Důvodová zpráva.

I. část všeobecná.

Při provádění vodohospodářských meliorací, které mají za účel ochranu nemovitostí před škodami vodními, zvýšení výnosu půdy, hospodářské využití vodstva a zásobování venkovských obcí vodou pitnou a užitkovou, nebylo v Československé republice dosaženo dosud oné intensity, která by odpovídala jak naléhavosti tak i národohospodářskému významu těchto prací. Příčinou toho byl nedostatek žádoucích podmínek povahy jak administrativní tak i finanční.

Po stránce administrativní byla tu hlavní závadou nejednotnost a velká roztříštěnost příslušné agendy vodohospodářské. V tom směru nastalo nyní zjednodušení provedeným rozdělením oboru působnosti ve věcech vodohospodářských mezi ministerstvo zemědělství a veřejných prací, dle něhož spadají nyní do působnosti ministerstva veřejných prací úpravy vodních toků neb jejich tratí, které jsou již dnes splavné, aneb které mají býti v blízké budoucnosti splavněny pro dopravu lodí i s příslušnými vyústními tratěmi některých hlavních přítoků, jakož i stavby údolních přehrad, budovaných i na jiných vodních tocích pro účely vodocestné neb využití vodních sil. Ostatní agenda vodohospodářská zahrnující celý soubor tak zv. vodohospodářských meliorací - jak vymezena jest v § 3 osnovy - soustředěna jest nyní v ministerstvu zemědělství, kterému již dříve příslušela v nejvyšší instanci agenda vodoprávní, dále agenda lesního hospodářství jako důležitého činitele při úpravě režimu vodstva a celá administrativa využiti zemědělské půdy, pro které jest úprava vodních poměrů, hlavně v rozsáhlých oblastech údolních, hlavní podmínkou.

Pokud jde o výkonnou službu v úřadech zemských, jest provedením zákona č. 125/ 1927 Sb. z. a n., o organisaci politické správy, umožněno větší soustředění a zjednodušení vodohospodářské agendy, než tomu bylo dříve při jejím obstarávání různými výkonnými úřady a orgány státními a zemskými.

Po stránce finanční jeví se vzhledem na rostoucí potřebu prací úpravních amelioračních dosavadní způsob jejich financování jakož i dosavadní prostředky k tomu určené nedostatečnými a navrhuje se proto v předložené osnově zřízení státního fondu pro vodohospodářské meliorace soustředěním položek, obsažených v státním rozpočtu na stavby vodohospodářské a meliorační, aby byla tak zajištěna možnost soustavného provádění aspoň neodkladné části celkového programu těchto prací. Dosavadní roztříštěnost rozpočtových položek na stavby vodohospodářské a meliorační v rozpočtu státním, která měla za důsledek obdobnou nejednotnost i v rozpočtech zemských, byla při uskutečňování těchto staveb závadou soustavnosti a účelnosti a často i překážkou úspornosti. Účelné provádění úvěrových operací, bez nichž nelze se obejíti při finančním zajišťování rozsáhlejších a nákladnějších staveb, bylo při dosavadní povaze a nejednotnosti rozpočtových položek na stavby vodohospodářské a meliorační též značně ztíženo a z části i nemožno.

Zřízení zvláštního fondu odůvodněno jest nejen nutností finančního zajištění velkého programu staveb v oboru vodohospodářských meliorací, nýbrž také tím, že se fondu přikazují, jak bude ještě dále blíže uvedeno, určité specifické příjmy, které jsou v úzké zájmové souvislosti s úkoly fondu a jichž by bez zřízení tohoto fondu nebylo možno získati.

Dle povahy staveb v oboru vodohospodářských meliorací bude státní fond pro vodohospodářské meliorace sestávati ze dvou odděleně spravovaných a účtovaných částí (§ 4). První část určena jest pro provádění a podporování staveb, které mají za účel převážně ochranu nemovitostí před škodami vodními. Jsou to: úpravy řek a vodních toků, neškodné svádění horských vod, zajištění svážných území a strží, hrazení bystřin, výstavby ochranných hrází a stavby vodních nádrží, sloužících převážně výše uvedenému účelu.

Druhá část určena jest pro podporování staveb, které mají za účel zvýšení výnosu půdy a hospodářské využití vodstva, jako jsou plošné meliorace půdy všeho druhu, dále zásobení obcí vodou a stavby těch vodních nádrží, které mají převážně za účel získání vody pro závlahu, zásobení obcí vodou neb pro jiné zemědělské potřeby.

Na podkladě šetření provedených v poslední době v jednotlivých částech státního území o potřebě a národohospodářské prospěšnosti úpravy vodního hospodářství bylo možno se zřetelem na dosavadní pracovní postup sestaviti program neodkladných a národohospodářsky zvlášť důležitých staveb vodohospodářských meliorací pro nejbližší období.

Při sestavování tohoto programu, který má býti finančně zajištěn příspěvky z navrhovaného fondu, muselo býti samozřejmě přihlíženo k dosavadnímu rozvoji těchto prací.

Již před válkou byly to časté povodňové katastrofy, které daly podnět k větším úpravním zásahům v údolích vodních toků. Po známých povodňových katastrofách v letech osmdesátých minulého století došlo v bývalém Rakousku k vydání zákona melioračního č. 116/1884 ř. z., kterým byl utvořen státní meliorační fond a kterým byly dány podklady pro zahájení prací ve větším rozsahu v oboru vodohospodářských meliorací. Za příspěvků tohoto fondu byly prováděny v prvé řadě úpravní práce na vodních tocích, stavby vodních nádrží, zahrazovací práce na horských bystřinách a plošné meliorace.

