Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	4. zasedání.

1037.

Odpovědi:

I. min. veřejných prací na interp. posl. dra Hassolda a druhů, že stát zakoupil v Mar. Lázních lázeňský dům ťBuen RetiroŤ (tisk 557/XV),

II. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Simma a druhů o započtení vojenské služební doby učitelům veřejných škol pro postup do vyšších platů (tisk 456/XI),

III. vlády na interp. posl. Šaláta a druhů o náhradě škod, způsobených bolševickým vpádem na Slovensko (tisk 658/VII),

IV. min. školství a národní osvěty na interp. posl. V. Beneše, Jaši a soudr. o nezapočítáváni presenční služby vojenské (tisk 658/V),

V. min. zahraničních věcí na interp. posl. Seidla a soudy. o nové úpravě zahraničních přídavků (tisk 138/IX),

VI. předsedy vlády na interp. posl. Seidla a soudr. o nesprávném provádění zákona čís. 70/30 prováděcím nařízením č. 90130 vůči okresním četnickým strážmistrům a vrchním strážmistrům-velitelům stanic četnických (tisk 628/III),

VII. min. národní obrany na interp. posl. Seidla, Staňka, Tayerle a soudy. o náhradě za inspekční služby civilních zaměstnanců vojenské správy (tisk 628/V),

VIII. min. národní obrany na interp. posl. Neumeistra, Polacha, Hummelhanse a soudr. o Strozziho nadaci (tisk 801/VIII),

IX. min. železnic na interp. posl. dra Keibla a druhů o neudržitelných poměrech na nádraží v české Kamenici (tisk 801/XII),

X. min. železnic na interp. posl. Hummelhanse, Brodeckého, Staňka a soudr. o nebezpečném železničním podjezdu u stanice Běchovic (tisk 705/IV),

XI. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Majora, Steinera, Kubače a soudr. ve věci zabavení většího množství tiskopisů, které podala na poštu administrace časopisu Pravda, a o zřejmém porušení listovního tajemství (tisk 809/XII),

XII. vlády na interp. posl. Klimenta a soudr. o persekuci dětského hnutí (tisk 683/II),

XIII. min. financí na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o průtazích s vydáním odškodňovacích dluhopisů osobám uvedeným v § 4 zákona ze dne 30. září 1924 (Výměna válečných půjček za odškodňovací dluhopisy) (tisk 844/IV),

XIV. min. zemědělství a min. pro zásobování lidu na interp. posl. Gläsela a druhů o stanovení ceny mléka v okrese ašském (tisk 747/XIII),

XV. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Zajíčka a druhů o zřízení české menšinové občanské školy v Lubnici (tisk 79/XVIII),

XVI. min. železnic na interp. posl. Kaspera a druhů, že přednosta stanice v Radvanicích u Trutnova nesprávně odmítl dělnický týdenní lístek (tisk 705/II),

XVII. min. spravedlnosti na interp. posl. inž. Junga a druhů o bezmyšlenkovitém postupu státních zástupců (tisk 844/III),

XVIII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů o přidělení státních cen německým umělcům. a spisovatelům (tisk 822/XIII),

XIX. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Simma a druhů o zřízení české menšinové měšťanské školy v Zálesní Lhotě (tisk 557/VII),

XX. min. financí na interp. posl. Knotka, Koška, Šamalíka a druhů ve vymáhání placení náhrady daně pozemkové a přirážek samosprávných u nabyvatelů drobných přídělů z pozemkové reformy (tisk 822/XI),

XXI. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Hokkyho a druhů o případech udavších se v rusínské lidové škole v Mukačevě (tisk 769/III),

XXII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Hokkyho a druhů ve věci maďarské školy a zrušené maďarské dětské opatrovny v Slatinských Dolech (tisk 532/XIV).

1037/I. (původní znění).

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelaci poslance dra F. Hassolda a druhů,

že stát zakoupil v Mar. Lázních lázeňský dům ťBuen RetiroŤ (tisk 557/XV).

