Podpory na škody způsobené živelními pohromami na Podkarpatské Rusi uděluje zemský úřad v Užhorodě z fondu zřízeného podle zákona ze dne 14. července 1927, č. 118 Sb. z. a n. a vládního nařízení ze dne 24. května 1928, č. 75 Sb. z. a n. na základě šetření a návrhů místních a okresních komisí.

Proto byl vyzván příslušný okresní hejtman v Mukačevě výnosem ministerstva zemědělství ze dne 13. listopadu 1930, čís. 131.343, aby ihned věc vyšetřil a podal o tom zprávu zemskému úřadu v Užhorodě, kterému bylo uloženo, aby zprávu s vyjádřením a s případnými návrhy předložil s největším urychlením ministerstvu zemědělství a vnitra.

Jakmile tato zpráva dojde, bude ve věci rozhodnuto a v dohodě s ministerstvem vnitra podána konečná odpověď.

V Praze, dne 4. prosince 1930.

Ministr zemědělství:

Bradáč v. r.

Začátkem června 1930 byla větší část úrody v katastru obce Velké Loučky po obou stranách říčky Latorky postižena silným krupobitím. Třetího dne po katastrofě prohlédl pozemky postižené krupobitím okresní náčelník mukačevský s referentem okresního úřadu a členy obecní rady, jakož i místní komise. Podle instrukcí, udělených uvedenými úředníky, vyhlásil starosta obce, že každý poškozený má se přihlásiti u obecního úřadu do 8 dnů, aby místní komise mohla vyšetřiti škodu podle vládního nařízení ze dne 24. května 1928, č. 75 Sb. z. a n. o poskytování podpor při živelních pohromách a předložiti toto vyšetření s příslušnými návrhy okresní komisi. Na podkladě tohoto vyšetření okresní komise a správa fondu pro živelní pohromy při zemském úřadu v Užhorodě přidělila z částky připadající na všechny poškozené z okresu mukačevského pro obce Velké Loučky podporu 25.000 Kč. Za tyto peníze byla nakoupena seťová pšenice a přidělována poškozeným za poloviční cenu, t. j. tak, že za 1 q pšenice v ceně 140 Kč zaplatil každý pouze 70 Kč. Poškození obdrželi dohromady 356.5 q pšenice v ceně 49.910 Kč, za kterou zaplatili jen částku 24.955 Kč.

Rozdělením pšenice byla pověřena místní komise a dozorem nad tímto rozdělováním byl pověřen správce notářského úřadu. Tato komise postupovala přesně podle instrukcí, t. j. přidělovala poškozeným pšenici na základě přihlášek a vyšetření škody. Pšenice byla přidělena všem, kteří se přihlásili a škodu skutečně utrpěli a není tudíž správným, že dostali podporu jen větší sedláci a z menších rolníků jen několik jednotlivců a to za úplatky dané členům komise. Rovněž není správné tvrzení, že bývalý starosta obce vymlátil vlastní pšenice 44 q, naopak on i jeho syn byli mezi těmi, kdož byli nejvíce poškozeni a utrpěli oba stoprocentní škodu. Hostinská v interpelaci zmíněná dostala právem podporu a ta příděl 1/2 q pšenice, kterou také skutečně zasela, neboť má pozemek ve výměru 1/2 ha, na němž utrpěla stoprocentní škodu. Již před rozdělováním přidělené pšenice byla část obyvatelstva ve Velkých Loučkách pobouřena řečmi, které byly promluveny na schůzi svolané do obce. Při rozdílení samém bylo slyšeti výkřiky: ťrozbijte okna, vezměte pšeniciŤ a pod. Předseda komise, který pšenici rozděloval, byl jedním občanem z Velkých Louček ohrožován na životě. Někteří pokojnější občané, kteří byli spokojeni s přídělem pšenice, nemohli však čekati až do večera, kdy bylo skončeno rozdělování pšenice, žádali komisi, aby přidělená jim pšenice byla uložena stranou a že odeberou si ji druhého dne. Této žádosti bylo vyhověno a rozdělovací komise z pšenice uložené ve velkém sále obecního domu uložila 12 pytlů do malé místnosti téhož domu pro jmenované občany, kteří o to žádali. Druhého dne byla pak pšenice řádně rozdělena.

Věc byla vyšetřována jak četnictvem tak zvláštní komisí okresního úřadu v Mukačevě a podle výsledku těchto šetření nelze členům přidělovací komise vytýkati nic nesprávného, jmenovitě nelze mluviti o tom, že by se byl stal pokus krádeže.

Deputace z Velkých Louček stěžovala si u okresního náčelníka v Mukačevě dne 31. října 1930 na domnělé nepřístojnosti při rozdělování pšenice. Není správné tvrzení, že se jí okresní náčelník vysmál a nevěnoval jí vůbec pozornosti, neboť vyslal dva úředníky okresního úřadu do Velkých Louček k vyšetření této věci a ti hned 4. listopadu 1930 zjistili, že všichni členové místní komise i správce notářského úřadu konali řádně svoji povinnost.

V důsledku těchto skutečností nejsou opatření navrhovaná v interpelaci odůvodněna a není tudíž potřebí ve věci ničeho zařizovati.

V Praze dne 26. března 1931.