Dotace státního melioračního fondu musely býti několikráte zvyšovány, a když roku 1901 byl projednáván zákon tak zv. vodocestný, byla do něho pojata úhrada nákladů i úprav některých vodních toků, hlavně z toho důvodu, aby byl odlehčen státní fond meliorační a aby bylo umožněno rychlejší provádění prací regulačních.

Až do roku 1918 byly provedeny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku za podpory státního melioračního fondy úpravní práce na vodních tocích včetně větších melioračních odpadů v délce okrouhle 3.600 km, hrazení bystřin v délce okrouhle 780 km, osm údolních přehrad a půdní meliorace na ploše 130.000 ha. Na základě zákona vodocestného byly provedeny dílčí úpravní práce, nečítáme-li k nim splavňovací práce na Labi a Vltavě, v délce okrouhle 380 km a osm údolních přehrad.

Na území Slovenska a Podkarpatské Rusi byla zajištěna finanční podpora státní pro úpravní práce na velkých řekách známými uherskými zákony investičními zák. čl. XLVIII/1895, XX./1898 a XLIX/1908 a pro práce rázu melioračního zák. čl. XLII/1881, XXIX/1889 a XXXVIII/1914. V oboru prací regulačních byly kromě splavňovacích prací na Dunaji a Dolním Váhu provedeny jen místní úpravní a zajišťovací práce v některých obcích na Středním a Horním Váhu, Dolní Nitře a Bodrogu a meliorační úpravy na menších tocích v délce okrouhle 240 km. Kromě toho byly provedeny vodními družstvy, tak zv. hrázovými, rozsáhlé stavby ochranných hrází v délce 960 km proti škodám povodňovým ve veliké nížině dunajské a částečně i v nížině tisské. Soustavné půdní meliorace byly provedeny na ploše okrouhle 20.000 ha.

V oboru zásobení obcí vodou pitnou a užitkovou byly prováděny do roku 1918 ve větším počtu stavby vodovodní ponejvíce Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Za podpory z veřejných prostředků byly provedeny vodovodní stavby v Čechách počtem 560, na Moravě 170 a ve Slezsku 14. Na Slovensku byly vodovodní stavby provedeny v 54 a na Podkarpatské Rusi jen ve dvou městských obcích.

Po státním převratě bylo umožněno utvořením státního melioračního fondu pro celé území republiky jakož i dotováním příslušných položek v rozpočtech ministerstva zemědělství a veřejných prací jakož i poskytováním příspěvků z prostředků zemských, pokud se týče i župních, jednak pokračovati v pracích, které byly započaty před válkou aneb během války, jednak zahájiti nové stavby všech druhů vodohospodářských meliorací.

V oboru úprav vodních toků byly provedeny do konce roku 1929 regulační práce na vodních tocích, patřících nyní do působnosti ministerstva zemědělství, v délce 11.451 km s nákladem 520,000.000 Kč. V oboru hrazení bystřin byly provedeny zahrazovací práce v délce 241 km s nákladem 97,000.000 Kč a byly zahájeny tyto práce i na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde dříve práce toho druhu nebyly vůbec prováděny, ačkoliv jejich potřeba právě v karpatských oblastech obou těchto zemí jeví se zvlášť velikou. V budování dvou vodních nádrží, jejichž stavba byla započata ještě před válkou, bylo pokračováno. Stavební náklad na vodní nádrže prostavěný po převratě v působnosti ministerstva zemědělství činil celkem 18,900.000 Kč.

Plošné meliorace provedeny byly v letech 1919 až do konce roku 1929 ve výměře 161.220 ha se stavebním nákladem okr. 591,000.000 Kč.

Podniků vodovodních, jak pro jednotlivé obce, tak i skupinových, bylo provedeno za příspěvků ministerstva zemědělství a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o stavebním nákladu 357,000.000 Kč.

Celkem byl tedy prostavěn v době od roku 1919 do konce roku 1929 u všech těchto vodohospodářských staveb stavební náklad ve výši okr. 1.590,000.000 Kč a byly docíleny velmi pozoruhodné národohospodářské zisky vedle důležitého významu sociálního, záležejícího v zaměstnání velkého počtu dělnictva jak při samotném provádění zemních a stavebních prací, tak i při výrobě potřebných hmot stavebních.

Ve všech oborech tohoto vodohospodářského podnikání bylo však dosaženo dosud provedení jen menší části celkového programu.

Z veliké, na tisíce kilometrů čítající sítě menších vodních toků byly provedeny úpravní práce v dílčích úsecích jenom na zlomku celkové její délky a z větších vodních toků sotva z jedné třetiny. A právě v tomto směru ukázaly četné katastrofální povodně, postihnuvší v poměrně krátké době popřevratové se stamilionovými škodami skoro všechny oblasti Československé republiky, velmi důrazně na naléhavou potřebu toho, aby úpravní práce byly prováděny soustavnějším a účinnějším způsobem nežli dosud, a to jak na menších a bystřinných tak i na velkých tocích s rozsáhlými plochami údolními. V roce 1929 byly provedeny úpravní a zahrazovací práce na vodních tocích, náležejících nyní do oboru působnosti ministerstva zemědělství, v délce 229 km o stavebním nákladu okrouhle 80,700.000 Kč. Z těchto staveb připadlo na zemi Českou 5290 km o stavebním nákladu 28,900.000 Kč, na zemi Moravskoslezskou 115.40 km o stavebním nákladu 33,800.000 Kč, na zemi Slovenskou 51.30 km o stavebním nákladu 14,500.000 Kč a na zemi Podkarpatoruskou 9.00 km o stavebním nákladu 3,500.000 Kč. V zemi Moravskoslezské připadl v roce 1929 na úpravní práce na řece Moravě a Dyji stavební náklad 12,700.000 Kč.