Na shora uvedenou interpelaci dovoluji si sděliti toto:

Ad 1.) Dům ťBuen RetiroŤ byl zakoupen československým státem na vrub podnikových prostředků ministerstva veř. prací, na něž, podle § 16 vlád. nař. číslo 44 Sb. z. a n. z 11. dubna 1930 se nevztahují ustanovení téhož nařízení o virementech.

Ad 2.) Dům zakoupen byl pro sociální účely.

Ad 3.) Odbor. rada JUDr. Bohuslav Makovec byl zmocněn, aby se zúčastnil dražby domu ťBuen RetiroŤ s příslušnými nemovitostmi a tyto jménem českosloven. státu vydražil. Zmocnění dáno ve formě, jaká jest při udílení úředních pokynů obvyklou. V mezích daných zmocnění byla pak nemovitost vydražena pro čsl. stát za nejvyšší podání 7,220.000 Kč.

Podotýká se, že předchozí podání Marie Guthové činilo 7,210.000 Kč, z čehož je zřejmo, že sama, jako spoluvlastnice vydražených nemovitostí, tyto ještě touto částkou oceňovala. Činila tak v přítomnosti a bez odporu svého manžela Karla Gutha, místního stavitele, tedy odborníka věci znalého, který patrně tuto cenu rovněž za přiměřenou pokládal.

Třeba zdůrazniti, že vlastníkem objektu jest stát a nebyl koupen ani pro Severočeskou jednotu ani pro p. Mečíře nebo českou menšinu v Mar. Lázních.

Ad 4.) Postup zástupce čsl. státu při dražení byl plně platnými zákonnými předpisy odůvodněn a nebyla proto Marie Guthová ve svých právech zkrácena, jak potvrzeno jest jednak usnesením okresního soudu v Mar. Lázních ze dne 3. V. 1930, č. j. E 950/28/85 a usnesením krajského soudu v Chebu jako soudu rekursního ze dne 16. V. 1930, č. j. R IV. 434/30-91.

Z odpovědi na výše uvedené otázky ad 1) až 4) jest zjevno, že při koupi domu Buen Retiro státem nešlo o zastřenou koupi tohoto domu pro Severočeskou jednotu, ani pro správce Mečíře anebo pro českou menšinu v Mar. Lázních.

V Praze dne 21. února 1931.

Ministr veřejných prací:

Inž. J. Dostálek; v. r.

1037/II. (původní zněni).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslance H. Simma a druhů

o započtení vojenské služební doby učitelům veřejných škol pro postup do vyšších platů (tisk 456/XI).

Po dohodě s ministerstvy vnitra a financí dalo ministerstvo školství a národní osvěty příslušným školským úřadům věděti, že podle vládního usnesení ze dne 14. března 1929, jak je tlumočí výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 6. dubna 1929, č. 35.227-I, lze připočísti vojenskou službu presenční pouze k době započitatelné podle § 38, odst. 1, zák. 104/26 Sb. z. a n. Zároveň bylo oznámeno, že se tento předpis sice vztahuje jak na převod definitivního učitele podle § 37 cit. učitelského zákona tak i na převod čekatele a výpomocného učitele podle § 36 téhož zákona, ale jen pokud jde o stanovení výše služného (adjuta). Nemůže se tedy z titulu presenční služby vojenské zkrátiti čekatelská doba.

Presenční služba vojenská bude však započítávána do doby rozhodné pro převod do nových platů ve smyslu § 38, odst. 1, cit. učitelského zákona i tehdy, nebyla-li odsloužena celá před 1. lednem 1926; v tom případě lze ovšem započísti jen onu část, která byla odsloužena před 1. lednem 1926.

V Praze dne 16. února 1931.

Ministr školství a národní osvěty:

Dr. Dérer; v. r.

1037/III.

Odpověď

vlády

na interpelaci posl. A. Šaláta a druhů

o náhradě škod, způsobených bolševickým vpádem na Slovensko (tisk 658/VII).

