Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.
III. volební období.	3. zasedání.

897.

Odpověď

ministra zemědělství

na interpelaci poslanců Václava Knotka, Jos. Šamalíka, Frant. Janalíka, Ant. Kaňourka, Frant. Navrátila a druhů

ve příčině provádění zákona o plemenitbě hospodářských zvířat ze dne 2. července 1924, čís. 169 Sb. z. a n. (tisk 816).

Do nového zákona o plemenitbě hospodářských zvířat čís. 969/1924 a příslušného vlád. nařízení čís. 204/1928 Sb. z. a n. byla pojata zásadní ustanovení zem. zákona moravského čís. 61 ze dne 20. května 1909 a zák. čl. XII. z r. 1894, platného dříve na území Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Nehledíc k předpisům dříve platným v zemi České, nevykazují nové předpisy o plemenitbě oproti dřívějším ustanovením žádných pronikavých změn. - Proto také v zemi Moravskoslezské, Slovenské a Podkarpatoruské jest provádění těchto předpisů hladké a naráží na překážky pouze v Čechách.

Je sice pravda, že v zemi České se tato zákonná úprava od dřívějších předpisů značně liší a jest ve srovnání s nimi daleko přísnější; jest však třeba zdůrazniti, že chovatelské poměry jedině v rámci přísnějších zákonných opatření mohou býti v Čechách konsolidovány.

Všechna ustanovení tohoto nového zákona směřují ku povznesení chovu hospodářských zvířat a jeho zásadní ustanovení nebylo lze říditi podle poměrů země, kde zákonné předpisy byly po stránce odborně chovatelské nejméně vyhovující, nýbrž bylo nutno s ohledem na potřebu a zájmy státně hospodářské upraviti je tak, aby vyhovovaly všem zemím našeho státu.

Jest pravda, že provádění nových předpisů o plemenitbě naráží v zemi České na obtíže a namnoze i na odpor samých zájemníků, který jednak vyplývá z přirozené konservativnosti zemědělců, jednak vzniká i z nesprávného provádění a nepochopení nových předpisů. Jak však již řečeno, v ostatních zemích provádějí se nové předpisy bez obtíží, a nelze tudíž důvodně tvrditi, že by nové předpisy vyvolávaly téměř všeobecný odpor mezi venkovskými hospodáři, jak se uvádí v interpelaci.

Rovněž nelze souhlasiti s tvrzením interpelace, že praktickým prováděním nového zákona se chov zbytečně velmi zdražuje, aniž bylo lze docíliti zvláštního pokroku v chovatelských snahách. Lze číselně prokázati, jak nerentabilní jest v dnešní svízelné situaci zemědělské chov jedinců s podřadnou užitkovostí (mléčná, chovná, žírná) a jak jest přímo diktátem přítomné doby povznésti chov pomocí kvalitních plemeníků. Právě nedostatečné předpisy zákonné to byly, které jmenovitě v zemi České brzdily veškeren chovatelský pokrok a proto také v této zemi bylo zemědělskými kruhy nejvíce voláno po nové zákonné úpravě, chovatelským potřebám vyhovující.

Podobně jest tomu s názorem v interpelaci uvedeným, že lépe mohlo býti dosaženo kýženého cíle, kdyby se byl prováděl přísnější výběr plemeníků a šetřilo se při tom svobod při chování a připouštění plemeníků. Pouhé zostření výběru plemeníků, které nynější platná ustanovení nejenom nevylučují, nýbrž kategoricky požadují, nebylo by dostatečnou zárukou, že bude dosaženo účelu, který nové předpisy o plemenitbě mají na zřeteli. Účelu toho může býti dosaženo jen, je-li zaručeno, že pro plemenitbu vždy a všude budou k disposici kvalitní plemeníci předepsaného plemene v dostatečném počtu. To může býti zaručeno jen stanovením povinnosti plemeníky takové opatřiti a chovati. Protože ti, kdož na opatření a chování plemeníků mají předem zájem, tj. chovatelé plemenic, nejsou v této relaci všeobecně organisováni a nejsou právní osobností, byla novým zákonem povinnost opatřiti a chovati plemeníky uložena obcím v zastoupení chovatelů plemenic, což jest patrno z toho, že obce hradí náklad na opatření a chování plemeníka jen zálohou a rozvrhují jej pak na chovatele plemenic. Se násadou povinného opatřování a chování plemeníků jest neslučitelná zásada volné soutěže v chování licentovaných plemeníků. Ponechati rozhodnutí majitele plemenice, ke kterému z vybraných plemeníků chce plemenici připustiti, nebylo lze, když zákon stanovil povinnost opatřiti a chovati plemeníky, neboť pak byla by tato povinnost spojena s risikem, že náklad na opatření a chování plemeníka nebude si moci ten, komu byla řečená povinnost uložena, uhraditi, a když zákon, jak jest zřejmo z § 6, chtěl chov usměrniti co do chovaných plemen.