V oboru půdních meliorací, které jak v horských tak i v nížinných oblastech jsou nejúčinnějším prostředkem a v četných případech hlavním podkladem pro zvýšení výnosu půdy a povznesení zemědělské výroby, byly dosud provedeny meliorační práce na ploše, která činí jen 15% výměry všech pozemků meliorace vyžadujících, takže zbývá ještě k meliorování plocha okr. 1,850.000 ha. V roce 1929 byl dosažen největší roční pracovní výkon při prováděných půdních melioracích s plochou okr. 34.000 ha o stavebním nákladu okr. 127 milionů Kč oproti výkonu v roce 1928 s plochou okrouhle 29.000 ha o stavebním nákladu okrouhle 115,000.000 Kč.

V oboru zásobení obcí vodou pitnou a užitkovou byly dosud provedeny vodovodní stavby jen ve 12% celkového počtu obcí. Včetně vodovodů skupinových bylo prostavěno ročně podle průměru let 1925 - 1929 okrouhle 50,000.000 Kč.

Program vodohospodářských meliorací pro nejbližší desetiletí, který byl sestaven v souhlase s naléhavou potřebou, národohospodářskou prospěšností a dosavadním rozvojem těchto prací na podkladě jak generelních tak i podrobných a z části i úředně projednaných projektů, zejména u podniků, které jsou ke stavbě připraveny aneb u kterých již i bylo se stavbou započato a jichž finanční úhrada není dosud úplně zajištěna, vyžadovati bude celkového stavebního nákladu okrouhle 3.000,000.000 Kč. Vzhledem k povaze fondu určeného z největší části ku podpoře staveb prováděných jinými stavebníky než fondem, nelze stanoviti podrobný stavební program na celé desetiletí, nýbrž jen celkový rozsah programu a stavebního nákladu. Podrobné stavební programy určovány budou každoročně v rámci celkového programu dohodou s jednotlivými zeměmi. Celkový stavební program vodohospodářských meliorací rozděluje se podle jednotlivých druhů prací na 2 části:

K první části patří stavby, mající za účel převážně ochranu nemovitostí před škodami vodními, při nichž počítá se s programem takovým, kterým by bylo možno v nejbližším desítiletí uskutečniti všechny naléhavé podniky v oboru úprav vodních toků včetně akcesorických meliorací, hrazení bystřin a stavby vodních nádrží a který by pro celou republiku vyžadoval stavebního nákladu 1.350,000.000 Kč. Ročně se tedy v tomto oboru počítá se stavebním nákladem 135,000.000 Kč, z čehož má připadnouti na zemi Českou 40,000.000 Kč, na zemi Moravskoslezskou 48,000.000 Kč, na zemi Slovenskou 35,000.000 Kč a zemi Podkarpatoruskou 12,000.000 Kč.

Do stavebního programu pojaty jsou hlavně úpravní práce na tratích v § 3 označených těchto větších vodních toků:

a) V zemi České v oblasti labské na Horním Labi, Úpě, Metuji, Orlici Tiché, Divoké i Spojené, Loučné, Chrudimce, Doubravce, Cidlině, Mrlině, Jizeře, Ohři, Bělé a Ploučnici a v oblasti vltavské na Horní Vltavě, Malši, Lužnici, Nežárce, Otavě, Blanici, Volyňce, Sázavě, Želivce, Střelé, Úslavě, Úhlavě, Radbuze a Mži.

b) V zemi Moravskoslezské v obasti řeky Moravy na řece Moravě samé, dále na Dyji, Svratce, Jihlavce, Svitavě, Jevišovce, Velečce, Olšově, Dřevnici a Bečvě a v oblasti řeky Odry na jejím toku, Opavici, Ostravici a Olši. Na dokončení úpravních prací na samotné řece Moravě a Dyji včetně akcesorických meliorací počítá se s ročním stavebním nákladem 30,000.000 Kč.

c) V zemi Slovenské v údolí řeky Moravy a v dunajské a tisské nížině výstavba ochranných hrází a opatření s tím souvisejících, úpravy na Horním Váhu, Kysuci, Oravě, Turci, Nitře, Žitvě, Hronu, Ipole, Slané, Rimavě, Popradu, Hernadu, Ondavě, Toplé, Laborci, Uhu, Latorici a Bodrogu.

d) V zemi Podkarpatoruské na Tise, Uhu, Latorici, Boršavě, Rice, Terešvě, Tereblji a Bataru.

