Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	4. zasedání.

1106.

Usnesení senátu

Národního shromáždění republiky Československé

k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 254 a 437)

o řízení nesporném.

Senát Národního shromáždění republiky Československé přijal v 95. schůzi dne 6. května 1931 tuto osnovu zákona:

Zákon

ze dne....

o základních ustanoveních soudního řízení nesporného.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

ČÁST PRVNÍ.

§ 1.

Rozsah působnosti zákona.

(1) Ustanovení tohoto zákona budiž užito jen, má-li býti podle zákonných předpisů postupováno v soudním řízení nesporném.

(2) Účinnosti nepozbývají ustanovení zvláštních zákonných předpisů o věcech, o nichž jedná tento zákon.

ČÁST DRUHÁ.

Oddělení první.

O podmětech nesporného řízení.

Soudy.

§ 2.

Příslušnost.

(1) Soudnictví ve věcech nesporných vykonávají jen řádné soudy.

(2) Pokud není příslušnost soudů upravena jinak, je pro řízení v prvé stolici příslušný okresní soud, v jehož obvodě má obecný soud ve sporech osoba, proti níž čelí návrh na zahájení řízení, nebo, je-li jich několik, jedna z nich. Není-li takové osoby, nebo koná-li se řízení z úřední moci, je příslušný okresní soud, v jehož obvodě má svůj obecný soud ten, v jehož zájmu se řízení koná.

(3) Bylo-li by podle ustanovení předchozího odstavce příslušno několik soudů, rozhoduje mezi nimi předstižení.

§ 3.

Obsazení sborových soudů.

(1) Vyřizovati věci řízení nesporného náleží u krajských soudů, rozhodují-li ve stolici prvé, členu soudu, určenému. v ročním rozvrhu práce, jak o samosoudci, pokud není zvlášť ustanoveno, že soudnictví v nesporných věcech je vyhrazeno senátu.

(2) Ve stolici druhé a třetí rozhodují senáty.

(3) Věci vyhrazené senátu připravuje zpravodaj. Roky a ústní jednání konají se, pokud není zvláštními zákony ustanoveno jinak, jen před zpravodajem.

§ 4.

Všeobecné předpisy o soudech.

Ustanovení o instančním pořadu soudů, o tom, jak se zakládá obecný soud a jak dlouho trvá příslušnost, o výjimečném určení příslušnosti nejvyšším soudem, o obmezení příslušnosti na okres soudní, o vyloučení tuzemské soudní pravomoci nad osobami exteritoriálními, cizími konsuly a osobami jim na roveň postavenými, o zkoumání příslušnosti, o právní pomoci, o sporech o příslušnost mezi soudy tuzemskými navzájem nebo mezi těmito soudy a soudy nebo úřady cizozemskými, o delegaci, o vyloučení a odmítnutí soudců a jiných orgánů soudních, o poradě a hlasování, o kanceláři soudní a výkonných orgánech, jsou dána v zákoně o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma).

§ 5.

Pomocné orgány soudní.

Které úkony nesporného řízení mohou býti přeneseny na veřejné notáře, na kancelář soudní nebo na jiné pomocné orgány, jest ustanovena v zákonech zvláštních.

Účastníci.

§ 6.

Kdo jest účastníkem.

Účastníkem nesporného řízení je, kdo může býti rozhodnutím soudu ve svých právech přímo dotčen, nebo kdo uplatňuje právní zájem, aby soud učinil nějaké rozhodnutí.

§ 7.

Způsobilost jednati před soudem.

(1) Jednati samostatně před soudem v nesporném řízení jsou způsobilé zpravidla jen osoby svéprávné.

(2) Osoby nesvéprávné musí býti zpravidla zastoupeny zákonným zástupem. Kdy mohou činiti samy prohlášení nebo návrhy, nebo podávati opravné prostředky, jest ustanoveno v zákonech zvláštních.

Zmocněnci.

§ 8.

Způsobilost býti zmocněncem.

(1) účastníci mohou jednati sami nebo zmocněncem. O oprávnění advokátů a veřejných notářů, vystupovati jako zmocněnci ve věcech nesporných, jsou dána ustanovení v advokátním a notářském řádě.

