Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:

vom.................,

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat nachstehendes Gesetz beschlossen:

§ 1.

Die Bestimmungen des zweiten Abschnittes (§§ 29 bis einschliesslich 35) des Gesetzes vom 15. November 1867, R. G. Bl. Nr. 134 über das Vereinsrecht werden aufgehoben.

§ 2.

Dieses Gesetz tritt am Tage der Kundmachung in Kraft.

Mit seinem Vollzug werden die Minister des Innern und der Justiz betraut.

Die Bestimmungen des Vereinsgesetzes vom 15. November 1867 über die politischen Vereine sind durch die tatsächliche Entwicklung längst überholt. Schon im alten Oesterreich sind mächtige politische Organisationen entstanden, die in lokale und regionale Zweigorganisationen gegliedert waren, mit anderen Organisationen in Verbindung traten, sogar über die Grenzen des Landes hinaus, in Verbänden, wie etwa in der Sozialistischen Internationale, zusammengeschlossen waren, Frauen zu ihren Mitgliedern zählten, kurz all das taten, was das Vereinsgesetz in seinem zweiten Abschnitte untersagt. Diese Bestimmungen hatten nur die Wirkung, dass sich die politischen Parteien nicht als Vereine konstituieren konnten.

In der Republik ist die Entwicklung noch weiter gegangen. Die politischen Parteien sind nicht nur de facto zu den eigentlichen Trägern der politischen Macht geworden, da sich aus ihrem Wettbewerb die Zusammensetzung der gesetzgebenden Körperschaften ergibt, sondern sie sind auch de jure durch die verschiedenen Wahlordnungen und das Gesetz über das Wahlgericht als Träger politischer Rechte anerkannt worden.

Zugleich sind aber die Parteien auch quantitativ gewachsen. Sie beschäftigen Angestellte, denen im Konfliktsfalle wegen der mangelnden Rechtspersönlichkeit der politischen Parteien die Durchsetzung ihrer Ansprüche erschwert wird; sie unterhalten Unternehmungen, wie insbesondere Zeitungen, Druckereien, Verlagsanstalten, wobei wiederum zu den kompliziertesten juristischen Konstruktionen gegriffen werden muss, um das faktische Eigentum der politischen Partei bei formaler Rechtsunfähigkeit zu sichern.

Angesichts dieser Entwicklung ist es ein Widersinn, dass die politischen Parteien nicht juristische Personen sein können, weil es ihnen unmöglich ist, sich als Verein zu organisieren, solange die § 29-31 des Vereinsgesetzes noch gelten.

Die Antragsteller sind sich sehr wohl dessen bewusst, dass auch die übrigen Bestimmungen des Vereinsgesetzes reformbedürftig sind. Zur Durchführung einer solchen Gesamtreform wären aber legistische Vorarbeiten notwendig, während die Beseitigung des jetzigen unmöglichen Zustandes auf dem Gebiete der politischen Vereine durch einfache Aufhebung der im Texte des Antrages zitierten Bestimmungen möglich ist.

Ganz besonders aber ist die Beseitigung der Ausnahmsbestimmungen, denen die politischen Vereine unterworfen sind, deshalb notwendig, weil nach diesen Ausnahmebestimmungen Frauen von der Mitgliedschaft politischer Vereine gesetzlich ausgeschlossen sind. Diese Zurücksetzung der Frauen kann angesichts der steigenden Beteiligung der Frauen am politischen Leben, angesichts der Tatsache, dass sie bei uns das Wahlrecht geniessen und auch in demselben Masse wie die Männer tatsächlich ausüben, nicht länger bestehen bleiben. Sie widerspricht auch der ausdrücklichen Vorschrift der Verfassung, welche Unterschiede des Geschlechtes nicht anerkennt.

Es ist ein geradezu grotesker und eines demokratischen Staates unwürdiger Zustand, dass Frauen zwar das Recht haben, in den gesetzgebenden Körperschaften, in den Landesund Bezirksvertretungen, in den Gemeindestuben mitzuberaten und mitzubeschliessen, dass sie zu den öffentlichen Aemtern, und zwar zu den verantwortlichsten Stellen, insbesondere auch zum Richteramte zugelassen werden sollen, dass sie als Geschworene über Verbrecher zu Gericht sitzen, dass sie in wirtschaftlichen und Fürsorge Organisationen und überhaupt auf allen Gebieten des öffentlichen Lebens in hervorragendem Masse tätig sind und offiziell zur Mitwirkung herangezogen werden, dass sie aber, als ob sie noch politisch unreif wären, politischen Vereinen nicht angehören dürfen.

