Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	4. zasedání.

1138.

Zpráva

ústavně-právního výboru

o vládním návrhu (tisk 1061) zákona o státním vězení.

Vládní návrh zákona o státním vězení zabývá se hlavně otázkou, jaké tresty na svobodě mají býti ukládány tak zv. politickým provinilcům a jak mají býti tyto tresty vykonávány. Kromě toho upravuje vládní návrh též některé jiné trestně právní otázky, týkající se politických provinilců, zejména započtení vazby do trestu a trvání čestných následků odsouzení.

Potřeba takového zákona byla už dlouho živě pociťována, o čemž svědčí nejen to, že již v roce 1921 - arci bez positivního výsledku - se Národní shromáždění těmito otázkami zabývalo, nýbrž i to, že také později byl požadavek vhodné úpravy této palčivé otázky několikrát jak na foru parlamentním, tak i mimo toto forum uplatňován.

Ústavně-právní výbor uznal jednomyslně potřebu odlišného nakládání s vězni politickými a uvítal proto vládní návrh zákona, jímž se má dostati tomuto úseku trestního práva a vězeňství konečné úpravy.

Při jednání ústavně právního výboru byla podrobena bedlivému zkoumání zejména otázka vymezení okruhu osob, jimž se má výhod podle tohoto zákona dostati. Byl zastáván názor, že právní bezpečnosti a jednotnosti posuzování by snad lépe posloužila úprava, která by taxativně vypočetla politické trestné činy. Leč po důkladných úvahách seznal ústavně právní výbor, že tato cesta by nebyla schůdná. Je tu značná skupina trestných činů, které podle okolností případu mohou míti brzy povahu deliktu politického, brzy povahu deliktu nepolitického, a nutno proto svěřiti někomu rozhodnutí, zda trestný čin má v konkrétním případě povahu politického deliktu. Ale ani u deliktů, které zpravidla mívají ráz deliktu politického, nelze vyloučiti případy, že čin byl spáchán z pohnutek ryze osobních, po případě i nečestných nebo nízkých, a odporovalo by právnímu citu, aby pachateli byly v takovém případě přiznány výhody, kterých nezasluhuje. Uváživ dále, že aby bylo velmi těžko zaručiti úplnost taxativního výpočtu politických trestných činů a vyhnouti se po případě křivdám v budoucnosti, přiklonil se proto ústavně právní výbor oné úpravě, která bývá volena také v novějším trestním zákonodárství, byla doporučena čtvrtým sjezdem německých právníků v Československu, konaném v roce 1929 v Teplicích - Šanově, a kterou též zvolil vládní návrh. Při této úpravě nutno arci přenechati soudu, aby zjistil, zda v konkrétním případě jsou tu podmínky užití tohoto zákona, naznačené všeobecnými znaky politického deliktu.

Kromě menších změn stylistického rázu uznal však ústavně právní výbor za potřebné navrhnouti jasnější stylisaci § 1, odst. 3., ježto znění vládního návrhu je příliš všeobecné a mohlo by v praxi vésti k nežádoucímu extensivnímu výkladu. Jinak usnesl se ústavně právní výbor provésti na vládním návrhu tyto změny:

V § 6 vládního návrhu bylo rozhodování o tom, zda jsou tu podmínky přiznání výhod politického provinilce, svěřeno v řízení porotním porotě. Ústavně právní výbor nemohl se přikloniti k tomuto řešení, ježto by jím právě u nejtěžších trestných činů byla podstatně ohrožena jednotnost judikatury, a navrhuje proto, aby rozhodování o této otázce bylo i v řízení porotním svěřeno porotnímu soudnímu sboru.

Podle § 8, odst. 2., vládního návrhu měla se zpětná působnost zákona vztahovati i na tresty a zbytky trestů, které budou v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, převyšovati dobu jednoho měsíce. Ústavně právní výbor byl toho názoru, že by toto ustanovení mohlo nadměrně zatížiti trestní soudy dodatným rozhodováním o tom, zda jsou tu podmínky tohoto zákona, a uváživ dále, že by doba, které by k takovému rozhodnutí bylo potřebí, často vyčerpala dobu jednoho měsíce, takže by rozhodnutí samo nemělo praktického významu, rozhodl se doporučiti změnu v tom smyslu, aby zpětná účinnost vztahovala se toliko na tresty, které v den, kdy tento zákon nabude účinnosti, budou přesahovati dobu tří měsíců.

