|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931. |
|
|
III. volební období. |
3. zasedání. |
954.
Odpovědi:
I. min. financí na interp. posl. Geyera a druhů o neustálém zhoršování některých výrobků státní tabákové režie (tisk 658/II.),
II. min. financí na interp. posl. Nitsche a druhů o vymáhání daňových nedoplatků (tisk 557/IX.),
III. min. financí na interp. posl. inž. Junga, Simma a druhů o nouzi čs. pensistů z civilní služby státní žijících v Rakousku (tisk 27/XXII.),
IV. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů o počtu žáků české občanské menšinové školy v Melči (tisk 204/V.),
V. min. soc. péče na interp. posl. Jurana, Barši a soudruhů o vyplacení horentních obnosů pro bývalé i nynější zaměstnance okresní nemocenské pojišťovny v Brně (tisk 769/VI.),
VI. min. soc. péče na interp. posl. Netolického, Slavíčka, Tykala, Vaňka a druhů o invalidním a starobním pojištění samostatně výdělečně činných (tisk 705/XIII.),
VII. min. soc. péče na interp. posl. Šaláta a druhů o schválení volby lékaře Dra Kolomana Lelkeše pro obvod divínský okresní nemocenské pojišťovny v Lučenci (tisk 769/XVI.),
VIII. vlády na interp. posl. Mikuláše, Zeminové, Knejzlíka, Tykala a druhů o situaci zemědělství a dalších opatřeních k jejímu zlepšení (tisk 628/VI.),
IX. min. financí na interp. posl. dra Holoty a druhů o usnadnění postupu při povolování cest pensistům do ciziny (tisk 174/XXIV.),
X. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů o zřízení německé menšinové školy v Uherčicích (tisk 204/I.),
XI. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Horpynky a druhů o stavbě školní budovy pro české menšinové školy ve Vrchlabí (tisk 440/V.) a na interp. posl. Simma a druhů v téže věci (tisk 440/XIII.)
XII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Nitsche a druhů o potrestání německých děti na slovenské občanské škole ve Staré Lubovni proto, že v přestávce mluvily německy (tisk 557/IV.),
XIII. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů o zřízení menšinové školy měšťanské v Požaze (tisk 174/XXXIII.),
XIV. min. vnitra na interp. posl. inž. Junga a druhů o surovostech orgánů státní policie (tisk 809/XVI.).
954/I. (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Josefa Geyera a druhů
o neustálém zhoršování některých výrobků státní tabákové režie (tisk (58/II.).
Doutníky "krátké", "portorika" a "kuba" se vyrábějí stále v tomtéž složení a spočívá tedy stížnost do zhoršení těchto výrobků na mylné informaci.
Ve složení obyčejného dýmkového tabáku byla provedena, počínajíc říjnem loňského roku, zněna tím, že určité procenty surovin cizozemského původu bylo nahrazeno tabáky vypěstovaným v tuzemsku. Jestliže byli kuřáci tohoto tabáku před provedením umíněné změny nespokojeni, možno nyní očekávati, že stížnosti ustanou. Nově používané tabáky ze Slovenska a Podkarpatské Rusi jsou totiž velmi dobré jakosti a hodí se specielně k výrobě dýmkového tabáku.
Ani stížnost do domnělého zhoršení jakosti cigaret "egypt" nelze uznati za odůvodněnou, neboť ve složení těchto cigaret změna nenastala a jich lepení nemá na jakost vlivu. Při tom poukazuji na skutečnost, že ve všech okolních státech evropských a v Americe se vyrábějí lepené cigarety.
Aby však tabáková režie dokázala, že jí záleží na spokojenosti kuřáků, vyrábí nyní a dává do prodeje cigarety "egypt" lepené i vroubkované.
Jsou-li i nyní lepené cigarety "egypt" bez stížnosti kupovány, nelze se ubrániti přesvědčení, že příčina částečného odporu proti lepeným cigaretám spočívala v obvyklé zaujatosti určitých, konservativně založených vrstev obyvatelstva proti jakékoliv novotě.
Podle úředních záznamů o odbytu tabákových tovarů nepoklesl v roce 1930 prodej cigaret, nýbrž naopak stoupl a nastal pouze nepatrný odklon od dražších cigaret k levnějším druhům. Příčinu tohoto dočasného zjevu třeba spatřovati ve všeobecné hospodářské tísni.
Lze připustiti, že v určitých prodejnách tabáku se projevuje v odbytu cigaret "egypt" pokles, tato okolnost však je pouze místního významu a není směrodatnou pro celkový odbyt. Ku konci třeba zdůrazniti, že nějaká licence k určitému způsobu výroby, opírající se o ujednání mezi naší a rakouskou tabákovou režií neexistovala a neexistuje.
