Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931. |
|
III. volební období. |
4. zasedání. |
1061.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne............ 1931
o státním vězení.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Ukládá-li soud trest na svobodě za trestný čin, který podle své povahy a podle okolností, za nichž byl spáchán, svědči o úmyslu pachatele vykonati vliv na uspořádání věcí veřejných nebo sociálních, způsobem svého provedení, užitými prostředky nebo zaviněnými následky není zvláště zavržitelný a nebyl spáchán z pohnutky nízké nebo nečestné
1. uloží na místě trestu těžkého žaláře, káznice nebo žaláře trest státního vězení,
2. a ukládá-li trest tuhého vězení, vězení neb uzamčení, vysloví zároveň, že tento trest má býti vykonán podle předpisů o výkonu trestu státního vězení (§ 5),
(2) Ustanovení odst. 1. platí též, ukládá-li soud v případech tam uvedených náhradní trest na svobodě za nedobytný trest peněžitý.
(3) Za zvláště zavržitelné ve smyslu odst. 1. buďtež vždy pokládány zejména úmyslné trestné činy ohrožující obranu státu nebo směřující proti měně nebo proti bezpečnosti života a těla anebo proti majetku ve větším rozsahu.
§ 2.
(1) Ustanovení § 1 platí také, jsou-li aspoň u jednoho ze sbíhajících se trestných činů splněny podmínky uvedené v § 1, odst. 1., a ostatní s ním se sbíhající trestné činy jsou koliko přestupky nebo přečiny nepatrného významu a nespočívající na nízké nebo nečestné pohnutce. Nejsou-li ostatní obíhající se trestné činy takové povahy, uloží se trest podle obecných ustanovení, avšak i soud může, přihlížeje k povaze sbíhajících se trestných činů, vysloviti, že určitá část trestu má býti vykonána podle předpisů o výkonu trestu státního vězení (§ 5).
(2) Týmiž zásadami třeba se říditi při ukládání trestu za trestný čin; kterým bylo porušeno několik trestních zákonů, a při ukládání úhrnného nebo sjednoceného trestu podle §§ 517 a 518 býv. uh. trestního řádu.
(3) Má-li býti na odsouzeném vykonán vedle trestu státního vězení trest na svobodě jiného druhu, vykoná se trest státního vězení naposledy. Ta platí obdobně také, má-li býti podle předpisu o výkonu trestu státního vězení vykonána toliko část trestu.
§ 3.
Má-li býti jiný trest na svobodě než trest těžkého žaláře, káznice, žaláře, tuhého vězení, vězení neb uzamčení vykonán podle předpisů o výkonu některého trestu tohoto druhu, rozhodne na žádost odsouzeného neb osoby, oprávněné podávati v jeho prospěch opravné prostředky, soud, který vynesl rozsudek v první stolici, řídě se zásadami uvedenými v §§ 1 a 2, zda má býti trest zcela nebo z části vykonán podle předpisů o výkonu trestu státního vězení (§ 5).
§ 4.
(1) Trest státního vězení a trest na svobodě, který má býti vykonán podle předpisů a výkonu trestu státního vězení (§ 1, odst. 1., § 2, odst. 1., § 3), může soud v rozsudku zostřiti toliko samovazbou nebo vypověděním, a to jen tehdy a do té míry, pokud to trestní zákon u onoho druhu trestu, který byl uložen nebo na jehož místě byl trest státního vězení uložen, dovoluje nebo nařizuje.
(2) Zatímná vazba (zatímné zadržení) a vyšetřovací vazba, kterou vytrpěl odsouzený před prohlášením i po prohlášení rozsudku první stolice pro trestný čin, za který byl uložen trest státního vězení nebo jiný trest na svobodě, který má býti vykonán podle předpisů a výkonu trestu státního vězení, budiž započtena vždy celá do trestu.
