Alois Rambousek, Heitzer aus Kommotau, erhielt am 27. Feber 1931 die Kündigung zum 14. März 1931. Auf Grund des § 17 der Arbeitsordnung d. h. ohne Angabe von Gründen. Diese Kündigung erfolgte nach 8jährigen Dienste, obwohl Rambousek verheiratet ist. Den eigentlichen Grund seiner Entlassung bildet eine. Denunziation, der zufolge er sich angeblich am Kongresse der proletarischen Freidenker beteiligt hatte. Der Denunziant namens Jirásek (bechäftigt in der Werkstätte in Komotau) hatte Rambousek vorher öffentlich gedroht, dass er ihm beim Heizhausvorstand und bei der Direktion der Staatsbahnen anzeigen werde. Dies bedeutete bei den Verhältnissen die bei den Kommotauer Staatsbahnen herrschen, dass er ihm um seine Existenz bringen wolle. Diese Drohung ist demzufolge verwirklicht worden. Bezeichnend ist, dass nach der erfolgten Kündigung, als sich Rambousek an den Abgeordneten Kopecký um eine Intervention in seiner Angelegenheit wandte, der Ing. Huněk aus dem Heizhaus in Kommotau gegenüber dem Bruder des Rambousek erklärte, dass Rambousek erst recht deshalb entlassen werden würde, weil er sich an einen kommunistischen Abgeordneten gewandt hatte.

Als Abgeordneter Babel bei der Direktion Prag-Nord und zwar direkt beim Direktor Paul neuerdings intervenierte, erklärte dieser, dass er die Sache erheben lassen wolle, aber zugleich betonnte er, dass ťderjenige, der sich an einer gegen den Staat gerichteten Sache beteilige, sich Arbeit suchen solle, wo er will.

Die Entlassung des Eisenbahners Rambousek widerspricht also dem § 122 der Verfassung, demzufolge dürfe das politische Bekenntniss keinem Angestellten zum Schaden gereichen. Natürlich besteht unter den Eisenbahnern eine ungeheuere Erregung und die Angestellten sind entschlossen, den Kampf gegen die faszistische Willkür der Vorgesetzten in noch verstärkterem Masse aufzunehmen.

Wir fragen den Herren Eisenbahnminister:

Ist er bereit offen zu zugeben, dass gegen Rambousek kein anderer Entlassungsgrund vorliege, als blosse Denunziation und politische Voreingenommenheit?

Ist er bereit dahin einzuwirken, dass die Kündigung bzw. Entlassung des Rambousek deren eigentliche Gründe ja selbst derb Verfassung widersprechen und alle ähnliche Kündigungen zurückzunehmen?

Ist er bereit dahin einzuwirken, dass jede Entlassung von Angestellten konkret begründet werde, damit der Willkür der Vorgesetzten und ihren feigen Ausflüchten bei den Entlassungen)einhält geboten werden?

Ist der Herr Minister der Ansicht, dass die Mitgliedschaft eines Eisenbahners in einer proletarischen Kulturorganisation wie es in diesem Falle der Bund der proletarischen Freidenker ist, einen genügenden Grund zur Entlassung diene?

Prag, am 12. März 1931.

Alois Rambousek, topič z Chomutova, dostal dne 27. února 1931 výpověď ke dni 14. března 1931. Důvod podle § 17 pracovního řádu, to jest bez udání důvodů. K této výpovědi došlo po osmileté službě, ačkoliv jest Rambousek ženatý. Vlastním důvodem propuštění jest denunciace, že prý se zúčastnil sjezdu proletářských volnomyšlenkářů. Denunciant, jménem Jirásek, (zaměstnán v chomutovských dílnách), před tím veřejně hrozil Rambouskovi, že na něm učiní oznámení u přednosty výtopny a u ředitelství státních drah. Při poměrech, jaké jsou u chomutovských státních drah, znamenalo to, že ho chce připraviti o živobytí. Tato pohrůžka byla tedy uskutečněna. Příznačné jest, že po výpovědi, když se Rambousek obrátil na poslanče Kopeckého, aby v jeho věci zakročil, prohlásil inženýr Huněk z chomutovské výtopny Rambouskovu bratru, že by Rambousek byl teprve jistě propuštěn, poněvadž se obrátil na komunistického poslance.

Když poslanec Babel znovu zakročil u ředitelství Praha-Sever, a to přímo u ředitele Paula, tento prohlásil, že dá věc vyšetřiti, ale zároveň zdůraznil, že ťten, kdo se zúčastnil věci namířené proti státu, ať si hledá práci, kde chce.Ť

Toto propuštění železničáře Rambouska odporuje tedy § 122 ústavy, podle něhož politické vyznání nesmí býti žádnému zaměstnanci ke škodě. Železničáři jsou ovšem nesmírně rozčileni a zaměstnanci jsou odhodláni ještě mocněji zahájiti boj proti fašistické svévoli představených.

Tážeme se pana ministra železnic:

Jest ochoten veřejně přiznati, že pro propuštění Rambouskovo není jiného důvodu, než pouhá denunciace a politická zaujatost?

Jest ochoten zaříditi, aby výpověď nebo propuštění Rambouskovo, jehož vlastní důvody odparují dokonce i ústavě, a všechny podobné výpovědi byly odvolány?

Jest ochoten zaříditi, aby každé propuštění zaměstnanců bylo vždy odůvodněno, aby bylo učiněno přítrž svévoli představených a jejich zbabělým vytáčkám při propouštění?

Jest pan ministr toho mínění, že členství železničáře v proletářské kulturní organisaci, jako v tomto případě ve Svazu proletářských volnomyšlenkářů, jest dostatečným důvodem pro propuštění?

V Praze dne 12. března 1931.