Interpelace dále vytýká, že způsob jmenování komisí pro chov hospodářských zvířat neodpovídá našim politickým poměrům a že tyto komise mají příliš jednostranný politický ráz, který jest nebezpečný pro nestranné plnění funkce zákonem na tyto komise vznesené.

Proti tomu sluší zdůrazniti, že zákonem stanovený způsob jmenování členů komisí pro chov hospodářských zvířat jest diktován zájmy výhradně odborně chovatelskými.

Návrhy zemědělských rad mohou býti pokládány po této stránce za směrodatné, ježto zemědělská rada jest v neustálém styku se širokými vrstvami chovatelskými, čímž jest jí dána možnost nalézti pro tento účel osoby vhodné.

Proti nesprávnému postupu komise, která jest orgánem správním, anebo jejích členů, lze si stěžovati a při důvodnosti takové stížnosti může zemský úřad podle ustanovení § 4, vl. nař. čís. 204/1928 Sb. z. a n. komisi rozpustiti, nekoná-li správně svých povinností. Z téhož důvodu může i jednotlivého člena (náhradníka) zbaviti jeho funkce.

Tímto ustanovením jsou strany dostatečně chráněny před nesprávným postupem komise a jest tak zabezpečeno objektivní plnění funkce, zákonem na tento orgán vznesené.

K většímu zdůraznění námitek uvádí interpelace 2 konkrétní případy, jako doklad stranického postupu komisí. -

Jde o provádění zákona v obci Chotusicích, okres Čáslav, a v obci Čejkově, okres Kamenice n./L.

Oba případy staly se předmětem úředního šetření, jehož výsledkem jest zjištění, že v obou případech, ačkoliv je interpelace uvádí jako doklad stranického postupu komise, nebyl postup komise v rozporu se zákonem o plemenitbě hospodářských zvířat.

Pokud se týče případu obce Chotusice, jest pravda, že p. J. Havelka, rolník Chotusicích, čp. 76, byl odsouzen pro přestupek licenčního zákona ze dne 2. července 1921, čís. 169 Sb. z. a n., ježto připouštěl nevybrané plemenné býky. Okolnosti provázející nezákonný postup jmenovaného nenasvědčují však nikterak tomu, že by postižený nebyl vinen a že kritický stav ve veřejné plemenitbě skotu v obci Chotusice zavinila komise pro chov hospodářských zvířat.

Úředním vyšetřováním bylo totiž zjištěno toto:

Obec Chotusice byla v okresu Čáslav první obcí, která v prvním roce provádění zákona jeho ustanovením plně vyhověla. Podle § 10. odst. 5. vl. nař. čís. 304/1928 Sb. z. a n., uzavřela obec chovatelské smlouvy na 4 roky, tj. incl. do roku 1933, podle nichž opatřili soukromí chovatelé 6 prvotřídních veřejných plemeníků, kteří při všeobecném výběru v r. 1929 byli komisí uznáni a vybráni.

Rovněž všeobecný výběr plemeníků v r. 1930 byl v obci Chotusice vykonán po předchozím provedení všech přípravných prací, tj. na základě počtu chovaných plemenic byl komisí stanoven počet veřejných plemeníků; obec přihlásila k výběru plemeníky těch chovatelů, s nimiž měla uzavřenou chovatelskou smlouvu v r. 1929 na 4 roky. Tito plemeníci byli také při všeobecném výběru v obci Chotusicích dne 16. června m. r. řádně vybráni.