Při projednávání vládního návrhu bylo též předneseno přání, aby aspoň delší tresty státního vězení byly vykonávány v samostatném ústavě. Ježto však splnění tohoto přání by vyžadovalo finančního nákladu a znění osnovy stejně nevylučuje, aby svého času bylo podle potřeby a podle možnosti uvažováno o zřízení takového ústavu, nerozhodl se ústavně právní výbor doporučiti změnu vládního návrhu v tomto směru.

Ústavněprávní výbor doporučuje poslanecké sněmovně, aby schválila návrh zákona o státním vězení ve znění dále uvedeném.

V Praze, dne 12. května 1931.

Dr. Mičura v. r.,	Dr. Ivanka v. r.,
předseda.	zpravodaj.

 

Zákon

ze dne .........................................................1931

o státním vězení.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Ukládá-li soud trest na svobodě za trestný čin, který podle své povahy a podle okolností, za nichž byl spáchán, svědčí o snaze pachatele vykonati vliv na uspořádání věcí veřejných nebo sociálních, a který způsobem svého provedení, užitými prostředky nebo zaviněnými následky není zvláště zavržitelný a nebyl spáchán z pohnutky nízké nebo nečestné,

1. uloží na místě trestu těžkého žaláře, káznice nebo žaláře trest státního vězení,

2. a ukládá-li trest tuhého vězení, vězení neb uzamčení, vysloví zároveň, že tento trest má býti vykonán podle předpisů o výkonu trestu státního vězení (§ 5),

(2) Ustanovení odst. 1. platí též, ukládá-li soud v případech tam uvedených náhradní trest na svobodě za nedobytný trest peněžitý.

(3) Za zvláště zavržitelné ve smyslu odst. 1. buďtež vždy pokládány zejména tyto zločiny: vojenská zrada, svádění, pomáhání, podněcování k vojenskému zločinu nebo nadržování vojenskému zločinu, podněcování k hromadnému páchání přečinu podle §§ 47 až 51 branného zákona, nedovolené najímání vojska, padělání peněz a cenných papírů, vražda, zabití a zločiny, jimiž byl někdo těžce poškozen na těle nebo jimiž byla způsobena značná škoda na veřejném nebo soukromém majetku, jakož i pokus uvedených zločinů.

§ 2.

(1) Ustanovení § 1 platí také, jsou-li aspoň u jednoho ze sbíhajících se trestných činů splněny podmínky uvedené v § 1, odst. 1., a ostatní s ním se sbíhající trestné činy jsou toliko přestupky nebo přečiny nepatrného významu a nespočívající na nízké nebo nečestné pohnutce. Nejsou-li ostatní sbíhající se trestné činy takové povahy, uloží se trest podle obecných ustanovení, avšak soud může, přihlížeje k povaze sbíhajících se trestných činů, vysloviti, že určitá část trestu má býti vykonána podle předpisů o výkonu trestu státního vězení (§ 5).

(2) Týmiž zásadami třeba se říditi při ukládání trestu za trestný čin, kterým bylo porušeno několik trestních zákonů, a při ukládání úhrnného nebo sjednoceného trestu podle §§ 517 a 518 býv. uh. trestního řádu.

(3) Má-li býti na odsouzeném vykonán vedle trestu státního vězení trest na svobodě jiného druhu, vykoná se trest státního vězení naposledy. To platí obdobně také, má-li býti podle předpisů o výkonu trestu státního vězení vykonána toliko část trestu.

§ 3.

Má-li býti jiný trest na svobodě než trest těžkého žaláře, káznice, žaláře, tuhého vězení, vězení neb uzamčení vykonán podle předpisů o výkonu některého trestu tohoto druhu, rozhodne na žádost odsouzeného neb osoby, oprávněné podávati v jeho prospěch opravné prostředky, soud, který vynesl rozsudek v první stolici, řídě se zásadami uvedenými v §§ 1 a 2, zda má býti trest zcela nebo z části vykonán podle předpisů o výkonu trestu státního vězení (§ 5)

§ 4.

