Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

ze dne................,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Všeobecný pensijní ústav věnuje ze svého jmění půl miliardy Kč na podporu nezaměstnaných, kteří byli jeho členy, než pozbyli zaměstnání.

§ 2.

Podpory té se dostává v prvé řadě nezaměstnaným, starším 55 let a nemocným, kterým byla zastavena nemocenská podpora ať z jakýchkoliv důvodů.

§ 3.

Vyplácení těchto podpor se děje za stálé účasti a kontroly akčních výborů nezaměstnaných, volených na veřejných schůzích.

§ 4.

Provedením tohoto plánu pověřuje se ministr sociální péče. Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Všeobecný pensijní ústav má miliardové přebytky, kterých používá k různým obchodům. Právě nyní nabízí opět 1 miliardu Kč na vodocestný fond.

Poněvadž přebytky ty byly v pravém slova smyslu vydřeny z mozolů zaměstnanců, kterým VPÚ často neposkytuje ani nejnutnější podpory a lékařskou pomoc, poněvadž VPÚ dále uspoří obrovské obnosy na pomoci zaměstnancům, kteří jsou delší dobu bez zaměstnání - je jeho přirozenou povinností, aby přebytků nepoužíval k provádění obchodů, k stavbě paláců a pod., ale právě k podpoře těch, kdo ji nejvíce potřebují a kdo na ni mají také nárok, t. j. těch členů VPÚ, kteří pozbyli zaměstnání.

Jestliže věková hranice k dosažení starobní podpory nebyla už dávno - jak se toho náš klub neustále domáhá - snížena na 55 let, musí VPÚ aspoň po dobu nezaměstnanosti vyplácet zaměstnancům, starším 55 let, podpory. Nezaměstnaný dělník, který po léta platil do VPÚ a v době nezaměstnanosti onemocněl, má zajisté nárok na podporu a lékařskou pomoc, i když je delší dobu bez zaměstnání.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl předán výborům sociálně-politickému, ústavně-právnímu a rozpočtovému k neprodlenému projednání.

V Praze dne 19. února 1931.