Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	3. zasedání.

Původní znění.

884.

Antrag

der Abgeordneten Blatny, Kaufmann und Genossen

auf Erlassung eines Gesetzes über die Unklagbarkeit von Zechschulden.

Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:

Gesetz

vom.................,

betreffend die Unklagbarkeit von Zechschulden.

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

§ 1.

(1) Forderungen aus dem Verkauf von alkoholischen Getränken jeder Art im Detailausschank (Zechschulden) sind nicht klagbar, sofern sie den Betrag von 50 Kč übersteigen.

(2) Mit der gerichtlichen Entscheidung über eine Zechschuld sind alle bis zum Tage der Einbringung der Klage eingegangenen Zechschulden getilgt.

(3) Vom Tage der Einbringung der Klage über eine Zechschuld bis zur Berichtigung dieser Schuld eingegangene neuerliche Zechschulden sind ohne Rücksicht auf die Höhe des Betrages nicht klagbar.

(4) Die Bestimmungen dieses Gesetzes gelten auch gegenüber Personen, welche ohne Berechtigung alkoholische Getränke ausschenken.

§ 2.

(1) Zur Sicherstellung von Zechschulden abgeschlossene Pfand- oder Bürgschaftsverträge sind rechtsunwirksam.

(2) Die Abtretung des den im § 1, Abs. 1 angeführten Betrag übersteigenden Teiles einer Zechschuld an dritte Personen ist unzulässig und rechtsunwirksam.

§ 3.

Wer ein Scheingeschäft welcher Art immer abschliesst, um die Bestimmungen dieses Gesetzes zu umgehen, wird wegen Uebertretung vom Gericht mit Arrest von drei Tagen bis zu einem Monat bestraft.

§ 4.

Die Bestimmungen dieses Gesetzes finden keine Anwendung auf Forderungen der Inhaber von Hotels, Gasthöfen oder anderen zur vorübergehenden Beherbergung von Personen dienenden Unternehmungen gegen die von ihnen beherbergten Personen.

§ 5.

(1) In allen Lokalen, in welchen alkoholische Getränke im Detailausschank verkauft werden, ist eine gut leserliche Kundmachung dieses Gesetzes auszuhängen.

(2) Ebenso ist das Gesetz in allen Gemeinden auf die in der Gemeinde übliche Art alljährlich kundzumachen.

(3) Die Unterlassung der in Abs. 1 angeordneten Kundmachung wird von der politischen (Polizei-) Behörde mit Geldstrafen von 50-500 Kč bestraft. Die Geldstrafen fallen der Gemeinde zu und sind zur Bekämpfung des Alkoholismus zu verwenden.

§ 6.

(1) Dieses Gesetz tritt am Tage der Kundmachung in Kraft. Gleichzeitig tritt das IV. Hauptstück des Gesetzes Art. XXV vom Jahre 1883 im Gebiete der Slovakei und Karpathorusslands ausser Wirksamkeit.

(2) Mit der Durchführung dieses Gesetzes werden die Minister für soziale Fürsorge, für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung, der Justiz und des Innern betraut.

Begründung.

Es bedarf keiner näheren Ausführung, dass die Bekämpfung des Alkoholismus im Interesse der Gesellschaft gelegen ist. Der vorliegende Antrag strebt jedoch keine grundsätzliche und umfassende Regelung dieses Problems an, sondern ist nur bestrebt, eine Einführung, die sich auf dem Gebiete des ehemaligen ungarischen Rechts seit mehr als 40 Jahren vollauf bewährt hat und das die Klagbarkeit von Zechschulden auf ein Mindestmass einschränkt, auf die ganze Republik auszudehnen. Dafür sprechen nicht nur die günstigen Ergebnisse des IV. Hauptstückes des ungarischen Gesetzes Art. XXV vom Jahre 1883, sondern insbesondere die Erwägung, dass gerade die Verabreichung alkoholischer Getränke auf Borg zum Trunk geradezu verleitet, wodurch nicht nur der übermässige Genuss alkoholischer Getränke mit allen seinen sozialen und gesundheitlich schädlichen Wirkungen gefördert, sondern vielfach auch leichtfertiges Schuldenmachen und damit in nicht seltenen Fällen selbst eine Zerrüttung der wirtschaftlichen Verhältnisse des Trinkers herbeigeführt wird. Es handelt sich dabei keineswegs um Personen, die über überflüssige Mittel verfügen, sondern im Gegenteil in der Regel um wirtschaftlich Schwache, zu deren Schutz die Bestimmungen des vorliegenden Antrages sicherlich nützlich wären.

Der Antrag übernimmt, wenn auch stilistisch in etwas geänderter Fassung, materiell fast alle Bestimmungen des IV. Hauptstückes des Ges. Art. XXV/83, der dadurch überflüssig wird. Doch wurde die Bestimmung des Betrages, über den hinaus Zechschulden nicht einklagbar sind, in das Gesetz selbst aufgenommen, weil eine einheitliche Regelung sicher zweckmässig ist. Neu ist die Bestimmung des § 2 (2), der eine Umgehung des Gesetzes durch Zession des den klagbaren Betrag übersteigenden Teiles der Zechschuld, also durch Zerlegung einer Schuld in klagbare Beträge, verhindern will. Ferner wird beantragt, die Geldstrafen wegen Unterlassung der vorschriftsmässigen Kundmachung des Gesetzes in den Schanklokalen zum Zwecke der Bekämpfung des Alkoholismus den Gemeinden zu widmen.

Es sei noch bemerkt, dass ernste Einwendungen gegen den Antrag auch von sehen der Gastwirte nicht zu befürchten sind, die es nur begrüssen können, wenn sie an der Gewährung von Krediten, die ohnedies in der Regel zum Grossteile uneinbringlich sind, gehindert werden.