(2) Není-li účastník s to, aby se srozumitelně vyjádřil, může mu soud uložiti; aby si ustanovil zmocněnce.

§ 9.

Plná moc.

(1) Plná moc budiž při prvém úkonu před soudem prokázána listinou nebo prohlášena ústně do protokolu. Rozsah, účinek a trvání její řídí se obsahem plné moci a soukromým právem.

(2) Není-li zmocněnec schopen srozumitelně se vyjádřiti nebo jednati, budiž účastníkovi uloženo, aby jednal sám nebo si ustanovil zmocněnce jiného, podle okolností právního zástupce.

(3) I když jsou účastníci zastoupeni zmocněnci, mohou býti vyzváni, aby se dostavili k soudu osobně.

§ 10.

Tlumočník.

Má-li býti podle zvláštního ustanovení k jednání přibrán tlumočník, který není stále ustanoven, není třeba, nežádají-li toho účastníci, vzíti ho do přísahy.

Oddělení druhé.

O nákladech nesporného řízení a právu chudých.

§ 11.

a) Je-li řízení podmíněno návrhem.

(1) Je-li zahájení řízení podmíněno návrhem, jdou náklady řízení na vrub účastníka, v jehož zájmu se řízení koná. Navrhovateli může býti uloženo, aby složil dostatečnou zálohu; neučiní-li toho, netřeba o návrhu jednati.

b) V ostatních případech.

(2) Ve všech ostatních případech buďtež náklady, pokud musí býti zapraveny napřed a nejde o osobní útraty (odst. 3., č. 2), založeny státem. Skončilo-li řízení marně, ponese náklady stát, jinak jdou na vrub účastníků. Soud může však uložiti náhradu těchto nákladů zcela neb částečně tomu, kdo dal k řízení podnět, bylo-li neb musilo-li mu býti známo, že jeho podnět není odůvodněn.

Co jsou náklady.

(3) Náklady po rozumu odst. 1. a 2. jsou:

1. zvláštní náklad, které vznikly soudu provedením řízení nebo některé jeho části, jako cestovné, hotová vydání a diety soudním orgánům, svědečné, znalečné, doručné, poselné, inserční a poštovní poplatky, náklady na zřízení opatrovníka nebo společného zmocněnce,

2. osobní útraty účastníků, t. j. cestovní útraty a náhrada za ztrátu času, bylo-li nutno, aby účastník přišel osobně k soudu. Na náhradu nákladů právního zastupování nemá zastoupený nároku vyjímaje případ uvedený v odst. 5.

Je-li několik zavázaných.

(4) Je-li podle odst. 1. nebo 2. několik osob povinno zapraviti náklady, jsou zavázány za ně rukou nedílnou. Avšak náklady, které vzešly z jednotlivých úkonů, vykonaných v zájmu jenom některého účastníka, jdou na jeho vrub. Soud může také určiti povinnost náhrady jinak, hledě na různý zájem jednotlivých účastníků.

Povinnost nahraditi způsobené náklady.

(5) Soud může na návrh uložiti účastníku, aby nahradil zcela nebo z části náklady řízení, které způsobil jinému účastníku zřejmě bezdůvodně nebo hrubým zaviněním, a to i náklady právního zastoupení. Takový návrh musí býti učiněn do 15 dnů po tom, kdy byl účastník zpraven o ukončení řízení.

Povinnost zákonných zástupců, advokátů a jiných zmocněnců k náhradě nákladů.

(6) Zákonným zástupcům, advokátům a jiným zmocněncům může soud na návrh nebo z úřední moci uložiti, aby nesli nebo nahradili náklady které způsobili svým hrubým zaviněním. To platí zejména o nákladech způsobených zbytečnou rozvláčností ve spisech nebo tím, že do spisů byly pojaty údaje zřejmě k věci nepatřící. Před rozhodnutím buď slyšen zúčastněný zástupce anebo zmocněnec. Nebude-li usnesení pojalo do rozhodnutí o věci hlavní, budiž uč měno zvlášť. Když toto usnesení nabude právní moci, je vykonatelno na jmění těchto osob.