(1) Trest státního vězení a trest na svobodě, který má býti vykonán podle předpisů o výkonu trestu státního vězení (§ 1, odst. 1., § 2, odst. 1., § 3), může soud v rozsudku zostřiti toliko samovazbou nebo vypověděním, a to jen tehdy a do té míry, pokud to trestní zákon u onoho druhu tresku, který byl uložen nebo na jehož místě byl trest státního vězení uložen, dovoluje nebo nařizuje.

(2) Zatímní vazba (zatímně zadržení) a vyšetřovací vazba, kterou vytrpěl odsouzený před prohlášením i po prohlášení rozsudku první stolice pro trestný čin, za který byl uložen trest státního vězení nebo jiný trest na svobodě, který má býti vykonán podle předpisů u výkonu trestu státního vězení, budiž započtena vždy celá do trestu.

(3) Pokud při odsouzení pro trestný čin, za který byl uložen trest státního vězení nebo trest na svobodě, který má býti vykonán podle předpisů o výkonu trestu státního vězení, podle platných zákonů nastane nebo bude soudem vyslovena ztráta vyznamenání, řádů a čestných odznaků, veřejných služeb, hodností a funkcí, akademických hodností a povolání, pro něž je taková hodnost podmínkou, ztráta odpočivných a zaopatřovacích požitků, platů z milosti i veškerých jiných platů z peněz veřejných, ztráta jiných práv a oprávnění, ztráta způsobilosti k nabytí a opětnému nabytí uvedených práv a oprávnění, jakož i ztráta práva voliti a volen nebo povolán býti k veřejné funkci nebo hlasovati ve věcech veřejných, pomíjí nezpůsobilost k nabytí neb opětnému nabytí těchto práv a oprávnění dnem, kdy trest byl vykonán nebo prominut nebo jeho výkon byl promlčen.

(4) Závisí-li užití jiných zákonných ustanovení na druhu trestu na svobodě, rozhoduje druh trestu, který na čin stanoví obecné zákony trestní.

§ 5.

(1) Trest státního vězení vykonává se v trestnici nebo věznici krajského soudu, a to podle možnosti onoho soudu, v jehož obvodě odsouzený bydlí.

(2) Vězňům, na nichž se vykonává trest státního vězení, náležejí za výkonu trestu tyto výhody:

a) buďtež umístěni vždy odděleně od ostatních vězňů, a žádají-li o to; ubytováni podle možnosti jednotlivě;

b) mohou užívati vlastního oděvu., prádla a obuvi i ložního zařízení;

c) nesmějí býti k práci nuceni, smějí se však podle vlastní volby zaměstnávati přiměřenou prací, nezávadnou s hlediska vězeňské kázně;

d) jsou zproštěni povinnosti uklízeti vězeňské místnosti;

e) mohou si opatřovati prostřednictvím správy ústavu jednoduchou stravu na místě vězeňské stravy;

f) smějí pobýti čtyři hodiny denně na volném vzduchu a konati při tom tělesné cviky;

g) mohou si opatřovati a čísti knihy a časopisy a používati psacích potřeb;

h) smějí kouřiti a přijímati návštěvy, pokud se to nepříčí zvláštním předpisům, které o tom budou vydány.

(3) Jako kárný trest mohou býti osobám, na nichž se vykonává trest státního vězení, uloženy toliko důtka, půst, odloučení ad ostatních vězňů a odnětí některých výhod, s výjimkou těch, které jsou uvedeny v odst. 2. pod písm. a) až c).

§ 6.

(1) V řízení před soudy porotními rozhodne o tom, jsou-li tu podmínky uvedené v § 1, odst. 1., porotní soudní sbor.

(2) Výroku, jímž soud uložil na místě trestu těžkého žaláře, káznice nebo žaláře trest státního vězení, nebo jímž vyslovil, že jiný trest na svobodě má se celý nebo z části vykonati podle předpisů o výkonu trestu státního vězení (§ 1, odst. 1., § 2, odst. 1., § 3), jakož i tomu, že soud tak neučinil, lze odporovati týmiž opravnými prostředky jako výroku o trestu.