Eine finanzielle Belastung erwächst aus der Durchführung dieses Gesetzes nicht, daher entfällt ein Bedeckungsantrag.

In formeller Beziehung beantragen wir die Zuweisung dieses Antrages an den sozialpolitischen-, Gesundheits- und den Verfassungs-rechtlichen Ausschuss.

Prag, den 15. Dezember 1930.

Blatny, Kaufmann,

Dietl, Grünzner, Pohl, Kirpal, Kremser, Taub, Jaksch, Roscher, Macoun, Heeger, de Witte, Brodecký, Klein, Prokeš, Vácha, Schweichhart, Leibl, Katz, Hackenberg, Schäfer, Häusler, Müller.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	3. zasedání.

Překlad.

884.

Návrh

poslanců F. Blatné, Kaufmanna a soudruhů

na vydání zákona o nežalovatelnosti dluhů za pití.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne..............

o nežalovatelnosti dluhů za pití.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Pohledávky z prodeje alkoholových nápojů jakéhokoliv druhu v drobném prodeji (dluhy za pití) jsou nežalovatelné, přesahují-li 50 Kč.

(2) Soudním rozhodnutím o dluhu za pití jsou všechny dluhy za pití, nadělané do dne podání žaloby, splaceny.

(3) Nové dluhy za pití nadělané ode dne podání žaloby na zaplacení dluhu za pití až do zaplacení tohoto dluhu jsou bez ohledu na výši částky nežalovatelny.

(4) Ustanovení tohoto zákona platí i pro osoby, které čepují alkoholové nápoje bez oprávnění.

§ 2.

(1) Zástavní nebo záruční smlouvy uzavřené k zajištění dluhu za pití jsou právně neúčinné.

(2) Postoupení části dluhu za pití, přesahující částku uvedenou v § 1, odst. 1, třetí osobě jest nepřípustné a právně neúčinné.

§ 3.

Kdo uzavře jakékoliv právní jednání na oko, aby obešel ustanovení tohoto zákona, toho potrestá soud pro přestupek vězením od tří dnů až do jednoho měsíce.

§ 4.

Ustanovení tohoto zákona neplatí pro pohledávky majetníků hotelů, hostinců nebo jiných podniků, sloužících k přechodnému ubytování osob, proti osobám, jimž poskytli nocleh.

§ 5.

(1) Ve všech místnostech, v nichž se prodávají alkoholové nápoje v drobném výčepu, dlužno vyvěsiti dobře čitelné vyhlášení tohoto zákona.

(2) Tento zákon budiž rovněž každoročně vyhlašován ve všech obcích, způsobem v obci obvyklým.

(3) Opominutí vyhlášky nařízené v odstavci (1) trestá politický (policejní) úřad peněžitou pokutou od 50 do 500 Kč. Peněžité pokuty připadají obci a použije se jich k potírání alkoholu.

§ 6.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Zároveň pozbývá účinnosti na území Slovenska a Podkarpatské Rusi hlava IV. zákona čl. XXV z roku 1883.

(2) Provedením tohoto zákona pověřují se ministr sociální péče, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, spravedlnosti a vnitra.

Odůvodnění.

Netřeba podrobněji dovozovati, že potírání alkoholismu jest v zájmu společnosti. Tento návrh nesměřuje však k zásadní a obsáhlé úpravě této otázky, nýbrž usiluje jen rozšířiti na celou republiku věc, která se na území bývalého maďarského práva za více než 40 let plně osvědčila, a která omezila žalovatelnost dluhů za pití na nejmenší míru. Mluví pro to nejen příznivé výsledky IV. hlavy maďarského zákona, článek XXV z roku 1883, nýbrž i zvláště úvaha, že právě prodávání alkoholových nápojů na dluh přímo k pití svádí, čímž nejen se podporuje nadměrné pití alkoholových nápojů se všemi svými sociálními a zdraví škodlivými následky, nýbrž častokráte i lehkomyslné dělání dluhů a tím bývá způsobeno v nezřídkých případech dokonce i rozvrácení hospodářských poměrů pijákových. Při tom naprosto nejde o osoby, které mají zbytečné peníze, nýbrž naopak zpravidla o hospodářsky slabé, k jejichž ochraně by ustanovení tohoto návrhu jistě prospěla.

Návrh, byť i stilisticky poněkud změněně, přejímá materielně téměř všechna ustanovení IV. hlavy zák. čl. XXV/1883, který se tím stává zbytečným. Přes to však bylo ustanovení částky, nad kterou dluhy za pití nejsou žalovatelné, pojato do samotného zákona, poněvadž jest jednotná úprava jistě účelná. Nové jest ustanovení § 2, odst. 2, které má zabrániti obcházení zákona postoupením části dluhu za pití, přesahující žalovatelnou částku, rozložením dluhu na částky žalovatelné. Dále se navrhuje, aby peněžní pokuty pro opominutí řádného vyhlášení zákona ve výčepních místnostech věnovány byly obcím na potírání alkoholismu.

Dlužno ještě poznamenati, že nelze se obávati vážných námitek proti návrhu ani od hostinských, kteří mohou jen uvítati, jestliže se jim zabrání poskytovati úvěry, které beztoho jsou zpravidla většinou nedobytné.

Finanční zatížení provedením tohoto zákona nevznikne, netřeba tedy navrhovati úhradu.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému, zdravotnímu a ústavně-právnímu.

V Praze, dne 15. prosince 1930.

Blatny, Kaufmann,

Dietl, Grünzner, Pohl, Kirpal, Kremser, Taub, Jaksch, Roscher, Macoun, Heeger, de Witte, Bradecký, Klein, Prokeš, Vácha, Schweichhart, Leibl, Katz, Hackenberg, Schäfer, Häusler, Müller.