Dne 18. ledna t. r. uspořádala sociálně demokratická strana v Michalovcích na Slovensku veřejnou schůzi a k asistenci při této povolali si četnictvo. Dělníci z Michalovců a okolí dostavili se na tuto schůzi hromadně a prohlásili, že si nepřejí slyšet sociálně demokratické referenty, načež zazpívali Rudý prapor. Tím schůze skončila.

Asi za dvě hodiny po schůzi vrazili do bytu dělníka Michala Zvoníka v Michalovcích četníci, zatkli jmenovaného, vyvlékli jej na obecní dům a tam ho strašlivě ztloukli. Mezi bitím žádali na Zvoníkovi, aby prozradil, kdo vedl protest proti sociálním demokratům. Když se nepřiznal ani po neuvěřitelném mučení, byl propuštěn s pohrůžkou, že bude zavřen v té chvíli, kdy jej četníci přistihnou mezi komunisty.

Tato četnická drzost přesahuje všechny meze. Neděláme si nejmenší iluse o fašistických methodách, jimiž buržoasní stát chce zlomiti odpor hladových a ožebračených dělníků proti vládnoucí třídě, ale je i v kapitalistickém státě provokací přespříliš sprostou, když dělníci placení z peněz dělnictva stávají se sluhy jedné politické strany a na její příkaz a v jejích intencích surově bijí nevinné, prosté, poctivé dělníky.

Ptáme se ministra vnitra:

Zná případ michalovský?

- - - - - - -

Jaká opatření učiní ministr vnitra, aby původci surovostí na dělníku Zvoníkovi byli exemplárně potrestáni, propuštěni ze služeb a všichni ostatní náležitě poučeni o tom, že ani četnická pravomoc nesahá tak daleko, aby pro nic a za nic mohl být zbit a ztýrán dělník?

V Praze dne 21. ledna 1931.