatelku tohoto titulu nebo dítě neprovdané matky vystaviti veřejnému posměchu nebo opovržení, dopustí se přestupku, který se trestá vězením od 3 dnů do 1 měsíce. V případě, že byl přestupek spáchán způsobem zvlášť poškozujícím, pohoršujícím či urážlivým, trestá se tuhým vězením až do 3 měsíců. Zároveň přizná soud poškozené matce, po případě poškozenému dítěti, přiměřené odškodné podle majetkových poměrů pachatele a okolností, za kterých byl přestupek spáchán.

Přestupek budiž vyšetřován a trestán toliko na žádost strany uražené.

§ 5.

Na průkaz nemajetnosti budiž vystaven dekret zdarma.

§ 6.

Tento zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení. K provedení se ukládá ministru vnitra, spravedlnosti, sociální péče a školství.

Ústava Československé republiky zaručuje ženám úplnou rovnoprávnost s muži. Prohlašuje lid, ženy právě tak jako muže, za jediný zdroj moci v tomto státě. Neuznává výsad pohlaví.

Praxe v denním životě však ukazuje, ze dosažení rovnoprávností žen nutno v duchu základních ustanovení po mnoha stránkách teprve soustavně vydobývati, aby demokratický názor došel uskutečnění.

Postavení dnešní ženy jest určováno doposud mnoha znaky, jež pocházejí z doby, kdy oborem činnosti ženiny byla pravidelně pouze domácnost a muž zabýval se veřejnými záležitostmi. Dívky byly velmi mladé provdávány a žena nabývala významu pouze jako manželka a matka. Život dnešní ženy jest mnohem složitější. Hospodářské poměry nutí ženu, aby hledala jiné možnosti uplatnění a odvrací ji od tradičních životních forem.

Přespočetnost žen, jichž jest podle sčítání lidu z roku 1921 o 494.166 více než mužů, znemožňuje velkému počtu žen zaopatření sňatkem. Hospodářské poměry ztěžují uzavření sňatku, zejména pak odsunují dobu sňatku do pozdějšího věku než jak tomu bylo dříve. Žena nejde do manželství přímo od rodičů, nýbrž ze samostatné výdělečné práce. Povolání vykonává mnohdy pak i po provdání, nucena jsouc k tomu důvody hospodářskými, nebo pracuje i dobrovolně, když práce jí dává možnost uplatnění schopností a sil i jich rozvoj.

Ženy se uplatnily v dnešní době ve všech směrech hospodářského, společenského a veřejného života. A přece setkávají se i při nejdůležitějších funkcích, jež ve společnosti a ve veřejném životě vykonávají, se zastaralými přežitky dřívějších dob, zejména ve způsobu oslovení, jímž doposud ženy jsou titulovány.

Oslovení muže není nijak určováno s hlediska jeho soukromých poměrů rodinných. Právě tak jako sňatek neznamená žádného rozdílu v titulu mužově a oslovení "pane" jest ve všech případech jednotné, právě tak by demokratické nazírání nemělo činiti rozdílu v oslovení ženy. Čeština má pro oslovení ženy příkrý rozdíl mezi významem "slečna" a "paní". Ženě se neuděluje titul podle hodnoty její osobnosti, ale podle toho, má-li nebo nemá-li manžela. Provdání nebo svobodný stav jest však její soukromou záležitostí právě tak jako mužovou.

Již dříve bývaly ženy vysokého rodu a stavu titulovány "paní" bez ohledu na stav rodinný. Také dnes vžil se v některých oborech povolání tento titul, na př. ředitelky škol, ústavů a podniků.

Šlechtické tituly byly jako přežitek odstraněny. Nutno odstraniti též tituly, které vývojem doby ztratily smysl a jejichž existence udržuje se jen bezmyšlenkovitostí tradice.

Dánsko zavedlo jednotný titul "paní" pro všechny ženy bez rozdílu. V Německu návrh nového trestního zákoníka určuje výslovně v § 9, odst. 3, že "každá ženská osoba" jest "paní".

Cílevědomá tendence veřejného života a všech politických stran vychovati ženy k rovnocennosti a svéprávnosti členů moderní společnosti najde jistě výraz ve splněni požadavku na titul žen odpovídající dnešnímu postavení a významu ženy. Ženské organisace jednotlivých politických stran - přes ideové rozdíly zásadní - shodují se téměř v otázkách, jež se týkají postavení ženy. V politických stranách jsou ženy činitelem tak významným, že požadavkům jejich musí býti věnována pozornost.

V druhé řadě sleduje tato osnova zlepšení postavení nemanželské matky a nemanželského dítěte. Nemanželské mateřství bylo a bude vždycky. Podstatu jeho zřejmě určuje fakt, že jsou jím postiženy hospodářsky a sociálně slabé ženy. Mateřství sankcionované sňatkem uznává společnost za úctyhodné, za mateřství beze sňatku jest žena trestána opovržením společnosti, i když nutno zdůrazniti, že názory v poslední době se značně změnily. Za nemanželské otcovství nestíhá společnost muže takovým způsobem jako ženu.

Přes veškeré klesání porodnosti nepostupuje pokles nemanželských porodů tak, jako pokles porodů manželských. Těchto ubývá rychleji, následkem čehož v celkovém počtu narozených vzrůstá procento dětí nemanželských. V Německu bylo r. 1900 8.7%, r. 1918 13.1% nemanželských dětí. V Československu bylo r.1922 9.8%, r. 1928 10.8% nemanželských dětí. Jest všeobecně známo, že životaschopnost těchto dětí jest větší než dětí manželských a že velkou úmrtnost a různé nedostatky zaviňují jen sociální příčiny. Těžké dosavadní poměry nemanželských dětí nejsou podmíněny přirozenými, nýbrž sociálními poměry, a dají se tedy ovládati a zlepšovati.

Je mylným názor, že snižováním, opovržením a utlačováním nemanželského mateřství bude chráněna a povznesena rodina a manželství. Všeobecná úcta, které se těší žena, zejména jako matka u všech slušných lidí, bude podnětem k souhlasu, aby i nemanželské matce byla titulem paní poskytnuta sociálně a ideově opora. Jedná se zejména o ty matky, které se ke svému dítěti hlásí, starají se o ně a živí je.

Udělení tohoto titulu zajisté zabrání mnohému neštěstí a zoufalství, zejména hroznému rozšíření vyhánění plodů a posílí jistě mravní odpovědnost a odpor proti vyhnání plodu. Zabrání se nepříznivému mravnímu účinku na děti, když ve škole slyší titulovati některou matku "slečna".

Budeme hrdi na to, že přijetím tohoto zákona započínáme v Československu za souhlasu a součinnosti stran uskutečňovati v životě ženy novou humánní epochu, která zajisté bude vždy sloužiti ke cti tohoto státu a postaví jej v popředí všech sociálně cítících moderních států.

V Praze dne 19. května 1931.