Tyto stavby jsou převážně záležitostí veřejných svazků a musí býti proto také těmito podnikány, při čemž lze zájemníky přidržeti k příspěvkům jen v omezené míře, pokud mají očividný prospěch z takové vodní stavby se širším zájmem veřejným. Jako podniky státní neb zemské zamýšlí se prováděti regulační práce na větších vodních tocích v tratích, kde tyto tvoří hlavní recipienty pro velké územní oblasti, aneb státní, případně zemskou hranici, dále úpravy na větších štěrkonosných horských tocích a bystřinách s příslušnými melioracemi akcesorickými a vodními nádržemi (§ 11). Úpravní práce na ostatních vodních tocích vyjímajíc podružných vodotečí, zřizovaných jako odpady a integrující součásti plošných meliorací, byly by prováděny okresy, obcemi, neb vodními družstvy.

Účast státu na všech stavbách tohoto druhu se předpokládá tím způsobem, že menším stavbám by se příslušná částka státní účasti vyplácela v hotovosti a zbytek by se opatřil úvěrem. Kromě toho musely by býti hrazeny závazky dle § 2, odst. 2., které vznikly dosavadním podpořením staveb regulačních na hotovostních splátkách a na valutě půjček uzavřených na opatření příspěvku státního.

K druhé části programu vodohospodářských meliorací patří všechny druhy plošných melioraci a zásobení obcí vodou. V oboru plošných meliorací počítá se pro budoucnost s ročním prováděním na ploše alespoň 35.000 ha. V nejbližších deseti letech, kdyby přišly ke stavbě meliorace rozsáhlých nížin v Podunají a Potissí na Slovensku a Podkarpatské Rusi, dlužno po čítati s plošnou výměrou ročního výkonu až 45.000 ha. Při tom se počítá s tímto ročním výkonem v jednotlivých zemích: V zemi České s plošnou výměrou 15.000 ha, v zemi Moravskoslezské s plošnou výměrou 12.000 ha, v zemi Slovenské s plošnou výměrou 14.000 ha a v zemi Podkarpatoruské s plošnou výměrou 4000 ha. Tomu by odpovídal stavební náklad ročně 130 mil. Kč, v němž jsou zahrnuty i náklady úprav menších vodotečí a melioračních odpadů, případně náhonů při zavodňování.

Podle dosavadních norem subvenčních, odpovídajících ustanovením melioračního zákona, činila průměrná míra státního příspěvku okrouhle 30% stavebního nákladu, jak ukazuje přehled účasti státu (povalených příspěvků) při stavbách plošných meliorací za období posledních šesti let 1923 - 1929:

Rok	Počet podniků	Schválený rozpočet v Kč	Povolená podpora v Kč	v průměrném %
1923	189	63,035.416	20,329.736	3225
1924	195	47,048.471	16,240.260	34 55
1925	246	81,764.925	26,769.006	3303
1926	233	80,480.349	24,590.762	3073
1927	220	87,288.149	30,513.187	3506
1928	311	119,777.739	37,645.976	2935
1929	462	193,368.929	56,704.359	3143

 

Uvážíme-li, že meliorační ruch při dosavadním způsobu subvencování právě v posledních letech dosáhl velmi pozoruhodného rozvoje, a to právě v oblastech hospodářsky slabších, totiž ve všech horských krajích našeho státu, zejména na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kdežto před převratem byl rozšířen ponejvíce jen v krajích řepařských, nebylo by na místě, aby nynější rozvoj byl ochromen novým zásahem státní správy v ohledu subvenčním. Z toho důvodu se nedoporučuje, aby byla pro budoucnost snížena účast státu a jeho podpora při stavbách melioračních v takové míře, která by byla citelným zhoršením dosavadního stavu.

Podpoření staveb melioračních má se díti jednak dle dosavadního způsobu v hotovostních splátkách z běžných příjmů fondovních, jednak ve formě zlevňování úroku placeného stavebníkem z půjčky pro tyto podniky uzavřené. Při tom zmocňuje se fond také k tomu, aby na místě výpůjčky uzavřené stavebníkem opatřil výpůjčku výhodnější, pakli by měl možnost kontrahovati úvěr lacinější než-li stavebník po případě aby takovou půjčku poskytl stavebníkovi sám. Prostředky k tomu účelu potřebné může si fond opatřiti úvěrem.

V oboru zásobení obcí vodou předpokládá se provádění staveb v rozsahu výkonu posledních let a jejich podpoření navrhuje se obdobně jako podpoření staveb melioračních.

Kromě toho však obdobně jako v první části dlužno bráti do počtu při stanovení celkové potřeby státní účasti na dalším programu plošných meliorací a zásobení obcí vodou též dosavadní závazky dle § 2, odst. 2. z dosud povolených příspěvků na stavby tohoto druhu. Výplata splátek těchto závazků může se provésti z prostředků opatřených výpůjčkami pro část B fondu.

Při provádění stavebního programu bude také náležitě přihlíženo k poměrům, jež jsou v té které době na trhu práce (nezaměstnanost).

Pro část stavebního programu týkající s regulací, hrazení bystřin a vodních nádrží, majících za účel převážně ochranu před škodami vodními, počítá se v osnově (§ 6) s těmito zvláštními příjmy:

1. S polovicí výtěžku stávající daně z vodní síly (okr. 10 mil. Kč) a to vzhledem k tomu, že veliký počet stávajících vodních děl na vodních tocích velkých i malých bude míti značný prospěch ze staveb regulačních, prováděných za účelem neškodného odvedení velkých vod a konsolidace břehů a koryta vůbec a velmi často i z vlastní přestavby neb znovuzřízení jezových objektů v rámci regulačních prací podnikaných.