Tento stav věci mi neskytá důvodů, abych učinil opatření ve smyslu interpelace.
V Praze, dne 2. února 1931.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.
954/II. (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance A. Nitsche a druhů
o vymáhání daňových nedoplatků (tisk 552/IX.).
Upomínati a vymáhati exekucí daňové nedoplatky finanční úřady musejí, ježto poplatníci opomíjejí platiti daně bez donucovacích opatření, jak dokazují i pp. interpelanty doznávané veliké a většinou značně staré nedoplatky. Ze slov pp. interpelujících, že berní správy na Slovensku pustí se čas od času do vymáhání neobyčejně nahromaděných daňových nedoplatků, vysvítá, že finanční úřady poskytují poplatníkům na Slovensku dosti čase a příležitosti, aby zaplatili své daně bez upomínání, pokud se týče bez exekuce.
Nedoplatky nejsou vymáhány bezohledně, o čemž svědčí nejen velký počet daňových dlužníků a velká výše a stáří daňových nedoplatků, nýbrž i skutečnost, že prodej zabavených předmětů pro dlužné daně provádí se poměrně jen v řídkých případech. K platební schopnosti a poměrům poplatníka se při vymáhání nedoplatků vždy přihlíží a právě proto nebyly dosud veškeré nahromaděné nedoplatky vybrány a vymoženy. Mírnější postup při vymáhání daní není už možný, naopak bude nutno proti liknavým poplatníkům postupovati s větší přísností, neboť zejména hospodářství samosprávných svazků vyžaduje, aby staré nedoplatky byly konečně jednou vymoženy.
Tvrzení interpelace, že velmi mnoho upomínek jest nesprávných, nebylo lze přezkoušeti, poněvadž nebyly uvedeny konkrétní případy. Konkrétní stížnosti na nesprávnost upomínek jsou velmi řídké. K stížnosti, že požadované částku v mnoha případech jsou neobyčejně vysoké, upozorňuji, že v upomínkách požadovány jsou jen ty částky, které poplatníci na daně jim předepsané a po zákonu splatné zůstali dlužni. Výše upomínaných částek nemůže proto dlužníky neobyčejně rozčíliti, neboť poplatníkovi jest z platebního rozkazu známo, mnoho-li mu na té které dani bylo předepsáno, a rovněž jest mu známo, mnoho-li na předepsané daně zaplatil, a musí proto též věděti, jaký dluh mu leště zbývá. Kromě toho je poplatník uvědoměn o předepsaných daních, vykonaných platbách a zbývajícím nedoplatku daňovou knížkou, resp. výpisem z daňové knihy, které se poplatníkům každoročně doplňují, resp. vydávají podle ustanovení odst. 4. § 273 zákona č. 76/1927 Sb. z. a n. a příslušné části prováděcího nařízení č. 175/1922 Sb. z. a n. Upomínkou se nikdy nestanoví daňová povinnost ani její výše, nýbrž pouze oznamuje částka nezaplacených daní poplatníkovi již dříve předepsaných a platebním rozkazem jemu sdělených. Upomínka vyhotoví se přesně podle dat zapsaných v daňových knihách a není k jejímu vyhotovení vůbec třeba znáti hospodářské poměry okresu a Jednotlivých poplatníků. Úředníci vyměřovacích úřadů, kteří v řízení zákonem upraveném, na základě dat poplatníkem přiznaných a úředně zjištěných daně vyměřují, resp. připravují návrhy pro příslušné daňové komise, jsou překládáni jen, pokud služební zájmy toho vyžadují, při čemž důležitost osobní znalosti poměrů v berním okrese a jednotlivých poplatníků se nepřezírá.
Nejsou tudíž na Slovensku zmatené daňové poměry.
