Zákon o přímých daních čís. 76 z r. 1927 sledoval tendenci, aby se ulevilo podnikům, podléhajícím dani výdělkové jak všeobecné tak zvláštní a odstranily tak opětované stížnosti podnikatelů na daňové přetížení.

Úleva byla provedena jednak daňovou úlevou v tom případě, když v podniku byl majitel osobně činný svou prací, jakož i když v podniku osobně se súčastnili prací druzí společníci, u zvláštní daně výdělkové pak slevou dosavadní 10 % sazby na 8 % a dále ustanovením o odpočitatelnosti daně výdělkové s přirážkami od základu daňového. Význačné úlevy dostalo se podnikům také zákonem o stabilisačních bilancích. Finanční správa byla si vědoma toho, že slevy a úlevy budou míti za následek snížení výnosu obou daní. Neočekávala ovšem, že se po účinnosti daňového zákona dostaví tak rapidní pokles, že u zvláštní daně výdělkové klesne výnos z 251,000.000 Kč z roku 1927 v příštím roce 1928 na 41,000.000 Kč. Sledujíc příčiny takového rapidního poklesu, zjistila finanční správa, že záležejí ve využitkování některých nejasných zákonných ustanovení částí zdaněných poplatníků, jehož následkem bylo zkrácení státu na obou daních.

1. Tak nejasná ustanovení § 57, odst. 1., věta 2., zákona daňového, že výhoda ¹/2 % daně výdělkové přiznává se při podniku společenském, v němž vedle jednoho společníka jsou ještě další společníci činni takovým způsobem, že vykonávají služby, ježby za ně musily konati síly placené, na dalších 30.000 Kč za každého dalšího společníka, byla využitkována in fraudem legis tak, že veliké množství podniků jednotlivců se přeměnilo pro forma na podniky společenské, kde zdánliví společníci na krátkou dobu do podniku zašli, ve skutečnosti však skutečnými společníky nebyli a tím méně v něm trvale pracovali. Zneužívání nejasnosti zákona rozšířilo se přímo masově na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, ovšem i v historických zemích vzrůstalo a znamenalo zkracování daně ku škodě zisku i ku škodě řádných poplatníků.

2. Jiný způsob obcházení zákona záležel ve využitkování ku škodě zisku ustanovení § 55, odst. 4. a 79 lit. i) daňového zákona, dle kterých nezapočítávaly se do základu daňového jak při všeobecné tak zvláštní dani výdělkové zisky z cenných papírů (akcií, kuksů, podílů nebo užitkových listů) jiného podniku podrobeného zvláštní dani výdělkové, nabyl-li jich podnik na počátku hospodářského období pro zdanění rozhodného aspoň 15 %. Důvod toho záležel v tom, že zisky ty byly zdaněny zvláštní daní výdělkovou již u pramene zdanění příslušné společnosti, o jejíž papíry jde, a chtělo se tedy zabrániti dvojímu zdanění.

Podnikatelé a podniky využitkovali však toho ustanovení ku zkrácení fisku tím, že si opatřili ad hoc na krátkou dobu, někdy jen úvěrem, značné množství takových papírů a odečtením dividend nebo jiných zisků z daňového základu snižovali uměle daňový základ.

3. Třetím způsobem zkracování fisku bylo využitkování ustanovení § 79 lit. f), ve kterém se upravovala odpočitatelnost od daňového základu zvláštních ztrátových reserv, určených k úhradě úbytků a ztrát určitě označeného druhu, jež buď již nastaly nebo jež lze očekávati jako předvídatelný výsledek obchodních poměrů.

Zákonodárce vycházel z předpokladu, že při očekávané ztrátě nelze vykázaný zisk považovati za definitivní, neboť nastalou očekávanou ztrátou se zmenší, a proto připouštěl, aby si mohl podnik odpočísti od zisku fondy, jež věnoval ku krytí očekávané ztráty.