2. S dotací ze státních peněz v částce 37 mil. Kč. Tato státní dotace odpovídá rozpočtové položce kap. 11, tit. 3. § 3, pol. 3, na úpravu vodních toků patřících nyní do působnosti, ministerstva zemědělství (23 mil. Kč) a příslušné kvotě melioračního fondu v částce 14 mil. Kč.

Pro část stavebního programu, týkající se plošných meliorací a zásobení obcí vodou, počítá se pak s těmito zvláštními příjmy:

1. S výtěžkem zvláštní k tomu účelu nově zavedené 25%ní přirážku k dani pozemkové, vybírané z veškeré půdy. Vzhledem k nynější krisi zemědělské nebude se tato přirážka vybírati v letech 1931 až 1937, při čemž se vláda zmocňuje, aby - jestliže by hospodářské poměry v zemědělství byly ještě v krisi - placení přirážky dále odsunula. Náhradou za tento úbytek příjmů poskytne stát této části fondovní ze svých prostředků v roce 1931 částku 15 mil. Kč a v letech dalších až do prvého vybírání přirážky roční částku 20 mil. Kč.

2. S dotací ze státních peněz v částce 30 mil. Kč. Tato státní dotace odpovídá příslušné kvotě melioračního fondu v částce 16 mil. Kč a úvěrní položce meliorace pozemků a zásobování venkova vodou, kap. 11, tit. 3; § 3, pol. 2, v částce 14 mil. Kč.

Při tom se poznamenává, že až dokonce roku 1926 měl státní meliorační fond příjem ze zbytku výtěžku 2% přirážky k dani pozemkové podle cís. nařízení č. 124/1917 ř. z., která byla zákonem č. 76/1927 Sb. z. a n., o přímých daních, zrušena. Tento příjem činil podle ročního průměru z posledních let okr. 35 mil. Kč.

Konečně dlužno připomenouti, že pro umožnění rychlejšího provádění úpravních prací na vodních tocích za účelem zamezení škod způsobovaných živelními pohromami, tedy za týmž účelem, jemuž bude sloužiti státní fond pro vodohospodářské meliorace, byl vydán zákon č. 227/1925 Sb. z. a n., o státní pomoci při živelních pohromách, podle jehož II. hlavy má vláda na úhradu nákladů touto akcí vzešlých zříditi zvláštní fond a zmocňuje se, aby potřebné k tomu prostředky opatřila úvěrními operacemi. Na úhradu úroků a na úmor má zařaditi vláda každoročně do státního rozpočtu částku až do výše 50 mil. Kč. Tato zákonná ustanovení stanou se předloženou osnovou, pokud jde o vodohospodářské stavby, spadající do oboru působnosti ministerstva zemědělství, bezpředmětnými.

II. Část zvláštní.

Státní fond pro vodohospodářské meliorace jest právním nástupcem státního fondu melioračního, který byl zřízen již zákonem č. 116/1884 ř. z. pro země bývalého Rakouska a zákonem č. 21/1920 Sb. z. a n. pro Československou republiku. Vzhledem k zkušenostem získaným při správě melioračního fondu pojato bylo do osnovy (§ 2) výslovné ustanovení, že státní fond pro vodohospodářské meliorace jest právnickou osobou a může samostatně nabývati práv a zavazovati se.

Tohoto ustanovení postrádaly dosavadní zákony meliorační a byl proto melioračnímu fondu odpírán charakter samostatné právnické osoby. Tento nedostatek zákonných ustanovení objevil se při likvidaci bývalého rakouského melioračního fondu a pociťován byl zvláště při uzavírání výpůjček na účet příspěvků státního melioračního fondu podle § 12 zák. č. 21/1920 Sb. z. a n. Tím, že osnova zákona - obdobně jak jest tomu při fondu pro opatření strojených hnojiv (zákon č. 683/1920 Sb. z. a n.) a při státním fondu silničním (zákon č. 116/1927 Sb. z. a n.) - výslovně prohlašuje státní fond pro vodohospodářské meliorace za osobu právnickou, bude právní povaha fondu zcela na jisto postavena.

Jako důsledek toho, že státní fond pro vodohospodářské meliorace jest právním nástupcem fondu melioračního, vyplývá nutnost, že státní fond pro vodohospodářské meliorace přejímá veškeré pohledávky a závazky státního fondu melioračního (§ 2, odst. 2.), jimiž jsou jednak podpory z tohoto fondu povolené jednak závazky ze zápůjček, jichž úročení a umořování fond meliorační převzal.

Vzhledem k tomu, že podpora vodohospodářských meliorací soustředí se v ministerstvu zemědělství v novém fondu a tím odpadnou dosavadní rozpočtové položky ministerstva zemědělství (kap. 11, tit. 3, § 3, pol. 2 a 3, "Meliorace pozemků a zásobování venkova vodou" a "Úprava vodních toků"), je nutno, aby fond převzal i ty závazky, které vznikly povolením příslušných podpor z těchto položek (§ 2, odst. 2.).

V § 3 osnovy uvádějí se taxativně ony stavby, které mohou býti z prostředků fondu prováděny neb podporovány, při čemž bil vzat zřetel na provedené rozdělení oboru působnosti ve věcech vodohospodářských mezi ministerstvo zemědělství a veřejných prací, účely zemědělsko-hospodářskými u staveb vodovodních (II., bod 2.) rozumí se zásobení vodou nejen obcí s převahou zemědělských hospodářství, nýbrž i obcí s převahou maloprůmyslové a živnostenské výroby a práce domácké.

