Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	4. zasedání.

Původní znění.

1004.

Antrag

der Abgeordneten Leibl, Schweichhart, Jaksch und Genossen

auf Erlassung eines Gesetzes über den Schutz der Kleinpächter.

Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:

Gesetz

vom.................,

über den Schutz der Kleinpächter.

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

§ 1.

Unter Kleinpächtern im Sinne dieses Gesetzes sind Pächter landwirtschaftlicher Grundstücke zu verstehen, welche das gepachtete Grundstück selbst oder mit ihren Familienmitgliedern bewirtschaften und deren eigene und Pachtgrundstücke zusammen das Ausmass von 8 ha nicht überschreiten.

§ 2.

Ein Kleinpächter kann das Pachtverhältnis nach Ablauf der Dauer, auf die es eingegangen wurde, auch gegen den Willen des Verpächters fortsetzen.

§ 3.

Der Verpächter kann die Fortsetzung des Pachtverhältnisses verweigern:

1. Wenn das Gesamtausmass seiner Grundstücke im Rüben- oder Getreidelande nicht mehr als 15 ha, in den übrigen Produktionsgebieten, oder wenn die Eigentümer eine juristische Person oder sonstige Vermögensmasse ist, nicht mehr als 25 ha beträgt.

2. Wenn der Verpächter das Grundstück dauernd selbst oder mit seinen Familienangehörigen zu bewirtschaften beabsichtigt oder wenn er es einer anderen Person ins Eigentum überträgt, die das Grundstück selbst oder mit ihren Familien bewirtschaften will. Wird ein solches Grundstück innerhalb von drei Jahren nach Auflösung des Pachtverhältnisses verpachtet, so ist der Eigentümer dem ursprünglichen Pächter zum Ersatz des Schadens verpflichtet.

3. Wenn der Pächter das Grundstück nicht oder nicht gehörig bewirtschaftet, so dass die künftige Kulturfähigkeit des Grundstückes darunter leidet.

4. Wenn der Pächter Grundstücke in solchem Ausmasse erwirbt, oder pachtet, dass er aufhört Kleinpächter (§ 1) zu sein.

§ 4.

(1) Der Pachtzins von 1 ha landwirtschaftlichen Bodens darf für Kleinpächter höchstens soviel betragen, als die Durchschnittspreise des Weizens, berechnet nach dem Durchschnitt der Preise an der Produktenbörse in den Monaten August, September und Oktober des laufenden Jahres ausmachen und zwar im Futterlande für 150 kg, im Kartoffellande für 180 kg, im Getreidelande II für 200 kg, im Getreidelande I für 250 kg und im Rübenlande für 300 kg.

(2) Das Gericht (§ 6) kann den Pachtzins bis um 20 % ermässigen, wenn dies durch besonders wirtschaftliche Ursachen begründet ist.

(3) Der vereinbarte Pachtzins darf, auch wenn er das im Absatz (1) angeführte Höchstausmass nicht erreicht, weder während der Dauer des Pachtverhältnisses noch bei der nach 2 erfolgten Verlängerung erhöht werden, solange sich die Verhältnisse auf Seite des Pächters oder Verpächters nicht wesentlich ändern.

§ 5.

Gemeindegründe dürfen nur an Kleinpächter verpachtet werden. Für solche Pachtverhältnisse gelten die Bestimmungen dieses Gesetzes. Nur wenn Bewerber, die den Bedingungen des § 1 dieses Gesetzes entsprechen, nicht vorhanden sind, kann die Verpachtung auch an andere Personen erfolgen.

§ 6.

Ueber alle Streitigkeiten, die sich aus diesem Gesetze ergeben, entscheidet das Bezirksgericht, in dessen Sprengel das Pachtgrundstück liegt auf Antrag des Pächters oder Verpächters im Verfahren ausser Streitsachen. Für die Kosten gelten die Grundsätze des Streitverfahrens.

§ 7.

Dieses Gesetz tritt mit dem Tage der Kundmachung in Kraft.

Seine Bestimmungen gelten auch für Pachtverträge, die am Tage des Inkrafttretens schon abgeschlossen waren.

§ 8.

Mit der Durchführung dieses Gesetzes sind die Minister für Landwirtschaft und für Justiz betraut.

Begründung.

Der Schutz der Kleinpächter ist eine soziale Notwendigkeit zur Sicherung der Existenz dieser hart um ihren Lebensunterhalt ringenden Gruppe arbeitender Menschen; er ist aber auch aus volkswirtschaftlichen Gründen geboten, da durch Stabilisierung der landwirtschaftlichen Pachtverhältnisse eine intensive und stabile Bewirtschaftung gewährleistet wird. Ganz besonders dringlich aber wird diese Notwendigkeit angesichts der landwirtschaftlichen Krise, welche die kleinen Landwirte ganz besonders hart trifft und insbesonders jenen Pächtern schweren Schaden bringt, die in den Zeiten guter Konjunktur langfristige Verträge abgeschlossen haben, deren Bedingungen den heutigen Preisverhältnissen in keiner Weise mehr entsprechen.

Der vorliegende Antrag entspricht im wesentlichen den Grundsätzen, welche die Antragsteller bereits in wiederholten früheren Anträgen, zuletzt durch ihren Antrag vom 15. Oktober 1926 (Druck 627/II) formuliert haben.