Pokud se týče požadavku, aby vybírání daní ve venkovských obcích bylo vráceno obecním notářům, připomínám, že vybírání daní na Slovensku Jest dosud z velké části svěřeno obcím, resp. notářům, kteří - podle ustanovení zákona č. 43/1922 Sb. z. a n. a § 273, odst. 1., zák. čís. 76/1927 Sb. z. a n. resp. odst. 1., prov. nař. k tomuto ustanovení - vybírají daně přímé od všech poplatníků, jichž roční předpis na všech přímých daních s přirážkami v jedné obci dohromady nepřesahuje 9000 Kč. Obec resp. notáři vybírají ovšem daně už předepsané resp. po zákonu splatné a na výši daní jim k vybrání vykázaných nemohou samozřejmě nic měniti. Není ani myslitelno, že by notáři mohli býti pověřeni (což by se ovšem muselo státi zákonem), aby sami prováděli nějaké opravy předepsaných daní a že by tudíž notáři rozhodovali, mnoho-li má každý poplatník na daních zaplatiti. Zkušenosti finanční správy z tohoto jen na Slovensku platného způsobu vybírání daní jsou neblahé a obce resp. notáři se velmi rádi této povinnosti vzdávají. Avšak i velká část poplatníků, kteří by mohli platiti své daně u obce resp. notáře, posílá platby raději poštovním šekovým úřadem přímo bernímu úřadu a tam vyžaduje si potřebné informace a vysvětlení, přicházejíc do okresního města při týdenním trhu, neboť mnozí notáři nevedou zápisy o vybírání daní zcela přesně a při častých zpronevěrách daní obecními orgány nebo notáři pozbylo poplatnictvo důvěry k notářským úřadům a Jednají přímo s berními úřadu. Bude proto jen na prospěch finanční správy i poplatnictva. Jestliže postupem času bude vybírání daní obcím a notářům úplně odňato a zavedeno závazné placení daní šekovými vplatními lístky na konto berních úřadů, jak jest tomu v zemích ostatních.
Vydávání výpisů z daňových účtů, resp. daňových knížek, jež rovněž jsou výpisem z účtů každoročně doplňovaným, je zavedeno všeobecně jak pro města, tak i pro obce venkovské. Drobní poplatníci venkovských obcí mohou kromě toho informovati se o stavu svých nedoplatků u notáře, který předepsané a splatné daně vybírá.
Vzhledem k uvedenému neshledal jsem důvodu k požadovaným opatřením.
V Praze, dne 2. února 1931.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.
954/III. (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců ing. R. Junga, H. Simma a druhů
o nouzi čs. pensistů z civilní státní služby, žijících v Rakousku (tisk 27/XXII.).
Požadavku kladenému v interpelaci bylo vyhověno, pokud to bylo možno z hospodářských důvodů, zákonem ze dne 20. května 1930, č. 70 Sb. z. a n. pokud se týče vládním nařízením ze dne 26. června 1930, č. 96 Sb. z. a n., jimiž bylo zavedeno u pensí příslušejících podle těchto ustanovení a požívaných v cizině pouze stejnoměrné snížení o 10%. Toto snížení nesmí však sahati pod nejnižší výměru pensí stanovenou v příslušných pensijních předpisech.
Jak uvádí důvodová zpráva k vládnímu návrhu citovaného zákona, uvedené snížení pro cizinu bylo stanoveno proto, že počet pensistů, kteří jsou trvale v cizině, jest stále neobyčejně veliký, nehledě k značnému počte těch, kteří se zdržují v cizině jenom dočasně. Tak v roce 1929 bylo trvale v cizině pensistů 4.749. To má značný vliv na stav platební bilance státu a na hospodářské poměry. Snížení 10% odpovídá, nehledíc k hospodářské újmě, která vzniká spotřebováním odpočivných platů mimo území státu, tomu co ujde na veřejných daních a dávkách.
V Praze, dne 31. ledna 1931.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.
954/IV. (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dr. Schollicha a druhů
o počtu žáků české občanské menšinové školy v Melči (tisk 204/V.).
Počátkem školního roku 1927/28 zřídilo ministerstvo školství a národní osvěty v Melči měšťanskou školu s československým jazykem vyučovacím, když již dříve byla tam otevřena škola obecná.
Ve školním roce 1927/28 byla otevřena I. třída měšťanské školy, do níž docházelo celkem 43 dětí, při čemž průměrná roční docházka činila 98.90%, ve školním roce 1928/29 docházelo do dvou tříd měšťanské školy celkem 64 dětí při průměrné roční docházce 95.90%, ve školním roce 1929/30 celkem 77 dětí; ve školním roce 1930/31 dochází do této měšťanské školy celkem 84 dětí. Že v tomto počtu žactva bylo zejména na počátku méně dětí místních, jest vysvětlitelno tím, že měšťanská škola byla zřízena v Melči jako přirozeném středu obvodu pro žactvo z okolních obcí; pro něž docházka do měšťanské školy jinam byla dosud spojena s velikými obtížemi, po případě vůbec vyloučena. Konaným šetřením bylo zjištěno, že žáci mají vesměs lepší a kratší cestu do Melče než do Podolí nebo do stanice Dolních Životic či Lhotky - Litultovic, nehledě k nevhodnému vlakovému spojení ze stanic těchto do Opavy. Z uvedených procentních průměrů školní docházky jest zřejmo, že návštěvou měšťanské školy v Melči zdraví dětí, o něž běží, není nijak ohroženo.