O rozdělení fondu ve dvě části (§ 4 osnovy) a jich určení stala se již zmínka v části všeobecné.

Ustanovení § 5, odst. 2. má za účel, aby byly dočasné fondovní přebytky podle možnosti fruktifikovány.

V § 6 uvádějí se běžné příjmy fondu pro obě jeho části, jimiž jsou jednak zvláštní specifické příjmy plynoucí do fondu, jednak dotace ze státních peněz.

Již podle § 12 zákona č. 21/1920 Sb. z. a n., bylo přípustno opatřovati příspěvek melioračního fondu úvěrem, při čemž meliorační fond splácel zápůjčky naň připadající v anuitách. Vzhledem k právní povaze fondu pro vodohospodářské meliorace jako osoby právnické, která může samostatně se zavazovati, zamýšlí se proti dosavadnímu postupu změna při opatřování subvenčních zápůjček v tom směru, že fond bude moci opatřiti si potřebné prostředky sám, bez dosavadního zprostředkování zájemníků (§ 7).

Výpůjčky tyto bude fond opatřovati u zemských peněžních ústavů, které meliorační úvěr, zejména emisní, vypěstovaly a u jiných peněžních ústavů, zejména místních, jako spořitelen, okresních hospodářských záložen a pod., které již nyní v častých případech meliorační zápůjčky povolily. Též má býti možno využíti k tomu účelu i kapitálů Ústřední sociální pojišťovny, Všeobecného pensijního ústavu a jiných sociálně-pojišťovacích ústavů, z nichž některé meliorační úvěr již v pozoruhodné míře poskytují. Aby byla ústavům při poskytování úvěru dána plná záruka, že fondovní závazky z uzavřených výpůjček naleznou plnou úhradu v pohotových a zákonem zajištěných prostředcích fondu, omezuje se ve 3. odst. § 7 limitem výše zápůjček, které bude moci fond uzavříti.

Ustanovení § 8 byla převzata ze zákona č. 174/1925 Sb. z. a n., a doplněna za tím účelem, aby byla umožněna parlamentní kontrola, že se fondem hospodaří podle zákona a v mezích jím povolených prostředků.

Ustanovení § 9 odpovídá § 3 zákona č. 21/1920 Sb. z. a n., zmocňuje však za účelem urychleného schvalování projektů ministerstvo zemědělství, aby schválením projektů menšího rozsahu pověřilo zemský úřad.

Okruh subjektů, kterým možno povoliti podpory z fondu, rozšiřuje § 10 oproti § 1 zákona č. 4/1909 ř. z. o vodohospodářská sdružení a výjimečně i o jednotlivce. Toto rozšíření jest nutným v důsledku toho, že odpadne dosavadní rozpočtová položka ministerstva zemědělství pro odvodňování a zavodňování, ze které mohly býti stavby těchto subjektů podporovány.

Při úpravních stavbách uvedených v § 11 osnovy budou - jak již bylo vylíčeno v části všeobecné - stavebníky stát nebo země, při čemž budou nájemníci, pokud mají z těchto staveb prospěch, přidrženi též k přiměřeným příspěvkům.

K úhradě stavebního nákladu staveb prováděných neb podporovaných z fondu mají přispívati - jak tomu jest dosud i nadále také země, kterým již podle § 30 zákona č. 125/1927 Sb. z. a n., o organisaci politické správy, přísluší obor hospodářské péče, o niž tu jde. Při tom zmocňuje se v § 22 země obdobně jako státní fond pro vodohospodářské meliorace opatřovati zemské příspěvky u staveb, o kterých jednají §§ 11, 12 a 13, úvěrem, aby bylo tak zemím umožněno podpořiti při vzájemné součinnosti s fondem ve všeobecné části vylíčený soustavný program vodohospodářských meliorací menšími prostředky hotovými, aniž by bylo nutno dosavadní příslušné ponožky v zemských rozpočtech poměrně zvyšovati.

Postup tento není novým, poněvadž činil tak již býv. moravský zemský výbor jednak pro nedostatečnost roční zemské meliorační dotace, jednak pro značný rozmach melioračního podnikání. Opatřovati zemský příspěvek úvěrem bude nutno zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde v oboru vodohospodářských meliorací čekají stát i zemi zvlášť veliké úkoly, k jichž splnění bude zapotřebí značených prostředků, které stěží by mohly býti dány k disposici v hotovosti, obzvláště, když až do konce roku 1928 stát poskytoval na tamní stavby i příspěvky připadající na zemi.

Naproti tomu budou příspěvky zemské, povolované na stavby, o kterých jednají §§ 14, 15 a 16, uhrazeny výhradně z běžných zemských rozpočtů.

Účast fondu, pokud se týče výměra příspěvků jak z fondu tak i z prostředků zemských, jest řešena v osnově v §§ 11 až 16. Pro účast a příspěvky fondu stanovena jest nejvyšší míra a jejich povolení vázáno jest na povolení příspěvků zemských pro které se v osnově stonaví výměra nejnižší.

