Hornictví v naší republice provozují majitelé dolových měr na základě horního zákona ze dne 23. května 1854 č. 46 ž. z. Zákon tento, v bývalém Rakousku sdělaný skoro před 80 lety, vyhovuje samozřejmě dle tehdejších poměrů majiteli jalových měr, avšak majitelé povrchu jsou ve velkém neprospěchu a nevýhodě proti těžařům.

Majitelé povrchu ihned po státním převratu se sice domáhali vypracování a uzákonění nového horního zákona, avšak z různých příčin k tomu nedošlo. Docíleno bylo toliko znovelisování částí starého horního zákona; zveřejnění důlních map zákonem ze dne 23. listopadu 1927 č. 169 Sb. z. a n.

K zákonu tomuto, ačkoliv od jeho vydání uplynuly již tři roky, prováděcí nařízení vydáno nebylo a vede se vše dle starého zákona ku škodě majitelů povrchu.

Uvedeme zde markantní případ z mnoha jiných, které se v poslední době vyskytly na Ostravsku, jak se majitelé dolových měr chovají k majitelům povrchu. Pod povrchem býv. katastrální obce Mariánských Hor, nyní Velké Ostravy, dolují dvě těžařské společnosti a: sice v části katastru severozápadního doluje Báňská horno-hutní společnost a v částí katastru jihovýchodního, doluje společnost Vítkovické kamenouhelné doly.

Na rozhraní těchto dvou dolových měr na povrchu stojící domy jsou značně poškozeny poddolováním a když jich majitelé žádali u podnikatelů za zjištění škod na těchto domech povstalých dolováním, tu oba podnikatelé prohlásili, že v ta místa ani jeden, ani druhý nedoluje a že tedy za tyto škody nejsou zodpovědní. Následkem tohoto odmítnutí těžařů podali z těchto poškozených čtyři majitelé domů a sice Augustýn Fárný, čp. 167, Hynek Trpko, čp. 331, Josef Lejsek čp. 603 a Frant. Žalák, čp. 503 dne 26. dubna 1930 žádost k revírnímu báňskému úřadu v Moravské Ostravě ve smyslu výše uvedeného zákona o povolení nahlédnutí do důlních map do jaké míry je jejich majetek poddolován. K vyřízení této záležitosti došlo dne 18. července 1930, kdy byli pozváni k revírnímu báňskému úřadu výše uvedení žadatelé jako majitelé poškozených povrchů, zástupci uvedených těžařů, kteří současně dostali nařízení přinésti sebou důlní mapy, potažmo snímky a žadatelům byla tato důlní mapa a snímky předloženy k nahlédnutí. Po nahlédnutí do dotyčné důlní mapy a snímků majitelé povrchu žasli, jaké nesprávnosti a nepravdivosti byly jim předloženy. Skoro každý obyvatel Mariánských Hor, dle slyšitelných odstřelů důlních ran a zachvění povrchu ví, jak se v dolování pokračuje a také viditelné trhliny na domech a na pozemcích, nádrže vody prozrazují, na kterých místech se doluje neb dolováno bylo, ale těžaři svými mapami před státními úřady dokazují, že v ta místa nedolují, ani nedolovali. Tak těžaři respektují zákony naší republiky a ožebračují drobné majitele povrchu.

Další důkaz chování k majitelům povrchu a respektování zákonů těžaři podáváme: Dne 27. srpna 1930 dostavila se úřední komise ve sporné bytové záležitosti do Mariánských Hor, Palackého ul. čp. 217 a tu k velkému úžasu konstatovala, že dotyčný dům hrozí sesutím následkem poddolování. Vedoucí této komise městský stavební inženýr Pulc, aby se současně přesvědčil, v jakém stavu se nacházejí sousední domy, prohlédl si dva čp. 340 a 336 a shledal to samé nebezpečí, nařídil proto všem majitelům těchto uvedených domů okamžité podepření a zabezpečení obytných místností. Domy tyto jsou vystaveny před 25 až 30 léty z tvrdého stavebního materiálu a dle stavebního řádu. Tedy podnikatelé hor dne 18. července t. r. svými důlními mapami prokazují před státním úřadem, že v ta místa nedolují a že jsou několik set metrů od dotyčného místa vzdáleni, ale dne 27. srpna t. r., nebo-li za 40 dní potom, shledává stavební znalec největší nebezpečí sesutí lidského obydlí na povrchu, následkem poddolování.