Povinnost soudu k náhradě nákladů.

(7) O tom, kdy může býti uložena náhrada nákladů soudu, jehož rozhodnutí bylo vyšší stolicí zrušeno, platí obdobně ustanovení zákona o řízení sporném.

§ 12.

Právo chudých.

Účastník požívající práva chudých nemá práva žádati, aby mu byl ustanoven zástupce chudých, může však podávati žádosti, činiti návrhy nebo vyjádření ústně do protokolu také u sborového soudu a je-li věc projednávána u jiného soudu než u soudu jeho bydliště nebo pobytu, také u okresního soudu svého bydliště nebo pobytu.

Oddělení třetí.

Styk účastníků se soudem.

§ 13.

žádosti a návrhy.

Účastníci nezastoupení právním zástupcem mohou padávati žádosti a činiti návrhy u okresních soudů písemně nebo ústně do protokolu, u sborových soudů zpravidla písemně a jen, jde-li a věci jednoduché, také ústně do protokolu.

§ 14.

Písemná podání.

(1) Písemná podání vyhovujtež obecným náležitostem podání v řízení sporném. Ustanovení, platná pro podání telegrafická v řízení sporném, platí i v řízení nesporném.

(2) Co platí o obecných náležitostech podání, vztahuje se obdobně na náležitosti protokolu podání nahrazujícího.

§ 15.

Podání obsahu urážlivého.

(1) Osobám, které ve svých podáních urážejí soud, účastníky, zmocněnce, svědky, osoby přezvědné nebo znalce, může soud uložiti pořádkový trest podle ustanovení zákona a řízení sporném.

(2) Ze stejných důvodů může býti uložen pořádkový trest i právnímu zástupci, který podání podepsal.

Oddělení čtvrté.

Řízení v první stolici.

§ 16.

Jak se zahajuje.

Neustanovuje-li zákon, že je třeba návrhu účastníkova, nebo nevyplývá-li to z povahy věci samé, zahajuje soud řízení z úřední moci.

§ 17.

Zvláštní povinnosti soudu.

Soud je povinen účastníku nezastoupenému právním zástupcem dáti poučení a návod. Podání jim nesprávně upravené nebudiž, není-li jinak ustanoveno, odmítáno proto, že nemá potřebných náležitostí, dokud mu nebylo dána poučení a poskytnuta možnost, aby upravil podání podle zákona. Také budiž dbáno, aby účastníkům nebyla působena škoda zbytečnou pochybovačností a úzkostlivostí. U osob jsoucích pod zvláštní zákonnou ochranou buď hleděno, aby neutrpěly újmy vinou zákonných zástupců.

§ 18.

Slyšení účastníků.

(1) Ústní jednání se koná jen tehdy, když je zákon zvlášť nařizuje.

(2) Všem účastníkům budiž dána příležitost, aby se o věci vyjádřili, a to zpravidla ústně. Je-li věc jednoduchá nebo byl-li by náklad spojený s dostavením se k soudu nepoměrný, může soud oznámiti účastníku stav věci písemně a vyzvati jej, aby se do určité lhůty vyjádřil buď do protokolu nebo písemně.

§ 19.

Doručování.

(1) Do vlastních rukou účastníka nebo zmocněnce budiž doručeno vyřízení jen, nařizuje-li to zákon, doručují-li se prvopisy důležitých listin nebo nařídí-li to soud z důležitých důvodů.

(2) Mělo-li by státi se doručení podle zákona o řízení sporném veřejnou vyhláškou, lze je nahraditi tam, kde by náklady byly nepoměrné, vyhláškou v obci. Není-li zákonem již pak stanoveno, určí místo a způsob vyhlášky soud.

§ 20.

Věci pilné.

Věci pilné je soud povinen vykonati, je-li nebezpečí v prodlení, i v neděli, ve svátek nebo v památný den.

§ 21.

Soudní prázdniny.

(1) Soudní prázdniny nemají vlivu na tyto věci řízení nesporného:

1. věci knih pozemkových, horních a železničních,

2. věci obchodního, společenstevního a lodního rejstříku,

3. věci poručenské a opatrovnické,

4. řízení o zbavení svéprávnosti,

5. řízení o umoření listin,

6. řízení o návrhu na zřízení cesty nezbytné a na úpravu hranic,

7. úkony osvědčovací.