Ministerstvo školství a národní osvěty stále zkouší, zda jest oprávněna existence menšinových škol a podle výsledků příslušného šetření činí se případ od případu přiměřená opatření. Školní poměry v Melči byly k podnětu z kruhů poslaneckých prozkoumány zvláštním místním šetřením naposled v srpnu 1928, při čemž bylo zjištěno, že existence této školy jest odůvodněna.
V Praze, dne 27. ledna 1931.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Dérer v. r.
954/V.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Jurana, Barši a soudruhů
o vyplacení horentních obnosů pro bývalé i nynější zaměstnance okresní nemocenské pojišťovny v Brně (tisk 769/VI.).
Ke skutkovým okolnostem v interpelaci uvedeným se podotýká toto:
a) Záležitost býv. ředitele brněnské okresní nemocenské pojišťovny Siegfrieda Tauba, který již v roce 1924 vystoupil z jejích služeb, byla již v roce 1928 předmětem zkoumání ministerstva sociální péče, při čemž bylo zjištěno, že: nároky byly upraveny ve smyslu kolektivní smlouvy, schválené výnosem ministerstva sociální péče ze dne 14. listopadu 1920, č. 5338. Jak ze spisů vysvítá, byla tato věc rozhodnutím ministerstva sociální péče ze dne 19. března 1928, č. j. 4.567/1/28, prohlášena za vyřízenu, ježto všecka opatření se tu stala s plným vědomím dozorčího úřadu a obzvláště s vědomím ministra sociální péče.
b) Nároky býv. úředníků brněnské okresní nemocenské pojišťovny Antonína Sotoláře, Julia Ješiny a Matěje Zouhara byly upraveny podle odst. 1. č. XXI. kolektivní smlouvy. Jednání o odbytném jmenovaných funkcionářů se zúčastnil zástupce dozorčího úřadu, jak je vidno z protokolů o schůzích představenstva.
c) Pokud jde o ředitele Václava Jelínka neodpovídají údaje interpelace skutečnosti, ježto Jelínkovi správou okresní nemocenské pojišťovny v Brně žádné odbytné nikdy přiznáno nebylo. Pokud přicházejí v úvahu pensijní nároky jmenovaného úředníka, byly upraveny v přímém styku s Pensijním ústavem zaměstnanců nemocenských pojišťoven překázáním částek k tomu potřebných.
Oproti tvrzení, že v době, "kdy okresní nemocenská pojišťovna v Brně vyplácela uvedené peníze svým zaměstnancům" byly zákonem určené dávky pojištěnců omezovány a pojistné zvyšováno, se konstatuje, že tyto údaje neodpovídají skutečnosti.
Za tohoto stavu věci nemá ministerstvo sociální péče žádného důvodu, aby učinilo další opatření ve věcech shora uvedených, které ostatně byly také předmětem zkoumání Ústřední sociální pojišťovny.
V Praze, dne 31. ledna 1931.
Ministr sociální péče:
Dr. Czech v. r.
954/VI.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Netolického, Slavíčka, Tykala, Vaňka a druhů
o invalidním a starobním pojištění samostatně výdělečně činných (tisk 705/XIII.).
Ministerstvo sociální péče jest zásadně pro brzké uvedení v účinnost zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o potištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří a uznává i potřebu novelisovati po případě doplniti určitá ustanovení tohoto zákona. Se zřetelem k resolucím, přijatým na Jaře roku 1929 u příležitosti projednávání zákona o státních starobních podporách sociálně-politickým a rozpočtovým výborem poslanecké sněmovny, pokud se týče rozpočtovým výborem senátu, zahájilo ministerstvo sociální péče přípravné práce k této novelisaci. Při vypracování návrhu novelisačního bude nutno přihlížeti jednak k okolnosti, že od vydání zákona č. 148/1925 Sb. z. a n. poměry se změnily, jednak bude nutno přihlížeti i ke zkušenostem, získaným při provádění zákona č. 221/24 o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Vedle toho bude nutno zajistiti i předpoklady finanční základny zákona. Pochopitelně bude při tom přihlíženo k přání a potřebám složek na potištění zúčastněných, při čemž se podotýká, že v poslední době v kruzích živnostenských projevují se snahy, aby se živnostnictvo předem dohodlo a usneslo, ve kterých věcech a v takém směru si přete novelisaci zákona č. 148/1925 Sb. z. a n. Jakmile stanoviska zúčastněných složek zájemníků budou ministerstvu sociální péče známa, přikročí k dalším pracím směřujícím k vypracování příslušného vládního návrhu zákona.