Postup těžařů, když jsou okolnostmi donuceni k odškodnění povrchu, je zpravidla týž:

Hlásí-li se majitel povrchu o náhradu škody, poddolováním vzniklé, tu podnikatel vyšle svého znalce úředníka na označené místo, tento prohlédne dotyčný objekt, porovnává viditelné trhliny a znaky povstalé škody, počne prokazovati majiteli, že některá poškozená místa nastala různými vlivy, jako sešlostí domu, otřesy kolem jedoucími vozidly, tramvají, skládáním před domem těžkých předmětů a pod., pak nabízí majiteli domu "opravu" domu, jež provádí se zamazáním trhlin, nebo nabídne majiteli menší odškodnění v hotovosti, obyčejně 5, 10 až 15 tisíc korun, podle rozsahu domu. Majitel domu obyčejně méně finančně situovaná osoba, toto nepatrné odškodnění přijme z obavy velkých a léta trvajících soudních sporů proti těžaři a k tomu ještě podepíše revers se závazkem, na 10 až 20 let; zatím dům schátrá a podnikatel vyrabuje v podzemí uhlí a pak prohlásí, že v ta místa již léta a léta nedoluje a je věc odbytá. Dům pak spadne a musí býti na jeho místě předčasně postaven jiný.

To zřejmo z tohoto případu:

Majitel domu v Mariánských Horách čp. 197 Štěpán Mléčko zpozoroval na tomto domě trhliny a proto vyzval na jaře tohoto roku těžaře Vítkovické kamenouhelné doly o zjištění škody na uvedeném domě. Úředník vyslaný společností ku zjištění oprávněných škod nenamítal, že by pod tímto domem nebylo dolováno, ale za to uváděl, že dům tento jest více než 30 roků starý a jsou-li na něm zřejmé trhliny, pak že jsou z toho důvodu, že okolo domu jezdí pouliční elektrická dráha, těžká nákladní auta; na to majitel domu byl volán do kanceláře ředitelství, při čemž bylo mu nabídnuto v náhradu za tyto škody oprava domu a 5.000 Kč v hotovosti.

Opravu budovy provedlo pak ředitelství ihned. Mléčko proti tomu ničeho nenamítal, ale nabídku 5 tisíc korun odškodnění nepřijal a podal žalobu na těžaře, za účelem docílení spravedlivého odškodnění. Dům tento stojí na hlavní ulici v Mariánských Horách, byl vystavený v roce 1898 z tvrdého stavebního materiálu, má hodnotu dnes asi 200 tisíc korun. Tento dům, jelikož byl i s okolím ve značném pohybu, značně utrpěl a byl znehodnocen alespoň o 40 až 50 tisíc korun. Na tuto škodu nabízí podnikatel náhradu sotva ve výši jedné třetiny povstalé škody a tak to jde v každém případě.

Podobně se to děje u pozemků. Tu zase podnikatelé hor obyčejně prokazují, že dlouhá léta před dolováním v těch místech dotyčný pozemek nedával takový výnos, jaký se uvádí v době poddolování.

Těžařům nikterak neškodí, jestli se soudí s majiteli povrchu, neboť zaměstnávají k tomu své právníky, jichž úkolem jest, aby protahováním procesů přiměli majitele povrchu, ponejvíce nezámožné to lidí, k soudnímu narovnání dle vůle těžařů.

Je tudíž nezbytně nutno, by zákon č. 169 z r. 1927 byl prováděn a hlavně aby zhotoveny byly co nejdříve správné a přesné důlní mapy.

Vzhledem k tomu navrhují podepsaní:

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:

Vládě se ukládá, aby učinila opatření:

1) aby vydáno bylo neprodleně prováděcí nařízení k zákonu ze dne 3. XI. 1927 č. 169 Sb. z. a n.;

2) aby s urychlením předložen byl vládní návrh nového horního zákona k ústavnímu projednávání;

3) aby ku krajským soudům, v jejichž obvodech se doluje, přikázány byly odborné síly, by procesy o nárocích dle horního zákona a příslušných ustanovení prováděny byly urychleně;

4) by pozemky poddolované zařazeny byly pro daňové předpisy do stupnice s menším výnosem a připuštěno bylo větší procento amortisační kvoty pro sešlost činžovních domů a usedlostí.

Finanční zatížení návrhem tímto nevznikne. Po stránce formální budiž návrh tento přikázán výboru iniciativnímu a pak ústavně-právnímu.

V Praze, dne 30. listopadu 1930.