(2) Přednosta soudu nebo předseda senátu, jemuž je věc přikázána, prohlásí kromě toho na návrh aneb z úřední moci za prázdninovou také jinou věc v řízení nesporném, která vyžaduje urychleného vyřízení, aby zúčastněným osobám nevznikla újma, nebo vyžadují-li toho zájmy veřejné nebo zájem soudní služby.

(3) Proti usnesení přednosty soudu (předsedy senátu) není opravného prostředku.

§ 22.

Neveřejnost jednání.

Jednání je neveřejné. Každému z účastníků je však volno přibrati si k jednání nejvýše dvě osoby jako důvěrníky. Osoby známé soudu jako pokoutníci nemohou býti přibrány za důvěrníky. Proti tomu, že soud odepřel připustiti osobu takovou za důvěrníka, není samostatného opravného prostředku.

§ 23.

Vyhledávací činnost soudu.

Soud je povinen, vyšetřiti z úřední moci všechny okolnosti a poměry důležité pro rozhodnutí. Vyslechne proto všechny účastníky, podle potřeby i jiné osoby vyžádá si vysvětlení úřadů a jest oprávněn užíti všech průvodních prostředků podle zákona o řízení sporném. Při tom není omezen na skutečnosti, které uvádějí účastníci.

§ 24.

Povinnost soudu při právních jednáních.

(1) Soud je povinen dbáti, aby nebylo ujednáno právní jednáni bez těch, jichž slyšení nebo svolení je třeba k jeho platnosti.

(2) Sepisuje-li soud mezi účastníky smlouvu, pokud je to vůbec dovoleno, má účastníky poučiti o smyslu a právních následcích jednání; je také povinen přesvědčiti se, jaká je pravá vůle účastníků.

§ 25.

Otázky předurčující.

(1) Závisí-li rozhodnutí nesporného soudce na předchozím zjištění práva nebo právního poměru, může se toto zjištění státi v nesporném řízení, i když toto právo nebo právní poměr jsou mezi účastníky sporny, ale jen s účinky pro toto řízení.

(2) Závisí-li rozhodnutí o předurčující otázce podle odst. 1. na zjištění sporné skutečnosti, může soud na návrh nebo z úřední moci účastníky odkázati na řízení sporné nebo podle povahy věci na řízení správní; až do vyřízení této věci může učiniti opatření, jichž je třeba na ochranu veřejných zájmů nebo k zajištění účastníků nebo účelu řízení.

§ 26.

Nečinnost účastníků.

Jako následek nedostavení se účastníka k jednání nelze ustanoviti že určité skutečnosti budou pokládány za pravdivé. Je-li však účastník vyzván, aby se vyjádřil o určitém návrhu, může ubýti připojeno, že nevyjádří-li se do určité lhůty, bude se míti za to, že s návrhem souhlasí. Je-li vyzván, aby učinil další návrh, potřebný k ukončení věci, může býti připojeno, že, neučiní-li návrhu do dané mu lhůty bude se míti za to, že souhlasí aby řízení bylo zastaveno.

§ 27.

Povinnost osobně se dostaviti.

(1) Účastníky bydlící v obvodu jiného soudu může soud obeslati, aby se osobně dostavili, jen tehdy, může-li se tím dosáhnouti urychlení řízení a může-li se účastník dostaviti bez značných obtíží a nepoměrných nákladů.

(2) Osoby, které neuposlechnou nařízení, aby se dostavily k soudu, mohou býti k tomu donuceny podle ustanovení daných pro donucení svědků v zákoně o řízení sporném. Předvedení může se státi jen v nutných případech a jen soudním zřízencem.

§ 28.

Svědkové a osoby přezvědné.

(1) Výslech svědků a znalců koná se zpravidla nepřísežně, leč by soudce uznal za nutné vzíti vyslýchanou osobu do přísahy, aby byla zjištěna pravda.

