Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

ze dne...............,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Věta prvá, odstavec první § 16 zákona ze dne 26. prosince 1893, č. 193 ř. z., jímž upravují se koncesované živnosti stavební, mění se takto:

§ 16. Ustanovení trestní.

Stavební živnostníci v § 1 řečení, kteří svého oprávnění zneužívají ku krytí nedovoleného provádění staveb osob třetích či osobami třetími, buďtež potrestáni podle trestních ustanovení živn. řádu.

Proti jistému stavebnímu živnostníku bylo zavedeno trestní řízení pro přestupek § 16 zákona o koncesovaných živnostech stavebních ze dne 26. prosince 1893, č. 193 ř. z. (přestupek ťkrytíŤ). Příslušný okresní úřad osvobodil onoho živnostníka z řečeného přestupku a to z toho důvodu, že v případě, o nějž se jednalo, nedopustil se prý tento živnostník ťkrytíŤ neoprávněného provozování živnosti osoby třetí, ježto tato osoba v daném případě dotyčnou živnost neprovozovala po živnostensku; citovaný zákon pak dle slovného znění svého § 16 stíhá a trestá pouze takového koncesovaného živnostníka, jenž svého oprávnění zneužívá ke ťkrytíŤ neoprávněného provozování živnosti.

Měl-li by tento názor býti uznán správným a kdyby se všeobecně živnostenskými úřady praktikoval, následovalo by, že v převážné většině případů ťkrytíŤ by se sice docílilo na základě § 17 zákona o koncesovaných živnostech stavebních potrestání oněch osob, které neoprávněně provádějí stavby a práce stavební, naproti tomu však unikli by potrestání ti koncesovaní stavební živnostníci, o nich by sice úředním zjištěním bylo prokázáno, že v konkrétních případech ťkryjíŤ, kteří by však vzhledem k výše uvedenému názoru nepodlehli trestu z toho důvodu, že osoby kryté neprovozovaly v případech těch živnost, nýbrž provedly za tohoto krytí pouze jednu stavbu nebo stavební práce po živnostensku, t. j. opětovaně.

Takovýto výklad znění § 16 zákona o koncesovaných živnostech stavebních, měl-li by se všeobecně u okresních úřadů ujati, ohrozil by existenčně koncesované živnostníky stavební, řádným a zákonným způsobem živnost provozující, kdežto s druhé strany uvolnil by ťkrytíŤ zúplna, ježto nesolidní stavební živnostníci nemusili by se obávati žádného stíhání a trestáni ve všech těch případech, kdy osoba ťkryt፠neprovádí stavby a práce stavební jako živnost či po živnostensku. A takových případů, jak denní zkušenosti ukazují, jest nejvíce.

Nebylo jistě úmyslem zákonodárce, trestati toliko toho, kdo neoprávněně provádí stavbu či stavební práci a netrestati koncesovaného stavebního živnostníka, jenž příslušnou stavbu či stavební práci svým oprávněním ťkryjeŤ. A přece by k tomuto důsledku nezbytně došlo, kdyby výše uvedený názor okresního úřadu měl býti uplatňován v trestním řízení, vedeném pro přestupky § 16 a 17 zákona o koncesovaných živnostech stavebních.

Vzhledem k nesmírnému nebezpečí, které v této příčině hrozí všem koncesovaným stavebním živnostem, vyjmenovaným v § 1 zákona o koncesovaných živnostech stavebních, jest nutno, aby právě v zájmu všech těchto stavebních živnostníků, tedy stavitelů, mistrů zednických, tesařských, kamenických a studnařských, přikročeno bylo k neprodlen: částečné novelisaci § 16 zákona okoncesovaných živnostech stavebních, kterážto novelisace by spočívala v tom, že by se trestali napříště stavební živnostníci, kuří svého oprávnění zneužívají ke krytí nedovoleného provádění stavby a stavební práce, čímž by se docílilo, že by předem znemožněn byl takový výklad zákona, jenž jest v rozporu s dosavadní praksí i judikaturou, dále pak, že by skutečně bylo zaručeno potrestání obou účastníků trestního činu (osoby stavbu neoprávněně provádějící, i živnostníka ke ťkrytíŤ se propůjčivšího).

Tímto návrhem státní finance zatíženy nejsou, netřeba tudíž navrhovati úhrady.

Po stránce formální návrh budiž přikázán výboru iniciativnímu a živnostensko-obchodnímu.

V Praze dne 25. listopadu 1930.