Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	3. zasedání.

953.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ................................... 1931

o státní zápůjčce investiční.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ministr financí se zmocňuje, aby opatřil zápůjčkou peníz 1.300,000.000 Kč a vynaložil jej způsobem dále uvedeným.

§ 2.

(1) Částka 600,000.000 Kč jest určena na úhradu investičních nákladů Československých státních drah (§§ 3 - 5).

(2) V celkové částce 1.300,000.000 Kč jest dále zahrnuto:

1) 64,692.500 Kč, které byl ministr financí zmocněn opatřiti úvěrními operacemi nebo poskytnouti zálohou ze státní pokladny na investiční potřeby státních podniků podle čl. XV., odst. 1., písm. a) - h) finančního zákona ze dne 18. prosince 1930, č. 187 Sb. z. a n.;

2) 150,000.000 Kč, které byl ministr financí zmocněn opatřiti úvěrními operacemi podle § 2 zákona ze dne 19. prosince 1930, č. 190 Sb. z. a n., na zmírňování následků hospodářské krise.

(3) Zbytek 485,307.500 Kč jest určen (§ 6)

1) jednak k tomu, aby z něho ministr financí poskytl zálohu silničnímu fondu zřízenému podle zákona ze dne 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n., po případě i jiným podobně zřízeným státním fondům;

2) jednak na úhradu investičních nákladů státních podniků nad míru stanovenou rozpočtem na rok 1931.

§ 3.

Z částky 600,000.000 Kč určené na úhradu investičních nákladů československých státních drah se použije

1) 400,000.000 Kč na investice v roce 1930 (§ 4, odst. 1.),

2) 200,000.000 Kč na investice v roce 1931, po případě v letech následujících (§ 4, odst. 2., § 5).

§ 4.

(1) Podílu na dopravních daních, vybraných v roce 1930 na státních a státem provozovaných drahách, který byl podle čl. II., odst. 3. finančního zákona ze dne 4. dubna 1930, č. 42 Sb. z. a n., ponechán Československým státním drahám na úhradu jejich investičních nákladů, použije se ve prospěch jejich provozního výsledku roku 1930.

(2) Obdobně lze i částky 400,000.000 Kč z výnosu přepravní daně na státních a státem provozovaných drahách, která jest podle čl. II., odst. 3. finančního zákona č. 187/1930 Sb. z. a n. ponechána Československým státním drahám na úhradu jejich investičních nákladů, použíti ve prospěch jejich provozního výsledku roku 1931, a to buď zcela nebo z části podle skutečné potřeby.

§ 5.

Nebude-li částky 200,000.000 Kč, uvedené v § 3, č. 2, plně třeba v roce 1931, použije se zbytku ke stejnému účelu v letech následujících.

§ 6.

(1) Jak bude použito zbytku 485,307.500 Kč, určí podrobněji vláda.

(2) Bude-li poskytnuta záloha některému fondu (§ 2, odst. 3., č. 1), bude ji tento fond ze svých běžných příjmů zúrokovati a umořovati za stejných podmínek, za jakých bude stát zúrokovati a umořovati zápůjčku.

§ 7.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provede jej ministr financí.

Důvodová zpráva.

I. V posledních létech vyhýbala se finanční správa tomu, aby investiční výdaje státních podniků byly hrazeny úvěrem. Investice státních podniků měly býti hrazeny zásadně z jejich provozních příjmů; dále byl jim za tím účelem ponechán v jistém rozsahu čistý zisk a železničnímu podniku mimo to i určitá kvota daní dopravních.

Tím jednak mělo býti tempo investic udržováno v souladu u provozními výsledky podniků a zabráněno překotným investicím za tíživých podmínek úvěrových. Jednak měl býti šetřen kapitálový trh od nových emisí a ponechána mu možnost, aby se konsolidoval a dospěl k nižším sazbám úrokovým.

Dobré výsledky této politiky jsou známy.

Nynější poměry vyžadují však dočasně odchylného postupu.