(2) Osoby slyšené, aby svojí výpovědí přispěly k posouzení nutnosti nebo vhodnosti navrhovaného nebo zamyšleného opatření (osoby přezvědné), buďtež napomenuty, aby vypovídaly podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. O minulých skutečnostech, které jsou předmětem dokazování, mohou býti vyslýcháni jen svědkové. Ustanovení o nepřípustnosti a odepření svědectví platí obdobně o výslechu osob přezvědných.

(3) Osoby přezvědné mají stejný nárok na svědečné jako svědkové jsou-li vyslýchány u soudu.

Pravost listiny.

(4) Má-li se zjistiti pravost soukromé listiny, může soud naříditi aby podpisy na ní byly soudně nebo veřejným notářem ověřeny. Čeho je třeba k ověření listin, vydaných v cizozemsku, jest ustanoveno zvláštními předpisy. Není-li takových předpisů, stačí k důkazu pravosti listiny, vydané cizozemským soudem, úřadem neb osobou, která je v cizozemsku nadána veřejnou věrou, ověření příslušným zastupitelským úřadem republiky Československé, anebo vyžadují-li toho zvláštní okolnosti, ministerstvem zahraničních věcí.

Důkaz výslechem účastníků.

(5) Důkaz výslechem účastníků je přípustný jen tehdy, nemůže-li soud jinými průvodními prostředky zjednati si spolehlivý základ pro své rozhodnutí. Výslech jejich se koná podle ustanovení odstavce (1).

§ 29.

Lhůty k ukončení řízení.

Je-li soud povinen naléhati na ukončení věci, ustanoví účastníkům přiměřenou lhůtu pro splnění daného příkazu, a když marně prošla, užije zákonných prostředků donucovacích.

§ 30.

Protokol.

(1) O jednání v řízení nesporném buď sepsán protokol, jejž účastníci podepíší. Jiné osoby ústně vyslechnuté stvrdí podpisem správnost protokolu o své výpovědi. Jestliže by se účastník nebo jiná osoba vyslechnutá vzdálila před protokolováním nebo odepřela protokol podepsati, budiž to i s důvody, které pro to uvedla, zapsáno do protokolu nebo dodatku k němu. Kdy je možno spokojiti se záznamem, ustanovuje jednací řád soudní.

(2) V protokole budiž uveden vedle místa a času jednáni jakož i osob přítomných krátce, ale výstižně obsah jednání a provedených důkazů a jde-li o ústní jednání, také jeho běh a za jednání učiněné a před rozhodnutím neodvolané návrhy, konečně rozhodnutí soudu ústně prohlášené a poučení a opravných prostředcích.

(3) Protokol může býti sepsán soudcem samým nebo přísežným zapisovatelem.

§ 31.

Rozhodnutí.

(1) Při svém rozhodnutí oceňuje soud výsledky provedených důkazů podle volného uvážení. Soud dbejž, aby jeho rozhodnutí hovělo v mezích zákona i oprávněným zájmům účastníků.

(2) Ukládá-li se účastníkům nějaká povinnost, buď jim zároveň stanovena, přiměřená lhůta pro její splnění.

(3) Rozhodnutí stane se usnesením a budiž přítomným účastníkům, pokud možno, ústně oznámeno a kromě toho i písemně doručeno, žádají-li to nebo přísluší-li jim proti unesení rekurs anebo práva vésti podle něha exekuci.

(4) Nepřítomným účastníkům budiž usnesení písemně doručeno nejen v případech uvedených v odst. 3., nýbrž také vždy když toho vyžaduje řízení jednání.

(5) Usnesení počíná působiti proti účastníkům ode dne doručení, nemá-li však býti písemně doručeno, ode dne prohlášení.

(6) Nejsou-li účastníci zastoupeni právním zástupcem, buďtež vždy poučeni, zda lze podati opravné prostředky, do které lhůty a u kterého soudu. Poučení ústní budiž zapsáno do protokolu a doručuje-li se usnesení písemně, budiž pojato do vyhotovení usnesení. Nebylo-li poučení dáno nebo bylo-li nesprávné, může usnesení nabýti účinnosti proti účastníku, který o daném opravném prostředku nebyl řádně poučen, teprve po 90 dnech ode dne doručení.