(3) Pokud při odsouzení pro trestný čin, za který byl uložen, trest státního vězení nebo trest na svobodě, který má býti vykonán podle předpisů o výkonu trestu státního vězení, podle platných zákonů nastane nebo bude soudem vyslovena ztráta vyznamenání, řádů a čestných odznaků, veřejných služeb, hodností a funkcí, akademických hodností a povolání, pro něž je taková hodnost podmínkou, ztráta odpočivných a zaopatřovacích požitků, platů z milosti i veškerých jiných platů z peněz veřejných, ztráta jiných práv a oprávnění, ztráta způsobilosti k nabytí a opětnému nabytí uvedených práv a oprávnění, jakož i ztráta práva valiti a volen nebo povolán býti k veřejné funkci nebo hlasovati ve věcech veřejných, pomíjí nezpůsobilost k nabytí neb opětnému nabytí těchto práv a oprávnění dnem, kdy trest ubyl vykonán nebo prominut nebo jeho výkon byl promlčen.
(4) Závisí-li užití jiných zákonných ustanovení na druhu trestu na svobodě, rozhoduje druh trestu, který na čin stanoví obecné zákony trestní.
§ 5.
(1) Trest státního vězení vykonává se v trestnici nebo věznici krajského soudu, a to podle možnosti onoho soudu, v jehož obvodě odsouzený bydlí.
(2) Vězňům, na nichž se vykonává trest státního vězení, náležejí za výkonu trestu tyto výhody:
a) buďtež umístěni vždy odděleně od ostatních vězňů, a žádají-li o to, ubytováni podle možnosti jednotlivě;
b) mohou užívati vlastního oděvu, prádla a obuvi i ložního zařízení;
c) nesmějí býti k práci nuceni, smějí se však podle vlastní volby zaměstnávati přiměřenou prací, nezávadnou s hlediska vězeňské kázně;
d) jsou zproštěni povinnosti uklízeti vězeňské místnosti;
e) mohou si opatřovati prostřednictvím správy ústavu jednoduchou stravu na místě vězeňské stravy;
f) smějí pobýti čtyři hodiny denně na volném vzduchu a konati při tom tělesné cviky;
g) mohou si opatřovati a čísti knihy a časopisy a používati psacích potřeb;
h) smějí kouřiti a přijímati návštěvy, pokud se to nepříčí zvláštním předpisům, které o tom budou vydány.
(3) Jako kárný trest mohou býti osobám, na nichž se vykonává trest státního vězení, uloženy tolika důtka, půst, odloučení od ostatních vězňů a odnětí některých výhod, s výjimkou těch, které jsou uvedeny v odst. 2. pod písm. a) až c).
§ 6.
(1) V řízení před soudy porotními je předmětem otázky na porotu též, jsou-li tu podmínky uvedené v § 1, odst. 1. O porušení tohoto ustanovení platí, co ustanovuje zákon (§ 344, č. 6 býv. rok. tr. ř., § 29, č. 4 novely o soudech porotních zák. čl. XIII/1914) o porušení předpisů o dávání otázek porotě.
(2) Výroku, jímž soud uložil na místě trestu těžkého žaláře, káznice nebo žaláře trest státního vězení, nebo jímž vyslovil, že jiný trest na svobodě má se celý nebo z části vykonati podle předpisů o výkonu trestu státního vězení (§ 1, odst. 1., § 2, odst. 1., § 3), jakož i tomu, že soud tak neučinil, lze odporovati týmiž opravnými prostředky jako výroku o trestu.
§ 7.
(1) Na osoby podrobené pravomoci vojenských soudů lze užíti ustanovení tohoto zákona jen, pokud jde o osoby občanské podrobené jejich pravomoci podle § 14 vojenského trestního řádu.
(2) Tresty uložené občanským osobám, podrobeným pravomoci vojenských soudů podle § 14 vojenského trestního řádu, buďtež vykonávány vždy v trestnicích (věznicích) občanských.
§ 8.
(1) Podle předpisů o výkonu trestu státního vězení, avšak bez uložených zostření, buďtež vykonávány tyto tresty uložené před účinnosti tohoto zákona:
a) tresty státního vězeni,
b) tresty na svobodě, které byly vykonávány podle dosud platných předpisů o výkonu trestu na politických provinilcích.
(2) Přesahuje-li v jiných případech, než které jsou uvedeny v odst. 1., trest na svobodě uložený před účinností tohoto zákona nebo jeho zbytek jeden měsíc, rozhodné soud, který vynesl rozsudek v první stolici, řídě se ustanoveními §§ 1 a 2, na žádost odsouzeného neb osoby oprávněné podávati v jeho prospěch opravné prostředky, má-li býti trest zcela nebo z části vykonán podle předpisů o výkonu trestu státního vězení.
