Úmluva a Statut o mezinárodním režimu námořních přístavů stanoví zásadu rovného nakládání s loďmi, jich zbožím a cestujícími v námořních přístavech všech smluvních států jako s loďmi vlastními nebo loďmi kteréhokoliv státu. Statut vztahuje se na přístavy, které jsou normálně navštěvovány námořními loďmi a slouží zahraničnímu obchodu země, pod jejíž svrchovaností se nalézají. Důležito je, že nejen obchodní námořní lodi, ale i říční lodi podléhají režimu celého statutu. Režim přístavů, ležících na mezinárodních řekách a navštěvovaných normálně námořními loďmi, podléhá jak ustanovením barcelonské úmluvy o vodních cestách mezinárodního významu a zvláštních úmluv sjednaných pro tyto řeky, tak i tomuto Statutu. V případu nějakého rozporu v detailech platí vždy ustanovení liberálnější.

Zásada rovného nakládání je míněna pouze pro vztahy mezi plavbou a správou přístavní a je vázána reciprocitou. Na návrh československé delegace bylo však v podpisovém protokolu výslovně vytčeno, že i vnitrozemské státy mohou přistoupiti k úmluvě a požívati jednostranně jejích výhod. Pokud by však Československo zřídilo v budoucnosti podle čl. 363 mírové smlouvy Versailleské námořní pásma v Hamburku a Štětíně, bude povinno poskytnouti ostatním smluvním státům částečnou reciprocitu v těchto pásmech.

Aby zásada rovného nakládání s loďmi nebyla obcházena rozlišováním mezi národností lodí v oboru celním, předpisuje Statut, že clo na zboží určitého původu neb určení musí býti vždy stejně vysoké bez ohledu na vlajku lodi, která toto zboží dopravuje. Dále se zamezuje diskriminace mezi vlajkami pomocí železničních tarifů.

Značné omezení zásady o rovném nakládání se všemi vlajkami znamená výhrada, že smluvní státy mohou svěřiti vlastní, nebo některé cizí vlajce dopravu svých vystěhovalců, vyhovuje-li to předpisům jich zákonodárství. Této výhody použilo též Československo.

Výbor technicko-dopravní projednal shora jmenovanou Úmluvu a Statut ve své schůzi dne 24. října.1930 a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně ke schválení následující usnešení:

Národní shromáždění republiky Česko slovenské souhlasí s Úmluvou a Statutem o mezinárodním režimu námořních přístavů, podepsanými v Ženevě dne 9. prosince 1923.

V Praze dne 24. října 1930.

Rozvrácené transportní poměry suchozemské i námořní, přivoděné světovou válkou, byly hlavní překážkou znormalisování styků mezi jednotlivými světovými státy. Projevila se proto snaha již na mírové konferenci a v konferencích pozdějších, aby byl ve světovém dopravnictví znovuzaveden pořádek. Bylo jedním z hlavních cílů konference v Portorose roku 1920, konference v Barceloně r. 1921, aby došlo k dohodě v otázkách dopravních. Světová konference janovská v r. 1922 navrhla Společnosti Národů normalisování dopravních styků námořních, když již konferencí barcelonskou byly normalisovány styky suchozemské. V důsledku toho sešla se o rok později, v r. 1923, konference v Ženevě, jež dohodla úmluvu a statut o mezinárodním režimu v námořních přístavech, jehož ratifikaci má naše sněmovna provésti.

Dle úmluvy a statutu Československo je účastno na všech výhodách, jež úmluva a statut zaručují lodím jednotlivých států při návštěvě námořních přístavů, podle systému o nejvyšších výhodách a na základě reciprocity. Československo jest v té situaci, že zatím reciprocitu poskytnout nemůže, ježto nedisponuje námořním přístavem, v němž by mohlo vzájemnost poskytnout.

Ustanovení statutu jsou proto důležitá pro náš stát, že Československo, ačkoliv nemá své vlastní námořní base, má přece námořní loďstvo a sice dle posledního stavu celkem 6 lodí schopných dálné či pobřežní plavby v celkové tonáži 7.000 tun hrubé váhy, které nesou československou vlajku. Nejvýznačnější z nich jest loď ťLegieŤ, jež provozuje plavbu toulavou, má mateřský přístav Praha, základní přístav Hamburg. Majitelem jejím jest Banka čsl. legií.

Další lodi obchodní flotily, jež nesou československou vlajku, jsou:

ťDaliborŤ, 173 tun d. w., majitel Spitzer, základní přístav Gdansk,

ťNeptunŤ, 243 tun d. w., majitel Spitzer, základní přístav Gdansk,

ťMilaŤ, 149 tun d. w., majitel Spitzer, základní přístav Gdansk,

ťMarieŤ, 127 tun d. w., majitel Spitzer, základní přístav Gdansk,

ťDubenŤ, 548 tun d. w., majitel firma Glass, základní přístav Hamburg.