Proto komise pro chov hospodářských zvířat neměla žádného věcného ani právního podkladu k tomu, aby při tomto všeobecném výběru podrobila výběru též býky p. Josefa Havelky, jenž neměl s obcí Chotusice žádné chovatelské smlouvy.

Teprve po provedení všeobecného výběru vznesla část chovatelů z obce Chotusice na okresní úřad v Čáslavi námitku proti chovatelským smlouvám, uzavřeným s držiteli veřejných plemeníků v r. 1929, s tím odůvodněním, že tyto smlouvy nebyly schváleny obecním zastupitelstvem.

Těmto námitkám vyhověl okresní úřad v Čáslavi rozhodnutím ze dne 14. července 1930 čís. 92.992 a vyzval jmenovanou obec, aby podle ustanovení § 10 vl. nař. č. 304/1928 Sb. z. a n. postarala se a opatřila pro 310 plemenic v obci chovaných (obec chová celkem 514 plemenic) 4 veřejné plemeníky, poznamenav, že pro zbývající 204 plemenice, náležející členům místního sdružení chovatelů hospodářského zvířectva v Chotusicích, bude navrženo vyhověti žádosti o vydání povolení chovati soukromé plemeníky podle ustanovení § 11 cit. vl. nař.

Toto opatření učinil Okresní úřad v Čáslavi na žádost jmenovaného chovatelského sdružení z toho důvodu, ježto pokládal za nutné a účelné zachrániti pro chov cenný plemenný materiál plemenných býků, dovezených v r. 1929 z Moravy.

K tomuto se poznamenává, že obec nic nenamítá proti tomu, aby místnímu sdružení chovatelů hospodářských zvířat v Chotusicích bylo povoleno chovati soukromé plemeníky a potvrdila dne 24. srpna 1930, čís. 700, že udělením povolení nezvětší se nepřiměřeně náklady ostatních chovatelů na opatření a chování veřejných plemeníků.

Na vyzvání okresního úřadu usneslo se pak obecní zastupitelstvo v obci Chotusicích ve schůzi dne 1. srpna 1930 konané, uzavříti chovatelskou smlouva o opatření a chování 4 veřejných plemeníků s p. J. Havelkou z Chotusic za roční paušál 1.600.- Kč za jednoho býka. Současně byla obec vyzvána, aby komisi předložila vyhotovené chovatelské smlouvy ke schválení a aby na krytí výloh, s dodatečným výběrem spojených, složila okresnímu úřadu v Čáslavi částku 300.- Kč.

Požadované chovatelské smlouvy předložila však obec dne 1. října 1930 a zmíněnou zálohu teprve dne 6. prosince 1930, takže dodatečný výběr mohl býti proveden komisí pro chov hospodářských zvířat až dne 13. prosince 1930, při němž ze 4 předvedených plemeníků byli jako schopní vybráni 3. Jeden plemeník nebyl vybrán, ježto naprosto nevyhovoval požadavkům kladeným na veřejného plemeníka po stránce exteriéru.

Z výše uvedeného vyplývá, že komise pro chov hospodářských zvířat postupovala v obci Chotusice přesně dle ustanovení zákona a že na nezákonném stavu, který v této obci vznikl, nemá žádné viny.

Pokud se tyče obce Čejkova, okres Kamenice n./L., bylo úředně zjištěno toto:

Obec Čejkou zakoupila dne 18. června 1929 od rolníka Frant. Makovičky z Horní Vsi pro účel veřejné plemenitby plemenného býka za 4.010.- Kč, a to udánlivě na doporučení komise pro chov hospodářských zvířat okresu počáteckého.

Dle udání několika členů obecního zastupitelstva obce Čejkova nebyl tento býk k plemenitbě vůbec způsobilý a proto jej obec Čejkov prodala na zabití za 3.254.- Kč.