Jak již v odpovědi na interpelaci v téže věci podané (tisk č. 653/X) bylo sděleno, jest otázka náhrady škod způsobených vpádem bolševickým na foru mezinárodním definitivně vyřízena.

Nelze tudíž náhradu škod u reparační komise dále vymáhati, jak to pp. interpelanti žádají.

Pokud se v interpelaci poukazuje na odpověď vlády ohledně pařížského dojednání reparací, že si má každý poškozenec sám vymáhati od maďarského státu náhradu za škodu utrpěnou vpádem bolševickým a to žalobou předloženou reparační komisi, upozorňuje se, že odpověď takového rázu vládou dána býti nemohla, neboť interpelace, o níž se zmiňuje odstavec druhý interpelace č. t. 658/VII, a na kterou měla býti dána domnělá odpověď, vůbec podána nebyla.

V Praze dne 3. března 1931.

Předseda vlády:

Udržal, v. r.

1037/IV.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslanců V. Beneše, V. Jaši

a soudruhů

o nezapočítávání presenční služ)y vojenské (tisk 658/V).

Po dohodě s ministerstvy vnitra a financí dalo ministerstvo školství a národní osvěty příslušným školským úřadům věděti, že podle vládního usnesení ze dne 14. března 1929, jak je tlumočí výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 6. dubna 1929, číslo 35.227-I, lze připočísti vojenskou službu presenční pouze k době započítatelné podle § 38, odst. 1, zákona 104/26 Sb. z. a n. Zároveň bylo úřadům těm oznámeno, že se tento předpis sice vztahuje jak na převod definitivního učitele podle § 37 cit. učitelského zákona tak i na převod čekatele a výpomocného učitele podle § 36 téhož zákona, ale jen pokud jde o stanovení výše služného (adjuta). Nemůže se tedy z titulu presenční služby vojenské zkrátiti čekatelská doba.

Presenční služba vojenská bude však započítávána do doby rozhodné pro převod do nových platů ve smyslu § 38, odst. 1, cit. učitelského zákona i tehdy, nebyla-li odsloužena celá před 1. lednem 1926; v tom případě lze ovšem započísti jen. onu část, která byla odsloužena před 1, lednem 1926.

V interpelaci citovaný výnos ministerstva školství a národní osvěty číslo 154.063/VII/29 byl odvolán a ministerstvo školství a národní osvěty učinilo opatření, aby o konkrétním případu tom bylo znovu instančním postupem rozhodováno.

Pokud jde o rozhodnutí zemského úřadu v Užhorodě číslo 130.312/III/29, podotýká se, že věc jest předmětem stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu, podle jehož rozhodnutí bude dále zařízeno, čeho bude třeba.

V Praze dne 16. února 1931.

Ministr školství a národní osvěty:

Dr. Dérer, v. r.

1037/V.

Odpověď

ministra zahraničních věcí

na Interpelaci posl. Fr. Seidla a soudruhů

o nové úpravě zahraničních přídavků (tisk 138/IX).

Ministerstvo zahraničních věcí provedlo revisi a novou úpravu přídavků zahraniční služby veškerých zaměstnanců s platností od 1. září 1928. Při této úpravě se již náležitým způsobem hledělo jak na drahotní poměry v tom kterém sídle zastupitelského úřadu na podkladě drahotních indexů dodaných státním úřadem statistickým, tak na potřeby a zájmy zahraniční služby.

Tato revise byla podkladem pro vypracováni návrhu vládního usnesení na úpravu služebních přídavků pro zaměstnance zahraniční služby podle § 148 platového zákona. O tomto návrhu se jedná s ministerstvem financí.

Ministerstvo zahraničních věcí stále sleduje vývoj drahotních poměrů v každé zemi, v níž je zastupitelský úřad republiky Československé a podrobuje podle toho výměru přídavků zahraniční služby čas od času revisím.