V Praze, dne 26. ledna 1931.
Ministr sociální péče:
Dr. Czech v. r.
954/VII.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance Antonína Šaláta a druhů
o schválení volby lékaře dr. Kolomana Lelkeše pro obvod divínský okresní nemocenské pojišťovny v Lučenci (tisk 769/XVI.).
Usnesením společné schůze představenstva a dozorčího výboru okresní nemocenské pojišťovny v Lučenci ze dne 29. června 1930, byl na základě vypsané soutěže zvolen obvodním lékařem pro divínský obvod dr. Koloman Lelkeš.
Volba tato byla schválena rozhodnutím Zemské úřadovny pro dělnické potištění na Slovensku v Bratislavě ze dne 13. listopadu 1930.
V Praze, dne 29. ledna 1931.
Ministr sociální péče:
Dr. Czech v. r.
954/VIII.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců V. Mikuláše, Fr. Zeminové, J. Knejzlíka, J. Tykala a druhů
o situaci zemědělství a dalších opatřeních k jejímu zlepšení (tisk 628/VI.).
Předpoklady, ze kterých páni interpelanti dovozují potřebu další pomoci našemu zemědělství, jsou správné. Krise našeho zemědělství přes opatření, která byla učiněna přede žněmi, se zhoršila. Příčinou toho jest jednak další vzrůst světové krise zemědělské, jednak okolnost, o které se v interpelaci činí také zmínka, že právě ta z opatření učiněných na ochranu našeho zemědělství, která by byla mohla přinésti našemu zemědělství pomoc nejrychlejší a nejvydatnější, nemohla se pro mezinárodní smluvní závazky účinně uplatniti.
Vydání nového celního sazebníku, o kterém se zmiňuje interpelace, nebylo a není toho času možné pro překážky, na které vláda poukázala ve své odpovědi na interpelaci poslance dr. Polyáka a druhů (tisk 653/XXV.).
Zkušenosti získané s prováděním opatření, která byla učiněna proti zemědělské krisi v prvé polovině minulého roku, a vzrůstající tíseň československého zemědělství vedly k urychlenému projednání vládního návrhu zákona o povinném semílání pšenice a žita a uvádění pšeničné a žitné mouky do oběhu (zákon ze dne 7. listopadu 1930, č. 154 Sb. z. a n.) a k vydání prováděcího nařízení ze dne 18. listopadu 1930, č. 164 Sb. z. a n. Zákon ten může býti při přesném provádění účinnou pomůckou pro odbyt domácí pšenice a žita a nepřímo regulovati dovoz cizozemské pšenice a žita, jakož i cizozemské pšeničné a žitné mouky, kterouž regulaci páni interpelanti doporučují.
Otázkou úvěrové pomoci zemědělství, o které se zmiňuje interpelace, se vláda zabývá. Ministerstvo zemědělství vypracovalo příslušný návrh, který jest projednáván komitétem hospodářských ministrů.
K požadavku, aby vlastní spotřeba zemědělců byla osvobozena od daně z obratu, se poznamenává toto:
Mezi zásady daňové spravedlnosti náleží též zásada daňové rovnoměrnosti a zásada daňové všeobecnosti, která vylučuje privilegia věcná i osobní.
Pokud jde o prvou z obou těchto zásad, vytýká se dani obratové již při její nynější úpravě jistá nerovnoměrnost, záležející v tom, že statky, které po cestě své výroby až ke konsumentovi procházejí delší řadou podniků, jsou touto daní postiženy tíživěji, nežli statky s menším oběhem.
Návrhy na zmírnění daně z obratu z vlastní spotřeby zemědělců anebo dokonce na úplné osvobození této spotřeby od daně z obratu - což by vyžadovalo změny posud platného ustanovení § 1, odst. 5. zák. č. 268/1923 Sb. z. a n. - musily by míti na zřeteli, není-li tu nebezpečí, že bude porušena druhá ze shora uvedených zásad, a nebude-li tím do předpisů o dani z obratu vnášen nový nedostatek, s hlediska vědy neodůvodněný.