Na zakoupení dotyčného plemeníka vypůjčila si obec Čejkov potřebnou částka u Občanské záložny v Horní Cerekvi.

V r. 1930 koupila obec Čejkov od Jos. Mácy v Mezné, okr. Pelhřimov, jiného plemenného býka za 2.980.- Kč. Tohoto býka koupil v zastoupení obce rolník a člen obecního zastupitelstva Jos. Vichr z Čejkova, jemuž prý byl označen tento býk za způsobilého k plemenitbě úředním zvěrolékařem MVDrem Friedmannem z Pelhřimova.

Tohoto, v Mezné koupeného plemeníka však příslušná komise pro chov hospodářských zvířat pro obvod býv. zastupitelského okresu počáteckého za způsobilého neuznala a proto jej obec Čejkov opět prodala na zabití za částku 3.000.Kč.

Počátkem září 1930 koupila tudíž obec Čejkov na návrh výše uvedené komise opět jiného, 2 roky starého plemenného býka od. Leopolda Hájka z Horní Cerekve za 3.380.- Kč, který byl komisí vybrán a který jest dosud v obci Čejkov chován.

Úředně bylo zjištěno, že postup komise pro chov hospodářských zvířat v obci Čejkově byl úplně v souladu se zákonem. Při provádění výběru v této obci uznali jak zástupci obce, tak i sám chovatel plemeníka, že vady, vytčené komisí, jsou tak vážného rázu, že nebylo lze výběr provésti.

Podle ustanovení §u 19 vlád. nař. ze dne 28. prosince 1928. čís. 204 Sb. z. a n., jest komise pro chov hospodářských zvířat povinna mimo jiné posouditi v obcích svého rayonu také jakost plemenic a vhodnost potřebných plemeníků. Je tím jasně naznačeno, že pro komisi nemůže býti rozhodujícím úsudek o kvalitě plemeníka daný členem komise rayonu jiného, neboť podle zákona jest komisi vyhraženo právo posouditi vhodnost plemeníků pro jí svěřený obvod.

I kdyby však shodovalo se se skutečností, že licenční komise okresu Kamenice n./L. odepřela vybrati plemeníka, který byl uznán zvěrolékařem za schopného pro veřejnou plemenitbu jedině snad z důvodů osobně stranických, jak se tvrdí v interpelaci, bylo možno proti takovému rozhodnutí komise podati do 15 dnů stížnost u okresního úřadu, který rozhoduje o takové stížnosti s konečnou platností, vyšetřiv, je-li toho třeba věc svým odborným úředníkem nebo odborným úředníkem zemědělské rady.

Z uvedených 2 konkrétních případů, jež interpelace uvádí jako vzor nesprávného provádění zákona o plemenitbě hospodářských zvířat, nelze nabýti přesvědčení, že by stranicko-politické zájmy hrály při jeho provádění velmi neblahou úlohu a že by diskreditovaly státní moc v očích venkovského lidu, jak se tvrdí v interpelaci. Lze připustiti, že komise pro chov hospodářských zvířat nepostupují snad všude, zejména v Čechách, a za všech okolností zcela přesně podle ustanovení zákona. Děje-li se tak, je to z neznalosti zákonných ustanovení, což potrvá tak dlouho, pokud tento zákon se plně nevžije a pokud nevejde ve všeobecnou známost. Bylo již dříve naznačeno, že i kdyby se dopustila komise pro chov hospodářských zvířat nesprávností, dává zákon plnou možnost uvésti každý nesprávný postup komise v soulad s jeho ustanoveními.

Nesprávné jest i další tvrzení interpelace, že při praktickém provádění zákona dochází k hotovým absurdnostem tím, že majitel plemenice nesmí v jiné obci připouštěti a že v takovém případě jest nucen ponechati svou plemenici jalovou v takovém případě, když je prakticky připouštění plemeníka nemožné.