Ovšem že zákonodárce očekával, že takového zvláštního reservního fondu bude při nastalé ztrátě použito k jejímu krytí. V očekávání tom byli zákonodárce i finanční správa zklamáni, neboť ustanovení toho bylo použito k tomu, že se sice takové zvláštní reservy tvořily, od zisku odečetly, ale že i když očekávaná ztráta nastala, nebyla kryta ze zvláštní reservy, nýbrž byla odpočtena od zisku toho kterého roku, a tak byl fiskus na dani zkrácen. Takové zvláštní reservy sloužily tedy k hromadění majetku, unikajícího zdanění a k neoprávněnému favorisování zvláštních fondů proti reservnímu fondu všeobecnému, který zdanění podléhá.

Finanční správa byla proto nucena, aby podnikla kroky k nápravě. Vládní návrh zákona č. tisku 702 jest uskutečněním oné snahy reformací, jež se jeví takto:

ad 1. K docílení výhody rozšíření ¹/₂ % sazby všeobecné daně výdělkové za každých 30.000 Kč na dalšího společníka vyžaduje se průkaz, že další společníci jsou v podniku činni takovým způsobem, že tato jejich činnost jest jejich hlavním povoláním a že jest taková, že by jí jinak byly zaměstnány placené síly plně a trvale.

Průkaz takový se žádá jak u podniku zapsaného do obchodního rejstříku, tak i u podniku nezapsaného.

ad 2. Dle vládního návrhu č. 702 bude pro příště nezapočitatelnost zisku z t. zv. portefeuillových akcií a jiných cenných papírů do základů daně výdělkové všeobecné i zvláštní vázána podmínkou, že vlastnictví papírů trvalo u podniku prokazatelně po 2 hospodářská období, předcházející období zdaňovacímu, a že byly papíry opatřeny z vlastních prostředků podniku; nebyly-li pak opatřeny z prostředků vlastních, odečte se od daňového základu jen ta částka, o kterou převyšuje zisk z papírů úroky z úvěrů, z nichž papíry byly získány.

Kromě toho bylo procento papírů zvýšeno z 15 % na 20 %. Z pravidla toho učiněna jest výjimka pro berní rok 1930 u podniků s hospodářským obdobím 1930 a pro rok 1931 u podniků s hospodářským obdobím 1930/1931, že se nežádá průkaz předchozího dvouletého vlastnictví, zaváže-li se podnik, že papíry podrží ve vlastnictví nejméně 2 léta po období, v němž jich nabyl.

ad 3. K odstranění machinací se zvláštními ztrátovými reservami slouží doplnění § 79 lit. f) v tom smyslu, že "nastalé úbytky a ztráty, k jejichž úhradě byla zřízena nezdaněná zvláštní reserva, smějí zkrátiti daňovou základnu jen pokud reserva stačí k jejich krytí".

Pro případ, že ztráty očekávané nenastanou, zachycují se zvláštní reservy daňové pro účely daňové ustanovením, že zdanění reservových úložek nastane, nebude-li jich užito dle jejich určení k úhradě ztrát ve čtyřech obchodních obdobích, následujících po tom, ve kterém byly zřízeny. Konečně byla k docílení většího výtku zvláštní daně výdělkové zvýšena změnou § 83 daňového zákona sazba zvláštní daně výdělkové z 8 % na 9 %. Odpočitatelnost daně byla, ponechána v uvážení trvající hospodářské deprese, s níž podniky nyní musí s napětím sil zápasiti.

Vládní návrh v původním znění chtěl postihnouti i úložky do zvláštních reserv před rokem 1930 od obchodního období 1926/1927 zdaněním jejich, pokud jich nebylo k účelu svému použita a rektifikovati čistý zisk pro zdanění rozhodný pro účely daňové.

Proti tomu byly vzneseny se strany zájemců námitky, jež vytýkaly zpětnou platnost a v každém případě nedostatek právní bezpečnosti při podnikání.

Přes to, že postižení ztrátových úložek použitých proti intenci zákona, bylo odůvodněno a neodporovalo právní bezpečnosti při podnikání, vyhověla vláda přání, aby ustanovení zákona netýkala se reserv zřízených před hospodářským obdobím 1930 po případě 1930/1931, a to z toho důvodu, aby za nynější hospodářské deprese, jež ještě pravděpodobně delší dobu potrvá, dostalo se podnikatelům úlevy, nutné k překonání deprese.

