Durch die Herrschaft des Bankkapitals begünstigt, dessen Einfluß unter dem jetzt herrschenden, sogenannten demokratischen System ins Ungemessene gesteigert wurde, sieht man die Trustbildung innerhalb der Industrie und auch des Handels immer mehr und mehr um sich greifen, mit der natürlichen Folge der Vernichtung taufender Existenzen und - unser dem Deckmantel der Rationalisierung - der Brotlosmachung Zehntausender Arbeiter und Angestellter, Während eine gesunde Volkswirtschaft bestrebt sein mühte, möglichst viele selbständige Existenzen zu schaffen und zu erhalten, sind wir Zeugen einer gegenteiligen Entwicklung, die die Arbeitskraft des Menschen der restlosen Ausbeutung durch das Bankkapital überliefert, Während die Inhaber der Klein- und Mittelbetriebe durch ihre Verwachsung mit den Interessen der Angestellten- und Arbeiterschaft die Gewähr bieten, daß die lebenswichtigen gegenseitigen Interessen des Arbeitgebers und der Arbeiterschaft Berücksichtigung finden, sinkt der Angestellte und Arbeiter im Rahmen der Trustbildung zur einfachen Nummer herab, die in den Berechnungen des Konzerns weit weniger gewertet oder geschätzt wird als ein Maschinenbestandteil.

Dies gilt nicht nur für die Vertretung auf industriellen, sondern auch auf allen anderen wirtschaftlichen Gebietern, wie wir dies bei dem ausbaue großer wirtschaftlicher Parteiorganisationseinrichtungen verfolgen können, die Tausenden Existenzen der Möglichkeit, sich selbständig zu machen, berauben und aus ihnen ein Heer williger Angestelltensklaven der Parteiexekutive machen, für die Entwicklung der Verhältnisse ist es bezeichnend, daß die Macht des Bankkapitals und die Macht der Truste mit dem Anwachsen der sozialistischen Parteien gleichen Schritt hält.

Aufgabe der verantwortlichen Politiker und Volkswirtschaftler muß es daher sein, dieser Entwicklung im Interesse der Sicherung der Lebensbedürfnisse der arbeitenden Menschen entgegenzuwirken und besonders jene krassen Auswüchse zu verhindern, die in Westböhmen bereits zu einer Katastrophe geführt haben. Ein Schulbeispiel sind die Verhältnis se bei den Rothau - Neudecker - Eisenwerken, wo im Laufe der Jahrzehnte durch Schaffung privater industrieller Einrichtungen für Tausende Arbeiter und Angestellte die Möglichkeit geboten wurde, Brot und Verdienst zu finden.

Die Rentabilität der Werke wird schon allein durch ihre Entwicklung bestätigt. Es kann nur angenommen werden, daß es der überragende Einfluß des Bankkapitals war, der zu dein sogenannten Rationalisierungsmaßnahmen führte, die jetzt, hart vor Beginn des Winters, zur Brotlosmachung Tausender Arbeiter und Angestellter führen, Welche Not und welches Elend durch diese Betriebsstillegung bei Tausenden Familien des an sich so schwer rotierenden Erzgebirges damit eingetreten ist, davon kann sich nur der eine Vorstellung machen, dem bewußt wird, daß bei der gegebenen Lage der Verhältnisse für diese Menschen überhaupt keine Möglichkeit geboten ist, Arbeit und verdienst zu finden.

Es ist daher dringend notwendig, daß die Regierung in diesem Falle alle Vorkehrungen trifft, damit nach Möglichkeit der beabsichtigte, vollständige Stillegungsprozeß gehindert wird, aber auch mit aller Beschleunigung alle Vorkehrungen getroffen werden, damit die so brotlos gewordenen Menschen wieder Arbeit und Verdienst finden können.

Gleiche und ähnliche Verhältnisse der Arbeitslosigkeit beginnen sich aber auch in den angrenzenden Bezirken durch die teilweise Stillegung der Porzellanindustrie auszuwirken und es muß in diesem Zusammenhänge die geradezu ungeheuerliche Feststellung gemacht werden, daß bei den unter Staatsaufsicht durchgeführtem Straßenbauten im Egerer und Falkenauer Bezirke die bodenständige arbeitslose Bevölkerung von den tschechischen Bauunternehmern, die entgegen aller vernünftigen Überlegung, unter Ausschaltung der einheimischen Bauunternehmerschaft diese Bauten durchführen, systematisch unberücksichtigt bleibt und an ihrer Stelle Arbeiter aus der Prager Gegend herangeholt werden.