K požadavku, aby byla zrušena daň z masa nebo aspoň z nutných a domácích porážek, se podotýká, že finanční správa nemůže se z důvodů rozpočtových vzdáti výnosu daně z masa. Tato daň, ve své konstrukci jako daň spotřební, má postihnouti každého spotřebitele masa, ať jest tím zemědělec, živnostník, obchodník, dělník, úředník atd. V nejčetnějších případech platí tuto daň ovšem jen podnikatel masné živnosti (řezník) z titulu porážky dobytčete, ale přesunuje ji pak v ceně zboží na spotřebitele.
Osvobozením nutných porážek a porážek pro domácí spotřebu od daně z masa byl by výnos této daně - nehledě ani ke značným kontrolním obtížím - vážně ohrožen.
Pokud se v interpelaci doporučuje úprava pachtů v zemědělství, podotýká se, že páni po slunci Jan Koudelka, Fr. Biňovec, Ing. J. Nečas, Ján Bečko a soudr. podali iniciativní návrh zákona o ochraně zemědělských pachtýřů (tisk 814). Také páni interpelanti podali v této věci vlastní iniciativní návrh (tisk 824). Při projednávání těchto návrhů bude zaujato stanovisko k otázce zemědělských pachtů nejen poslaneckou sněmovnou, ale i vládou.
Na podporu nákupu hospodářských strojů byla na rok 1930 preliminována částka 4,000.000 Kč. - Částka ta bude povolenými příspěvky plně vyčerpána. Do rozpočtu na rok 1931 zařazena jest k témuž účelu částka 4,300.000 Kč a bude jí použito k povolování příspěvků k nákupu hospodářských strofa způsobem dosud obvyklým.
Více zvýšiti tuto rozpočtovou položku nebylo lze z důvodů rozpočtové rovnováhy.
Pokud páni interpelanti doporučují uzákoniti pojištění dobytka a pojištění živelní, poznamenává se, že ministerstvo zemědělství připravilo osnovu zákona, jímž se zveřejňuje pojištění proti škodám ze živelních pohrom v oboru dvou nejtíživějších zemědělských risik, kterým podle dosavadního stavu pojistné techniky možno spolehlivě čeliti formou pojištění, tj. v oboru krupobitním a dobytčím. O osnově provádí se právě meziministerské řízení a po jeho ukončení bude osnova zákona předložena k ústavnímu projednání Národnímu shromáždění.
Vláda neopomíjí nijaké příležitosti, aby iniciativně zasahovala všemi prostředky, jež má k disposici, dbajíc při tom příkazu nutné opatrnosti a zřetelů celostátních i smluvních závazků mezinárodních, všude tam, kde by mohla přispěti ke zmírnění hospodářské krise vůbec, ať zemědělské, ať průmyslové, či ve kterémkoli jiném hospodářském oboru, majíc na paměti, že zhoršení poměrů v Jednom oboru mívá zpravidla za následek zhoršení poměrů také v jiných hospodářských oborech.
V Praze, dne 11. února 1931.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
954/IX. (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dr. Holoty a druhů
o usnadnění postupu při povolování cest pensistům do ciziny (tisk 174/XXIV.).
Ministerstvo financí přihlížejíc k poměrům, nastavším rozpadem Rakousko-Uherska vydalo vynesení č. 66.792/24, kterým - pokud bylo možno - značně zmírnilo dosavadní předpisy o pobytu v cizině proto, aby usnadnilo cesty do ciziny z důvodů hospodářských a rodinných. Zmírnění toto zavedeno bylo přes to, že až příliš značný počet pensistů se zdržuje jednak trvale, jednak dočasně v cizině. Možné zmírnění dosavadních předpisu stran cest do ciziny bylo zavedeno citovaným vynesením a ve směru materielním požadavku kladenému v interpelaci bylo vyhověno, poklid to bylo možno z hospodářských důvodů, zákonem ze dne 20. května 1930, č. 70 Sb. z. a n., pokud se týče vládním nařízením ze dne 26. června 1930, č. 96 Sb. z. a n., jimiž bylo zavedeno u pensí příslušejících podle tohoto zákona a nařízení a používaných v cizině, pouze stejnoměrné snížení o 10%.