Při projednávání vládní osnovy v rozpočtovém výboru byly panem ministrem financí jednotlivé články a odstavce osnovy podrobně vysvětleny a doporučeny doplňky změny § 79 lit. f) v ten smysl, že "ustanovení toto netýká se u podniků s hospodářským obdobím 1930 reserv, zřízených před tímto obdobím a u podniků s hospodářským obdobím 1929/1930 reserv, zřízených před hospodářským obdobím 1930/1931".

Dále doporučil, aby škrtnuta byla v odst. 3. na straně 3. slova "pro úložky, nahromaděné před obchodním obdobím 1927 (1926/1927)" a nahrazena zněním, dle kterého neplatí ustanovení o zdanění úložek do reserv pro úložky, nahromaděné před hospodářským obdobím 1930 respective 1930/1931.

Rozpočtový výbor přijal osnovu vládní ve znění vládního návrhu a s doplňkem, navrženým panem ministrem financí, s kterým se konformoval referent. Naproti tomu zamítl návrhy pana, poslance Schuberta, čelící ku škrtnutí navrhovaného odstavce 3. k §u 80 a eventuelní návrh na vyjmutí lidových peněžních ústavů, spořitelen a výdělečných družstev z platnosti odstavce 3. §u 80, stejně návrh, aby obecně prospěšné lidové peněžní ústavy, spořitelny a Kampeličky byly podle § 73 osvobozeny od zvláštní daně výdělkové, a to proto, že obecně prospěšné lidové peněžní ústavy nepodléhají zvláštní dani výdělkové dle §u 80, nýbrž jsou zdaněny 2 ‰ dle podílového kapitálu a pokud se spořitelen týče proto, že dle sdělení finanční správy se připravuje osnova, vyhovující intencím navrhovatele, škrtnutí odst. 3. §u 80 pak by zmařilo úmysly osnovy, jež chce zabrániti dalšímu obcházení zákona.

Návrh pana posl. Schuberta na škrtnutí doplňku k §u 79 lit. f) byl zamítnut z téhož důvodu, eventuelní pak proto, že se stal bezpředmětným v důsledku změny, která byla vládou samou navržena.

Rovněž zamítl výbor návrhy pana poslance Jurana a soudr. na škrtnutí § 55, odst. 4., § 57, odst. 1., § 79, lit. f), § 79, lit. i), ježto by přijetím návrhů těch byl ponechán dosavadní stav, umožňující obcházení zákona a zkracování státu na daních.

Návrh na zkrácení čtyřletého období pro použití zvláštních úložek ev. zdanění jich po té době na 2 léta byl zamítnut proto, že lhůta ta by byla příliš krátká.

Návrh na zvýšení sazby zvláštní daně výdělkové z 8 % na 20 %, podaný týmž panem poslancem, byl zamítnut proto, že 20 %ní sazba by jako přílišná za nynější deprese znemožnila podnikání a zvýšila jen nezaměstnanost.

Výbor rozpočtový navrhuje poslanecké sněmovně, aby vládní návrh zákona (tisk 702) přijala, tak, jak se o něm výbor usnesl.

V Praze, dne 14. listopadu 1930.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Zákon č. 76/1927 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:

Ustanovení § 55, odst. 4., se ruší a nahrazují tímto zněním:

"(4) U podniků vedoucích řádné obchodní knihy, které měly prokazatelně po dvě hospodářská období, která bezprostředně předcházela hospodářskému období pro zdanění rozhodnému, nepřetržitě ve svém vlastnictví alespoň 20 % akcií, kuksů, podílů nebo užitkových listů jiného tuzemského podniku, podrobeného zvláštní dani výdělkové, nabytých prokazatelně z vlastních prostředků, nezapočítávají se do základů všeobecné daně výdělkově podíly na zisku zmíněných podniků. Nebyly-li uvedené hodnoty nabyty zcela z vlastních prostředků, odečte se jen částka, která převyšuje výdaje potřebné k zúrokování cizích prostředků, k jejich nabytí získaných.