Změní-li se v některém sídle zastupitelského úřadu drahotní poměry pronikavěji, takže dosavadní výměra přídavků zahraniční služby jevila by se nedostatečnou, zvyšuje ministerstvo zahraničních věcí úměrně tyto přídavky ovšem v rámci rozpočtu.

Od provedení poslední úpravy t. j. od 1. září 1928 zvýšilo ministerstvo zahraničních věcí v těchto místech přídavky zahraniční služby veškerým tam přiděleným zaměstnancům:

ve Washingtoně, New Yorku, Clevelandu, Chicagu, Pittsburghu, Londýně, v Buenos Aires, Alžíru, Marseilli, Varšavě, Shanghaii, Bombayi, Bruselu, Sofii, Tokiu.

O Německu se podotýká, že výměra u všech kategorií zaměstnanců tam dosud vyhovuje a od poslední úpravy nebyly vzneseny žádné stesky do jich výměry.

Cenová hladina v Rakousku se dosud nezvýšila tak, že by bylo nutno již nyní zvyšovati zahraniční přídavky. Při poslední úpravě v roce 1928 bylo již předem přihlíženo k vzestupné tendenci (indexu). Ministerstvo zahraničních věcí má stoupání drahotního indexu v Rakousku a zvláště ve Vídni v patrnosti a provedlo by novou úpravu, jakmile by se stala naprosto naléhavou.

Třeba ještě podotknouti, že nelze bohužel v plné míře upraviti přídavky zaměstnanců v cizině, jak by to vyžadoval jejich životní zájem a zájem služby ve srovnání s platy zaměstnanců zahraniční služby cizích států, poněvadž to nepřipouští finanční prostředky stanovené státním rozpočtem, takže je ministerstvo zahraničních věcí nuceno v jeho rámci omezovati i jiná vydání, kterých by vyžadoval zájem celé služby.

V Praze dne 16. února 1931.

Ministr zahraničních věcí:

Dr. Edvard Beneš, v. r.

1037/VI.

Odpověď

předsedy vlády

na interpelaci posla Seidla a soudruhů

o nesprávném provádění zákona číslo 70 130 prováděcím nařízením číslo 90/30 vůči okresním četnickým strážmistrům a vrch. strážmistrům - velitelům stanic četnických (tisk 628/III).

Základní myšlenkou zákona ze dne 20. května 1930, číslo 70 Sb. z. a n., kterým se upravují odpočivné a zaopatřovací platy některých státních a jiných zaměstnanců a učitelů, jakož i pozůstalých po nich, jest snaha, aby se státním zaměstnancům, na něž se tento zákon vztahuje, a jejich pozůstalým dostalo odpočivných a zaopatřovacích platů, odpovídajících pensijní základně nových platových zákonů. Pro určení této pensijní základny jest pak podle § 5 cit. zákona rozhodným služební poměr zaměstnancův v den skončení činné služby.

Nejdůležitější změnou zmíněného zákona jest tedy nová úprava pensijní základny; ostatních předpisů pensijních se zákon nedotýká. Následkem toho zůstává služební poměr zaměstnance v den skončení činné služby nezměněn a novou pensijní základnu možno určiti jen podle stavovské nebo postupové skupiny, ke které zaměstnanec v den přeložení do výslužby náležel, bez ohledu na změny, které snad později nastaly.

Ustanoveními těmito musila se říditi vláda vydávajíc podle § 5 cit. zákona předpisy pro určení pensijní základny zaměstnanců a nemohla na služebním poměru, v kterém zaměstnanec skončil činnou službu, ničeho měniti.

Strážmistři-okresní četn. velitelé náleželi až do roku 1914 stavovské skupině mužstva a teprve dnem 1. února 1914 se stali podle oběžníku býv. ministerstva zeměbrany ze dne 14. ledna 1914, číslo 201/XX gážisty mimo hodnostní třídy. Následkem toho mohli býti strážmistři-okresní četn. velitelé, kteří odešli před 1. únorem 1914 do výslužby, při určení nové pensijní základny zařaděni jen do II. platové stupnice § 132 PZ, který odpovídá tehdejší jejich stavovské skupině.