Zwar besitzt angesichts der oben kurz skizzierten Entwicklung der politischen Organisationen diese rechtliche Beschränkung keine übermässige praktische Bedeutung und die Frauen nehmen in den politischen Organisationen und in ihren leitenden Körperschaften führende Stellungen ein, viele politische Parteien haben sogar eigene Frauenorganisationen gebildet. Umsomehr ist aber auch die formale Beseitigung dieser Beschränkung gerechtfertigt, ja ihr Fortbestand muss als moralisches Unrecht, wenn nicht geradezu als Demütigung empfunden werden.

Eine finanzielle Belastung des Staates tritt durch den vorliegenden Antrag nicht ein.

In formaler Beziehung beantragen wir die Zuweisung dieses Gesetzentwurfes an den verfassungsrechtlichen Ausschuss.

Prag, den 3. Feber 1931.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

ze dne................,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ustanovení druhého dílu (§§ 29 až včetně 35) zákona ze dne 15. listopadu 1867, číslo 134 ř. z., o spolkovém právu se ruší.

§ 2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Jeho provedení ukládá se ministrům vnitra a spravedlnosti.

Ustanovení spolkového zákona ze dne 15. listopadu 1867 o politických spolcích jsou již dávno překonána skutečným vývojem. Již ve starém Rakousku vznikly mocné politické organisace, které byly rozčleněny na místní a krajinské pobočné organisace, navázaly spojení s jinými organisacemi, dokonce za hranicemi země, byly spojeny ve svazech jako na příklad v socialistické internacionále, měly za členy ženy, zkrátka činily vše, co zakazuje spolkový zákon ve svém druhém oddílu. Účinek těchto předpisů byl jen ten, že se politické strany nemohly ustaviti jako spolky.

V republice šel vývoj ještě dále. Z politických stran stali se ve skutečnosti nejen vlastní nositelé politické moci, poněvadž podle jejich zápolení dochází ke složení zákonodárných sborů, nýbrž různými volebními řády a zákonem o volebním soudu také de jure byly uznány za nositele politických práv.

Strany však zároveň vzrostly také kvantitativně. Zaměstnávají zaměstnance, jimž se v případě sporu, poněvadž politické strany nejsou právnické osoby, ztěžuje uplatňování jejich práv; vydržují podniky, zvláště časopisy, tiskárny a nakladatelství, při čemž opět se musí sahati k velmi složitým právnickým konstrukcím, aby se skutečný majetek politických stran při formální nezpůsobilosti k právům zabezpečil.

Uvážíme-li tento vývoj, jest to nesmysl, že politické strany nemohou býti právnickými osobami; poněvadž se nemohou organisovati jako spolek, dokud zůstávají v platnosti 29 až 35 spolkového zákona.

Navrhovatelé jsou si velmi dobře vědomi toho, že i ostatní ustanovení spolkového zákona vyžadují nápravy. Ale k provedení takovéto celkové reformy bylo by třeba zákonných příprav, kdežto odstranění nynějšího nemožného stavu, pokud jde o politické spolky, bylo by lze provésti prostým zrušením předpisů uvedených ve znění návrhu.

Zrušení výjimečných předpisů, jimž jsou podrobeny politické spolky, jest však velice nutné zvláště také proto, poněvadž podle těchto výjimečných předpisů jsou ženy podle zákona vyloučeny z členství v politických spolcích. Toto odstrčení žen, přihlédneme-li k stoupající účasti žen na politickém životě, uvážíme-li, že mají u nás volební právo a touž měrou je také skutečně vykonávají jako muži, nemůže trvale zůstati. Příčí se také výslovnému předpisu ústavy, která nezná rozdílu pohlaví.

Jest to přímo groteskní a demokratického státu nedůstojný stav, že ženy mají sice právo spolu rozhodovati a spolu se usnášeti v zákonodárných sborech, zemských a okresních zastupitelstvech, na obecních radnicích, že mají býti připuštěny k veřejným úřadům, a to na místa nejodpovědnější, zvláště také k úřadu soudcovskému, že zasedají jako porotci při soudě nad zločinci, že v hospodářských a sociálních organisacích a vůbec ve všech oborech veřejného života působí vynikajícím způsobem a že úředně jsou přibírány ke spolupráci, že však jako by byly politicky ještě nezralé, nesmějí býti členy politických spolků.

Ovšem vzhledem ke svrchu uvedenému, krátce nastíněnému vývoji politických organisací, toto právní omezení nemá příliš velkého praktického významu a ženy zaujímají v politických organisacích a jejich vedoucích sborech přední místa, mnoho politických stran utvořilo dokonce zvláštní ženské organisace. Tím spíše jest však odůvodněno také formální zrušení tohoto omezení, ba jeho další trvání musí se pociťovati jako mravní bezpráví, ne-li přímo ponížení.

Stát tímto návrhem finančně zatížen nebude.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh zákona byl přikázán výboru ústavně-právnímu.

V Praze, dne 3. února 1931.