Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

ze dne................,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek 1.

Zákon ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n., kterým se vydávají po rozumu § 10 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., ustanovení o přídělu zabrané půdy a upravuje se právní poměr k přidělené půdě (Zákon přídělový) se takto doplňuje:

1. § 19, odst. 2 se doplňuje tímto ustanovením:

ťTato opatření učiniti může státní pozemkový úřad jen do knihovního vkladu vlastnického práva jednotlivým nabyvatelůmŤ.

2. Odst. 3 v 23 se ruší a místo něj zařazuje se odstavec nový tohoto znění:

(3) Všecka omezení nabyvatelů drobného přídělu stanovená ve smlouvě nabyvatelů (souhlas nabyvatelů) a v přídělových listinách vůbec ruší se zanesením vlastnického práva nabyvatelova do řádných knih pozemkových. Zaknihováním drobného přídělu stává se nabyvatel neobmezeným jeho vlastníkem. Byla-li při knihování drobných přídělů nějaká obmezení do pozemkových knih zanesena, ztrácejí tato obmezení platnost a musejí býti vymazána z pouhé působnosti ustanovení tohoto zákona.

Jako odstavec 4. tohoto paragrafu zařazuje se toto ustanovení:

(4) Nedoplatky přídělových cen nemají v zákoně zástavní právo na přidělených nemovitostech za daněmi a jinými veřejnými dávkami, postavenými co do vymáhání na roveň daním a jest třeba knihovně je zajistiti. Při vymáhání těchto nedoplatků je třeba šetřiti platební schopnosti nabyvatelů. K exekučnímu vymáhání lze sáhnouti jen tehdy, když všechny mírnější kroky na vynucení zaplacení selhaly.

Článek 2.

Provedením tohoto zákona pověřují se všichni ministři.

Zákon přídělový ze dne 30. ledna 1920, č. 81 Sb. z. a n., dával státnímu pozemkovému úřadu právo přiděliti zabranou půdu drobným přídělcům s jistým obmezením práva vlastnického. K tomuto obmezení dával státnímu pozemkovému úřadu právo § 23 přídělového zákona, obmezení tato vkládána byla do smluv s nabyvateli přidělených pozemků a smlouva tato nesla název souhlas nabyvatelů.

Zákonem o výkupu dlouholetých pachtů byl nabyvatel pachtovaného pozemku obmezen ve svém právu vlastnickém na 10 roků. To bylo v době, kdy byl vše obecný hlad po půdě a kdy byla obava, že nabyvatelé mohli by tu a tam zneužíti levné koupě pozemků k spekulačnímu jejich prodeji. Výkup dlouholetých pachtů stal se v roce 1919, takže vlastnické obmezení nabyvatelů pozemků z působnosti zákona o výkupu dlouholetých pachtů již pominulo a na základě tohoto zákona získané pozemky staly se neobmezeným vlastnictvím nabyvatelů. Pozemky získané v řádném přídělovém řízení na základě zákona přídělového jsou zatíženy značnými obmezeními vlastnického práva a tato obmezení nejsou nijak termínována. Nabyvatelé pozemků na základě přídělového zákona platili přídělovou cenu daleko vyšší, než za jakou byly vykupovány dlouholeté pachty, takže zde vyšší přídělovou cenou byla spekulace s pozemky částečně znemožněna.

Jsou-li dnes zrušena vlastnická obmezení pozemků získaných na základě zákona o výkupu dlouholetých pachtů, není třeba obmezovati vlastnické právo nabyvatelů pozemků, získaných na základě zákona přídělového.

Stejně tak jeví se zbytečnou neobmezená platnost § 19 přídělového zákona. Od doby přídělu do doby zaknihování uplyne vždycky delší doba, během které lze zjistiti pokud je třeba upraviti užívání vodních sil a zřízení služebnosti vodní i cestné, takže lze knihovní pořádek učiniti i bez dalšího obmezení v tomto směru.

Doplněk § 23, odstavce (4) jeví se nutným proto, aby nabyvatelé zabrané půdy byli chráněni proti nečekanému a bezohlednému vymáhání přídělových cen, čímž mohli by býti ohroženi i na existenci.

Po stránce formální budiž návrh přikázán v poslanecké sněmovně výboru iniciativnímu a pak zemědělskému.

V Praze dne 4. prosince 1930.