Děje-li se v některých případech tak, jak výše je naznačeno, pak nutno konstatovati, že takový stav odporuje zákonu a jeho prováděcímu nařízení. Hlavní zásada zákona jest, aby všude a vždy bylo zabezpečeno řádné připouštění všech plemenic kvalitními plemeníky. Ubude-li v době mezi dvěma všeobecnými výběry některý z určeného počtu veřejných plemeníků, jest podle §u 10 cit. vl. nař. obec povinna ve stanovené lhůtě opatřiti nového plemeníka a ohlásiti jej k výběru. A neučiní-li tak sama, ukládá zákon tuto povinnost okresnímu úřadu, který opatří potřebné plemeníky pomocí komise na účet obce. Témuž úřadu náleží, aby k návrhu komise učinil vhodné prozatímní opatření na účet obce po dobu, pro kterou není v obci postaráno způsobem vyhovujícím vládnímu nařízení o nutné připouštění plemenic.

Tímto opatřením jest všem chovatelům poskytnuta plná možnost, aby své plemenice mohli vždy připouštěti.

Pro tvoření chovatelských obcí a pro omezení libovůle v připouštění plemenic jinými plemeníky, nežli těmi, kteří jsou pro dotyčnou obec ustanoveni, mluví důvody chovatelsko-zvelebovací a veterinární.

Neodůvodněná jest i další námitka interpelace, která praví, že mezi venkovským lidem jest vyvolána nespokojenost různou výší příspěvků na opatření a chování veřejných plemeníků. Jest samozřejmé a obecně známo, že cena plemeníků jest závislá na jejich kvalitě a že dle ceny plemeníka a způsobu jeho krmení a ošetřování řídí se i příspěvky. Poznamenává se, že ceny plemeníků (býků) kolísají toho času od.3.000 Kč do 20.000 Kč.

Tvrzení interpelace, že nynější předpisy o plemenitbě, znemožňující volbu plemeníka, ke kterému má býti plemenice připuštěna, zaviňují onemocnění plemenic nakažlivými chorobami, jeví se býti nesprávné ve srovnání s platnými předpisy o plemenitbě. Podle instrukce pro výběr plemeníků, jež jest součástí vl. nař. čís. 204/1928 Sb. z. a n., může komise vydati průkaz o výběru plemeníka jen tehdy, zjistila-li, mimo jiné, nezávadný jeho zdravotní stav. Podle toho nesmí býti tedy vybrán plemeník, který by byl stižen nakažlivou nemocí.

Ošetřovatelskými řády, jež jsou podle §u 10, odst. 7. cit. nař. závazné, jest postaráno o to, aby zdravotní stav vybraného plemeníka po dobu, po kterou se ho užívá k plemenitbě, neutrpěl.

Zejména sluší se upozorniti na ustanovení ošetřovatelského řádu pro plemenné býky, který výslovně ustanovuje, že býk smí býti připuštěn jen ke zdravým kravám a jalovicím.

Na případy, že by vybraný plemeník přes tyto předpisy onemocněl tak, že by další jeho používání k plemenitbě bylo povážlivé, jest rovněž v platných předpisech pamatováno. Podle §u 17 vl. nař. č. 204/1928 Sb. z. a n. bylo by totiž takové onemocnění oznámiti okresnímu úřadu, který by věc vyšetřil a výsledek šetření by oznámil komisi. Komise jest povinna v takovém případě průkaz o výměru odejmouti.

Ministerstvu zemědělství pečlivě sleduje provádění zákona o plemenitbě hospodářských zvířat a odstraňuje systematicky všechny překážky stojící v cestě řádnému jeho provádění.

Námitky a stížnosti, které dosud proti tomuto zákonu byly uplatněny, nepřesvědčují však, že zákon a nařízení jej provádějící jsou nesprávné, nýbrž svědčí spíše o tom, že předpisy ty, jednak dosud dostatečně nevešly ve známost, jednak že namnoze nejsou správně prováděny.

Z uvedených důvodů doporučuje se proto vyčkati dalších zkušeností s prováděním těchto předpisů.

Přikročiti k novelisaci těchto předpisů pokládal bych za odůvodněné teprve tehdy, kdyby při správném provádění ukázaly se býti nevyhovujícími.

V Praze, dne 12. ledna 1931.

Ministr zemědělství:

Bradáč v. r.