Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Ustanovení §u 82 živ. řádu ze dne 20. prosince 1859, č. 227 ř. z., se ruší a nahrazuje se tímto ustanovením:

Dříve než uplyne smluvená doba pracovního poměru, může zaměstnavatel bez výpovědi propustiti svého zaměstnance z těchto důvodů:

a) Když při uzavírání pracovní smlouvy předložil zaměstnanec nesprávná vysvědčení, nebo zaměstnavatele oklamal tím, že je současně vázán jiným pracovním poměrem.

b) když nemůže vykonávati práce jemu uložené a pro které byl do zaměstnání přijat,

e) když se dopustí krádeže neb zpronevěry, nebo jiného trestního skutku a když jiné svádí k těmto trestným skutkům,

d) když vyzradí obchodní a výrobní tajemství, nebo když práce neoprávněně zanechal, nebo povinnosti jemu uložené úmyslně zanedbává,

e) když se dopustí hrubé urážky na cti a násilí proti majiteli podniku (závodu) nebo proti členům jeho domácnosti a ostatním zaměstnancům,

f) když zaměstnanec jest stižen nakažlivou nemocí (pokud jí nezískal v závodě), neb nemocí, jež jej činí neschopným k výkonu svěřené práce, nebo když svou vinou stane se ku práci neschopným, anebo trvá-li nezaviněná neschopnost ku práci déle jak 12 týdnů po sobě následujících.

Ustanovení §u 82 a živnostenského řádu ze dne 20. prosince 1859, č. 227 ř. z. se ruší a nahrazuje tímto ustanovením:

Dříve než uplyne smluvní období, na které zaměstnanec uzavřel pracovní poměr, může práci bez výpovědi opustiti:

a) když zaměstnavatel zadržuje zaměstnanci mzdu, nebo nedodržuje ujednanou smlouvu kolektivní, nebo podmínky smlouvy osobní, anebo když zaměstnanci přikáže jinou práci, než pro kterou byl zaměstnanec sjednán, sníží-li se jeho výkonem této práce jeho dřívější mzda,

b) když zaměstnavatel skutkem dopustí se urážky a špatného zacházení se svým zaměstnancem a jeho příslušníky, nebo když požaduje od něho skutky nečestné a trestné.

Živnostenský řád ze dne 20. prosince 1859 ř. z. jest jedním ze starých ustanovení, jímž se upravuje pracovní poměr zaměstnance vůči zaměstnavateli, které v přítomné době sociálního pokroku a vzmáhající se racionalisace jest neudržitelný. Zvláště jeví se příkrým ustanovení §u 82 a §u 82 a živ. řádu, na základě kterého lze rozvázati pracovní poměr bez výpovědi za určitých předpokladů. Jedním z nich jest též nezaviněná nemoc, trvá-li déle jak 4 týdny. Ustanovení toto v přítomné době jest naprosto neodůvodněné, neboť zaměstnavateli nevzniká v době nemoci žádná zvláštní povinnost vydržování zaměstnance, jako tomu v době schválení tohoto ustanovení živnostenského řádu před 70 roky bylo. Pozdější zákon o nemocenském pojištění dělníků a zaměstnanců likvidoval materielní povinnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci, které někdy nutily zaměstnavatele k příkrému postupu vůči zaměstnancům. Vydáním zákona č. 22/124, doplněného zákonem č. 184/28, přesně vymezena péče o nemocné zaměstnance a zaměstnavatel zbaven přímé povinnosti podpory nemocného dělníka. Z uvedeného je jasno, že poměry a vývoj v sociálním zákonodárství ochranném učinil z §u 82, odst. h) ustanovení ničím neodůvodněné, ilusorní, které jest trpěno, ale kterého se, bohužel, ve velmi četných případech zneužívá. Že se tak neděje z důvodů hospodářských, jest jisté. Propouští-li zaměstnavatel podle ustanovení §u 82 odst. h) dělníka, nebo zaměstnance, činí tak proto, aby se zbavil zpravidla staršího, častěji nemocného dělníka. Nelze se diviti, že právě nejstarší pracovníci stávají se obětí radikální racionalisace a jejího pomocníka §u 82, odst. h, živ. řádu, protože nemohou se zdravím plně vystačiti při výkonu svěřené práce. Právě zmíněná racionalisace jest příčinou stále častějšího onemocnění dělnictva, jež bývá v četných případech zjevem přechodným, ale když se častěji opakuje vzniká choroba vážná, vyžadující delšího léčení. Léčení toto však nebývá včas zahájeno jedině z obavy před propuštěním z práce podle nesociálního ustanovení §u 82 živ. řádu. Nemocí postižený zaměstnanec jest bez ohledu na dobu zaměstnání u jednoho podnikatele propuštěn a když se po řadě týdnů v příznivém případě vrátí zpět do dřívějšího zaměstnání, jest považován za dělníka úplně nového, který svou nemocí ztratil nárok na výhody vyplývající z delší doby zaměstnání. Třeba zdůrazniti, že dosud platné ustanovení §u 82 živ. řádu jest zjevem opravdu nesociálním, což bylo náležitě zdůrazněno v senátu Národního shromáždění v debatě při projednání vládního návrhu na úpravu tohoto ustanovení živ. řádu. Jest tudíž právem litovati, že v poslanecké sněmovně nedošlo dosud k projednání tohoto důležitého ustanovení živ. řádu a k provedení změny, vyhovující dnešním poměrům a sociálnímu pokroku. Tím více jest třeba volati po nové úpravě za dnešní trvalé krise ve výrobě průmyslové a živnostenské, kde obětmi boje o výdělek stávají se nejstarší, častěji nemocní dělnicí. Navrhované prodloužení ochranné doby na 12 týdnů jest dostačující i pro léčení choroby vážné a skýtá záruku, že dělník postižený nemocí bez vlastní viny, neponese následky nesociálního ustanovení zákona.

Napravení dosavadního ustanovení zákona jeví se naléhavým a nutným. Navrhovaná úprava §u 82 a §u 82 a živ. řádu nevyžádá si naprosto žádného nákladu ze státních prostředků a není proto důvodu k dalšímu dokladu jejího vyřízení.

Po stránce formální navrhujeme přidělení návrhu výboru iniciativnímu, sociálně-politickému a živnostenskému.

V Praze, dne 11. prosince 1930.