ze dne.......................1931,

Národní shromáždění republiky Československé usnesla se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Omezení, uvedená v § 22., odst. 3. a 4. zák. č. 318/1919 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 1. dubna 1921, č. 166 Sb. z. a n. (novela III., čl. I., lit. F), pozbývají platnosti.

(2) Poznámky těchto omezení vymaží se na pouhý návrh vlastníkův.

(3) Dokud nebude výmaz vykonán, není třeba v knihovních výpisech uváděti tyto poznámky doslovně, nýbrž vyznačí se slovem "neplatné".

§ 2.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

(2) Provedou jej všichni členové vlády.

Zákon o zajištění půdy drobným pachtýřům ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n., jest již proveden.

K jeho provedení byly novelou III. ze dne 1. dubna 1921, č. 166 Sb. z. a n., stanoveny poslední lhůty, končící dnem 12. června 1921 (přihlášky pachtýřů), resp. dnem 31. srpna 1921 (vyjádření vlastníků).

Podle § 22 zákona ve znění novely III. platí však dosud tato ustanovení:

1. Nabyvateli jest dovoleno získaný pozemek zciziti mezi živými jen se svolením S. P. Ú. do 10 let;

2. nabyvatel jest zavázán podrobiti získaný pozemek úřednímu scelovacímu řízení;

3. nabyvatel zabraného pozemku jest povinen přijati na jeho místě jiný pozemek stejné hodnoty, když mu jej nabízí S. P. Ú. proto, aby zamezil tříštění přídělů z převzatého zabraného majetku, jehož částí byl pozemek, získaný nabyvatelem podle zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům.

Tato omezení práva vlastnického (sub 1 a 3) a závazek (sub 2) jsou předmětem knihovního zápisu (poznámky).

Ustanovení sub 1 jest vázáno pevnou lhůtou, t. j. do 10 let od přiznání pozemku do vlastnictví, kterážto lhůta vzhledem k provedení zákona již prošla, nebo v dohledné době projde, takže příslušná knihovní poznámka bude na návrh vlastníkův vymazána (§ 22, odst. 5. cit. zák.).

Ustanovení sub 2 a 3 nejsou však časově omezena.

Kdyby byl ponechán v platnosti předpis sub 2, že nabyvatel pozemku jest zavázán podrobiti získaný pozemek úřednímu scelovacímu řízení, byla by neodůvodněně vytvořena kategorie majitelů půdy, bývalých drobných pachtýřů, kteří by jediní byli ve svém vlastnickém právu omezeni naproti všem ostatním majitelům půdy. Nutno tu vzíti v úvahu také mentalitu občanstva, spatřující v každé knihovní poznámce znehodnocení nemovitého majetku a vedoucí k bezdůvodnému snižování cenové nabídky, jde-li o prodej takového majetku.

Soubor otázek, týkajících se scelování pozemků, bude vyřešen připravovanou osnovou zvláštního zákona. Při tom arci okolnost, že pozemku bylo nabyto podle zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům, nebude důvodem, aby takový nabyvatel měl, pokud jde o scelování, nepříznivější postavení nežli ostatní vlastníci pozemků.

Pro požadavek, aby bylo odstraněno omezení sub 3, mluví okolnost, že se pozemková reforma, jejíž první etapou byl zákon o zajištěná půdy drobným pachtýřům, blíží ke svému provedení, a že jest sledována tendence, sprostiti přídělce omezení práva vlastnického.

V té příčině se poukazuje na -projednávaný vládní návrh t. zv. malého přídělového zákona (tisk 898 posl. sněm.), podle něhož mají přídělci býti nejdéle do 10 let od zaknihování přídělu těchto omezení sproštěni.

Je tudíž jen spravedlivo, aby také drobní pachtýři byli tohoto omezení sproštěni tím spíše, že jest vzhledem k provedení pozemkové reformy nepraktické a zbytečně vlastníka dlouhopachtu tíží.

Co řečeno o znehodnocení nemovitého majetku knihovní poznámkou (sula 2), platí ovšem také co do bodu 3.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl přikázán v poslanecké sněmovně výborům ústavně-právnímu a zemědělskému a v senátě výborům ústavněprávnímu a národohospodářskému.

V Praze, dne 13. března 1931.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Ministr zemědělství:

Bradáč v. r.