Generální finanční ředitelství v Bratislavě požaduje předložení cestovních pasů, povolí-li pobyt v cizině delší než 14 dní nebo bylo-li zjištěno, že pense nemůže býti percipientovi doručena, ježto se zdržuje v cizině, nevyžádav si povolení k cestě do ciziny. Vyžádání cestovního pasu v prvém případě jest v zájmu percipientů proto, že tím zjistí se skutečná délka pobytu v cizině, který v žádostech uvádí se pravidelně delší. Podle skutečné délky pobytu vypočte se pak částka, kterou jest třeba buď straně za dobu pobytu v cizině sraziti, nebo jako více sraženou straně vrátiti. V druhém případě vyžadování cestovních pasů jest nezbytně zapotřebí, ježto jen kontrolou jejich lze zjistiti případy, kdy pensisté si vůbec povolení k pobytu v cizině nevyžádali. Touto kontrolou zjistilo se nemálo případů, kdy pensisté se zdržovali bez povolení trvale v cizině a do tuzemska si dojížděli jen v den výplaty pro pensi. Předkládání cestovních pasa zavedeno bylo jen proto, že bylo zjištěno, že případy nedovolených pobytů v cizině přibývá způsobem až povážlivým. Všechny záležitosti týkající se pobyta pensistů v cizině se vyřizují jako pilné a není tudíž možno zjistiti, bez konkrétního označení případu, že by generální finanční ředitelství zadržovalo celé měsíce cestovní pasy.
Generální finanční ředitelství v Bratislavě, bez zvláštního pokynu, postupuje ve věcech povolování cest do ciziny velmi liberálně, neboť ani v jediném případě neodepřelo povolení k pobytu v cizině. Při překročeních pak povolených pobytu v cizině nebo dokonce i při nepovolených pobytech v cizině podávalo vždy návrh na prominutí následků.
Z důvodů shora uvedených není, možno upustiti od požadavku, aby se cestovní pasy předkládaly. Aby pak kontrolu těchto pasů prováděl snad jiný finanční úřad neb orgán, není možné ani účelné z důvodů administrativních. Prováděti pak kontrolu těchto pasů jednou či dvakráte do roka nebylo by v zájmu percipientů, kteří malí zájem, aby co nejdříve jim byly vráceny případné srážky na požitcích za dobu, kterou z povoleného pobytu v cizině nevyčerpali.
V Praze, dne 31. ledna 1931.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.
954/X. (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dr. E. Schollicha a druhů
o zřízení německé menšinové školy v Uherčicích (tisk 204/I.)
Školou povinných dítek německé národnosti jest tou dobou v Uherčicích toliko šest, kdežto ostatní dítky (rovněž šest), které docházejí té do veřejné obecné školy s německým jazykem vyučovacím ve Vratěníně, jsou jednak z rodin českých, jednak národnostně smíšených.
S ohledem na tento počet žactva není tou dobou v Uherčicích podmínek pro zřízení menšinové školy obecné s německým jazykem vyučovacím.
Pokud se týče tvrzení interpelace, že německé obyvatelstvo jest ochotno k největším obětem, aby umožnilo zřízení této školy, a že by se zavázalo poskytnouti pro ni místnost, dlužno uvésti, že o takové nabídce není školním úřadům ničeho známo.
V Praze, dne 29. ledna 1931.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Dérer v. r.
954/XI. (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance O. Horpynky a druhů
o stavbě školní budovy pro české menšinové školy ve Vrchlabí (tisk 440/V) a
na interpelaci poslance H. Simma a druhů v téže věci (tisk 440/XIII.).
Státní správě jest známa situace vrchlabského školství a byly proto konány přípravy pro stavbu vlastní budovy pro českou menšinovou školu, jak ostatně uvádějí též sami páni interpelanti; ke stavbě té nebylo však dosud možno přikročiti z důvodů rozpočtových, neboť stavby menšinových škol bylo možno prováděti jen v rámci investičních úvěrů, povolených finančním zákonem, které byly dosud vyčerpávány úkoly ještě naléhavějšími. V případě vrchlabském mimo to přichází ještě v úvahu neukončené jednání s obcí o postoupení školní budovy čp. 616, v níž jsou dnes menšinové školy z největší části umístěny, do vlastnictví státního. Státní správa vede věc v neustálé patrnosti a pečuje o její urychlené vyřízení.
V Praze, dne 31. ledna 1931.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Dérer, v. r.
954/XII. (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance A. Nitsche a druhů
o potrestání německých dětí na slovenské občanské škole ve Staré Lubovni proto, že v přestávce mluvily německy (tisk 557/IV.).
Provedeným šetřením bylo zjištěno, že tři žáci měšťanské školy ve Staré Lubovni, o nichž se zmiňuje interpelace, byli potrestáni špatnou známkou z mravů za přestupky proti školní kázni a to jeden ze žáků proto, že nepřinášel úkolů a drze se choval, druhý proto, že pravidelně pozdě přicházel do školy a třetí pro drzé a vyzývavé jednání vůči členům sboru.