Die Staatsfinanzen werden durch diesen Antrag nicht belastet.

In formaler Beziehung beantragen wir die Zuweisung unseres Antrages an den landwirtschaftlichen Ausschuss.

Prag, am 19. Februar 1931.

Leibl, Schweichhart, Jaksch,

Fr. Svoboda, Müller, Kaufmann, Macoun, Heeger, Pohl, Kremser, Schäfer, Dietl, Kirpal, Blatny, Taub, Hackenberg, de Witte, Häusler, Ing. Nečas, Hampl, Katz, Vácha, Roscher.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	4. zasedání.

Překlad.

1004.

Návrh

poslanců Leibla, Schweichharta, Jaksche a soudruhů

na vydání zákona o ochraně drobných pachtýřů.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne...............,

o ochraně drobných pachtýřů.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Drobnými pachtýři podle tohoto zákona jsou pachtýři zemědělských pozemků, kteří hospodaří na zpachtovaném pozemku sami nebo se svými příslušníky a jejichž vlastní a zpachtované pozemky dohromady nepřevyšují 8 ha.

§ 2.

Drobný pachtýř může pokračovati v pachtovním poměru po uplynutí doby, na kterou byl uzavřen, i proti vůli propachtovatele.

§ 3.

Propachtovatel může pokračování pachtovního poměru odepříti:

1. Neměří-li jeho pozemky úhrnem v oblasti řepné nebo obilnářské více než 15 ha, v jiných výrobních oblastech, nebo je-li majetníkem právnická osoba nebo jiná majetková podstata, více než 25 ha.

2. Zamýšlí-li propachtovatel trvale hospodařiti na pozemku sám nebo se svými příslušníky nebo přenese-li jej do vlastnictví jiné osobě, která hodlá na pozemku hospodařiti sama nebo se svými příslušníky. Bude-li takový pozemek do tří let po zrušení pachtovního poměru propachtován, jest vlastník povinen nahraditi původnímu pachtýři škodu.

3. Nehospodaří-li pachtýř na pozemku nebo nehospodaří-li řádně, takže příští schopnost obdělávání pozemku tím trpí.

4. Nabude-li nebo pachtuje-li pachtýř tolik pozemků, že přestane býti drobným pachtýřem (§ 1).

§ 4.

(1) Pachtovné z 1 ha zemědělské půdy smí pro drobného pachtýře činiti nejvýše tolik, kolik činí průměrná cena pšenice, vypočítaná podle průměru cen na plodinové burse v měsících srpnu, září a říjnu běžného roku a to v pícninářské oblasti 150 kg, bramborářské oblasti 180 kg, v obilnářské oblasti II. 200 kg, v obilnářské oblasti I. 250 kg a v řepařské oblasti 300 kg.

(2) Soud (§ 6) může pachtovné snížiti až o 20 %, je-li to zvlášť odůvodněno hospodářskými důvody.

(3) Smluvené pachtovné nesmí býti zvýšeno, i když nedosahuje nejvyšší výměry uvedené v odst. (1) ani za trvání pachtovního poměru, ani při jeho prodloužení podle § 2, dokud se poměry pachtýře nebo propachtovatele podstatně nezmění.

§ 5.

Obecní pozemky smějí býti propachtovány jen drobným pachtýřům. Pro takové pachtovní poměry platí ustanovení tohoto zákona. Jen není-li uchazečů, odpovídajících podmínkám § 1 tohoto zákona, lze je propachtovati také jiným osobám.

§ 6.

U všech sporech vyplývajících z tohoto zákona rozhoduje okresní soud, v jehož obvodu leží pachtovaný pozemek, na návrh pachtýře nebo propachtovatele v řízení nesporném. Pro útraty platí zásady řízení sporného.

§ 7.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Jeho ustanovení platí i pro pachtovní smlouvy, již uzavřené v den, kdy zákon nabyl účinnosti.

§ 8.

Provedením tohoto zákona pověřují se ministři zemědělství a spravedlnosti.

Odůvodnění.

Ochrana drobných pachtýřů jest sociální nutností k zajištění existence této skupiny pracujících lidí těžce zápasící o svou výživu; jest však odůvodněna i národohospodářskými příčinami, poněvadž se stabilisací zemědělských pachtovních poměrů zaručuje intensivní a stálé hospodaření. Ale neobyčejně naléhavě jest to nutné zvlášť pro zemědělskou krisi, která zvláště krutě postihuje drobné zemědělce a působí těžké škody, hlavně těm pachtýřům, kteří v dobách dobré konjunktury uzavřeli dlouhodobé smlouvy, jejichž podmínky již naprosto nevyhovují dnešním cenovým poměrům.

Tento návrh odpovídá v podstatě zásadám, které navrhovatelé formulovali již ve svých dřívějších návrzích, posledně svým návrhem ze dne 15. října 1926 (tisk 627-II).

Státní finance nebudou tímto návrhem zatíženy.

Po stránce formální navrhujeme, aby náš návrh byl přikázán výboru zemědělskému.

V Praze dne 19. února 1931.

Leibl, Schweichhart, Jaksch,

Fr. Svoboda, Müller, Kaufmann, Macoun, Heeger, Pohl, Kremser, Schäfer, Dietl, Kirpal, Blatny, Taub, Hackenberg, de Witte, Häusler, inž. Nečas, Hampl, Katz, Vácha, Roscher.