(Zločin podle §§ 197 a 199 a) tr. z.).

Poslanec R. Gajda měl prý se uvedeného zločinu dopustiti tím, že byv slyšen jako svědek v trestní věci proti Elišce Skokanově a Karle Brandové pro urážku na cti udal, že začátkem dubna 1929 někdy odpoledne přivolalo jej služebné děvče k telefonu, že si s ním přeje mluviti paní Skokanová. Ohlásiv se, přijal hlášení paní Skokanově, načež se změnil hlas, kterým se ohlásila paní Brandová a tato na něm žádala, aby zapůsobil na Beutla za účelem vyrovnání s ní. Tvrdil dále, že jmenovaná paní Skokanavá před tím asi třikráte mu telefonovala ohledně oné Beutlovy záležitosti a dokonce ho zvala, aby přišel nahlédnouti k ní do knih a udala adresu Národní třída. Z knih prý se přesvědčí, že jest Beutl podvodník a vytýkala mu, jakého má funkcionáře. E. Skokanová tvrdí, že výpověď tato jest křivá, že ona mu nikdy netelefonovala, ani jej nezvala, aby se přišel podívat do knih a nikdy mu neříkala, že Beutl jest podvodník. Naproti tomu potvrzuje, že paní Brandová od ní vskutku Gajdovi telefonovala, co však, přesně nepamatuje. Říkala však, aby působil na Beutla, aby s ní spory ukončil.

Imunitní výbor posoudil věc a dospěl k přesvědčení, že není toho druhu, aby činnost poslanecká pro ni byla přerušována. Proto také imunitní výbor navrhuje poslanecké sněmovně, aby nedávala souhlasu k trestnímu stíhání.

V Praze dne 23. dubna 1931.