(3) Na žádost odsouzeného rozhodne soud, který vynesl rozsudek v první stolici, řídě se ustanoveními §§ 1, 2 a 4, odst. 3., zdali pominula nezpůsobilost k nabytí neb opětnému nabytí práv a oprávnění tam uvedených, která nastala při odsouzení pro trestný čin, u něhož jsou splněny podmínky uvedené v § 1, odst. 1., podle rozsudku vyneseného před účinností tohoto zákona. Jsou-li však ustanovení § 6, odst. 2, zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 131 ř. z., kterým se mění některá ustanovení trestního zákona a jiná nařízení s ním spojená, o tom, kdy pomíjí nezpůsobilost nabyti určitých předností a práv, odsouzenému příznivější, sluší užíti jich.
(4) Výhody, které se při zahlazení odsouzení podle zákona ze dne 14. června 1928, č. 111 Sb. z. a n., přiznávají pro odsouzení jen za trestný čin spáchaný výlučně z politické pohnutky, nejsou tímto zákonem, pokud jde o rozsudky vynesené před jeho účinností, dotčeny.
(5) Na usnesení soudu podle odst. 2, a 3. lze si stěžovati do tří dnů. O stížnosti rozhodne s konečnou platností soud vyšší stolice.
§ 9.
(1) Zrušuje se § 20, odst. 1., č. 3 a odst. 3., § 23, § 35 a § 101, odst. 3. trestního zákona čl. V/1878, § 6, odst. 2 zák. č. 131./1867 ř. z., § 2, č. 8 a § 3, č. 8 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 284 Sb. z. a n., jímž se stanoví poměr trestů v území různého práva, a veškeré jiné předpisy o výkonu trestu státního vězení neb o výkonu trestu na politických provinilcích.
(2) Pokud bývalé uherské trestní zákony ukládají na určité trestné činy trest státního vězení, mění se tento druh trestu, není-li trest delší než pět let, v trest vězení, je-li delší než pět let, avšak nejvýše deset let, v trest žaláře, a je-li přes deset let, v trest káznice. Státním vězením v § 120, odst. 1., č. 2 zák. čl. V/1878 rozumí se státní vězení uložené podle tohoto zákona.
(3) V § 2, odst. 1., písm. a) zák. č. 111/1928 Sb. z. a. n., nahrazují se slova "jen za čin trestný spáchaný výlučně z politické pohnutky" slovy "jen za takový trestný čin, za který byl uložen trest státního vězení nebo trest na svobodě, který se má vykonati podle předpisů o výkonu trestu státního vězení".
§ 10.
Tento zákon nabude účinnosti osmého dne po vyhlášení a provedou jej ministři spravedlnosti a národní obrany.
Odůvodnění.
V roce 1921 předložila vláda Národnímu shromáždění návrh zákona o výkonu vazby na politických provinilcích (č. t. 2040 post. sněm.). Odůvodňovala jej zastaralostí platných zákonných i jiných předpisů a navrhovala viněnu jednak ve vymezení okruhu osob, jimž mají příslušeti zvláštní výhody za výkonu trestu na svobodě, jednak v ustanoveních o výkonu trestů na svobodě v těchto případech. Právní výbor poslanecké sněmovny, jíž byl vládní návrh předložen, pojednal o něm v několika schůzích a podal pod č. tisku 2742 zprávu. Na vládním návrhu byly provedeny podstatné změny tím, že pro politické provinilce zaveden zvláštní druh trestu, státní vězení, a předpisy o výkonu tohoto trestu byly doplněny četnými novými výhodami, jichž se má provinilcům dostati.
Po skončení zasedání Národního shromáždění a přerušení sněmovních prací nenavrhla vláda, aby v jednání o tomto návrhu bylo pokračováno. Otázka výkonu trestu na politických provinilcích byla však dále sledována.