§ 7.

(1) Na osoby podrobené pravomoci vojenských soudů lze užíti ustanovení tohoto zákona jen, pokud jde o osoby občanské podrobené jejich pravomoci podle § 14 vojenského trestního řádu.

(2) Tresty uložené občanským osobám, podrobeným pravomoci vojenských soudů podle § 14 vojenského trestního řádu, buďtež vykonávány vždy v trestnicích (věznicích) občanských.

§ 8.

(1) Podle předpisů o výkonu trestu státního vězení, avšak bez uložených zostření, buďtež vykonávány tyto tresty uložené před účinností tohoto zákona:

a) tresty státního vězení,

b) tresty na svobodě, které byly vykonávány podle dosud platných předpisů o výkonu trestu na politických provinilcích.

(2) Přesahuje-li v jiných případech, než které jsou uvedeny v odst. 1., trest na svobodě uložený před účinností tohoto zákona nebo jeho zbytek tři měsíce, rozhodne soud, který vynesl rozsudek v první stolici, řídí se ustanoveními §§ 1 a 2, na žádost odsouzeného neb osoby oprávněné podávati v jeho prospěch opravné prostředky, má-li býti trest zcela nebo z části vykonán podle předpisů o výkonu trestu státního vězení.

(3) Na žádost odsouzeného rozhodne soud, který vynesl rozsudek v první stolici, řídě se ustanoveními §§ 1, 2 a 4, odst. 3., zdali pominula nezpůsobilost k nabytí neb opětnému nabytí práv a oprávnění tam uvedených, která nastala při odsouzení pro trestný čin, u něhož jsou splněny podmínky uvedené v § 1, odst. 1., podle rozsudku vyneseného před účinností tohoto zákona. Jsou-li však ustanovení § 6, odst. 2. zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 131 ř. z., kterým se mění některá ustanovení trestního zákona a jiná nařízení s ním spojená, o tom, kdy pomíjí nezpůsobilost nabýti určitých předností a práv, odsouzenému příznivější, sluší užíti jich.

(4) Výhody, které se při zahlazení odsouzení podle zákona ze dne 14. června 1928, č. 111 Sb. z. a n., přiznávají pro odsouzení jen za trestný čin spáchaný výlučně z politické pohnutky, nejsou tímto zákonem, pokud jde o rozsudky vynesené před jeho účinností, dotčeny.

(5) Na usnesení soudu podle odst. 2. a 3. lze si stěžovati do tří dnů. O stížnosti rozhodne s konečnou platností soud vyšší stolice.

§ 9.

(1) Zrušuje se § 20, odst. 1., č. 3 a odst. 3., § 23, § 35 a § 101, odst. 3. trestního zákona čl. V/1878, § 6, odst. 2, zák. č. 131/1867 ř. z., § 2, č. 8 a § 3, č. 8 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 284 Sb. z. a n., jímž se stanoví poměr trestů v území různého práva, a veškeré jiné předpisy o výkonu trestu státního vězení neb o výkon; trestu na politických provinilcích.

(2) Pokud bývalé uherské trestní zákony ukládají na určité trestné činy trest státního vězení, mění se tento druh trestu, není-li trest delší než pět let, v trest vězení, je-li delší než pět let, avšak nejvýše deset let, v trest žaláře, a je-li přes deset let, v trest káznice. Státním vězením v § 120, odst. 1., č. 2 zák. čl. V/1878 rozumí se státní vězení uložené podle tohoto zákona.

(3) V § 2, odst. 1., písm. a) zák. č. 111/1928 Sb. z. a n., nahrazují se slova "jen za čin trestný spáchaný výlučně z politické pohnutky" slovy "jen za takový trestný čin, za který byl uložen trest státního vězení nebo trest na svobodě, který se má vykonati posile předpisů o výkonu trestu státního vězení".

§ 10.

Tento zákon nabude účinnosti osmého dne po vyhlášení a provedou jej ministři spravedlnosti a národní obrany.