Na jedné straně nebylo by prospěšno s hlediska celostátního, aby snad státní investice byly v době hospodářské krise a nezaměstnanosti omezovány, ač by toho vyžadovaly nižší příjmy státních podniků. Naopak by se doporučovalo prováděti investice v neztenčeném a možno-li i ve zvýšeném rozsahu, aby se tak přispělo ke zmírnění krise a oživení celého hospodářství.

Na druhé straně jsou dnes poměry na kapitálových trzích příznivy. Zápůjčku lze si dnes opatřiti za výhodnějších podmínek, než to bylo možno ještě před několika lety. Není také obavy, že by stát svými úvěrovými nároky na kapitálový trh nezdravě konkuroval úvěrovým potřebám soukromým.

To vyžaduje podrobnějšího výkladu.

II. Jsou již po ruce předběžné pokladní výsledky státního hospodaření za rok 1930. Třeba v něm, jak se to děje v rozpočtu i v účetní závěrce, lišiti hospodářství vlastní státní správy od hospodářství státních podniků.

Výsledky hospodaření vlastní státní správy za rok 1930 jsou nad očekávání příznivé. To se týká jak stavů příjmů veřejných, tak i poměrů mezi příjmy a výdaji. Veřejné příjmy - daně, cla, poplatky a monopoly - klesly sice oproti obdobným příjmům v roce 1929 o 335 milionů Kč, avšak oproti rozpočtu byly vyšší přece o 285 milionů Kč. Příjem z daní přímých i nepřímých i obratové úhrnem poklesl pouze o 35 milionů Kč a počítáme-li k tomu i monopoly (mimo tabák), tedy činil pokles pouze 23 miliony Kč. Pokles se týká hlavně cel (192 miliony Kč) a poplatků a daní dopravních (120 milionů Krč). U cel dlužno uvážiti, že příjem celní (1195 milionů Kč), který jest oproti loňskému roku nižší o 192 miliony Kč a oproti rozpočtu o 23 miliony Kč, jest zde již zkrácen o dovozní listy, jichž působnost byla počátkem roku 1930 podstatně rozšířena. Měl tedy rozpočet ve veřejných příjmech skutečnou reservu i po jejich poklesu následkem krise skoro 300 mil. Kč.

Jinak se má věc se státními podniky.

Nejsou ještě po ruce účty zisku a ztráty jednotlivých podniků, nýbrž pouze to, co podniky odvedly státní pokladně a co jim státní pokladna dala jako zálohu. Podniky odvedly státní pokladně 1334 milionů Kč, z čehož připadá na tabákovou režii 1304 miliony Kč, loterii 23 miliony Kč, mincovnu 7 milionů Kč a 2 školní závody zemědělské 263.000 Kč. Ostatní podniky neodvedly vůbec ničeho, nýbrž naopak některé z nich požadovaly od státní pokladny zálohy, ať již následkem svého schodku nebo na investice, což se zjistí teprve při účetní závěrce. Tyto zálohy státní pokladny podnikům dosáhly koncem roku 1930 výše 698 milionů Kč.

Prozatím stojí tedy odvody jedné skupiny státních podniků všeobecné státní pokladně: 1334 milionů Kč (o 3 miliony Kč více než v roce 1929 a o 130 milionů Kč více než bylo v rozpočtu na rok 1930 preliminováno) - proti zálohám státní pokladny ostatním státním podnikům: 698 milionů Kč.

Mimo to zjišťuje nejvyšší účetní kontrolní úřad, že hotovost státní pokladny poklesla ze 1740 milionů Krč na 904 miliony Kč, tedy o 836 milionů Kč.

Z těchto fakt podávají se určitě závěry pro poměr mezi výdaji a příjmy ve vlastní státní správě.

Především, snížila-li se hotovost o 836 milionů Kč, z čehož připadá na zálohy podnikům 698 milionů Kč, pak se snížila hotovost o 138 milionů Kč důsledkem hospodářství vlastní státní správy. Čili jinými slovy: příjmy vlastní státní správy byly pokladničně menší o 138 milionů Kč než výdaje vlastní státní správy nebo naopak.