Usnesení o potrestání se stalo na pravidelné klasifikační poradě a protokol o tom sepsaný schválili a podepsali všichni členové učitelského sboru bez výjimky, tedy i učitel jazyka německého. Poznamenávám, že tento učitel vyučoval svému předmětu ještě delší dobu po klasifikační konferenci.
Není proto důvodu pro nějaké další opatření.
V Praze, dne 31. ledna 1931.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Dérer v. r.
954/XIII. (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dr. E. Schollicha a druhů
o zřízení menšinové měšťanské školy v Požaze (tisk 174/XXXIII.).
Jménem "Požaha" se nazývá souvisle zastavěný obvod 23 domů, tvořící fakticky jeden místní celek, který jest částí tří politických obcí Staré Vsi, Lukavce a Skřipova, jsa od nich vzdálen 4.5 - 5 km, nehledíc ke značnému výškovému rozdílu terainu 300 - 500 m.
Obecná škola menšinová s československým jazykem vyučovacím byla zřízena v Požaze v roce 1925 z těchže důvodů, pro něž byla zřízena ve zmíněném místním celku v roce 1909 německá obecná škola, užívající označení "Požaha" vedle německého názvu "Waldheim".
V r. 1929 byla zřízena měšťanská škola s československým jazykem vyučovacím v Požaze, jako v přirozeném středu obcí, ležících na výšině od Bílovce k Opavě, z nichž žactvo do školy té dochází.
Měšťanská škola v Požaze má v letošním školním roce 1930/31 - kdy na škole té byla otevřena teprve druhá třída - celkem 59 dětí, při čemž však ještě přes 20 dětí nemohlo býti do školy přijato pro nedostatek místa. Dítky do měšťanské školy v Požaze docházející by většinou jinak vůbec neměly vyššího školského vzdělání. Zdravotní stav žactva školy a Jeho prospěch vyučovací i výchovný je velmi dobrý a rovněž docházka žactva je pravidelná; průměr docházky školní činil v zimních měsících 1929/30 celkem 99.8% všeho žactva.
V Praze, dne 31. ledna 1931.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Dérer v. r.
954/XIV. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. R. Junga a druhů
o surovostech orgánů státní policie (tisk 809/XVI.).
Podle výsledku konaného šetření udál se případ v interpelaci uvedený jinak než je tam vylíčen.
Dne 31. října 1930 jel pomocný zřízenec strážní služby Alois Hendrych v občanském oděvu na kole v úřední záležitosti směrem k Chomýži. Předjížděje dva cyklisty, zajel na pravou stranu silnice, kde jeden ze čtyř tam stojících mladíků vyskočil proti němu s napřaženou holí v ruce do středu silnice a vykřikl na něho, aby s kola sestoupil nebo že jej praští holí přes hlavu.
Hendrych seskočil s kola, vytáhl úřední legitimaci se slovy "státní policie" a tázal se mladíka, jak se jmenuje a co mínil tím výkřikem. Mladík nedal žádné odpovědi a zvedl hůl nad hlavu. Hendrych v domnění, že mladík se chystá k úderu, snažil se uchopiti hůl, při čemž buď rukou, nebo holí zasáhl mladíka do obličeje. Na to mu odebral hůl a odjel za svým spěšným úředním posláním. Při zpáteční cestě pak zjistil, že mladík onen se jmenuje Adolf Scholz.
Hendrych chtěje míti doličnou věc, ponechal hůl u sebe, vyzval Scholze, aby si pro ni přišel druhého dne na strážnici a odjel.
Poblíže hostince "Gründel" dohonil Hendrycha jeden z mladíků a z obavy před nepříjemnými následky, jež by mělo udání Hendrychovo na Scholze, žádal, aby od oznámení upustil, což mu Hendrych slíbil a vrátil mu na jeho žádost k dotvrzení slibu Scholzovu hůl.
Když se druhého dne po příchodu Scholze na strážnici zjistilo, že hůl mu nebyla vrácena, učinil Hendrych dne 1. listopadu 1930 povinné hlášení. O trestním oznámení, podaném o případu okresnímu soudu v Krnově dne 6. listopadu 1930, nebylo dosud pravoplatně rozhodnuto.
Scholz podal u téhož soudu proti Hendrychovi žalobu pro urážku na cti a Hendrych protižalobu. Přelíčení, konané ve věci dne 24. prosince 1930, bylo odročeno na neurčito.
Výsledku soudního řízení věnuje se pozornost a bude-li zjištěno, že pomocný zřízenec Hendrych dopustil se porušení služebních povinností, bude proti němu zakročeno.
V Praze, dne 4. února 1931.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.