Das sudetendeutsche Volk bringt, wie selbst tschechische Wirtschaftler zugeben, 40 - 45 Prozent aller Steuern und Abgaben in diesem Staate auf und kann daher auch mit vollem Rechte verlangen, daß bei Arbeiten in diesen Gebieten in erster Linie die bodenständige Arbeiterschaft Arbeit und Verdienst findet.

Die Folge dieser unhaltbaren Zustände ist, daß Not und Verzweiflung immer mehr zunehmen, so daß es Pflicht der Regierung ist, mit aller Raschheit hier helfend einzugreifen. Die Angestelltenschaft ist diesmal genau so schwer betroffen wie die Arbeiterschaft, Was nützt den Privatangestellten ihre Pensionsversicherung, wenn sie trutz treuester Pflichterfüllung und treuer Mitarbeit am Aufbaue der Industriebetriebe sich mit ihren Familien ebenfalls der größten Not überantwortet sehen. Es muß erste und ernste Aufgabe der Regierung sein, auch auf dem Gebiete der Privatversicherung endlich Wandel in der Richtung zu schaffen, daß dem Privatbeamten, der unverschuldet - seinen Posten verliert, in der Zeit, wo er ohne jeden Verdienst dasteht, eine entsprechende Rente gewährt werde.

Die Unterzeichneten fragen daher an, ob die Gesamtregierung bereit ist,

1. sofort alle Vorkehrungen zu treffen, um unbegründeten Stillegungen von Industriebetrieben entgegenzuwirken,

2. alle Maßnahmen vorkehren, daß mit aller Beschleunigung Staatsaufträge in die von schwerer Arbeitslosigkeit betroffenen Gebiete herausgegeben werden, um die Arbeiterschaft vor Hunger und Not zu schützen,

3. dahin zu wirken, daß alle öffentlichen Aufträge, besonders in den Notstandsbezirken, nur an bodenständige Unternehmer vergeben werden, die sich zu verpflichten haben, in erster Linie die aus dem Bezirke stammende und Arbeit suchende Bevölkerung zu berücksichtigen,

4. durch eine Novellierung des Pensionsversicherungsgesetzes für die Privatangestellten, die Privatbeamtenschaft den Bezug einer entsprechenden Rente für die Zeit unverschuldeter Stellenlosigkeit zu gewährleisten.

5. schon mit Rücksicht auf die im Völkerbundpakte übernommenen Abrüstungsverpflichtungen die Heeresausgaben um eine Milliarde unproduktiver Ausgaben herabzusetzen, damit dieser Betrag sofort zur Linderung der immer mehr und mehr um sich greifenden Arbeitslosigkeit Verwendung finden kann.

Prag, am 20. November 1930.

Vidíme, že jak v průmyslu, tak také v obchodu s podporou vlády bankovního kapitálu, jehož vliv za nyní vládnoucí, tak zvané demokratické soustavy nesmírně stoupl, stále více a více se rozmáhá tvoření trustů, což má ovšem za následek zničení tisíců existencí a - pod pláštíkem racionalisace - ztrátu chleba pro desetitisíce dělníků a zaměstnanců. Zatím co by se zdravé národní hospodářství musilo snažiti, aby vytvořilo a udržovalo co možná nejvíce samostatných existencí, jsme svědky opačného vývoje, který lidskou pracovní sílu vydává na pospas bezmeznému vykořisťování bankovním kapitálem. Zatím co majitelé drobných a středních podniků, tím že jejich zájem srostl se zájmy zaměstnanců a dělnictva, poskytují záruku, že se dbá vzájemných životních zájmů zaměstnavatele i dělnictva, v rámci trustů klesá zaměstnanec a dělník na prosté číslo, které ve výpočtech koncernu má daleko menší hodnotu a cenu než součástka stroje.

To platí nejen pro tvoření trustů v oboru průmyslovém, nýbrž i ve všech jiných hospodářských oborech, jak to můžeme pozorovati na rozvoji velkých hospodářských organisací stran, které tisícům existencí béřou možnost osamostatniti se a které z nich činí armádu ochotných zaměstnaneckých otroků stranické exekutivy. Pro vývoj poměrů jest příznačné, že moc bankovního kapitálu a moc trustů udržuje stejný krok se vzrůstem socialistických stran.