Dále, byly-li veřejné příjmy vyšší o 285 milionů Kč a odvody podniků "0 130 milionů Kč vyšší než bylo rozpočteno a klesla-li přes to hotovost důsledkem hospodářství vlastní státní správy o 138 milionů Kč, pak jest zjevno, že byly pokladniční výdaje vyšší o souhrn těchto položek, tedy: 285 +130 + 138 = 553 milionů Kč. Tento rozsah výdajů administrativních jest maximální, protože jest od skutečných odvodů odečísti to, co ze záloh státní pokladny bude stráveno schodkem podniků, jimž zálohy byly dány. Pak ale klesne číslo odvodu a v důsledku i právě vypočtený rozsah státních výdajů.

Příčinou vyšších administrativních výdajů jsou nejen mimoetátní platy, zejména učitelské platy, ale také výdaje nově uzákoněné. Nově uzákoněné dovozní listy se projevily v příjmech ve zmenšeném cle, ostatní, zejména staropensisté, gentský systém, vánoční přídavek státním zaměstnancům a platy z mírových smluv ve výdajích. Na tyto zvýšené výdaje nestačila rozpočtová reserva, jež se ukázala ve veřejných příjmech částkou okrouhle 285 milionů Kč, k níž přistoupil ještě vyšší odvod finančních státních podniků, takže důsledkem hospodářství státní správy klesly pokladní hotovosti pouze o 138 milionů Kč. Uváží-li se, že minulý rok byl rokem těžké krise, zmenšených příjmů a velmi podstatně zvýšených výdajů, jest tento výsledek velmi potěšitelný, protože se kryly mimoetátní platy (učitelské), pro něž se přece musí najíti úhrada.

Zbývá vysvětliti, proč jest nutno rozsah výdajů odhadovati zatím jen nepřímo. V pokladním hospodářství se totiž výdaje jednotlivých ministerstev uvádějí jen potud, pokud nebyly kryty vlastními příjmy ministerstev, protože, pokud byly kryty, byly přímo ministerstvem uhrazeny a nehledaly úhradu ve státní pokladně. Rozsah skutečných správních výdajů nelze tedy z těchto předběžných číslic zjistiti, nýbrž lze tak učiniti teprve při definitivní státní účetní závěrce.

III. Jde nyní o to, připraviti se na státní hospodářství příštího roku.

Nenastane-li brzy obrat k lepšímu, pak lze důvodně čekati, že hospodářství vlastní státní správy bude méně příznivé, nežli bylo v roce 1930, jednak proto, že některé výdaje ještě přibudou (resystemisace, větší nezaměstnanost, nemyslí-li se ani na to, že by mohly ještě nějaké nové výdaje býti uzákoněny), jednak proto, že přímé daně dále poklesnou; loni postihovaly výsledek hospodaření roku 1929, který byl ještě poměrně příznivý, kdežto příštím rokem postihnou výsledek hospodaření roku 193, který byl méně příznivý. Nicméně obraz minulého roku dává jistotu, že etátní platy naleznou plnou úhradu rozpočtovou a jen mimoetátní (učitelské) platy potřebují úhrady zvláštní, jak již bylo naznačeno v exposé ministra financí k finančnímu zákonu na rok 1931. Každým způsobem jest zde reserva volně disponovatelné hotovosti, takže o hospodaření vlastní správy finanční netřeba míti obav.

Naproti tomu není situace státních podniků stejně příznivá. To jest patrno už z oněch 698 milionů Kč záloh, které státní pokladna dala v minulém roce státním podnikům, i když není ještě zjištěno, do jaké míry jsou to zálohy na investice a do jaké míry na provozní ztráty. Jest ovšem zřejmo, že státní po-, kladna, nemůže dávati ani na investice podnikům trvalé zálohy v takovém rozsahu, poněvadž by to předpokládalo, že se vybírá daleko více daní, nežli je třeba pro administraci a to jen proto, aby se jimi hradily buď schodky podniku anebo aby se kapitalisovaly v podnikových investicích. I podnikové investice se musí, není-li pro ně úhrady v zisku podniku, díti za řádný úvěr a se zřetelem k podmínkám tohoto úvěru.

