Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Po dobu účinnosti tohoto zákona lze zřizovati provozovny na výrobu cukru z řepy jedině se svolením, jež udílí ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvem zemědělství a ministerstvem pro zásobování lidu.

(2) Za zřízení provozovny ve smyslu tohoto zákona nepokládá se znovuzřízení nebo zdokonaleni závodu již trvajícího.

§ 2.

živnostenský úřad může schváliti provozovnu na výrobu cukru z řepy, pro jejíž zřízeni jest potřebí svolení podle §u 1, jen tehdy, bylo-li toto svolení již dáno.

§ 3.

Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení; pozbývá platnosti dnem 31. prosince 1933.

§ 4.

Ministru průmyslu, obchodu a živností se ukládá, aby ve shodě se zúčastněnými ministry zákon tento provedl.

Poválečné zvyšování výroby cukru, zejména v zemích s cukrem třtinovým nebylo sledováno stejným stoupnutím konsumu, čímž došlo k utvoření velkých přebytků, přecházejících z jednoho výrobního období do druhého. Tím nastal takový pokles cen cukru, že cena dosažitelná na světovém trhu jest cenou ztrátovou. Tento vývoj pronikavě se dotkl zejména naší výroby cukru s poměrně úzkou domácí spotřební základnou a velikým vývozem. Nad to ještě vývoz naší rafinády ohrozila ta okolnost, že průmysl náš z největší části ztratil jeden z nejlepších zahraničních trhů - Anglii, která zavedla k ochraně své vlastní rafinády na dováženou rafinádu clo zatěžující více dovoz rafinády oproti dovozu suroviny.

Naše zahraniční bilance obchodní i platební by však nenalezla za úbytek cukerního exportu náhrady a na udržení cukerního průmyslu závisí udržení dosavadní intensity našeho zemědělství a prosperita celé řady výrobních odvětví, závislých na pěstování řepy a na cukrovarnickém průmyslu.

Byla proto uznána v zájmu veřejném nutnost udržeti naši řepní a cukerní produkci alespoň v dosavadním podstatně redukovaném rozsahu. Aby se toho dosáhlo, bylo průmyslu umožněno držeti na tuzemském trhu ceny převyšující světovou paritu, snížen byl paušál daně z obratu u cukru, povolena byla ve výrobních obdobích 1928/29 a 1929/30 refundace daně přepravní, uhelné a daně z obratu při vývozu cukru a tarifní slevy pro řepu, řízky a cukr surový i rafinovaný.

Těchto výhod používá průmysl jednak k zlepšení ceny řepy, jednak k podpoře výroby refinády, aby se místo ní nemusela vyvážeti surovina, a aby naše značky rafinádní neztratily v dnešní, jak lze doufati přechodné, krisi trvale zahraniční trhy.

Také průmysl cukrovarnický sám hledí účinky krise zmírniti úsilím o zlevnění režie. Dociluje toho jednak technickým zdokonalováním a úsporami v jednotlivých závodech, jednak pak akcemi koncentračními, t. j. soustřeďováním výroby v menším počtu velikých závodů, které by pracovaly co nejlevněji. Od převratu bylo zrušeno 35 surováren, smíšených závodů a rafinerií; průmysl, který tyto okce prováděl nenásilně buď soustřeďováním výroby uvnitř jednotlivých koncernů nebo výkupem továren, věnoval na tyto účely částky velmi značné. V této akci musí býti pokračováno, má-li průmysl ještě dále zlevniti své výrobní náklady.

Za těchto poměrů, kdy stát i veřejnost přinášejí veliké oběti na překonání krise a ledy průmysl soustředěním výroby hledí posíliti svou schopnost soutěžní, nutno čeliti všem akcím, které by snahy o záchranu řepné a cukerní produkce mařily.

Největším nebezpečím v tomto směru mohlo by se státi zakládání nových cukrovarů. I založení nového závodu mohlo by totiž dojíti také jedině z toho důvodu, aby využity byly vyšší domácí ceny při prodeji celé výroby, aniž by při tom podnik byl nucen nésti ztráty z vývozu. Tímto způsobem sloužily by pak oběti státu a veřejnosti jedině ku prospěchu nového podnikatele. Situace dnešních podniků cukrovarnických zhoršila by se při tom ještě tím, že odnětím části tuzemského odbytu snížily by se prostředky, které by mohly býti věnovány k udržení exportu a k udržení vyšší ceny řepy. Průmysl nemohl by také prováděti akci koncentrační, kdyby bylo nebezpečí, že tato akce bude paralysována neomezeným zakládáním nových závodů.

K urovnání poměrů na světovém trhu cukru a k překonání světové krise cukerní snad nejlépe se dojde cestou dohod mezi výrobci cukru jednotlivých států. Našemu průmyslu jistě by bylo neobyčejně ztíženo, ba pravděpodobně znemožněno přistupovati k takovýmto úmluvám a zavazovati se jimi, když by v tuzemsku mohlo dojíti k zakládání nových závodů na podobných úmluvách nezúčastněných.

Aby zakládání nových cukrovarnických závodů nevedlo k těmto hospodářsky nepříznivým důsledkům, váže osnova zřizování provozoven na výrobu cukru z řepy na předchozí svolení, které udíleti má ministerstvo obchodu v dohodě s ministerstvem zemědělství a ministerstvem pro zásobování lidu. Zákonem nemají však býti postiženy případy, kdy jde pouze o zdokonalení nebo znovuzřízení závodu již trvajícího, na př. byl-li zničen požárem nebo jinou živelní pohromou (§ 1 osnovy).

Osnova (§ 2) obsahuje dále předpisy, vyplývající pro obor živnostenské správy z ustanovení §u 1. Podle živnostenského řádu je totiž výroba cukru z řepy živností svobodnou, k jejímuž nastoupení a provozování stačí pouhá opověď u živnostenského úřadu, avšak ku zřízení provozoven (cukrovarů) jest zapotřebí zvláštního úředního schválení. Na příště bude moci býti provozovna schválena jen po předchozím povolení podle §u 1.

Vláda jest si vědoma, že navrhovaná úprava jest opatřením zcela mimořádným, které lze odůvodniti jedině neobyčejně těžkou krisí v našem cukrovarnictví a řepařství, dotýkající se celého našeho hospodářství. Jest proto navržené opatření, jímž má býti zamezeno, aby kritická situace nebyla ještě dále zhoršována, opatřením, učiněným v zájmu veřejném. Právě pro mimořádnost navrhovaného zásahu se platnost zákona omezuje jen na určitou dobu (3 let) v očekávání, že během této doby poměry se tak vyjasní, že podobného opatření nebude více potřebí. (§ 3, první věta.)

Vláda doporučuje, aby tento její návrh byl v poslanecké sněmovně přikázán výboru živnostensko-obchodnímu, v senátě pak výboru národohospodářskému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 5. prosince 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Ministr průmyslu, obchodu a živností:

Dr Matoušek v. r.