Ústavně právní výbor poslanecké sněmovny N. S. R. Č. pojednal ve své schůzi konané dne 3. prosince 1930 o vlád. návrhu zákona o použití nesoudcovských úředníků u soudů a poručenských (sirotčích) úřadů. Uvážil potřebu změn a doplňku ve čl. VIII. a X. zák. ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a nař., jichž ustanovení byla nepřesná a nejasná, zejména pokud se týče omezení působnosti úředníků nesoudcovských, použití opravných prostředků, upravení jejich úřed. postavení se zřetelem na zák. ze dne 12. července 1872, č. 112 ř. z. atd. a usnesl se vzhledem ku nutnosti ulehčiti soudcům jich namáhavou činnost a pokud lze zameziti přetížení prací, doporučiti poslanecké sněmovně, aby vládní návrh přijala a schválila ve znění původním. Současně byly jednohlasně schváleny připojené resoluce.

V Praze dne 3. prosince 1930.

ze dne ........................................................... 1930

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Úředníkům vyšší pomocné soudní služby může býti vládním nařízením v celém státním území nebo v některých jeho obvodech u okresních soudů a u poručenských (sirotčích) úřadů první stolice zcela nebo z části svěřeno vyřizování těchto věcí

1. vydávání platebních rozkazů v řízení upomínacím;

2. potvrzování právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí;

3. vyřizování věcí pozůstalostních;

4. vyřizování věcí poručenských (opatrovnických);

5. vyřizování exekucí na věci movité a na pohledávky k dobytí peněžitých pohledávek;

6. vymáhání peněžitých trestů jakéhokoliv druhu a nákladů trestního řízení;

7. vyřizování věcí knih pozemkových.

(2) Úředníkům vyšší pomocné soudní služby může býti u soudů a u poručenských (sirotčích) úřadů vůbec přikázáno vyřizování věcí správních a, je-li toho třeba, i vykonávání prací soudní kanceláře (kanceláře poručenského úřadu).

§ 2.

(1) Soudci (přednostovi poručenského úřadu) jest vyhrazeno:

a) ve věcech poručenských a opatrovnických prohlášení nezletilce zletilým, schválení propuštění z moci otcovské, svolení k sňatku nezletilce; zbavení moci otcovské; zbavení svéprávnosti, jeho přeměna a zrušení; propachtování a zcizení nemovitostí poručencových (opatravancových); odevzdání nezletilce do polepšovny; schválení smlouvy o osvojení; schválení právních jednání s poručenci (opatrovanci) a vydání jejich jmění;

b) ve věcech exekučních nařízení a výkon vyjevovací přísahy a uvalení vazby na dlužníka; rozhodování o návrzích na odklad exekuce učiněných ve sporu vzniklém za řízení exekučního;

c) v řízení trestním rozhodování o odkladu peněžitého trestu a o jeho placení ve lhůtách;

d) ukládati jakékoliv tresty (pokuty).

(2) Soudce okresního soudu (přednosta poručenského úřadu první stolice) může si vyhraditi vyřizování určitých věcí vůbec nebo případ od případu. Vždy přísluší mu rozhodovati o sporných otázkách právních.

§ 3.

(1) Rozhodnutí vydanému ve věci vyřízené úředníkem vyšší pomocné soudní služby podle § 1, odst. 1, lze odporovati stejným opravným prostředkem jako rozhodnutí soudce (přednosty poručenského úřadu první stolice). Opravný prostředek budiž však předložen nejprve soudci okresního soudu (přednostovi poručenského úřadu první stolice), který o něm sám rozhodne, má-li za to, že jest mu vyhověti, jinak předloží opravný prostředek druhé stolici, aby o něm rozhodla.

(2) Rozhodne-li soudce okresního soudu (přednosta poručenského úřadu první stolice) o opravném prostředku podle odst. 1, považuje se i jeho rozhodnutí za rozhodnutí první stolice. Odporovati mu lze podle obecných ustanovení.

(3) Ustanovení o odporu proti platebnímu rozkazu v řízení upomínacím jsou nedotčena.

§ 4.

O vyloučení a o odmítnutí úředníků vyšší pomocné soudní služby platí obdobně ustanovení o vyloučení a o odmítnutí soudců.

§ 5.

Pokud úředníci vyšší pomocné soudní služby samostatně vyřizují věci uvedené v § 1, odst. 1, platí o nich ustanovení zákona ze dne 12. července 1872, č. 112 ř. z., o žalobním právu stran pro porušení práva při výkonu úřadu soudcovskými úředníky.

§ 6.

Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení. Zároveň pozbudou účinnosti předpisy čl. VIII. až X. zákona ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o soudním řízení v občanských věcech, o exekučním řízení, o pozůstalostním řízení a o poručenských věcech.

§ 7.

Tento zákon provede ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

1. Vláda se vybízí, aby při provádění zákona o použití úředníků vyšší pomocné služby soudní byla služba knihovníka v soudních knihovnách považována za správní službu ve smyslu ustanovení § 1. odst. 2.

2. Vzhledem k tomu, že v první době nebude dostatek prakticky vyškolených uchazečů - leč z řad osvědčivších se již ustanovených kancelářských úředníků, kteří již se podrobili zvláštnímu kursu a odborné zkoušce - vyzývá se vláda, aby do určité přechodné doby umožnila dosažení místa aktuárského též úředníkům soudní kanceláře, kteří se ve službě u soudu nebo poručenského úřadu osvědčili. Při tom bylo by učiniti vhodné opatření, aby přiměřená doba započitatelné služby ztrávené ve vlastnosti soudního kancelářského zaměstnance byla zhodnocena do čekatelské doby předepsané v § 7. odst. 5, platového zákona a aby o služném takto jmenovaného aktuárského úředníka platilo ustanovení § 18. odst. 1. platového zákona.