Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

ze dne ...........................................,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 77 zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 Sb. z. a n., se mění a sice tak, že se v odstavci 2. vypouští věta tohoto znění:

"Za státní podnik při vyšetřování daňového základu ve smyslu tohoto ustanovení se považuje souhrn závodů, spravovaných na podkladě zákona ze dne 18. prosince 1922, čís. 404 Sb. z. a n., některým ze správních sborů."

Odstavec 2. §u 77 zákona o přímých daních ustanovuje, že se považují za podnik pokud jde o daňový základ veškeré závody státu, které jsou podle zákona čís. 404 z roku 1922 spravovány správním sborem, kdežto jinak podléhá dani ryzí výtěžek každého jednotlivého podniku státního a samosprávných svazků zvlášť.

Tato v §u 77 cit. zákona vyslovená výsada státních podniků, na které se vztahuje zákon čís. 404 z roku 1922, způsobuje značné škody samosprávným svazkům, které mají zájem na jejich poplatnosti, umožňuje sanací pasivních státních podniky na účet samosprávných těles místně ohraničeného obvodu a způsobuje jejich úplnou finanční zkázu.

V mosteckém a chomutovském okrese se nacházející státní doly zdaňovány byly až do roku 1926 u berní správy v Mostě, tj. v sídle státního báňského ředitelství v Mostě. Na obce Most, Komořany, Kopisty, Dolní Jiřetín, Souš, Ervěnice a Třebušice připadající daňová tangenta činila v roce 1926, který nebyl právě zvlášť příznivý, 701.484 Kč. K této státní dani mohlo těchto 7 obcí předepisovati přirážky ve výši 3,895.373 Kč a okresy Most, Chomutov, jakož i ostatní samosprávné svazky přirážky ve výši 3,318.014 Kč.

V roce 1928 činila však již daňová tangenta shora uvedených obcí toliko 33.656 Kč, ke kteréžto částce předepisovati mohly uvedené vpředu obce přirážky ve výši 76.994 Kč a ostatní samosprávná tělesa ve výši 100.631 Kč.

Tento mocný pokles daňového základu státního báňského ředitelství způsoben byl tím, že právě počínaje rokem 1927 zdaňovány jsou následkem změn, přivoděných § 77, odst. 2. zákona o přímých daních, mostecké hnědouhelné doly společně se státními závody v Příbrami, na Slovensku a v Jáchymově, v Praze.

Výtěžky státních báňských podniků v mosteckém a chomutovském okrese vyrovnávány jsou ztrátami v jiných místech, ano nestačí ani na úhradu těchto ztrát, takže jsou předpisovány všem státním báňským a hutním podnikům maximální daně.

Výhoda státních hnědouhelných dolů je, nechť se na ni pohlíží s hlediska jakéhokoliv, neoprávněná. Stát udržuje podniky pasivní v Příbrami, na Slovensku a v Jáchymově v zájmu celostátním, ať už z důvodů pedagogických (báňská akademie v Příbrami), nebo z důvodů zemské obrany (dobývání rudy a pod.). Bylo by tedy zcela odůvodněno, aby se poskytovaly dolům a kutím, provozovaným v zájmu celostátním, příděl z prostředků celostátních. Nedá se však odůvodniti, že stát hledí tyto příděly ušetřiti tím, že zdaňuje pasivní podniky s aktivními a provádí toto subvencování pasivních podniků na úkor samosprávných těles, v jejichž obvodu se aktivní podniky státní nacházejí.

Případné námitky; že stát odst. 2. §u 77 zákona o reformě daní postavil své podniky po stránce daňově právní na roveň jenom oněm soukromých podnikatelů, jsou bezdůvodné, poněvadž soukromý podnikatel notoricky pasivní podniky prostě neudržuje, nýbrž jejich provoz zastaví, takže u soukromého podnikatele, který provozuje více podniků, nemohou aspoň trvale ztráty jednoho podniku zkracovati výtěžky podniku druhého.

Z provedení zákona nevzniknou státu žádné zvláštní výdaje a proto odpadá návrh na rozpočet a úhradu.

Navrhujeme, aby tento návrh byl přidělen výboru rozpočtovému.

V Praze, dne 12. února 1931.