Výměra podpor z fondu opírá se jednak převážnou měrou o dosavadní ustanovení §§ 6 - 9 zákona č. 4/1909 ř. z., jednak zejména pokud jde o podpoření úprav na vodních tocích, spadajících dříve do působnosti ministerstva veřejných prací a o podpoření staveb vodovodních - o dosud užívané směrnice.

Celková výměra příspěvků z prostředků veřejných na jednotlivé druhy staveb pohybuje se v mezích dosud obvyklé praxe s tou změnou, že se příspěvky z fondu u nákladnějších staveb regulačních včetně vodních nádrží stanoví vyšším procentem než dosud, aby země i při rozšířeném programu těchto prací nemusely nepoměrně zvyšovati příslušné položky ve svých rozpočtech.

V §§ 15 a 16 zavádí se - jak již bylo o tom pojednáno v části všeobecné - při podpoření staveb melioračních a vodovodních nový způsob subvencování záležející v tom, že fond na místě poskytování kvotových kapitálových subvencí přispívá stavebníkovi na zlevňování úroku placeného z celé výpůjčky pro stavbu uzavřené.

Ustanovení § 17 mají za účel umožniti obcím jednoho nebo více okresů provádění a udržování skupinových vodovodů, poněvadž ani ustanovení § 93 českého a moravského, § 83 slezského obecního zřízení, ani zák. čl. XXII/1886 k tomu účelu nepostačují. Úprava tato stala se nutnou vzhledem ke konkrétním případům které vyžadují, aby pro provedení skupinových vodovodů, jimiž mají býti zásobeny vodou obce několika okresů, získán byl řádný právní subjekt. Při tom se poukazuje k tomu, že stavba skupinových vodovodů (§ 16, odst. 1.) znamená značnou úsporu stavebních nákladů jak pro přispívající činitele tak i pro obce samotné.

Ustanovení § 18 o příspěvcích zájemníků byla převzata ze zákona č. 4/1909 ř. z. a doplněna ustanovením odst. 1., v němž vymezen pojem nájemníka.

Vzhledem k tomu, že dosavadní úvěrní položka "meliorace pozemků a zásobování venkova vodou" odpadne, pamatuje se v § 19. na možnost poskytování příspěvků z fondu zájmovým korporacím na akce spojené s přípravou vodohospodářských staveb a s propagací melioračního ruchu.

Ustanovení o uzavření úmluvy (§ 20), převzaté z § 3 zákona č. 21/1920 Sb. z. a n., omezuje osnova z důvodů zjednodušení na stavby se schváleným rozpočtem vyšším než 300.000 Kč. Kdežto však dle ustanovení § 3 zákona č. 21/1920 Sb. z. a n. uveřejňovány jsou tyto úmluvy ve Sbírce zákonů a nařízení, má se na příště uveřejňování toto díti ve Věstníku ministerstva zemědělství. Změna ta zavádí se proto, poněvadž uveřejňování úmluv ve Sbírce zákonů a nařízení zatěžuje zcela zbytečně tuto Sbírku.

Ustanovení § 21 bylo převzato z § 3 zákona č. 21/1920 Sb. z. a n. a bylo doplněno druhým odstavcem na základě získaných praktických zkušeností.

Pro zajištění trvalého prospěchu staveb vodohospodářských jest důležitou otázkou jejich řádné udržování. Dle získaných zkušeností v tom směru nezamýšlí se zřizovati v budoucnu udržovací jistiny pro stavby úpravní, pokud budou provedeny státem neb zemí, a ukládá se proto v § 23, odst. 2. a 3. udržovací povinnost oné veřejné korporaci, která provedla stavbu jako stavebník. Ale ani u všech ostatních staveb nebudou udržovací jistiny zřizovány obligatorně, nýbrž ponechává se rozhodnutí o způsobu udržování ministerstvu zemědělství v dohodě s ministerstvem financí (§ 23, odst. 1.). Od zřizování udržovacích jistin nebude však zpravidla možno upustiti u staveb melioračních prováděných vodními družstvy, aby se zabránilo zkáze těchto staveb. Neboť zanedbané stavby meliorační mívají za následek, že bonita pozemků stane se horší nežli byla před meliorací. Nyní, když vzhledem na ustanovení zákona o přímých daních č. 76/1927 Sb. z. a n. má stát z důvodů fiskálních zájem na tom, aby zlepšená bonita a daňový základ na meliorovaných pozemcích zůstaly trvalými, jeví se tím více nutným, aby bylo zajištěno zcela bezpečně řádné udržování provedených meliorací. Správa udržovacích jistin jest dle dosavadní praxe zcela jednoduchá, poněvadž tyto jistiny soustředěny jsou v každé zemi u zemského peněžního ústavu a výnosem jejich disponuje stavebník za dozoru příslušného orgánu veřejné služby zemědělsko-technické. Výška udržovacích jistin, které mohou tvořiti součást stavebního nákladu, činí u plošných meliorací poměrně malou částku 15-3% stavebního nákladu.

Pokud bude na základě rozhodnutí ministerstva zemědělství v dohodě s ministerstvem financí udržovací jistina zřízena, byla převzata do § 24 osnovy ustanovení § 15 zákona č. 21/1920 Sb. z. a n., o zřízení a správě udržovacích fondů, která se velmi dobře osvědčila.

Omezení obsažené v § 23, odst. 5, pojato bylo do osnovy z toho důvodu, aby v těch případech, kde stavby jezů s příslušnými zařízeními neb objekty komunikačních (mosty, lávky) byly provedeny jako součást úpravy vodních toků, nebyla udržovací povinnost jejich držitelů neb uživatelů vyplývající z ustanovení vodního zákona přesunována na fond nebo zemi.