Kategorie vrchních strážmistrů-velitelů stanic byla zřízena teprve zákonem ze dne 13. července 1922, číslo 232 Sb. z. a n. Vrchní strážmistři, kteří nedosloužili dne účinnosti tohoto zákona, t. j. dne 1. července 1922, spadali pod II. stupnici § 10 zákona ze dne 19. března 1920, číslo 186 Sb. z. a n. a při převedení do nových platů pro určení pensijní základny mohli přijíti též jen do odpovídající tomu II. platové stupnice § 132 PZ.

Postup, kterým se určí pensijní základna pro obě uvedené kategorie, jest podrobně upraven v § 18, odst. 3 vládního nařízení ze dne 26. června 1930, číslo 96 Sb. z. a n. a odpovídá ustanovením § 191, odst. 2 PZ a nemám proto z podnětu interpelace důvodu k nějakému opatřeni.

V Praze dne 27. února 1931.

Předseda vlády:

Udržal, v. r.

1037/VII.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelací poslanců Fr. Seidla, Fr. Staňka, R. Tayerle a soudruhů

o náhradě za inspekční služby civilních zaměstnanců vojenské správy

(tisk 628/V).

Občanští zaměstnanci vojenské správy mohou konati pouze kancelářskou dozorčí službu, kterou podle čl. 175 Služebního předpisu A-I-1 u vyšších velitelství a u vojenských úřadů upravují velitelé (přednostové), resp. inspekční službu podle čl. 21 služebního předpisu A-II-1, jejíž charakter vyplývá ze znění tohoto článku: U velitelství s větší působností, u ostatních pak velitelství, je-li třeba, určí velitel, aby i v hodinách a ve dnech mimoúředních byla část personálu v úřadu přítomna.Ť Tato služba trvá do 18. hodiny a konají ji vedle vojenských gážistů i občanští zaměstnanci vojenské správy. Služba ta neliší se od podobné služby v jiných resortech státních. V noci musejí konati u různých velitelství a úřadů vojenské správy z občanských zaměstnanců službu pouze telefonisté. Služba ta jest nutná a ve všech případech jest po ní zaměstnancům poskytováno náhradní prázdno.

Ostatní dozorčí službu, jak o ní pojednávají články 171-174 Služebního předpisu A-I-1, mohou vykonávati pouze vojenské osoby, jak vyplývá ze znění citovaných článků, které mluví výslovně jen o důstojnících a rotmistrech. Pokud u některých velitelství a útvarů byli k této službě rázu vojenského přidržováni i občanští zaměstnanci vojenské správy, učinil jsem opatření, aby byla zjednána náprava.

V Praze dne 12. února 1931.

Ministr národní obrany:

Dr. Viškovský, v. r.

1037/VIII.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslanců Františka Neumeistra, Polacha, Hummelhanse a soudruhů

o Strozziho nadaci (tisk 801/VIII).

Strozziho nadační pozemky v Praze jsou nemovitosti značné hodnoty, které však nyní neskýtají téměř žádného výnosu.

Ministerstvo nár. obrany jakožto nejvyšší vojenský úřad nadační nemůže se uzavírati možnosti případného prodeje těchto pozemků, poněvadž Strozziho nadace nemá nyní takového movitého jmění, aby mohla náležitě plniti svůj úkol. Proto vzala správa nadační v úvahu všechny došlé nabídky na koupi nadačních pozemků na Invalidovně, nechtějíc pouštěti se zřetele naskýtající se možnost získati hotovosti, z nichž by bylo možno poskytovati vydatnější podpory oprávněným invalidům a realisovati plány směřující k soustavné a intensivní péči o válečné poškozence ve větším měřítku.

