Při projednávání vládního návrhu zákona o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace v Národním shromáždění v roce 1919 bylo pojato Národním shromážděním do osnovy ustanovení § 28, podle něhož elektrické podniky dodávající většinu vyrobeného elektrického proudu pro všeobecnou potřebu, které svým rozsahem a polohou jsou vhodny a v zájmu veřejném nevyhnutelně potřebny pro soustavnou elektrisaci, mohou býti nařízením ministerstva veřejných prací v dohodě s ministerstvy spravedlnosti, financí, obchodu a zemědělství a po slyšení státní elektrárenské rady přeměněny na podniky všeužitečné.

Podle téhož ustanovení znělo ministerstvo veřejných prací v dohodě se zmíněnými ministerstvy do jednoho roku ode dne účinnosti elektrisačního zákona označiti elektrické podniky, jichž se ustanovení to týká.

Účelem tohoto ustanovení bylo, aby ryze výdělečné elektrické podniky založené většinou cizím kapitálem, které si vybraly nejvhodnější místa pro svůj konsum, kdežto v krajinách chudších elektrickou energii nerozváděly, byly přičleněny k soustavné elektrisaci, k čemuž nejvhodnějším prostředkem jest jejich nucená přeměna na podniky všeužitečné, přirozeně za náhradu poskytnutou dosavadním jejich majitelům, jimž se umožňuje, aby podrželi ve svých rukou kapitál podniku až do výše 40%.

Poněvadž však ve zmíněné lhůtě nebylo možno vzhledem k finančním poměrům provésti soustavnou elektrisaci ve všech oblastech státu, bylo nutno tuto lhůtu prodloužiti. To se stalo jednak zákonem ze dne 15. července 1920, č. 444 Sb. z. a n. do konce r. 1924 a pak zákonem ze dne 18. prosince 1924, č. 294 Sb. z. a n. do konce roku 1930.

Ježto však ani tato lhůta z těchže důvodů nepostačovala, navrhuje vláda, aby lhůta byla znovu prodloužena a to o jeden rok, tj. do konce roku 1931. Poněvadž bez zmocnění obsaženého v § 28. elektrisačního zákona by nebylo možno uskutečniti elektrisační program státní správy, je odůvodněno, aby žádané minimální prodloužení lhůty bylo povoleno a navrhuje se, aby vládní osnova byla schválena.

Jak z intence § 28 elektrisačního zákona vysvítá, není ustanovení to míněno na elektrické podniky korporací územní samosprávy ani na podniky, na nichž jsou tyto korporace zúčastněny kapitálově aspoň do výše 60%.

V Praze dne 12. prosince 1930.

ze dne .................................................... 1930,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Lhůta jednoho roku, která jest stanovena v § 28, č. 4 zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace, a která byla prodloužena zákonem ze dne 15. července 1920, č. 444 Sb. z. a n. do konce roku 1924 a zákonem ze dne 18. prosince 1924, č. 294 Sb. z. a n., do konce roku 1930, prodlužuje se opět a to do konce roku 1931.

§ 2.

rento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1931. Provede jej ministr veřejných prací v dohodě s ministry financí, průmyslu, obchodu a živností, spravedlnosti a zemědělství.