Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

ze dne..............,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Při kontrahování řepy (cukrovky) jest cukrovar povinen zavázati se, že pěstitelům cukrovky dodá potřebné řepné semeno jen domácího původu.

§ 2.

(1) Cukrovar jest povinen dodati pěstitelům cukrovky zdarma na každý jeden ha osevné plochy řepy 30 kg čistého semene, zaručené klíčivosti.

(2) Nastane-li nutná potřeba druhého osevu pro nevzejití semene, je cukrovar po ohlášení pěstitele povinen dodati mu nové semeno bez náhrady:

§ 3.

Těm pěstitelům cukrovky, jichž obhospodařovaná výměra zemědělské půdy nepřesahuje 10 ha, je cukrovar povinen dodati semeno cukrovky v množství odpovídajícím průměrné osevní ploše z let 1928 až 1929 až 1930 a odebrati všechnu cukrovku z tohoto semene vypěstovanou.

§ 4.

(1) Při vzniku sporu mezi řepařem a cukrovarem rozhoduje o něm okresní, zemská nebo říšská komise.

(2) Složení a funkce komise stanovena bude prováděcím nařízením po dohodě ministerstva zemědělství, obchodu a spravedlnosti.

§ 5.

Zákon tento nabývá účinnosti ihned. Provede jej ministr zemědělství s ostatními ministry.

Světovou krisí cukerní nejtíživěji postiženo bylo řepařství československé. Situace u nás byla bohužel taková, že celý těžký problém cukerní krise řešen byl příliš jednostranně a jen na účet řepařů (neakcionářů cukrovarů), konsumentů a státu. Cena cukrovky, i přes značně vysokou cenu cukru pro domácí konsum stlačena je u nás na cenu, která je dnes nejnižší v celé Evropě. Vzhledem pak k nutnému omezení osevní plochy cukrovky, která činí u nás přes 30 % plochy oproti letům dobré cukerní konjunktury, dávají cukrovary při každé příležitosti a zvláště, při kontrahování řepy až příliš na jevo, že jim na drobných pěstitelích cukrovky mnoho nezáleží. Také při dodávce řepy čím dál tím více jsou drobní pěstitelé šikanováni. Poměry v tom směru vyžadují rychlé nápravy. Pěstitele cukrovky zajímá také velmi otázka přídělu řepného semene, které je dodáváno cukrovary řepařům zdarma, které však je z valné části původu cizího a bohužel ne nejlepší kvality, čímž pěstitelé řepy jsou často velmi značně poškozováni. Největší kvanta tohoto řepného semene dováží se k nám z Německa, a to ponejvíce na povolovací list, t. j. bezcelně, ač je známo, a také našimi výzkumnými ústavy prokázáno, že naše domácí řepné semeno je prvotřídní kvality, ba v mnohém směru předstihuje nejlepší druhy cizích semen. Volání našich pěstitelů řepy i pěstitelů řepného semene zůstalo bohužel dosud nepovšimnuto a tak v době těžké zemědělské krise, kdy naši zemědělci neví si rady, co by pěstovali, dováží k nám naše cukrovary za značné miliony cizí řepné semeno.

Tak na příklad v r. 1927 dovezeno bylo k nám 31.387 metr. centů semene cukrovky na dovolovací list za 25,955.000 Kč a bez dovolovacího listu 1.291 metr. centů za 995.000 Kč, v r. 1928 dovezeno bylo na dovolovací list za 15,622.000 Kč řepného semene a bez dovolovacího listu za 8,364.000 Kč.

Tyto cifry mluví jistě samy a jsou dokladem toho, jak u nás řešíme zemědělskou krisi. Není žádné pochyby, že dovoz semene cukrovky byl by odůvodněný tehdy, kdybychom neměli dostatek dobrého semene vlastního. Tomu však není tak, naopak máme nejen vlastní semeno nejlepších kvalit, ale vyrábíme ho v přítomné době nad vlastní spotřebu. Roční produkce semene cukrovky u podniků Dobrovice, Selekta, Zapotil, Vohárika, Deutsch, dále u jednotlivých cukrovarů činí 700 vagonů ročně. V současné době pak máme zásoby řepného semene na 200 vagonů. Počítáme-li, vzhledem k situaci s novou redukcí osevní plochy cukrovky o 10 %, jeví se spotřeba řepného semene při 30 kg na 1 ha okrouhle 650 vagonů. Z toho je patrno, že dovoz řepného semene je k nám naprosto zbytečný. Je třeba ovšem připomenouti, že při dosavadním stavu věci není to záležitost pěstitelů, nýbrž cukrovarů, aby byla dána přednost semenu domácímu před cizím. Necítí-li naše cukrovary tuto přirozenou povinnost, musí k ní býti přinuceny zákonem.

Další nebezpečí pro drobné řepaře spočívá v uzavřené dohodě cukrovarů v Bruselu, na základě které se dnes odvozuje, že bude nutné všeobecně omeziti osevní plochu cukrovky o 15 %! Poněvadž toto eventuelní omezení postihlo by, jak zkušenosti učí, především drobné pěstitele, kteří byli beztak donuceni hospodářskými poměry posledních let omeziti velmi podstatně plochu cukrovky, je třeba chrániti je před novým omezením, event. před dalšími šikanami se strany cukrovarů zákonem. Kdyby se tak nemělo státi, mohli bychom býti brzy svědky toho, že by malý pěstitel byl vůbec vyřazen z produkce řepy a že by cukrovarnický kartel v republice Československé představoval nejen monopol cukerní, ale i monopol ve výrobě cukrovky. Odpovídal-li by tento vývoj v našem zemědělství národohospodářskému poslání našeho státu, je více než pochybné.

Podepsaní jsou proto přesvědčeni, že usměrnění těchto poměrů je možno vyřešiti jen vydáním navrhovaného zákona.

Poněvadž jeho vydání a provádění nevyžádá si se strany státu finančních nákladů, nepřipojují podepsaní návrh na úhradu.

Po stránce formální navrhují podepsaní, aby návrh byl přikázán výboru zemědělskému.

V Praze, dne 19. prosince 1930.