ťLegieŤ jest naší největší plovoucí jednotkou, její tonáž jest 5.340 tun d. w., tedy 4kráte větší než celá tonáž ostatní naší obchodní flotily dohromady.

Ustanovením čl. 15. Československo se zavazuje poskytnouti reciprocitu smluvním státům v přístavních pásmech event. zřízených, na něž má dle Versailleské smlouvy právo.

Jak známo, čl. 363 a 364 Versailleské mírové smlouvy umožňují Československu zřízení námořních pásem v přístavu hamburském a štětínském. Dle rozhodnutí ze dne 2. listopadu 1929 využilo Československo dosavad pro sebe výhod těchto ustanovení pouze v tom smyslu, že se dohodlo se svobodným hansovním městem Hamburgem i vládou německou o pronájmu pásma pro plavbu říční, na které jest Československo zatím nejvíce interesováno. Pásmo je v tak zv. Peutehafen, jenž má sice v některých místech hloubku i pro lodi dálné plavby, ale nemá v tomto úseku vybudováno přístavní zařízení pro námořní dálkovou plavbu.

V úmluvě z 2. listopadu 1929 Německo se zavazuje, že event. potřeby Československa pokud se týče plavby námořní uspokojí, kdykoliv si toho Československo bude přát. Československu tedy jest vyhražena možnost zřízení specielních námořních pásem přístupných lodím dálné plavby, ve kterých by podle čl. 15 úmluvy lodím jiných států smluvních mohla dát reciprocitu. Zatím výhody z úmluvy jsou spíše jednostranné, protože lodi československé vlajky budou účastny výhod, jež dává statut, aniž by mohla býti s naší strany dána jakákoliv protiplnění. Při podpisu úmluvy vyhradil si zástupce Československa zvláštní klausuli k uplatnění čl. 12 statutu, jenž vyhražuje smluvním státům právo svěřiti provozování dopravy vystěhovalců jen těm lodím, jež vyhovují podmínkám specielního vystěhovaleckého zákonodárství našeho státu. Máme možnost dle této výhrady uzavříti smlouvy se zvláštními výhodami s paroplavebními společnostmi některého státu, jenž budu vyhovovat našim specielním podmínkám, aniž by na základě tohoto statutu i úmluvy tyto výhody vztahovaly se i na jiná smluvní státy, jež úmluvu i statut s námi podepsaly. V této výhradě nebyli jsme sami, také Jihoslavie, Litva, Italie, Maďarsko a Španělsko učinily obdobnou výhradu.

Škoda je, že úmluva i statut vyloučily úpravu velké i malé kabotáže a že se také vyhnuly přesné definici pojmu kabotáže, neboť valná většina lodí naší vlajky slouží právě jen tomuto druhu plavby. Zvláštní. pak důležitost má pro Československo také ta okolnost; že nejen obchodně-námořní lodi, ale i říční lodi, je jichž tonáž pod naší vlajkou jest na Labi a Dunaji velmi značná, podléhají v námořních přístavech režimu celého statutu.

S touto úmluvou a statutem a ustanoveními v nich obsaženými nepřímo souvisí i náš zájem o provozování plavby námořní. O plavbu vnitrozemskou máme postaráno jednak mezinárodním režimem na Dunaji, Odře i Labi a výše vzpomenutými již dohodami s Německem ohledně přístavního pásma pro plavbu říční. Pokud se týče plavby námořní, projevují se snahy s různých stran po založení námořních společností, jež by doplnily zdánlivě scházející nedostatek vlastního lodního prostoru. Pokud jest známo, došly návrhy na zřízení takovýchto společností, jež předpokládají spoluúčast státní ve formě podpor či jinakého způsobu kooperace. Bylo by žádoucno, aby v tomto směru bylo postupováno velmi opatrně a v duchu statutu, aby nebyl při tom favorisován ani jeden stát na úkor ostatních. Československý zahraniční obchod v minulosti počítal a v budoucnosti bude počítat se světovou tonáží všech států a nemůže si vázat ruce závazky pouze jednostrannými, jež by mohly dovésti do nežádoucí posice vůči ostatním smluvním státům. Příklad Švýcarska, státu s bohatými zkušenostmi, může nám býti směrodatným. Švýcarsko mělo jen za války svoje obchodní loďstvo zejména z důvodů aprovisačních, po válce vrátilo se k stavu předválečnému a loďstvo obchodní zrušilo. Používá tonáže francouzské, italské, německé, podle spádu dopravního svých obchodů. Nynější doba hospodářské tísně je pak nejméně vhodná, aby byly oprávněny výdaje na pěstování nějakého problematického vlajkového patriotismu.

Celkem možno říci, že smlouva i statut dávají naší republice značné výhody, zaručují nám úplnou svobodu, velmi cennou zejména v záležitostech emigračních, nezavazují nás dosud k žádnému protiplnění a proto zahraniční výbor doporučuje posl. sněmovně smlouvu ke schválení.

V Praze dne 18. listopadu 1930.