Úkolem odpovědných politiků a národních hospodářů musí tedy býti, čeliti tomuto vývoji, aby se zabezpečily životní potřeby pracujícímu lidu, a mařiti zvláště ony křiklavé výstřelky, které v západních Čechách způsobily katastrofu. Školským příkladem toho jsou poměry u železáren v Rotavě - Nejdku, kde tisíce dělníků a zaměstnanců nalézalo chléb a výdělek během desítiletí, tím že byly vybudovány soukromé průmyslové podniky.

Že se železárny vyplácely, potvrzuje již sám jejich vývoj. Můžeme jen předpokládati, že to jest neobyčejný vliv bankovního kapitálu, který vedl k tak zvaným racionalisačním opatřením, jež nyní, přímo před začátkem zimy, připravila tisíce dělníků a zaměstnanců o chleba. Jaká nouze a jaká bída zachvátila zastavením těchto závodů tisíce rodin v Rudohoří, samo o sobě těžce strádajícím, o tom si může učiniti představu jen ten, kdo si uvědomí, že za dnešních poměrů tito lidé vůbec nemohou opatřiti si práci a výdělek.

Jest tedy naléhavě nutno, aby vláda v tomto případě učinila všechna opatření, aby se pokud možno zabránilo zamýšlenému úplnému zastavení, ale aby také se vším urychlením byla učiněna opatření, aby lidé, kteří takto přišli o chléb, mohli opět nalézti práci a výdělek.

Stejná a podobná nezaměstnanost počíná se však projevovati také v sousedních okresech pro částečné zastavování výroby v průmyslu porculánovém a v této souvislosti musíme konstatovati věc přímo ohromující, že čeští stavební podnikatelé, kteří pod státním dozorem provádějí stavby silnic v chebském a falknovském okresu, při čemž domácí stavební podnikatelé jsou vyřazeni, proti všemu zdravému rozumu soustavně přehlížejí místní nezaměstnané obyvatelstvo a místo něho přivážejí dělníky z pražského okolí.

Sudetsko-německé obyvatelstvo, jak sami čeští národohospodáři přiznávají, platí 40 až 45 všech daní a dávek v tomto státě a může tedy také plným právem žádat, aby při pracích v těchto krajích především našlo práci a výdělek tamější usedlé dělnictvo.

Tyto neudržitelné poměry působí, že nouze a zoufalství stále více a více vzrůstají, takže vláda musí poskytnouti zde pomoc co nejrychleji. Zaměstnanci jsou tentokráte právě tak těžce postiženi, jako dělníci. Co mají soukromí zaměstnanci ze svého soukromého pojištění, když vidí, že přes to, že co nejvěrněji plnili své povinnosti a věrně pomáhali budovati průmyslové podniky, jsou se svými rodinami rovněž vydáni největší nouzi. Prvým a vážným úkolem vlády musí býti zjednati konečně nápravu také v oboru soukromého pojištění v tom smyslu, aby se soukromému úředníku, který nezaviněně ztratil místo, poskytl přiměřený důchod v době, kdy jest bez jakéhokoliv výdělku.

Podepsaní se tedy táží, je-li vláda ochotna:

1.) Ihned učiniti všechna opatření, aby se čelilo neodůvodněnému zastavování průmyslových závodů?

2.) Učiniti všechna opatření, aby do krajů postižených těžkou nezaměstnaností byly co nejrychleji zadány státní zakázky, aby dělnictvo bylo ochráněno před hladem a nouzí?

3.) Působiti k tomu, aby všechny veřejné práce, zvláště v nouzových okresech, byly zadávány jen tamějším podnikatelům, kteří by se zavázali, že budou přihlížeti především k obyvatelstvu pocházejícímu z okresu a hledajícímu práci?

4.) Novelováním zákona o pensijním pojištění zaručiti soukromým zaměstnancům a soukromým úředníkům přiměřeny důchod po dobu nezaviněné nezaměstnanosti?

5.) Již vzhledem k odzbrojovacím závazkům, které byly přijaty v paktu Společnosti národů, snížiti neproduktivní výdaje na vojsko o jednu miliardu, aby se těchto úspor mohlo ihned použíti na zmírnění nezaměstnanosti, stále více a více vzrůstající?

V Praze, dne 20. listopadu 1930.