(5) Výhoda tato platí u podniků s hospodářským obdobím 1930 pro berní rok 1930, dále u podniků s hospodářským obdobím 1929/1930 pro berní rok 1931 i v případech; kdy podnik neměl naznačených hodnot ve svém vlastnictví po celá dvě hospodářská období, která bezprostředně předcházela hospodářskému období 1930, pokud se týče 1930/1931, zaváže-li se, že je podrží ve svém vlastnictví nepřetržitě nejméně po dvě hospodářská období, která bezprostředně následuj po období, v němž jich nabyl. Nedodrží-li tohoto závazku, opraví se dodatečně vyměření daně."

V § 57, odst. 1., věta druhá, se nahrazují slova: "vedle jednoho společníka ještě další společníci činni takovým způsobem, že vykonávají služby, jež by za ně musily konati síly placené" slovy: "zapsaném do obchodního rejstříku vedle jednoho veřejného společníka ještě další veřejní společníci nebo ve společenském podniku do obchodního rejstříku nezapsaném vedle jednoho společníka ještě další společníci činni prokazatelně takovým způsobem, že tato činnost jest jejich hlavním povoláním a jest taková, že by jí jinak byly trvale a plně zaměstnány placené síly zaměstnanecké", a mezi slova: "zaměstnaného" a "společníka" se vsunuje slovo "takového". Ustanovení § 79, lit. f) se doplňují na konci takto: "Nastalé úbytky a ztráty, k jejichž úhradě byla zřízena nezdaněná zvláštní reserva, smějí zkrátiti daňovou základnu jen pokud reserva nestačí ku jejich krytí. Ustanovení toto netýká se u podniků s hospodářským obdobím 1930 reserv zřízených před tímto obdobím a u podniků s hospodářským obdobím 1929/1930 reserv zřízených před hospodářským obdobím 1930/1931."

Ustanovení § 79, lit. i) se ruší a nahrazují se tímto zněním:

"u podniků, které měly prokazatelně po dvě hospodářská období, která bezprostředně předcházela hospodářskému období pro zdanění rozhodnému nepřetržitě ve svém vlastnictví alespoň 20 % akcií, kuksů, podílů nebo užitkových listů jiného tuzemského, této dani podrobeného podniku, nabytých prokazatelně z vlastních prostředků, podíly na zisku tohoto podniku. Nebyly-li uvedené hodnoty nabyty zcela z vlastních prostředků, odečte se jen částka, která převyšuje výdaje potřebné k zúrokování cizích prostředků, k jejich nabytí získaných.

Výhoda tato platí u podniků s hospodářským obdobím 1930 pro berní rok 1930, dále u podniků s hospodářským obdobím 1929/1930 pro berní rok 1931 i v případech, kdy podnik neměl naznačených hodnot ve svém vlastnictví po celá dvě hospodářská období, která bezprostředně předcházela hospodářskému období 1930, pokud se týče 1930/1931, zaváže-li se, že je podrží ve svém vlastnictví nepřetržitě nejméně po dvě hospodářská období, která bezprostředně následují po období, v němž jich nabyl. Nedodrží-li tohoto závazku, opraví se dodatečně vyměření daně."

V § 80, odst. 1., první věta se vypouštějí slova: "jen tehdy" a tento paragraf se doplňuje odstavcem 3. tohoto znění:

"(3) Zdanění úložek do reserv označených v § 79, lit. f) - pokud nejde o daněprosté reservy určené k úhradě úbytků a ztrát na budovách, strojích, zařízení a na podstatě, nebo o zvláštní reservy pro kursovní ztráty podle § 79 lit. f), odst. 5. - nastane, nebude-li jich nejdéle ve čtyřech obchodních obdobích, která bezprostředně následují po obchodním období, v němž byly zřízeny, upotřebeno podle jejich určení k úhradě nastalých úbytků a ztrát. Ustanovení toto neplatí u podniků hospodářským obdobím 1930 pro úložky nahromaděné před tímto obdobím, a u podniků s hospodářským obdobím 1929/1930 pro úložky nahromaděné před hospodářským obdobím 1930/1931."

V § 83, odst. 1. se nahrazuje číslice "8 %" číslicí "9 %".

Čl. II.

Ustanovení tohoto zákona, jejž provede ministr financí, nabývají účinnosti pro vyměření daní počínajíc berním rokem 1930 s úchylkou, že pro podniky a hospodářským obdobím 1929/1930 nabývají tato ustanovení platnosti teprve pro vyměření daní počínajíc berním rokem 1931.