V žádném případě nepokročilo jednání o nabídkách tak, aby mohlo býti pomýšleno na realisování prodeje, k němuž by vojenská nadační správa samozřejmě mohla přikročiti teprve tehdy, kdyby některá nabídka vyhovovala plně všem předpokladům očekávaného finančního výsledku tak, aby zájmy nadační byly ve všech směrech plně zabezpečeny.

V Praze dne 3. března 1931.

Ministr národní obrany:

Dr. Viškovský, v. r.

1037/IX. (původní znění).

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslanče dra J. Keibla a druhů

o neudržitelných poměrech na nádraží v České Kamenici (tisk 801/XII).

Závady v interpelaci zmíněné jsou předmětem disciplinárního řízení, které bylo zavedeno.

V Praze dne 3. března 1931.

Ministr železnic:

R. Mlčoch, v. r

1037/X.

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslanců F. Hummelhanse, V. Brodeckého, F. Staňka a soudruhů

o nebezpečném železničním podjezdu u stanice Běchovice (tisk 705/IV).

K úrazům pod nadjezdovým mostem u Kyj došlo podle vyšetření neopatrným počínáním cestujících, kteří, nedbajíce varovných tabulek na oknech železničních vozů, vychýlili se z okna tak; že se střetli se zdivem opěry, ač toto jest od stěn vozů ve výši okna dostatečně vzdáleno. Závěry, které se v interpelaci činí na podkladě informace, udávající mylně výše zmíněnou vzdálenost na 22 cm, t. j. skoro pouhou polovinu skutečné vzdálenosti, nemohou býti proto správné.

Podle programu železničních staveb bude nadjezdový most, o nějž jde, v blízké době přestavěn. Varovné zařízení před mostem bylo zvětšeno.

V Praze dne 5. března 1931.

Ministr železnic:

R. Mlčoch, v. r.

1037/XI.

Odpověď

ministra pošt a telegrafů

na interpelaci posl. Š. Majora, G. Steinera, Fr. Kubače a soudruhů

ve věci zabavení většího množství tiskopisů, které podala na poštu administrace časopisu ťPravdaŤ, a o zřejmém porušení listovního tajemství (tisk 809/XII).

Zásilky, o kterých se zmiňuje interpelace, byly podány jako tiskoviny, tedy v otevřených obálkách a nemůže tudíž naprosto býti řečí o tom, že zaměstnanci poštovního úřadu Bratislava 1 porušili listovní tajemství. Tito zaměstnanci také neučinili o věci nijaké oznámení policejnímu ředitelství, neboť ono požádalo ještě dříve, než byly zásilky podány na poštu, aby byly pro svůj obsah zadrženy, a státní zastupitelství vydalo již druhý den na to rozkaz na jejich zabavení.

V Praze dne 23. února 1931.

Ministr pošt a telegrafů:

Dr. Franke, v. r.

1037/XII.

Odpověď

vlády

na interpelaci posl. Klimenta a soudruhů

o persekuci dětského hnutí (tisk 683/II).

Na obecné škole v Praze-II, v Biskupské ulici byly rozšiřovány v květnu 1930 závadné komunistické letáky; nadepsané ťRudý školákŤ. Na žádost ředitele školy vyslán byl policejním ředitelstvím k vyšetření případu člen neuniformované stráže bezpečnosti, který z činu podezřelého žáka lana Mareše vyslechl v přítomnosti ředitele školy. Při výslechu vyhrožováno žáku nijak nebylo.

Školák Hašecský rozšiřoval mezi spolužáky proti platným předpisům vyhotovený časopis ťKamarád, školní časopis dělnických dětí od StudánkyŤ. Několik výtisků časopisu bylo též u něho v bytě nalezeno a Hašecský předveden proto k výslechu, nikoli však ze soukromé hodiny němčiny, nýbrž z ťDomu komunistůŤ v Praze VII. Není pravda, že při výslechu bylo mu vyhrožováno polepšovnou.