Naléhavou stala se reforma po vydání zákona na ochranu republiky. Tento zákon, jenž unifikoval předpisy o trestných činech většinou politických, nestanovil zvláštního druhu trestu na trestné činy, když byly spáchány z politické pohnutky. Tím ovšem nezapadají jeho trestní sazby do trestního systému platného na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jenž na některé z trestných činů v zákoně na ochranu republiky nově normovaných stanovil trest státního vězení jako zvláštní druh trestu politických provinilců. Avšak i na ostatním území republiky stala se zákonná úprava této otázky po vydání zákona na ochranu republiky naléhavější. Podle dosavadních předpisů na tomto území platných byly poskytovány výhody při výkonu trestu toliko při určitých, jmenovitě označených zločinech a přečinech. Větší část těchto zločinů a přečinů byla nahrazena novými skutkovými podstatnými zákona na ochranu republiky. A tu se stalo v praksi pochybným, zda možno úlevy politických provinilců přiznati i osobám odsouzeným pro obdobné trestné činy podle zákona na ochranu republiky, když tento zákon sám nemá (s výjimkou velezrady) ustanovení o tom, že by na místo zrušených skutkových podstat nastupovaly nové a které.
Za tohoto stavu věcí je zákonná úprava neodkladná. Byla také již častěji požadována, a to jak kruhy parlamentními (viz č. tisku 4752 posl. sněm. I. vol. obd., č. tisku 1149 posl. sněm. II. vol. obd., a resoluční návrhy při projednávání rozpočtu na rok 1929 a 1930), tak i denním tiskem. Vláda. proto předkládá návrh zákona, jímž mají býti veškeré otázky, týkající se výkonu trestů na svobodě na politických provinilcích a trvání následků odsouzení pro trestné činy této povahy v celém rozsahu upraveny. Při vypracování tohoto návrhu bylo přihlíženo v největší míře ke stanovisku, které zaujal v roce 1921 právní výbor poslanecké sněmovny.
Na odůvodnění vládního návrhu budiž uvedeno v podrobnostech toto:
Návrh řeší v podstatě čtyři otázky. Především vymezuje pojem politického provinilce, pokud se to jeví potřebným a účelným pro výkon trestu na svobodě a trvání následků spojených s odsouzením. Dále upravuje zásady výkonu trestu na svobodě na politických provinilcích, a zaváděje na politické zločiny nový druh trestu na svobodě, trest státního vězení, ustanovuje, čeho třeba, aby tento rvavý druh trestu mohl býti včleněn do systému obou na území republiky platných trestních zákonů. Dále upravuje otázku trvaní následků odsouzení pro trestné činy politické, a konečně obsahuje i nutné předpisy rázu procesního.
Otázku, komu mají býti poskytnuty výhody politického provinilce, bylo možno řešiti dvojím způsobem.
Mohly býti taxativně vypočteny určité trestné činy jako politické, při čemž kriteriem politického trestného činu by byl poškozený nebo ohrožený právní statek (objektivní pojetí politického trestného činu). Tohoto způsobu, částečně však již s modifikacemi podle druhého způsobu řešení, bylo užito v platných dosud předpisech (nejvyšší rozhodnutí z 28. října 1849 a prosince 1864, ministerské výnosy z 24. června 1867 a 29. prosince 1867). Za politické trestné činy platily podle těchto předpisů zločiny velezrady, rušení veřejného klidu, pozdvižení a vzbouření z politických důvodů, a tiskem spáchané zločiny velezrady, veřejného násilí proti říšské radě nebo zemskému sněmu, rušení veřejného klidu a přečiny shluknutí, popuzování k zášti proti národnostem, spolkům náboženským jakož i veřejné zlehčování ústavů manželství, rodiny, vlastnictví neb schvalování činů nezákonných nebo nemravných. Uherský trestní zákon označuje pak přímo trestné činy, na něž uložiti se má trest státního vězení, jako trest stanovený pro politické provinilce. Jak již shora bylo řečeno, byla značná část trestných činů právě vypočtených nahrazena novými skutkovými podstatami zákona na ochranu republiky a stalo se pochybným, lze-li starých ustanovení užíti i na nové skutkové podstaty. Uherský trestní zákon konečně označuje trestem státního vězení i takové činy jako politické, jež ve skutečnosti jimi nejsou, na př. souboj. Státní vězení je tu spíše trestem privilegovaným pro určité stavy, u nichž se tyto delikty vyskytují.