Nejdůležitějším případem jsou zde železnice, jimž bylo dáno v minulém roce podle stavu z konce roku 529 milionu Kč záloh. Úhrada, která byla dána železnicím z přepravní daně, byla spotřebována v běžném hospodářství, protože veliký pokles železničních příjmů důsledkem krise přes největší úsilí železnic přivodil schodek, takže bylo nutno investice železniční částkou okrouhle 400 milionů Kč krýti zálohami státní pokladny. Oč byla záloha větší, sloužila ke krytí schodku provozního.

Kdyby se situace železnic (a ostatních podniků) nezlepšila v tomto roce velmi podstatně, nezbylo by, nežli opět použíti dotace z přepravní daně (400 milionů Kč) na provozní schodek, ale státní pokladna, potřebujíc určitou reservu pro vlastní administraci, by nemohla žádným způsobem zálohově krýti investiční potřebu ani železnic ani jiných podniků, nehledíc k zásadní otázce, jak byla shora dotčena.

Kdyby se však čekalo na to, až jak se poměry vytváří, přišlo by se do doby pro úvěrové transakce naprosto nemožné a nevyužitkovalo by se nynější velké pletory na peněžním trhu. Ohroziti železniční investice takovým opomenutím bylo by velmi povážlivé.

Z pokladničních hotovostí nelze zajistiti všechny investice podniků, nemluvíc ani o potřebě silničního a ostatních obdobných fondů. Bylo řečeno, že pokladní hotovost klesla v minulém roce o 836 milionů Kč na 904 miliony Kč. Z toho připadá 844 milionů Kč na ústřední státní pokladnu v Praze a 60 milionů Kč na pokladny venkovské. Z hotovosti ústřední státní pokladny leželo v pokladně a na žiru u Národní banky koncem roku 1930 88 milionů Kč, 273 milionů Kč u poštovní spořitelny a 483 milionů Kč u Zemské banky jako vázaný vklad, takže činila okamžitá disponovatelnost 421 milionů Kč. Kdyby se situace hospodářství vlastní státní správy utvářila jen poněkud nepříznivěji než v roce minulém, což jest možné, poněvadž důsledek nepříznivého roku 1930 se objeví teprve v příjmech (přímých daních) roku 1931, nebyla by státní pokladna s to, krýti zase zálohami celou investiční potřebu podniků jako v roce minulém a investice by byly ohroženy, čehož v době krise nelze připustiti.

Protože pak se jeví na peněžním trhu mimořádně příznivá situace pro úvěrovou transakci, nelze úhradu investičních nákladů úvěrem odmítnouti. Stojíme-li zásadně na stanovisku, že úvěr na investice, pro něž nepotřebujeme žádné věcné pomoci z ciziny, musí býti opatřen doma, pak má tento úvěr určité meze dané ohledem na, peněžní trh, protože má býti nadále kurs státních papírů chráněn.

IV. Podrobněji budiž k jednotlivým ustanovením osnovy uvedeno toto:

Navrhovaným zákonem má býti ministr financí zmocněn, aby opatřil zápůjčkou celkovou částku 1.300 milionů Kč, ze které jest určeno

1) 600,000.000 Kč na investice železniční,

2) 64,692.500 Kč na investice různých státních podniků podle finančního zákona na rok 1931,

3) 150,000.000 Kč na zmírněná následků hospodářské krise podle zákona ze dne 19. prosince 1930, č. 190 Sb. z. a n.,

4) zbytek 485,307.500 Kč na zálohy silničnímu fondu a podobným fondům a na investice nepreliminované.

Ad 1. Podle čl. II., odst. 3. finančního zákona na rok 1930 měly býti investice Československých státních drah v roce 1930 hrazeny jednak očekávaným provozním ziskem asi 148 milionů Kč, jednak 45%ní kvotou daně dopravní, ponechanou za tím účelem Československým státním drahám v očekávané výši okrouhle 337 milionů Kč. Částka investičních nákladů, která by nebyla uhrazena těmito příjmovými zdroji, měla býti opatřena úvěrem.

Hospodářská krise, které nemohly zůstati ušetřeny ani Československé státní dráhy, způsobila však, že jejich hospodářství nedosáhlo v roce 1930 očekávaných výsledků a skončí značným schodkem. Schodek tento byl způsoben především velmi citelným po klesem příjmů z nákladové dopravy, zvláště uhelné. Ve výdajovém hospodářství pak došlo k novým osobním výdajům, které nebyly rozpočtem na rok 1930 předvídány, neboť vzešly ze zákonných norem a opatření pozdějších.

