Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

ze dne .......................................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Všem nezaměstnaným dělníkům, zřízencům a drobným zaměstnancům vůbec bez rozdílu jsou-li odborově organisováni či nikoli, bude nejpozději 15. února t. r. státem vyplacena jednorázová nouzová výpomoc v této výši: svobodní, kteří nikoho neživí 300 Kč, ženatým a všem těm, kteří živí druhé osoby 500 Kč.

§ 2.

Vyplácení děje se za účasti a stálé kontroly akčních výborů nezaměstnaných, zvolených na veřejných schůzích nezaměstnaných.

§ 3.

Úhrada výloh s provedením tohoto zákona spojených budiž kryta uvolněním 300 milionů Kč, které byly v r. 1930 věnovány na sanaci bank.

§ 4.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedou jej ministři sociální péče a financí.

Nezaměstnaní potřebují okamžité nouzové výpomoci, neboť nemají peněz ani na jídlo, ani na nejnutnější topivo, ani na šatstvo. Mají-li býti zachráněni před nejstrašnější bídou, musí jim býti dle našeho návrhu co nejdříve vyplacena jednorázová, nouzová výpomoc ve výši 300 Kč svobodným, kteří o nikoho nepečují a 500 Kč ženatým, a těm, kteří se starají o druhé osoby. Uvolnění obnosu 300 milionů Kč navrhujeme proto, že tento obnos byl věnován na sanaci zkrachovaných bank a vláda prohlašuje, že jej prý bankám dala jen k disposici až do odvolání. Máme za to, že zmírnění nejhorší bídy nezaměstnaných je důvodem, aby obnos 300 milionů Kč byl opět vyzvednut a věnován na jednorázovou nouzovou výpomoc nezaměstnaným.

Zákon tak naléhavý musí nabýti účinnosti dnem vyhlášení, nejpozději však 15. února 1931. (Zákon o 150 milionech byl probičován v několika dnech!) Záleží při tom ovšem pouze na neúprosném boji nezaměstnaných i dosud zaměstnaných dělníků, aby si vynutili jeho uzákonění.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento zákon byl okamžitě přidělen výboru sociálně-politickému a výboru rozpočtovému k bezodkladnému projednání.

V Praze dne 30. ledna 1931.