V 5. čísle VII. ročníku bylo konfiskováno:

E. Trojan:

Groteska obrácená.

Zima. Přišel podzim, listí vzlétalo na stromy. Spadaná jablka vyskakovala do výšky a přilepovala se k větvím.

Ihned tu bylo leto. Slunce, které mělo zapadnout, vycházelo na západě a měnilo zvolna svojí rudou barvu do zlaté žlutě, připomínající jasné světlo.

V zahradní restauraci seděli poslední hosté. Číšnici prostírali ubrusy na nahé stoly. Dva milenci seděli na nejosvětlenějším místě zahrady. Ona držela jemu ruku na prsouch.

Na popsaném tácku ubývaly čárky. Ona pomalu vystřízlivěla. V tom zazněla hudba a z hlučného forta skončila v jemném pianisimu. Světla přibývalo a lidé zasedali za stoly, nechávajíce ve svých domovech odstlané postele nepovšimnuty.

Pan rada vešel do restaurace. Vyskočil na stůl a zařval. ťLidé, kdyby jste věděli jakej já jsem vůl.Ť Číšníci, až po pikolu se usmívali. - Pan rada vyskočil radostí bez sebe do výšky, až porazil stůl. ťAno, pánové, vždy já vlastně nevím, za co jsem placenej, vědomosti už stejně žádné nemám, nebo jsem zblbnut v té kanceláři docela.Ť

Na prázdném talíři, před panem radou se pomalu objevoval mozeček.

Vedle u stolu dáma od ťArmády SpásyŤ kouřila cigaretu. Cigareta přibývala, až byla celá, přestala doutnat.

Dáma odhodila nerozškrtnutou zápalku. Podívala se na dveře, na kterých bylo napsáno AHA! (to se nedá obrátit).

Na ulicích byly dělnické demonstrace.

Přiběhla policie s pendreky a rozdávala je mezi nezaměstnané.

Krásná, stepilá stráž říkala lidem:

ťTu máte pendreček, vemte si ho, řízněte nás přes zádička. No! Prosím vás, bácněte si, udělejte nám bebínko, ať víme jak to bolí.Ť

Usmívali se páni strážníci, usmívali, ale nepochopili, proč ti lidé netlučou. Až jeden dobrák starej vykřikl:

ťCož nevidíte blbci, že ti lidé mají hlad! Ť

A lkal usedavě. I rozběhli se strážníci po okolních obchodech, vytloukli. skříně výkladů a rozdávali mezi lid potraviny. Celá ulice se smála a bůh jim žehnal jako andělům strážcům.

V 6. čísle VII. ročníku časopisu ťTrnŤ zabaven byl pod titulem ťVýstřelky demokracieŤ tento obrázek:

V témže čísle bylo zabaveno místo:

Velezajímavý přírodní úkaz.

Poslední dobu tluče v Československu Slavík v hojné míře i v zimě, zvláště když si uvědomíme, že Slavík vede ministerstvo vnitra, jemuž je podřízeno četnictvo a policie v ČSR.

V 9. čísle téhož ročníku zabaven byl tento štoček:

jakož i text k němu: Jeho pašport.

Jméno vlastní: Meissner

Příjmení: Alfréd

Zaměstnání: Sociální demokrat

Nos: Výborný

Vyznání: bývalé

Oči: Schválně nevidí

Brada: hbitá

Velikost: krátkej

Zvláštní znamení: až nápadná spravedlnost.

Douška: Svaz československých lýžařů jmenoval právě v minulých dnech dra Meissnera, ministra Spravedlnosti, s velikým S, svým čestným členem, protože lýžectví se nazývá básnicky ťbílé uměníŤ a Meissner toto bílé umění pěstuje v rekordním provedení, čemuž se říká censura.

Ptáme se pana ministra spravedlnosti, jak odůvodní tento postup sobě podřízených censorů, kteří poškozují tisk pouze proto, že uveřejní obrázky týkající se samotného ministra a vůbec postupují zcela svévolně?

V Praze dne 19. února 1931.