Žák Richard Vitovský rozdával v červnu 1930 před vchodem školní budovy ve Veltěži dětem jdoucím do školy letáky, povzbuzující k odporu proti školskému zařízení a sesměšňující učitele. Byl proto za přítomnosti členů učitelského sboru šetrným, svému věku přiměřeným způsobem četnictvem vyslechnut, aniž mu při tom bylo hrozeno polepšovnou.

Pokud jde o domnělé potrestání 2 žáků na škole na Korábě v Libni, podotýká se, že provedeným šetřením nebylo zjištěno, že by se byl případ tohoto druhu vůbec udál.

Dne 29. dubna 1930 zabraňoval školák Miroslav Preisler spolužákům v Kosoří jíti do školy, lepil na vrátka školy letáky, obsahující výzvu Dnes je školní stávkaŤ a byl proto o provenienci letáků četnictvem vyslechnut bez jakýchkoliv pohrůžek. Že by na této škole a na škole v Písnici byl rozdáván školní časopis, pozorováno vůbec nebylo a tím padá též tvrzení o výslechu školních dětí řídícím učitelem a o pohrůžkách, které řídící učitel při tom prý pronesl.

Antonie Malá v Písnici poskytla ve svém bytě dne 28. dubna 1930 nocleh Marii Novákové z Prahy, aniž ji u obecního úřadu v Písnici policejně ohlásila a byla jí proto podle platných předpisů uložena pokuta 100 Kč.

V České Lípě rozšiřoval v říjnu 1929 žák 3. třídy občanské školy Jaromír káp potají komunistický školní časopis ťKarabáčŤ. Výslech jeho a dalších žáků v této věci proveden byl ve školní budově za přítomnosti ředitele školy. Jiný případ z České Lípy, jehož by se mohla interpelace týkati, není znám.

Ve Frýdlantě nalezeny byly dne 3. března 1930 v budově německé chlapecké školy závadné letáky, jichž obsah byl v naprostém rozporu s výchovným účelem školy a s určením školní budovy. Případ byl vyšetřován četnictvem, výslechy žáků neprovedlo však četnictvo, nýbrž správa školy. Obdobný případ stal se v Heřmanicích, kde v březnu 1930 žák měšťanské školy ve Frýdlantě Gerhard Hünigen, bytem v Heřmanicích, rozdával společně s dvěma žáky obecné školy v Kristiánově leták zakládající svým obsahem přečin zákona na ochranu republiky a vybízející k rušení oslav 7. března. Aby zjištěna byla osoba, od níž letáky pocházely, byl Hünigen vyslechnut četnickým strážmistrem ve škole a pak předvolán k dalšímu výslechu k okresnímu úřadu ve Frýdlantě, druzí dva žáci byli vyslechnuti u správy školy v Kristiánově.

Konečně vůbec nemá podkladu tvrzení, že v Písnici, Berouně a Kosoři pátrali četníci o dětech, které psaly hesla průkopníků na zdi, neboť žádný takový případ psaní hesel pozorován nebyl a nebylo tudíž vůbec příčiny, podobné šetření zaváděti.

K tvrzení, že v Bratislavě ztýrali učitelé některé průkopníky, vedli je ze třídy do třídy a vyzývali děti, aby se smály dětem, které chtějí býti komunisty, se uvádí, že provedeným šetřením bylo zjištěno, že na národních školách v Bratislavě se případ takový nestal.

Stížnost, že delegátům z Československa nebyly vydány cestovní pasy na slet v Moskvě, neuvádí žádných konkrétních případů, ve kterých se tak mělo státi a nelze již proto posouditi; do jaké míry stížnost tato je odůvodněna.

Z vylíčených okolností je patrno, že zakročení úřadů bylo v každém jednotlivém případě odůvodněno a že také způsobu, jakým se tak stalo nelze nic vytýkati. Není proto důvodu k jakému opatření.

V Praze dne 26. února 1931.

Předseda vlády:

Udržal, v. r.