Železniční podnik byl proto nucen, - zejména aby mohl provésti svůj investiční program, - použíti přechodně záloh, které mu poskytla státní správa finanční.

Aby tyto zálohy mohly býti vyrovnány a aby mohl býti uhrazen provozní schodek za rok 1930, navrhuje se použíti ke zlepšení provozních výsledků kvoty dopravních daní, ponechané podle čl. II., odst. 3. finančního zákona na rok 1930, železničnímu podniku a investice hraditi úvěrem (§ 3, č. 1, § 4, odst. 1.).

Poněvadž ani počátkem roku 1931 se nezměnila celková hospodářská situace, jest nutno z opatrnosti počítati s možností, že by železniční podnik přes to, že již při sdělávání rozpočtu na rok 1931 očekával menší příjmy z dopravy, nedocílil v roce 1931 výsledků předpokládaných rozpočtem. Tím bylo by ohrožena zejména prav"odění obnovy drážních zařízení, s níž ovšem úzce souvisí i uskutečnění investičního programu.

Proto se navrhuje i pro rok 1931 předem zajistiti možnost obdobných opatření, jaká se činí pro rok 1930, tj. aby bylo lze paušální částky 400,000.000 Kč z výnosu přepravní daně, ponechané železničnímu podniku podle čl. II., odst. 3. finančního zákona na rok 1931, použíti k rozmnožení příjmových zdrojů železničního hospodářství a zabezpečiti již nyní plné provádění investičního programu, stanoveného finančním zákonem na rok 1931, prozatím výpůjčkou do výše 200,000.000 Kč (§ 3, č. 2, § 4, odst. 2.).

Zlepší-li se hospodářské výsledky železničního podniku v roce 1931 dostatečnou měrou nad úroveň roku 1930 a bude-li lze uhraditi investice aspoň částečně způsobem předvídaným rozpočtem na rok 1931, použije se nespotřebovaného zbytku z částky 200,000.000 Kč na investice v letech následujících (§ 5).

Ad 2. Investice tyto i jejich úvěrová úhrada jest již obsažena v rozpočtu na rok 1931. Nejde tedy ani o investice nové, ani o nové úvěrové zmocnění. Pojaty jsou do této osnovy znova proto, že bude výhodnější opatřiti si tyto částky v rámci jednotné státní zápůjčky spolu s ostatní investiční potřebou, nikoliv samostatnými zápůjčkami.

Ad 3. Totéž platí i o nouzovém úvěru 150,000.000 Kč podle zákona č. 190/1930 Sb. z. a n.

Ad 4. Podle připravované novely k zákonu o silničním fondu má býti úvěrová základna jeho zvýšena, aby mohl býti rozšířen jeho investiční program. Podle zmíněné novely mohl by si silniční fond opatřiti potřebné částky emisí vlastních dílčích dluhopisů. Jest však možno, že by v rámci jednotné velké státní investiční půjčky byla potřebná částka opatřena výhodněji. Doporučuje se proto zajistiti zákonný podklad pro tuto možnost, tak aby stát sám sjednal zápůjčku a část jejího výtěžku postoupil zálohou silničnímu fondu, který by nesl zúrokování a umořování postoupené části ze svých běžných příjmů.

Totéž platí o státním fondu pro vodohospodářské meliorace a o státním fandu pro splavnění řek, vybudování přístavů, údolních přehrad a využitkování vodních sil podle připravovaných zákonných osnov.

Konečně se doporučuje zajistiti také možnost, aby bylo lze podle potřeby přikročiti k investicím nepreliminovaným. Nelze předem stanoviti, ke kterému z těchto účelů a v jakém rozsahu by mělo býti zbývající části zápůjčky použito. Osnova proto ponechává podrobnější určení vládě.

Vláda doporučuje, aby osnova tato byla v obou sněmovnách přikázána výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 12. února 1931.

předseda vlády:

Udržal v. r.

	Ministr financí:
	Dr. Engliš v. r.