Ustanovení § 25 jest nové, vkládá se do osnovy na základě získaných zkušeností a má se jím zabrániti tomu, aby úpravy provedené za značné podpory z veřejných prostředků nebyly zanedbaným udržováním zničeny, jakož i tomu, aby tím nebylo znemožněno jich řádné účinkování.

§ 27 přiznává osvobození od kolkův a poplatků všem stavbám, kterým bude příspěvek z fondu povolen neb aspoň zásadně přislíben. Osvobození to spočívá na dosud platném ustanovení § 14 zákona č. 4/1909 ř. z. a jest odůvodněno národohospodářským významem vodohospodářských meliorací.

Ustanovením § 28 má býti zajištěn dozor živnostenských inspektorů na práce uvedené v § 3 a poskytnuta možnost zříditi v případě potřeby speciální živnostenské inspektory pro tyto práce.

V § 30 ruší se za účelem sjednocení zákonodárství ve příčině podporování prací v oboru vodohospodářských meliorací veškerá zákonná ustanovení a nařízení, platná dosud v zemích české a Moravskoslezské a na Slovensku a Podkarpatské Rusi, pokud odporují předložené osnově aneb se stala touto bezpředmětnými.

Pokud se týče úhrady, poukazuje se k tomu, že osnova sama zavádí zvláštní specifické příjmy z prostředků zájemníků na provádění vodohospodářských meliorací zúčastněných a že nebude míti v zápětí žádné zvýšení dosavadních výdajů státního rozpočtu.

Národohospodářský význam vodohospodářských meliorací vynikne nejlépe, uvědomíme-li si, že provedením nových meliorací polních pozemků jen za rok 1928 ve výměře 29.000 ha byl získán v naší zemědělské výrobě pro náš další hospodářský život za předpokladu dosavadního osevního rozdělení nejdůležitějších plodin tento trvalý roční přírůstek sklizně:

u obilovin zrna 85.000 q, slámy 147:000 q, u zemáků 157.000 q, u řepy 145.000 q a u pícnin 48.000 q v úhrnné ceně dle stavu nynějšího trhu 35,000.000 Kč a v kapitalisované hodnotě 700 mil. Kč.

Od převratu do konce roku 1928 byly u nás zmeliorovány polní pozemky ve výměře okr. 120.219 ha, což znamená, že je divě v důsledku těchto po válce již provedených meliorací bylo dosaženo a zajištěno trvale roční zvýšení sklizně u obilovin zrna o 376.000 q, slámy 685.000 q, u zemáků 655.000 q., u řepy 667.000 q a u pícnin 247.000 q v úhrnné ceně 188,000.000 Kč a ve zkapitalisované hodnotě 38 miliardy Kč. Provedením melioračních pro-čí na pozemcích všeho druhu (polí, luk a pastvin), které na celém státním území vodohospodářských zásahů vyžadují, docílíme zvýšení sklizní u obilovin zrna okr. 605 mil. q, slámy 1092 mil. q, u zemáků 105 mil. q., u řepy 1059 mil. q, pícnin 3 6 mil. q, sena 12,5 mil. q, v úhrnné ceně skoro 4 miliard Kč. A poněvadž provedením vodohospodářských meliorací půdních umožní se jak známo i další hospodářské meliorace a lepší zemědělské využití meliorovaných pozemků, docílí se ještě další zvýšení sklizní, z čehož jest zřejmo, že provádění půdních meliorací jest velmi účinným prostředkem při zajišťování vyživovací soběstačnosti státu. Dlužno ještě poukázati k tomu, že z provádění výše naznačeného soustavného programu melioračních úprav a z docíleného jimi zvýšení ročních sklizní bude míti kromě všeobecného hospodářského povznesení a kromě posílení soběstačnosti v zemědělských produktech i značné příjmy stát, a to zejména ve zvýšených příjmech na dani pozemkové v důsledku zák. 76/1927 Sb. z. a n., o přímých daních, dále ve zvýšených příjmech na dani z cukru, lihu, z piva a z obratu. Prováděním prací regulačních a zahrazovacích jakož i podniků sloužících hospodářskému využití vodstva, které vedle zjednání technických předpokladů pro melioraci půdní a využití vody slouží k ochraně údolních pozemků, komunikací, budov a výsledků lidské práce vůbec v těchto oblastech před povodňovými škodami, bude zabráněno dalším, skoro každoročně se opakujícím hospodářským ztrátám, postihujícím jak zájmy soukromé tak i zájem veřejný.

Pokud jde konečně o stavby vodovodní, nutno zdůrazniti jejich národohospodářskou prospěšnost pro obce s nepříznivými hydrologickými a geologickými poměry z ohledů nejen zdravotních, nýbrž i bezpečnostních za účelem zamezení neb zmenšení nebezpečí požárního a zároveň jejich veliký význam pro usnadnění a zlevnění zemědělského provozu a povznesení zemědělské výroby zásobením obcí a usedlostí vodou.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl přikázán ve sněmovně poslanecké výborům zemědělskému a rozpočtovému a v senátě výborům národohospodářskému a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě ca nejkratší.

V Praze, dne 6. února 1931.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

	Ministr zemědělství:
	Bradáč v. r.