Die Gefertigten stellen den Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen:

vom.................,

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

§ 7, Abs. 1 wird erweitert, wie folgt:

(1) Die Ruhe- und Versorgungsgenüsse, die nach den Gesetzen S. d. G. u. V. Nr. 103/1926, 104/1926 und 105/1926 bewilligt wurden, werden ab 1. Jänner 1930 für die Dauer eines bewilligten Aufenthaltes ausserhalb des Gebietes der Čechoslovakischen Republik um 10%, jedoch nicht unter das in der bezüglichen Pensionsvorschrift festgesetze Mindestausmass herabgesetzt. Diese Herabsetzung gilt nicht für einen vorübergehenden Aufenthalt ausserhalb des Gebietes der Republik, der die Dauer von drei Monaten nicht überschreitet. Für diese drei Monate vorübergehenden Auslandsaufenthaltes während eines Kalenderjahres ist keinerlei Bewilligung einzuholen, auch dann nicht, wenn der Aufenthalt in Abschnitten stattfindet, aber die Zeit von drei Monaten nicht überschreitet.

Dieses Gesetz tritt in Wirksamkeit mit dem Tage der Kundmachung und wird vom Finanzminister und im Einvernehmen mit diesem von den beteiligten Mitgliedern der Regierung durchgeführt.

Der vorstehende Antrag auf Erweiterung des § 7 des Pensionistengesetzes findet seinen Grund in der in weitesten Schichten den Pensionisten als demütigend empfundenen Beschränkung ihrer Kochte als freie Staatsbürger.

Die sich aus der seinerzeitigen politischen Einheit der Nachfolgestaaten Oesterreichs ergebenden Familien- und Verwandschaftsbeziehungen zu Bewohnern der Nachbarstaaten erheischen des öfteren Reisen in das benachbarte Ausland.

Freundschaftliche, freudige, sowie traurige Anlässe verpflichten vielfach die Pensionisten zu solchen Reisen.

Eine ausserordentliche Erschwernis derselben tritt jedoch ein durch die Engherzigkeit des obigen Gesetzes und wird von den ohnehin schwer Geschädigten Pensionisten als eine unerträgliche, ungerechtfertigte Demütigung empfunden.

Da die Erweiterung des Pensionistengesetzes um dieses geringfügige Recht dem Staate keinerlei Kosten verursacht, im Gegenteile die Aemter ausserordentlich entlastet und hiedruch eine Ersparnis an Arbeitskraft und kostbarer Arbeitszeit für dieselben bedeutet, so erscheint der Antrag als voll berechtigt und zur Genüge begründet.

In formaler Hinsicht wird die Zuweisung an den sozialpolitischen Ausschuss beantragt.

Prag, am 4. Dezember 1930.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

ze dne...............,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně

§ 7, odst. 1, rozšiřuje se takto:

(1) Odpočivné a zaopatřovací platy, které byly povoleny podle zákonů, čís. 103/1926, 104/1926 a 105/1926 Sb. z. a n., snižují se od 1. ledna 1930 po dobu povoleného pobytu mimo území republiky Československé o 10 %, nikoli však pod nejnižší výměru stanovenou v příslušném pensijním předpise. Toto snížení neplatí pro dočasný pobyt mimo území republiky, který nepřesahuje doby 3 měsíců. Pro tyto 3 měsíce dočasného pobytu v cizině během jednoho kalendářního roku není třeba opatřovati si povolení ani tehdy, jde-li o tento pobyt po částech, ale nepřesahuje-li dobu tří měsíců.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej ministr financí a v dohodě s ním zúčastnění členové vlády.

Svrchu uvedený návrh na rozšíření § 7 pensijního zákona má svůj důvod v omezení práv pensistů jako svobodných státních občanů, které jejich nejširší vrstvy pociťují jako ponížení.

Rodinné a příbuzenské vztahy k obyvatelům v sousedních státech, které se datují z někdejší politické jednoty nástupnických států Rakouska, vyžadují častějších cest do sousední ciziny.

Přátelské, radostné i smutné důvody ukládají pensistům častokráte takovéto cesty.

Neobyčejně se jim v tom však překáží úzkoprsostí svrchu uvedeného zákona a pensisté beztoho již těžce poškození, pociťují to jako nesnesitelné a neodůvodněné ponížení.

Poněvadž rozšíření pensijního zákona o toto nepatrné právo nepůsobí státu žádná vydání, naopak úřadům se neobyčejně ulehčí a znamená to tedy pro ně úsporu pracovní síly a drahocenného času, jest návrh plně oprávněn a dostatečně odůvodněn.

Po stránce formální navrhujeme, aby byl přikázán výboru sociálně-politickému.

V Praze dne 4. prosince 1930.